Petro Porošenko

Petro Olexijovyč Porošenko (ukrajinsky Петро Олексійович Порошенко; * 26. září 1965 Bolhrad, Ukrajina, Sovětský svaz) je ukrajinský podnikatel, politik a pátý, bývalý prezident Ukrajiny.

Petro Porošenko
Петро Порошенко
5. prezident Ukrajiny
Ve funkci:
25. května 2014  20. května 2019
Předseda vládyArsenij Jaceňuk
Volodymyr Hrojsman
PředchůdceOleksandr Turčynov
NástupceVolodymyr Zelenskyj
ministr obchodu a hospodářského rozvoje
Ve funkci:
23. března 2012  24. prosince 2012
Předseda vládyMykola Azarov
PředchůdceAndrij Klyujev
NástupceIgor Prasolov
ministr zahraničí
Ve funkci:
9. října 2009  11. března 2010
Předseda vládyJulija Tymošenková
Oleksandr Turčynov
PředchůdceVolodymyr Chandohij
NástupceKonstantyn Gryščenko
Tajemník Rady národní bezpečnosti a obrany
Ve funkci:
8. února 2005  8. září 2005
Stranická příslušnost
ČlenstvíBlok Petra Porošenka

Narození26. září 1965 (56 let)
Bolhrad, Oděská oblast, USSR, SSSR
Národnostukrajinská
ChoťMarina Porošenková
RodičeOleksij Porošenko a Yevheniia Poroshenko
DětiOleksij Petrovič Porošenko
PříbuzníMykhailo Poroshenko (sourozenec)
SídloKyjev
Alma materŠevčenkova univerzita
Profesepodnikatel, politik, diplomat, ekonom a podnikatel
NáboženstvíUkrajinská pravoslavná cirkev (moskevský patriarchát)
Oceněnívelkokříž Řádu za občanské zásluhy (2010)
Řád krále Abd al-Azíze
Řád Stara planina
State Prize of Ukraine in Science and Technology
Řád Vitolda Velikého
 více na Wikidatech
Podpis
CommonsPetro Poroshenko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politická kariéra

Porošenko je bývalý ministr zahraničních věcí a ministr obchodu a hospodářského rozvoje. V letech 2007–2014 byl členem Ukrajinské národní bankovní rady. Do ukrajinského parlamentu byl poprvé zvolen v roce 1998. Dne 28. března 2014 oznámil kandidaturu na prezidenta Ukrajiny.[1]

Ukrajinský prezident 2014–2019

Porošenko byl prostřednictvím své televizní stanice Kanál 5 jedním z organizátorů Euromajdanu, který vedl v únoru 2014 ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče.[2]

V prezidentských volbách 25. května 2014 pak hned v prvním kole zvítězil, když získal přes 50 % hlasů.[3] Dne 7. června složil přísahu, a stal se tak pátým prezidentem Ukrajiny.

Až do konference čtyř státníků v Minsku v únoru 2015 a schválení druhé minské dohody o klidu zbraní prosazoval prezident Porošenko pokračování bojových operací ukrajinské armády proti proruským separatistům na východě země,[4] které v květnu 2014 začala vláda premiéra Arsenije Jaceňuka.[5] Porošenko označuje východoukrajinské separatisty z tzv. Doněcké a Luhanské lidové republiky jako „bandity“ a „ruské teroristy“ a od samého počátku ukrajinské krize odmítá vést se separatisty politický dialog.[6] Podle Porošenka nejsou zástupci separatistických republik „jednou ze stran dialogu“, protože ozbrojenci a teroristé nemohou zastupovat Donbas.[7] V červenci 2014 Porošenko prohlásil, že za každého ukrajinského vojáka padlého v boji „budou zlikvidovány stovky teroristů“.[8]

Při projevu v ukrajinském parlamentu v září 2017 prohlásil, že Rusko se chystá využít vojenské cvičení Západ 2017 k napadení Ukrajiny a k rozpoutání „útočné války kontinentálního rozsahu“.[9]

V prosinci 2018 došlo z iniciativy Porošenka ke sjednocení tří pravoslavných církví působících na Ukrajině v jedinou Pravoslavnou církev Ukrajiny, s čímž nesouhlasil Moskevský patriarchát, který disponuje největším počtem kostelů.[10] V reakci na to provedli agenti tajné služby SBU v klášterech a budovách patřících Moskevskému patriarchátu razie a domovní prohlídky.[11]

Koncem roku 2018 podepsal Porošenko zákon, kterým někdejší příslušníci UPA a OUN, tzv. banderovci, získají postavení válečných veteránů a s tím související sociální výhody.[12]

Prezidentské volby 2019

V prezidentských volbách v roce 2019 získal Porošenko v prvním kole dne 31. března 16 % hlasů. Umístil se na druhém místě za Volodymyrem Zelenským, pro kterého hlasovalo více než 30 % voličů. Oba kandidáti postoupili do druhého kola voleb, které se konalo 21. dubna 2019.

