Karl Ernst Waldstein-Wartenberg

Erb Waldsteinů (Valdštejnů)

Narodil se jako syn Adolfa Arnošta hraběte z Waldstein-Wartenbergu (1868–1930) a jeho ženy Sophie z Hoyos-Sprinzensteinu (1874–1922). Měl bratra Josefa Alfreda (1899–1952), který zůstal svobodný.

V roce 1915 si odbyl povinnou vojenskou službu jako tzv. jednoroční dobrovolník u pluku v Krakově.[3] Absolvoval důstojnickou zkoušku, v níž skončil jako druhý nejlepší, úspěšně složil válečnou maturitu a narukoval k jezdecké dělostřelecké divizi č. 7 v Rumunsku.[3] Vystudoval práva.[4][3] S přáteli podnikl let vzducholodí Graf Zeppelin přes Švýcarsko.[4]

Hlásil se k německé národnosti. V roce 1935 se stal členem Sudetoněmecké strany a v roce 1938 za ni kandidoval ve volbách do zastupitelstva v Doksech na čtvrtém místě. Z této pozice přivítal připojení Sudet k nacistickému Německu. Ve stejné straně byl i jeho švagr Ulrich Kinský (1893–1938), který organizoval společenský program Runcimanovy mise v Československu.[4][5] Po odstoupení československého pohraničí Německu získal říšskoněmeckou státní příslušnost.[5] Platila pro něj povinnost bojovat v řadách wehrmachtu, ale jako nepostradatelná osoba v zemědělství (Uk-Stellung) nebyl válečně nasazen.[6]

Po válce byl zatčen a odsouzen za členství ve zločinecké organizaci Nacionálněsocialistického svazu letců (Nationalsozialistisches Fliegerkorps, NSFK). Do vazby nastoupil 14. května 1945.[6] Tato organizace navazovala na Svaz německých letců (Verband deutscher Flieger), kterému Waldstein w letech 1934–1938 předsedal. Mimořádný lidový soud v České Lípě za kolaboraci vyřkl 30. dubna 1946 verdikt jednoho roku odnětí svobody, nucených prací, ztráty cti a ztráty majetku. Nebyla mu však prokázána propagace a podpora Sudetoněmecké strany a NSDAP. Polehčující okolností bylo, že u svých zaměstnanců nečinil rozdíl mezi Němci a Čechy a podporoval i české instituce.[7][6]

Po propuštění odjel s rodinou, která pobývala na zámku Kozel, do Rakouska.[7]

Zámek v Doksech

Jako jeho otec se snažil zvrátit pozemkovou reformu.[3] Po otci zdědil v roce 1930 statky Mnichovo Hradiště, Doksy, Bělá pod Bezdězem, Šťáhlavy a Valdštejnský palác v Praze, které byly zbytkem v roce 1924 zrušeného valdštejnského svěřenství okleštěného pozemkovou reformou. Jednalo se o přibližně 20 tisíc hektarů pozemků. Majetkově se nejprve vyrovnal se svým bratrem Josefem Alfredem. Ten se za jednorázovou sumu 120 tisíc korun, volný byt ve Valdštejnském paláci v Praze a doživotní rentu 24 tisíc ročně vzdal podílu na dědictví.[4]

Pobýval především na zámku v Doksech, léto však rodina často trávila na zámku Kozel.[4]

Na hřbitově v Doksech nechal v letech 1931–1933 zbudovat Valdštejnskou kapli, u které byli pohřbeni jeho rodiče Adolf a Sophie a v roce 2019 také jeho syn Ernst Adolf.[8]

V roce 1934 u příležitosti třísetletého výročí zavraždění Albrechta z Valdštejna (1583–1634) nechal zhotovit nástěnný náhrobník z červenorůžového sliveneckého mramoru s bronzovým reliéfem Valdštejnova poprsí do kaple sv. Anny v Mnichově Hradišti, kde byl vojevůdce pochován.[9]

V roce 1943 byla část zámku v Doksech zabrána pro účely služebního sídla šéfa bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei) a bezpečnostní služby (Sicherheitsdienst).[7]

V Heřmanově Městci se 6. září 1920 oženil s Marií Johannou Kinskou (23. února 1900 Vídeň – 19. ledna 1976 Vídeň), dcerou tehdy už nežijícího Ferdinanda hraběte Kinského z Vchynic a Tetova (1866–1916) a jeho manželky Aglaji, rozené princezny z Auerspergu (1868–1919).[1] Její otec byl majitelem Horažďovic a Moravského Krumlova.[4] Marie Johanna byla dámou Řádu hvězdového kříže.[1] Po svatbě za života otce bydleli na zámku Kozel.[10] Narodilo se jim sedm dětí, z toho dva synové:[1]

• 1. Sophie (Žofie; * 28. 7. 1921 zámek Kozel u Šťáhlav)
  • ∞ (9. 5. 1945 Mimoň) Franz Karl Hartig (16. 11. 1921 Mimoň – 1. 1. 2004 Salcburk)
• 2. Aglae (Aglaja; 6. 10. 1923 Doksy – 31. 1. 1996 Vídeň)
  • ∞ (7. 3. 1943 Doksy) Franz Joseph Seilern-Aspang (18. 8. 1914 Lešná)
• 3. Ernst Adolf (Arnošt Adolf; 30. 3. 1925 Doksy – 21. 1. 2019 Vídeň), obedienční rytíř maltézského řádu, hlava rodu v letech 1985–2019
  • ∞ (11. 11. 1954 Baden, Švýcarsko) Maria Wilhelmine Henckel von Donnersmarck (* 17. 11. 1929 Náklo)
• 4. Marie Gabriela (24. 12. 1926 Dosky – 8. 4. 1978 Salcburk)
  • ∞ (29. 8. 1947 Stein bei Fehring, rozvedeni 1957) Wambola Heinrich Braunbruck (17. 11. 1919 Salcburk – 23. 3. 1990 Fribourg, Švýcarsko)
• 5. Theresia (Terezie; * 8. 7. 1929 zámek Kozel u Šťáhlav)
  • ∞ (24. 10. 1957 Mariazell) Leo Prüller (* 5. 11. 1928 Reinsberg, Dolní Rakousy)
• 6. Karl Albrecht (Karel Albrecht) / Páter Angelus O. S. B. (* 13. 1. 1931 Doksy), benediktinský mnich v klášteře Ettal
• 7. Marie Elisabeth (Marie Alžběta; 19. 10. 1936 Doksy – 1. 11. 2010 Vídeň)
  • ∞ (3. 1. 1970 Vídeň) John Reginald Underdown Page (13. 9. 1920 Knebworth, Anglie – 11. 1. 1995 Vídeň)

Syn Ernst Adolf se po Sametové revoluci pokusil o podnikatelský projekt na severu Čech v místech, které si do roku 1991 uzurpovala sovětská armáda.[11] Usiloval také o restituce.[12][13] Vnuk Carl Albrecht Waldstein-Wartenberg (* 1958) se vrátil s rodinou po listopadu 1989 zpět do Česka, získal české občanství a v letech 1997–2005 měl sídlo na zámku v Zalužanech.[14]