Bezděz (hrad)

Typická silueta hradu od jihu

Krajina v okolí Bezdězu s množstvím bažin a rašelinišť zůstávala až do konce dvanáctého století téměř neosídlená. Jejím správním centrem byl mladoboleslavský hrad, ale ve druhé polovině dvanáctého století dostala vlastního správce, jehož dvorec stál nejspíše v sousedství kostela svatého Jiljí v Bezdězu. Úřad správce je písemně doložen v roce 1264, kdy už jeho existence končila.[4] V témže roce totiž král Přemysl Otakar II. založil nový královský hrad Bezděz. Měl nahradit o něco starší Housku,[5] která svou stísněností nevyhovovala královým potřebám.[6] Stavbu obou hradů prováděla stejná stavební huť,[7] která předtím pracovala v hradišťském klášteře a byla ovlivněna stavebním uměním, které do Čech přinesli mniši řádu cisterciáků z Burgundska a severního Německa.[8] Bezděz byl z podstatné části dokončen v letech 1278[9] nebo 1279,[5] takže se ho zakladatel Přemysl Otakar II. zřejmě nedožil (zemřel v bitvě na Moravském poli v srpnu 1278).[10]

Dobroslav Líbal výstavbu rozdělil do tří etap. Během první, započaté snad už v padesátých letech 13. století, byl postaven královský palác, věž a opevnění. Ve druhé fázi během sedmdesátých let 13. století následoval purkrabský palác a přestavba dolního hradu. Ve třetí etapě, na počátku vlády Václava II., byla postavena kaple.[11] Podle Tomáše Durdíka byl hrad z velké části dokončen v roce 1279 a později byla za vlády Václava II. dokončena jen hradní kaple, která však byla jako součást prvotního záměru založena současně se sousedním palácem.[6]

Koncem ledna nebo v únoru 1279 nechal braniborský markrabě Ota V. na hradě uvěznit mladého Václava II., jeho sestru Anežku i s jejich matkou Kunhutou. Bezdězský purkrabí Hermann spoléhal, že matka své děti neopustí, a povoloval jí vyjížďky do okolí hradu. Kunhuta nakonec využila příležitosti a pod záminkou návštěvy manželových ostatků utekla na Opavsko.[12] Václav na hradě zůstal až do listopadu, kdy jej Ota V. odvezl do Žitavy.[13] Otův zájem o Bezděz trval, a v roce 1282 jej s dalšími hrady a přilehlými městy (Žitava, Most, Svádov, Děčín, Ústí, Ostrý a Ronov) získal do zástavy,[9] byť už následujícího roku je musel z rozhodnutí krále Rudolfa vrátit.[14]

K zajištění provozních a obranných potřeb hradu byla zřízena manská soustava s vlastním soudem v Bělé pod Bezdězem. Jednotlivá manství bývala v Bezdědicích, Doubravici, Doubravičce, Chotětově, Klucích, Lobči, Myšlíně, Nosálově, Ostrém, Plužné, Skalce, Skramouši, Spikalech, Sudoměři, Záboří a Žebicích.[14]

Nádvoří mezi Purkrabským a Královským palácem s cisternou

Majitelé hradu v první polovině 14. století jsou nejasní. V roce 1300[5][15] nebo krátce po něm hrad získal do zástavy Hynek Berka z Dubé.[16] Podle Augusta Sedláčka a Františka Záruby však Bezděz dostal do zástavy až po smrti Václava II. Hynkův bratr Půta z Frýdlantu, doložený jako držitel hradu roce 1315[17] nebo 1316[18] a Hynkovi hrad připadl, až když Půta po roce 1318 zemřel.[17] Berkové z Dubé hrad vlastnili do roku 1348, kdy ho vykoupil král Karel IV.[5][16][pozn. 1] Karlův pobyt na hradě je doložen v letech 1351, 1352, 1357 a 1367. Ve svém navrhovaném zákoníku Majestas Carolina panovník označil Bezděz jako nezcizitelný hrad. V době vlády Karla IV. byla v krajině pod hradem vybudována rybniční soustava, jejímž jádrem je Máchovo jezero. Na jeho budování dohlížel bezdězský purkrabí Oldřich Tista z Libštejna.[16]