Druhé kolo voleb přineslo podle očekávání vítězství Zelenského. Při volební účasti, která se předběžně pohybovala kolem 58 %, získal vítězný kandidát podle průzkumů provedených u volebních uren 74 % hlasů voličů, zatímco na dosavadního prezidenta Porošenka připadlo pouze 26 % hlasů. Porošenko svoji porážku již uznal. Volodymyr Zelenskyj se tak stal novým ukrajinským prezidentem.[13]

Osobní život

Petro Porošenko je ženatý, s manželkou Marinou Porošenkovou má čtyři děti; dva syny a dvě dcery.[14]

Podnikatelské aktivity a majetek

Podle údajů ruského vydání časopisu Forbes z března 2014 byl sedmým nejbohatším Ukrajincem, jeho jmění se tehdy odhadovalo na 1,2 miliardy dolarů.[15] Podle novějšího odhadu ke konci roku 2018 vlastní Porošenko majetek ve výši již jen 500 milionů dolarů, takže jej časopis Forbes neuvádí. Dříve byl v pořadí miliardářů celého světa veden na pozici 1284.[16] Patří mu mj. firma Roshen, která je největším ukrajinským výrobcem čokolády. (Tato firma vyráběla čokoládu také v Rusku, aktuální údaje k tomu nejsou k dispozici.) Porošenko je proto znám pod přezdívkou „čokoládový král“.[17]

Porošenko byl zmíněn v tzv. Panamských dokumentech.[18] Před volbami v roce 2014 slíbil prodat svou firmu na cukrovinky Rošen, ovšem místo toho podle Panamských dokumentů přesunul své podnikání do offshorového centra na Britských Panenských ostrovech a tím ušetřil miliony na daních, které by jinak musel zaplatit na Ukrajině.[19] Po zveřejnění možného daňového úniku navrhl Oleh Ljaško, předseda Radikální strany, obžalobu Porošenka.[19] Skandál rozdmýchal měsíce trvající spory mezi Porošenkovým blokem a Lidovou frontou Arsenije Jaceňuka, ve které se obě strany vzájemně obviňují z korupce.[19] Porošenko se objevil také v dokumentech Paradise Papers, které byly zveřejněny v listopadu 2017 a které odhalují daňové úniky skrze daňové ráje.[20]

V lednu 2022 rozhodl ukrajinský soud o zabavení Porošenkova majetku kvůli obvinění z vlastizrady a podpory terorismu.[21]

Kontroverze

Podle serveru WikiLeaks v letech 2006 až 2009, kdy Porošenko vedl v parlamentu výbor pro finance a bankovnictví, popisovali američtí diplomaté Porošenka jako oligarchu zdiskreditovaného nařčeními z korupce.[22]

Během předvolební kampaně Porošenko slíbil, že po zvolení prodá většinu svých podniků, včetně televizní stanice Pátý kanál a potravinářské firmy Rošen. Dodnes svůj slib nesplnil a naopak hodnotu svých aktiv několikanásobně zvýšil.[23]

Podle rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa Porošenko získal za podivných okolností pozemky v ochranné zóně poblíž památky UNESCO a v rozporu s ukrajinskými zákony na nich začal stavět, čímž poškodil část opevnění z 18. století. Vyšetřování prokuratury proti němu bylo zastaveno pět měsíců po jeho zvolení prezidentem v listopadu 2014.[24]

V září 2014 označil Porošenko bojovníky Ukrajinské povstalecké armády (UPA), v Česku známé pod označením „banderovci“, kteří bojovali za samostatný ukrajinský stát, nicméně při tom masově vyvražďovali polské i židovské civilisty za druhé světové války a spolupracovali s nacistickým Německem, za „příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině“.[25]

Na konci jara roku 2017 byly na Ukrajině zablokovány sociální sítě VKontakte a Odnoklasniky, dále také vysílání řady ruských televizních stanic a zakázáno působení ruských bank a firem zabývajících se vývojem bezbečnostních softwarů. To má podle Porošenka omezit údajnou ruskou podporu separatistů. Sociální síť VKontakte je však v rusky mluvících zemích velmi oblíbená, má v nich obdobné postavení jako v českém prostředí síť Facebook. Nařízení je proto velmi nepopulární, zvláště mezi mladými, navíc je řadou organizací považováno za omezování svobody.[26]

V prosinci 2018 podepsal zákon, kterým získali někdejší příslušníci Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) i UPA („banderovci“) postavení válečných veteránů a s tím související sociální výhody.[27]

Od ledna 2022 je na Ukrajině vyšetřován kvůli podezření z vlastizrady a z financování terorismu. Pokud bude Porošenko shledán vinným, hrozí mu až 15 let odnětí svobody.[28] Porošenko je na Ukrajině vyšetřován kvůli podezření z vlastizrady, z financování terorismu a z vytvoření teroristické organizace, protože v roce 2014 dohodl nákup uhlí z území ovládaného proruskými separatisty v Donbasu. Podle Porošenka a jeho stoupenců je obvinění z vlastizrady vykonstruované lidmi z okolí jeho nástupce v prezidentském úřadě Volodymyra Zelenského.[29] V lednu 2022 rozhodl ukrajinský soud o zabavení Porošenkova majetku.[21]

