Spikaly

Mladší doba kamenná: Na polích při východním okraji obce zjistil na podzim roku 1938 dr. Karel Žebera (dle jeho vlastní sdělení) vypíchanou keramiku, vynesenou na povrch hlubokou orbou z kulturních jam. Byla tu tedy osada lidu s keramikou vypíchanou. Z polohy severně od obce má Žebera ze sběrů pana Moce z čp. 24 amfibolitové kopytové nástroje.

Lid popelnicových polí: Na polích severozápadně od obce zjistil dr. K. Žebera roku 1939 větší sídliště z doby lužicko-knovízské; tuhované střepy byly tu podle jeho údajů nalezeny při hloubení jamek pro stromy a při hluboké orbě. Dosavadní nálezy pocházejí dosud jen se sběru.

Doba hradištní: V téže poloze, kde byly nálezy lužickoknovízské, byly též jámy z hradištního údobí (keramika, zdobená mnohonásobnou vlnicí). Ve spikalech byly též kostrové hroby s esovitými záušnicemi, stříbrem plátovanými (Nár. museum, inv. č. 54932, 54933; Památky arch. V, 1863, 285; V. J. Šimák, Soupis Mnichovohradišťska, 562). Výzkum kostrového pohřebiště nebyl dosud proveden.

Obec nejdříve patřila pánům z Kováně. O pánech z Kováně je už první zmínka (z kroniky Václava Hájka z Libočan) v roce 976, kdy byla v kraji obrovská bitva mezi pohany a knížetem Boleslavem II., jíž se po boku Boleslava II. účastnil Béřa (Beer, Medvěd), pozdější pán z Kováně, který za to od knížete dostal panství právě zde, na Kováni. Kdy vznikla vlastní obec Spikaly, se přesně neví, ale musel tu být nějaký samostatný statek (což není dokázáno). První písemná zmínka pochází z roku 1402, kdy pán Sulek II. Kowanský prodal úroky ve Spikalých (in Wespikal) a Borči koleji „Všech svatých". Další zmínka o obci uvádí, že někdy v letech 1417 až 1430 se rod zemanů z Lejen usadil krátce na statcích ve Spikalech a nakonec se odstěhoval k Úštěku do obce Jištěrpy.

V roce 1493 patřila jedna část obce Spikal rodu Vančurů, držitelem byl Mikuláš Vančura z Řehnic a Krnska. Vančurové drželi také Krásnou Ves, Řehnice, Krnsko, Pětikozly, Strašnov, Jizerní Vtelno a další vsi. Roku 1535 prodal syn Mikuláše Vančury Jan svému bratru Jiříkovi (držel Brodce) Spikaly a další statky. Roku 1553 Jiřík zemřel a z jeho osmi synů zdědil Spikaly syn Bedřich, který dostal ještě obce Řehnice, Pětikozly, Vrásnov, Vinec, Strašnov a Jizerní Vtelno. Bedřich zemřel roku 1578 a po něm se ujal majetku Jan Vančura, o kterém je v pramenech psáno „rváč a násilník, jemuž není rovno". Patřily sem domy čp. 6, 7, 8 a 10. Později tyto statky patřily hraběcí rodině Sporcků.

V roce 1535 druhou část Spikal vlastnil Burian Stránovský ze Sojovic, který držel ještě Krásnou Ves, Kováň a městečko Sovínky. A tohoto roku 1535 prodal Spikaly a Krásnou Ves pánu Janu Hrzánovi z Harasova. Roku 1541 prodal Burian Stránovský ze Sojovic i panu Janu Hrzánovi z Harasova městečko Kováň a roku 1548 městečko Sovínky. Tím byl položen základ panství sovineckého, v němž také zůstaly Spikaly až do zrušení poddanství. Pan Jan Hrzán z Harasova držel již před rokem 1526 i statek Vrutici, který koupil od bratrů Valkounů z Adlaru. K tomuto panství patřily obce: Vrutice, Krpy, Sušno, Radoun, Zahájí, Katusice a nějaké dědiny u Mladé Boleslavi.

Pan Jan Hrzán zemřel roku 1561 a odkázal Vrutici a Sovinky Adamu Šťastnému, jenž byl pod poručnictvím pana Dobeše na hradu Housce svého strýce. Když Adam Šťastný došel let moudrých a spravedlivých, žádal svého strýce za vydání dědin oteckých. Avšak nemohl zaplatit sumu na úpravu jeho statku, postoupil Dobeši v náhradu Vrutici, tak jak jí zdědil. Dobeš odkázal Vrutici svému synu Václavu staršímu, jenž s manželkou Dorotou z Ocelovic měl syna Dobeše. Václav zemřel roku 1584 a je pochován na hřbitově sv. Havla v Mladé Boleslavi. Po něm zdědil statek Vrutici syn Dobeš, který prodal Housku a za ní si koupil Vysokou Libeň od Karlíků z Měžetic. Roku 1620 Václav, syn Dobeše, byl mezi odpovědníky při generálním sněmu, na kterém falckrabí syn zvolen za čekatele království Českého. Za to mu byla roku 1622 zkonfiskována polovina jmění a také statky Vysoká Libeň, Vrutice a Sovinky.

Roku 1624 Václavu Hrzánovi odňaté statky a pozemky koupil Petr Fuchs z Wramholzu (cizozemský rod). Koupil celkově za 21 820 kop míšenských a 40 grošů statek Sovinky (tak řečeno městečko Sovinky), městečko Kováň, ves Spikaly a Krásnou Ves. Ale statky mu dlouho nezůstaly, neboť již 24. srpna 1626 zemřel. Manželce své odkázal dědictví na penězích, roku 1627 odkázal poslední vůlí statek Sovínky k založení fundace pro 12 žáků a za správce fundace určil pražský magistrát. Roku 1784 dostaly se Sovínky náboženskému fondu, který spravovala c. k. státní administrace (roku 1790 však Sovínky přešly do rukou pražského arcibiskupa). Roku 1638 císař Ferdinand daroval statek Mšeno s Lobčí Robertu Geraldinovi z Kildary, podplukovníkovi císařských vojsk, místo odměny 30 000 zlatých. Ježto část Spikal byla prodaná Lobči, dostaly se tak nyní pod panství Mšeno. Patřilo sem čp. 5. Tato třetí část obce nerobotovala, ale peníze odváděla vrátenskému rychtáři. Roku 1642 zdědila panství dcera Geraldinova Klára, jež se provdala za rytíře Voldána Věžníka z Věžník, a jeho potomstvu patřila tato část Spikal až do roku 1765.

Dále je známo, že roku 1850 ležel ve Spikalech modrý pluk husarů a roku 1866 maďarský pěší pluk Julaj a saští dragouni. Historicky obec prošla několika okresy, jako okres Mnichovo Hradiště, Bělá pod Bezdězem a okres Doksy. Spikaly se nacházely v krajích: 1714–1848 kraj Boleslavský, 1850–1855 kraj Jičínský, 1855–1862/1868 kraj Mladoboleslavský. Od roku 1942 oberland Praha, 1949–1960 kraj Liberecký a od roku 1960 až do dnešních dnů Středočeský kraj.