Král Václav IV. hrad zastavil Prokopovi Lucemburskému, který krále podporoval v bojích s bratrem Zikmundem.[16] Prokop však 6. června 1402 Bezděz zastavil za tisíc kop grošů Havlovi ze Zvířetic s podmínkou, že mu bude hrad vždy k dispozici a Havel ho bude vojensky podporovat. V létě téhož roku k hradu přitáhl Zikmund s vojskem, ale o obléhání se nepokusil. Pod záminkou jednání však vylákal Prokopa z hradu, aby jej vzápětí zajal. Havel hrad udržel až do své smrti okolo roku 1405 a odkázal jej Jankovi z Chotěmic. Václav IV. hrad nejspíš roku 1406 opět vykoupil a purkrabím ustanovil Jana ze Smržova.[19] Dne 12. listopadu 1410 převedl pravomoc manského soudce na bezdězského purkrabího a omezil možnosti manů volně nakládat se svým majetkem. Ve funkci purkrabího se ke konci Václavovy vlády vystřídali Janek ze Smilkova a z Kostelce (1417–1418) se Zikmundem z Mlazic (1418–1419).[20]

Nádvorní strana Královského paláce

Interiér jednoho z paláců

Po bratrově smrti Zikmund Lucemburský hned v roce 1419 Bezděz zastavil Janovi z Michalovic, který jej v husitských válkách obsadil silnou posádkou, čímž z hradu učinil významnou oporu katolíků. Kromě jiných na hradě nalezli útulek mniši z vypáleného hradišťského kláštera, kanovníci vyšehradské kapituly nebo zde byly uloženy dvorské desky. Husité se o dobytí pevného hradu ani nepokusili.[16] Po otcově smrti okolo roku 1425 Bezděz převzal syn Jindřich z Michalovic. Král Zikmund mu roku 1429 zapsal dluh šesti tisíc kop grošů, za které mu dal do zástavy kromě Bezdězu s městem také Bělou s velkým rybníkem pod Doksy s dalšími městečky a vesnicemi. Většinu výnosů z panství však Jindřich musel použít na údržbu hradu. Jindřich zemřel roku 1436 a majetek po něm zdědil bratr Petr z Michalovic. Následujícího roku jej předal Václavovi z Michalovic a ten Jindřichovi z Michalovic.[20]

Jindřich nebyl schopen splácet otcovy dluhy, a proto v roce 1445 Bezděz zastavil svému švagrovi Janovi ze Smiřic, ale po jeho popravě v roce 1453 se mu hrad vrátil. Král Jiří z Poděbrad mu zástavu na Bezdězu zvýšil o čtyři tisíce kop grošů a potvrdil dříve udělená, ale později ztracená práva městečku Doksy.[20] Jindřichovou smrtí vymřela mužská linie pánů z Michalovic a majetek zdědila jeho sestra Magdalena, provdaná za Jana Tovačovského z Cimburka.[21]

Jan Tovačovský byl významným podporovatelem krále Jiřího, kterému v roce 1470 přenechal moravská města Přerov a Hranice. Král mu za to zvýšil zástavu na Bezdězu o deset tisíc kop grošů. Když v roce 1483 zemřel, byl Janův syn Adam ještě nezletilý, a jeho poručníkem se stal strýc Ctibor z Cimburka. Adam se se svou matkou Johanou, rozenou Krajířovou z Krajku, správy panství ujal v roce 1494, ale hned následujícího roku je postoupili Janovi z Janovic. Přesto ještě v roce 1497 král Vladislav Adamovi potvrdil zápisnou sumu za bezdězské panství ve výši dvaceti tisíc kop grošů.[21]

Jan z Janovic na bezdězském panství založil nové rybníky. Jako bezdětný roku 1502 adoptoval Jana Špetleho z Prudic a na Žlebích, kterému odkázal většinu majetku. Zemřel nejspíše následujícího roku, ale za nezletilého Jana Špetla spravoval majetek Jetřich Bezdružický z Kolovrat, který bezdězským purkrabím ustanovil Václava z Řeplic. Jan Špetle se panství ujal až roku 1507 nebo krátce poté. Oženil se s Annou z Janovic, se kterou měl dva syny, z nichž po otcově smrti v roce 1532 Bezděz s Bělou zdědil Burian. Syn otce přežil jen o dva roky a jeho majetek zdědili synové Jan mladší, Jetřich a Vilém Špetlové z Prudic.[21] Bratři vedli majetkové spory s Václavem z Vartenberka,[21] Alešem Berkou z Dubé nebo pro vlastní násilné činy s dalšími šlechtici z okolí. Zdislav Berka z Dubé proto od krále Ferdinanda I. dostal povolení vyplatit hrad ze zástavy, ale nepodařilo se mu získat dostatek peněz. Jan mladší Špetle tedy zástavu v roce 1547 odkázal nezletilé dceři Saloméně. Vdova Magdaléna, rozená Berková z Dubé, dostala byt na zámku v Bělé.[22]