Vyznamenání

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Čokoládový král Porošenko: Západ ho uznává, v Rusku má potíže. Echo.24 [online]. 2014-03-30 [cit. 2021-07-02]. Dostupné online.
  2. Interview with Ukrainian presidential candidate Petro Poroshenko. The Washington Post. 25. dubna 2014. Dostupné online. (anglicky)
  3. BĚLKA, Michal. Do čela Ukrajiny míří Porošenko, podle odhadů vyhrál v prvním kole. idnes.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné online.
  4. "Mírový plán v troskách, Porošenko zavelel k útoku na rebely". EuroZprávy.cz. 1. července 2014.
  5. "Ukrajinská armáda postupuje k Doněcku. Jaceňuk míří do Oděsy". Lidovky.cz. 4. května 2014.
  6. "‘Terrorists and bandits’ will be punished, vows Ukraine’s Poroshenko". France 24. 30. května 2014.
  7. "Porošenko: Krym i Donbas sa nám vrátia, keď budeme úspešní" SME.sk. 28. května 2015.
  8. Ukraine president vows revenge after 19 soldiers killed in rebel rocket attack. The Washington Post. 11. července 2014. Dostupné online. (anglicky)
  9. Rusko se chystá k válce kontinentálního rozsahu, tvrdí ukrajinský prezident Porošenko. E15 [online]. 7. září 2017. Dostupné online.
  10. Opozici nevoní požadavek Porošenka na církevní samostatnost. Týden [online]. 12. prosince 2018. Dostupné online.
  11. ‚Slouží ruské agresi.‘ Ukrajinští policisté prohledávali budovy církve loajální k Moskvě. Lidovky.cz [online]. 3. prosince 2018. Dostupné online.
  12. Banderovci válečnými veterány, stvrdil Porošenko. Týden [online]. 24. prosince 2018. Dostupné online.
  13. Zelenskyj se podle průzkumů stává novým ukrajinským prezidentem, Porošenko uznal porážku. Lidovky.cz, , 21. dubna 2019, aktualizováno 19:39 hod.
  14. www.president.gov.ua [online]. [cit. 2015-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-09.
  15. (rusky) 9 богатейших украинцев в рейтинге Forbes-2014 (Forbes.ru)
  16. Petro Poroshenko. Forbes [online]. [cit. 2022-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
  17. Petro Porošenko: čokoládový král, který míří do čela Ukrajiny. iDNES.cz [online]. 2014-5-4. Dostupné online.
  18. Panama Papers: Majetek si ulil i Porošenko, válčící Ukrajinu připravil o miliony. Lidovky. 4. dubna 2016.
  19. KARMANAU, Yuras. Ukrainian president under fire over Panama Papers. bigstory.ap.org. April 4, 2016. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-06. (anglicky)
  20. Paradise Papers: Hamilton z dotazů vybruslil povídáním o energii a světle. F1sport.cz. 9. listopadu 2017.
  21. Ukrajinský soud nařídil zabavit Porošenkovi majetek, je podezřelý z vlastizrady. Novinky.cz [online]. 6. ledna 2022. Dostupné online.
  22. "Chvíli špatný, chvíli dobrý: USA podle WikiLeaks měnily na Porošenka názor". Česká televize. 29. května 2014.
  23. "Porošenko rok na trůnu: v zajetí problémů, jež chtěl řešit". Týden. 7. června 2015.
  24. "Porošenko čelí podezření, že zneužil vlivu v kauze sporné stavby". Deník.cz. 15. května 2015.
  25. "Poroshenko: ‘UPA are heroes,’ will consider giving veterans legal status". 26. září 2014.
  26. "Kyjev zablokoval ruské internetové služby včetně sociálních sítí. Zakázal i některé ruské televize". 16. května 2017.
  27. "Banderovci získají postavení veteránů, Porošenko podepsal zákon". 24. prosince 2018.
  28. Ukrajinský exprezident Porošenko se vrátil do vlasti, kde mu hrozí vězení. Novinky.cz [online]. 17. ledna 2022. Dostupné online.
  29. Porošenko zrádcem? Zelenskyj dělá to samé, říká reportér o uhelném byznysu. Seznam Zprávy. [online]. 18. ledna 2022. Dostupné online.
  30. zakon2.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
  31. zakon2.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
  32. Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 30. ledna 2010, čís. 26, s. 8926. Dostupné online.
  33. Президент Польши Бронислав Коморовски и президент Украины Петро Порошенко осуществляют совместный официальный визит в Республику Молдова. www.presedinte.md [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  34. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 16 grudnia 2014 r. o nadaniu orderu. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
  35. Порошенко и президент Болгарии обменялись орденами. ukranews_com [online]. 2016-06-30 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (rusky)
  36. Predsednik Republike Slovenije | Petro Porošenko, predsednik Ukrajine. www.up-rs.si [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.
  37. Riyadh, Kiev cement relations with President Poroshenko’s Saudi visit. Arab News [online]. 2017-11-02 [cit. 2019-09-26]. Dostupné online. (anglicky)
  38. Lietuvos Respublikos Prezidentė. grybauskaite1.lrp.lt [online]. [cit. 2019-09-26]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.