Nová dohoda START

• snížení počtu strategických nukleárních hlavic na 1550 pro každou zemi[3] (asi dvě třetiny proti původní dohodě START), ale tento počet může být zvýšen o hlavice nesené bombardéry;
• snížení odpalovacích zařízení a to mezikontinentálních balistických střel a bombardérů na maximum 800, kde bombardér se počítá jako 1 nosič a 1 hlavice i když hlavic nese více;
• zahrnuje také nová pravidla pro vzájemnou kontrolu;
• tyto požadavky musí být splněny do 7 let;
• platnost dohody byla stanovena na deset let;
• po vzájemné dohodě mohou strany smlouvy o dalších 5 let prodloužit.[3]

Prezident České republiky, Václav Klaus, po podepsání smlouvy prohlásil, že smlouva byla významnější, než původně předpokládal.

Iniciativa Ne základnám vydala již 6. dubna své stanovisko,[5] ve kterém:

• podepsání smlouvy uvítala coby projev „politického realismu“, krok k posílení bezpečnosti v Evropě a odmítnutí představy výstavby prvků raketové obrany v tomto regionu
• podpis kvitovala také z ekonomického hlediska (ve světle finančně náročného udržování neustále stárnoucí jaderného arzenálu)
• upozornila na to, že smlouva po podpisu musí být ještě ratifikována americkým Senátem a ruskou Dumou (a zmínila předchozí podobnou smlouvu z roku 1993, která přes ratifikaci nepostoupila)
• odmítla zdůvodňování současného zbrojení kvůli tzv. „íránské hrozbě,“ které podpořilo tvrzením, že si Spojené státy snaží pomocí (geo)politické a vojenské moci v regionu Středního Východu nárokovat tamní energetické suroviny, a vyzvala, aby se „problémy tohoto typu“ řešily pokojnými prostředky.

V čase podepsání smlouvy navíc uspořádalo na náměstí Jana Palacha happening, se vzkazem bylo to, že „likvidace starých a nepotřebných zbraní není žádné odzbrojování, a že takovýto proces musí mít jasný a veřejně vyhlášený harmonogram“.

Americký senátor Joe Lieberman v rozhovoru řekl, že pro ratifikaci smlouvy z americké strany bude třeba splnit dvě podmínky:

• Zajistit modernizaci amerického jaderného arzenálu pro udržení doktríny vzájemně zaručeného zničení
• Vyjednat výjimku, že se smlouva nebude vztahovat na americké protiraketové systémy v Evropě. Toto vysvětlil jako povinnost „chránit sebe a své spojence před Íránem“.[6]

Lieberman nicméně na základě rozhovorů s kolegy dospěl ke tvrzení, že se nenajde nutných 67 hlasů k její ratifikaci.[7]

Senát Spojených států amerických ratifikoval smlouvu 22. prosince 2010, když pro hlasovalo 71 demokratických a republikánských a proti 26 republikánských senátorů.[8] Ratifikace v ruském zákonodárném sboru ke konci roku 2010 byla ve fázi schválení smlouvy v prvním čtení dolní komorou Státní dumy.[9]

Ruský prezident Vladimir Putin navrhl 16. října 2020 Spojeným státům prodloužit smlouvu bez jakýchkoli podmínek alespoň o jeden rok, aby obě země získaly čas k jednání o budoucnosti smlouvy.[10] Nově zvolený americký prezident Joe Biden na nabídku reagoval 21. ledna 2021 pozitivně s tím, že chce jednat o pětiletém prodloužení smlouvy.[11] Prodloužení smlouvy schválil poslanci ruské Státní dumy i Rady federace a 29. ledna 2021 ji podepsal Vladimir Putin.[12]