Třetí brána

Janova sestra Anna u soudu napadla uspořádání dědictví a u zemského soudu dosáhla v roce 1553 rozdělení bezdězského panství. K Bezdězu připadly Doksy, městečko Mšeno a vsi Tachov, Obora, Luka, Žďár, Bezdědice, Nosálov, Podbezděz, Staré Splavy, Vrátno, části Zbyn, Kalku a další drobnější statky. Jeho majitelkou se stala Saloména, která se provdala za Mikuláše Zajíce z Hazmburka a majetek mu předala. Král Ferdinand dne 2. května 1558 Mikulášovi potvrdil doživotní držení bezdězského panství se třinácti many v hodnotě jedenácti tisíc kop grošů. Mikuláš však 15. srpna téhož roku Bezděz prodal Adamu Berkovi z Dubé, který při obchodu zastupoval svou manželku Kateřinu, vdovu po Václavovi z Vartenberka.[22] Ta vzápětí veškerý svůj zástavní majetek přepsala na děti Jana, Annu a Elišku z Vartenberka z prvního manželství a Alešovi a Jáchymovi Berkům z Dubé z manželství druhého. V roce 1566 podíly sourozenců skoupil Jan z Vartenberka a roku 1580 své manželce Barboře z Lobkovic věnoval podíl na bezdězském panství ve výši 6 500 kop českých grošů. Vrchnost však na hradě nežila a jako purkrabí ji roku 1571 zastupoval Jan Nosálovský z Vísky.[23]

Na stavovském sněmu v roce 1588 se šlechta dohodla s císařem na vyplacení a prodeji panství z komorního majetku. Zájem o koupi projevil Jan starší z Valdštejna na Sedčicích, který měl zaplatit 22 000 kop českých grošů, z čehož mu bylo za zásluhy sleveno 6 500 kop. Kupní smlouva byla uzavřena 14. října 1588 a Janovi bylo zároveň povoleno vyplatit panství z držení Vartenberků. Jan z Valdštejna se ale o výplatu nechtěl soudit s Janem z Vartenberka a místo toho mu dědičné právo postoupil. Do té doby klesl počet bezdězských manů na pouhé tři.[23] Jan z Vartenberka převedl bezdězské panství s dalšími statky na manželu Barboru z Lobkovic a 4. ledna 1595 zemřel.[24] Vartenberkové už na hradě nežili a jejich sídlem na bezdězském panství se stal zámek v Doksech.[16]

Vdova Barbora se podruhé vdala za Václava staršího Berku z Dubé a na Deštném, kterému odkázala veškerý majetek, a 16. srpna 1610 zemřela. Václav se jako jeden z direktorů zúčastnil stavovského povstání, po jeho potlačení musel uprchnout ze země a ztratil veškerý majetek. Jeho syn Adam Bohumír Berka z Dubé tou dobou studoval na univerzitě v Paříži a později se marně snažil získat majetek zpět. Na začátku třicetileté války hrad obsadili nekatoličtí sedláci, kteří na něm ukryli svůj majetek. V listopadu roku 1620 do Čech vtrhly oddíly Maxmiliána Bavorského a 30. prosince obsadily Bělou. Vzápětí zaútočili i na hrad Bezděz, který 5. ledna 1621 dobyli, vydrancovali a zapálili.[24]

Interiér jednoho z paláců

Dne 6. července 1622 panství koupil Adam z Valdštejna a následujícího roku ho postoupil Albrechtovi z Valdštejna. Nový majitel plánoval hrad přestavit na nejsilnější pevnost svého knížectví, ale už v roce 1624 od svého úmyslu upustil. Naopak využil hradu ke zřízení augustiniánského kláštera pro dvanáct mnichů, kterému věnoval vsi Podbezděz, Kruh, les, dva mlýny, rybník a určité peněžní dávky. Po svém vítězství v bitvě u Desavy nechal pro hradní kapli zhotovit votivní oltář zasvěcený svatému Markovi. Dále ustanovil, aby se na výroční den vítězství konalo procesí ze vsi Bezděz do hradní kaple. Augustiniáni však na hradě příliš nebývali. Často se stalo, že na hradě pobývali jen čtyři, nebo dokonce dva mniši, na což si Albrecht často stěžoval. Devět let po založení mniši Bezděz opustili a vrátili se do staršího kláštera v Bělé.[24] Druhý pokus o založení kláštera, tentokrát benediktinského a pod hradem, plánoval kníže Albrecht po bitvě u Lützenu. Přestože proběhly všechny přípravy, Albrechtova smrt založení kláštera zmařila.[24]

