Sexuální obtěžování

Istanbulská úmluva, vydaná Radou Evropy, se věnuje rovnosti mužů a žen, násilí na ženách páchaných zejména muži a chlapci. Násilí považuje za porušování lidských práv. Stát musí zajistit, aby všechny násilné činy vůči ženám byl nepřijatelný. Musí zohlednit specifické požadavky žen ať už na základě náboženství, kultury nebo tradice. Některé ze skutků jsou již součástí trestního zákona. Istanbulská úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, stalking, tzv. zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Státy se v ní zavazují k uzákonění opatření proti násilným výpadům a k prevenci, ale také k vyčlenění peněz na pomoc obětem i na práci s pachateli.

Česká republika Istanbulskou úmluvu zatím podepsala, ale neratifikovala. Podepsáním se stát zavazuje k odpovědnosti za porušování lidských práv, pokud nezajistí potírání násilí a diskriminace žen. Proti násilí musí bojovat za pomoci s nevládními organizacemi.

Hnutí #MeToo (já také) začalo v roce 2006, aby pomohlo obětem sexuálního násilí najít cesty k uzdravení. Zaměřuje se na pomoc lidem, kteří prožili sexuální násilí, nachází vstupní body pro individuální uzdravení a povzbuzení obětí. Cílem je narušení společenských a kulturních systémů, které umožňují celosvětové šíření sexuálního násilí. Cílem #MeToo je přeformulovat a rozšířit celosvětový dialog ohledně sexuálního násilí.

Hnutí je kombinací místních občanů, kteří se snaží zamezit sexuálnímu násilí, a digitální komunity, která propojuje oběti. Skrze empatii a posilování kolektivní identity se snaží zejména o posílení sebevědomí obětí.[6]

Sexuální obtěžování se může objevovat v různých situacích – v práci, továrně, ve škole. Často, ale ne vždy, může být obtěžující v pozici moci, nebo autority nad obětí (vlivem rozdílnému věku, sociálnímu, politickému, vzdělávacímu, zaměstnaneckému stavu). Nebo očekává získat tuto moc či autoritu ve formě povýšení

• obtěžujícím může být kdokoliv – klient, spolupracovník, rodič, zákonný zástupce, příbuzný, učitel, student, přítel, nebo cizí osoba
• místo obtěžování může být škola, pracoviště, aj.
• může a nemusí být přístupní svědkové nebo přihlížející
• obtěžující si může zcela nebýt vědom toho, že jeho chování je urážlivé a zahrnuje prvky sexuálního obtěžování případně netuší, že jeho jednání je nezákonné[9]
• situace může probíhat za okolností, kdy obtěžovaná osoba si není plně vědomá, že se jedná o obtěžování
• může se jednat o jednotlivý čin, ale většinou dochází k opakovaným situacím
• často se objevují závažné důsledky na oběti ve formě zvýšeného stresu, sociálního vyčlenění, problémy se spánkem a příjmem potravy, celkové zdravotní problémy, apod.
• oběť i obtěžující mohou být jakéhokoliv pohlaví
• obtěžující nemusí být opačného pohlaví
• případ obtěžování může vyplynout ze situace, kdy obtěžující má dojem, že jasně projevil své úmysly, ale není jim porozuměno tak, jak zamýšlel. Nedorozumění může být buď racionální, nebo iracionální. V případě iracionálního nedorozumění je, když má např. žena stereotypní představy o muži a neporozumí jeho jasnému přání stále nepokračovat.[10]

• 79 % obětí ženy, 21 % muži
• 51 % obětí je obtěžováno nadřízenými
• nejčastěji se sexuální obtěžování objevuje v byznyse, obchodu, bance, a finančních firmách
• 12 % obětí zažije vyhrožování o ukončování pracovního poměru pokud nevyhoví požadavkům obtěžujícího
• sexuální obtěžování je forma sexuální/genderové diskriminace, která v USA porušuje článek 7 občanského zákoníku z roku 1964 (Title VII of the Civil Rights Act of 1964)[11]

• potřeba potvrdit si vlastní moc v situaci, kdy druhý nemůže odmítnout,
• mít nad druhými moc a možnost s nimi manipulovat a uplatňovat mocenskou převahu,
• nezralá potřeba potvrdit si sexuální aktivitu s menším rizikem odmítnutí,
• nerespektování hranice mezi pracovní/formální a soukromou/neformální sférou,
• neznalost a necitlivost k normám, které existují v pracovním prostředí,
• neporozumění a necitlivost k potřebám a přáním druhých lidí[12]

Osobní zkušenost se sexuálním obtěžování může vést například k:

• úzkosti,
• sníženému sebevědomí,
• snížené důstojnosti,
• strachu z kontaktu s lidmi,
• negativním důsledkům v oblasti psychické, fyzické, sociální i výkonnostní,
• přenosu nepříjemné osobní zkušenosti do dalšího profesního i osobního života.[12]

V České republice se k sexuálnímu obtěžování věnuje zákon 40/2009 Sb. Trestního zákoníku o sexuálním nátlaku.[18] Ta pojednává o problematice trestných činů, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Zaměřuje se na jednotlivé trestné činy a nejvíce prostoru věnuje znásilnění, jako trestnému činu nejzávažnějšímu.

Trestní zákoník je součástí veřejného práva a upravuje veřejné právo hmotné. V trestním zákoníku se sexuálním obtěžování zabývají tyto paragrafy:

• Sexuální nátlak, § 186 – Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.
• Obchodování s lidmi, § 168 – Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.
• Útok proti lidskost, § 401 – Trestní zákoník č. 40/2009 Sb.

Definice a vymezení pojmu sexuální obtěžování je upravena novelou zákoníku práce č. 46/2004.[19] Zákoník práce sexuální obtěžování definuje v § 1 odst. 9 jako „jednání sexuální povahy v jakékoliv formě, které je dotčeným zaměstnancem oprávněně vnímáno jako nevítané, nevhodné nebo urážlivé a jehož záměr nebo důsledek vede ke snížení důstojnosti fyzické osoby nebo k vytváření nepřátelského, ponižujícího nebo zneklidňujícího prostředí na pracovišti nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí, které ovlivní výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů“. Zákoník práce pak dále uvádí, že sexuální obtěžování považuje za formu diskriminace.[20]

• Zákona č. 251/2005

• Zákon č. 262/2006 Sb., § 301 a § 302
• Zákon č. 262/2006 Sb., § 52 písm. g)
• Zákon č. 262/2006 Sb., § 55 odst. 1 písm. b)

• Zákon o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů
• Zákon č. 198/2009 Sb., § 2 odstavec 2