Když král Ferdinand III. v roce 1636 obnovil emauzský klášter v Praze, věnoval mu bezdězské panství s pustým hradem Bezdězem a řadou vesnic. Opat Benedikt Pennalosa poté povolil jednomu mnichovi, aby na pustém hradě žil jako poustevník a staral se o opuštěnou kapli.[25] V roce 1642 už byl poustevník mrtvý a hrad obsadilo švédské vojsko, které se opevnilo v sedle mezi oběma vrchy. Teprve opat Antonio de Sotomayor nechal se založením kláštera řádu montserratských benediktinů v roce 1662[8] opravit hradní kapli, zřídit chodbu ke kapli a opravit část obytných prostor. Dva benediktýnští mniši poté žili přímo na hradě a vykonávali tam mariánské pobožnosti[25] a hrad fungoval jako významné poutní místo.[8] Dne 8. září 1666[25] byla do kaple přemístěna jedna ze tří kopií Panny Marie Montserratské,[26] čímž se hrad stal ještě více vyhledávaným poutním místem a počet mnichů se zvýšil na šest až sedm.[25] V roce 1686 nechala hraběnka Anna z Valdštejna 1686 podél přístupové cesty postavit křížovou cestu.[27]

Západní strana kaple s panskou emporou

Vzdálené panství se Emauzskému klášteru špatně spravovalo, a proto opat Didacus de Canvero se svolením císaře 24. července 1679 většinu prodal hraběti Kryštofu Ferdinandovi z Haisensteina za čtyřicet tisíc zlatých. Výjimku tvořil jen vrch s hradem, který si klášter ponechal.[25]

Poutě ke hradní kapli byly hojně navštěvované. Návštěvnost podpořila čtveřice papežských odpustkových bul vydaných v letech 1714, 1727, 1734 a 1738. V období 1714–1726 tak vrch navštívilo téměř 267 tisíc lidí a jen v samotném roce 1740 na vrchol vystoupilo 40 087 poutníků. Mniši v roce 1741 odsloužili 2 920 mší.[25] Roku 1724 byly už dříve upravené výklenky ve hradbách vyzdobeny výjevy ze života svatého Benedikta.[27]

Hrad Bezděz, kresba Johanna Venuta z roku 1823, pravděpodobně dle starší předlohy

Během války o bavorské dědictví, v létě roku 1778, ovládlo blízké Litoměřicko pruské vojsko pod velením Jindřicha Pruského, jehož oddíly vyjížděly plenit do širokého okolí. Mniši z Bezdězu proto Jindřicha požádali o ochranu a na hrad se dostavila posádka v síle čtyřiceti mužů. Rakouský generál Ernst Gideon von Laudon brzy poslal oddíl dvou set Chorvatů, aby posádku hradu zajala.[25] V noci 8. září 1778 se Chorvati pokusili hrad dobýt pomocí žebříků, ale posádka se účinně bránila a přiměla Chorvaty, jichž šest padlo a 36 bylo zraněno, ustoupit. Pruská posádka poté hrad opustila a odvezla s sebou množství církevního zlata a stříbra.[28]

Desáté zastavení křížové cesty

V listopadu roku 1785 císař Josef II. nařídil zrušení kláštera. Mariánská socha byla následujícího roku tajně přemístěna do dokeského kostela a mniši se odstěhovali zpět do Emauzského kláštera. Opuštěný hrad se stal cílem okolního obyvatelstva, které z něj odnášelo všechny dřevěné části.[28] Roku 1789 vládní úřady prodaly zříceninu za 40 zlatých Václavu Tschernartzovi, který chtěl odvozit zbývající dřevo a železné součásti. Ten podle pověsti při rozebírání dřevěné konstrukce zahynul, ale ve skutečnosti svá práva prodal hraběti Arnoštovi z Valdštejna. Neudržovaný hrad se začal měnit ve zříceninu.[27]

Koncem první poloviny 19. století se začaly objevovat první snahy o zachování hradu. Hrabě Kristián z Valdštejna a Vartenberka nechal opravit a zpřístupnit vyhlídkovou plošinu na věži. Práce na ní skončily v roce 1844 a k jejím prvním návštěvníkům patřil Štěpán Habsbursko-Lotrinský. Plánovala se také oprava kaple, ale vzhledem k vypuknutí revoluce roku 1848 k ní tehdy nedošlo.[28] Později byly kaple[28] a královský palác provizorně zastřešeny. Zpráva z roku 1892 však popisovala špatný stav vyhlídkové věže a kaplí křížové cesty. Opravy měly proběhnout v letech 1912–1913, ale opozdily se a brzy je přerušila první světová válka.[29]

Státní památkový úřad v letech 1920–1926 prosadil a realizoval obnovu střechy královského paláce s kaplí a od roku 1926 začala probíhat jednání o prodeji hradu Klubu československých turistů.[29] Kupní smlouva s posledním majitelem Karlem Arnoštem z Valdštejna a Vartenberka byla uzavřena v roce 1932. Klub za hrad zaplatil symbolické dva tisíce korun.[30] Turisté poté opravili a zastřešili především purkrabský palác.[29]

Roku 1953 byl hrad předán státní památkové péči.[30] Od šedesátých let dvacátého století byl ve správě Okresního národního výboru v České Lípě, na jehož náklady s pomocí Programu na záchranu architektonického dědictví byly na hradě prováděny záchranné a konzervační práce na hradní kapli[8] a vyměněna střešní krytina královského paláce. V 90. letech 20. století převzal hrad Národní památkový ústav, přičemž hrad je řízen Územní památkovou správou na Sychrově.[8]

V roce 1998 proběhla konzervace a opětovné zpřístupnění velké věže, provedena puristická obnova purkrabského paláce, při které byly vyzdívky refektáře a mnišské cely zcela zlikvidovány a bylo usazeno nového točitého schodiště do podstřeší, kde tak vznikl výstavní prostor.[8]

V roce 2009 byly zahájeny práce na opravách jižního Manského paláce a Templářského paláce na II. hradním nádvoří. Nejprve byla v roce 2014 dokončena rekonstrukce a zastřešení jižního Manského paláce.[8] Templářský palác byl zpřístupněn v roce 2018[31] a je v něm umístěna expozice s mučícími nástroji a archeologickými nálezy.[8] V roce 2017 byla provedena oprava části exteriéru kaple.

Křížová klenba presbytáře

Jednolodní kaple navazuje na východní konec Královského paláce. Oproti jeho ose je mírně posunutá, aby bylo možné do předsíně vstupovat přímo z nádvorní pavlače.[41] Pavlač ústila do otevřené arkádové předsíně zaklenuté dvěma poli křížové klenby. Vstupní portál je zakončen jeptiškou, v jejímž vrcholu se nachází tympanon zdobený motivem vinného keře.[46]

Loď kaple je zaklenutá dvěma čtvercovými poli křížové klenby a třetí pole uzavírá pětiboce ukončený presbytář.[41] Protější západní stranu zaujímá empora podklenutá dvěma poli křížové klenby[47] a směrem do lodi otevřená hrotitou dvouosou arkádou.[48] Po celém obvodu vede ochoz[41] v síle téměř tři metry tlusté zdi, otevřený do interiéru i exteriéru řadou oken. Přízemní část zdi uvnitř člení řada sedilií a přibližně uprostřed severní stěny je vchod do malé sakristie.[46]

Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století bylo na sousedním vrchu Malý Bezděz postaveno předsunuté opevnění.[6] Část kopce byla odtěžena lomem, ale přesto se na východní straně dochovaly stopy fortifikace, k jejíž výstavbě byl použit místní znělec a dřevo. Stopy kamenného ohrazení vedou podél cesty k úzkému spočinku. Zda pokračovalo dále na západní stranu kopce není jasné. U spočinku je patrný pozůstatek stavby částečně vyhloubené ve skále a doplněné zdivem z nasucho kladených kamenů. Druhý fragmentárně dochovaný pás opevnění se nachází pod vrcholem kopce a také v něm jsou stopy po ve skále zahloubeném objektu.[52]

• HEBER, František Alexander. Dějiny hradu Bezděze od 8. století až na naši dobu. Překlad Karel Steiger. Česká Lípa: J. Künstner, 1893. Dostupné online.
• KUTHAN, Jiří. Gotická architektura v jižních Čechách. Zakladatelské dílo Přemysla Otakara II.. Praha: Academia, 1975. 221 s.
• MENCLOVÁ, Dobroslava. České hrady. Díl první. Praha: Odeon, 1972. 435 s. S. 226–244.
• MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, 1860. Dostupné online. Kapitola Hradní kaple na Bezdězu, s. 118–128.

• Seznam hradů v Libereckém kraji
• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bezděz na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Bezděz ve Wikislovníku
• Bezděz ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky