Direktorium (stavovské povstání)

Direktorium (z latinského slova diregere – určovat směr, vést) bylo třicetičlenný sbor nekatolických placených direktorů, správců a radů během českého stavovského povstání, který tvořil prozatímní vládu s právem svolávat zemskou hotovost a stavovské sjezdy a vyjednávat s německými kurfiřty a knížaty. Tento nový vládní orgán nahradil sbor místodržitelů a zemské úřady.

Jako orgán českých stavů vzniklo už 26. června 1609. Na Rudolfu II. si vymohlo vydání Majestátu (9. července 1609) a zvolení defenzorů. Bylo obnoveno den po defenestraci 24. května 1618 na sjezdu defenzorů a sestávalo z 30 direktorů, po deseti za každý stav (vyšší šlechta, nižší šlechta, měšťanstvo).[1][2] Jeho členy byli zástupci významných a vlivných šlechtických rodů (Lobkowiczové, Kinští, Czerninové). Do čela byl postaven Václav Vilém z Roupova.[3] Obdobně bylo direktorium zvoleno i na Moravě po připojení k povstání 2. května 1619, prvním předsedou moravského direktoria byl Václav z Roupova.

Direktorium již 25. května 1618 schválilo dokument Druhá apologie stavův Království českého, jehož konečné úpravy provedl právník Martin Fruwein.[3] Na 8. července 1619 svolalo direktorium do Prahy generální sněm, uzavřelo konfederaci stavů zemí Koruny české a Rakouska a na zemském sněmu v srpnu 1619 se vyslovilo pro sesazení Ferdinanda II. (císař 1619–1637) a zvolení Fridricha Falckého českým králem (1619–1620). Jeho korunovací 4. listopadu 1619 byla činnost direktoria ukončena. Po Bílé hoře byli direktoři tvrdě potrestáni, mnozí byli popraveni na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Krátce bylo direktorium obnoveno během saského vpádu do Čech 1631, avšak pro odpor saského kurfiřta Jana Jiřího I. (kurfiřtem 1611–1656) faktickou moc neprosadilo.

Seznam direktorů Českého království a jejich tresty

„	[1618] Po zrušení místodržících obnovili sobě stavové defenzory podle majestátu a vyvodili ze svého středu direktory, tak je titulovali, ze tří stavů Království českého, třicet osob k spravování země a potřeb jim náležitých. Ty všechny věci, které se tak v Království českém dály, byly daleko rozhlášeny s pohrůžkami a žalobami. Direktoři rozposílali po krajích patenty, otevřené listy, jimiž citovali k nedělnímu a pondělnímu dni po památce svaté Trojice na Pražský hrad, kde se jich sjelo nemálo. Zde opakovali své stížnosti a nastávající nebezpečenství, i to uznali, že Jeho Milost Císařská velkou stížnost proti nim nese, a uradili se a nařídili vojenskou veřejnost a utvrdili berně. Od některých evangelických knížat, též od Moravanů a Slezanů, pomoc vyhledávali.	“
— Mikuláš Daczický z Heslowa[4]

Prezident

Václav Vilém z Roupova († 20. 9. 1641 Litoměřice) – k této pozici mu dopomohl fakt, že byl vzdělaný, byl Budovcovým žákem a pokračovatelem a přiženil se do rodiny Smiřických.[3]

Panský stav

Václav Budovec z Budova

1. Bohuchval Berka z Dubé a Lipé – císařský rada, nejvyšší purkrabí (1619–1620); uprchl
2. Vilém starší Popel z Lobkowicz na Horšovském Týně (1567–1626 Zbiroh) – císařský rada, nejvyšší hofmistr (1619–1620); trest smrti změněn na vězení na hradě Zbiroh, 1622 propuštěn [5]
3. Pavel z Říčan – císařský rada; doživotní vězení na hradě Zbiroh, propuštěn v roce 1627, avšak zanedlouho zemřel
4. Petr II. ze Švamberka († 24. 9. 1620 Praha) – císařský rada, nejvyšší dvorský sudí (1619–1620); zemřel během povstání
5. Václav Vilém z Roupova († 20. 9. 1641 Litoměřice) – prezident direktoria, císařský rada a komorník, nejvyšší kancléř (1619–1620); uprchl
6. Jáchym Ondřej Šlik (9. 9. 1569 Ostrov – 21. 6. 1621 Praha; bratr Jana Albína) – císařský rada, nejvyšší zemský sudí (1619–1620); popraven
7. Václav Budovec z Budova (28. 8. 1551 Červené Janovice – 21. 6. 1621 Praha) – císařský rada, prezident rady nad apelacemi (1619–1620); popraven
8. Jan Albín Šlik (1579 – po 1628 Cvikov) – v únoru 1621 uprchl z Čech do Bayreutsko-Kulmbašska
9. Vilém z Vchynic a Tetova (1574 – 25. 2. 1634 Cheb, zavražděn spolu s Albrechtem z Valdštejna) – císařský komorník a nejvyšší lovčí Českého království; odstěhoval se do Saska
- Radslav mladší z Vchynic a Tetova (1582–1660) – dodatečně v červnu 1618 zvolen místo svého pasívního bratra
10. Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (17. 12. 1594 Hrubá Skála – 18. 11. 1618 Praha) – zemřel během povstání
- Václav starší Berka z Dubé – dodatečně zvolen místo zemřelého Smiřického

Rytířský stav

Kašpar Kaplíř ze Sulevic, nejstarší popravený (86 let) během Staroměstské exekuce 21. června 1621

11. Kašpar Kaplíř ze Sulevic (1535 – 21. 6. 1621 Praha) – císařský rada, purkrabí kraje hradeckého (1615–1619), nejvyšší písař (1619–1620); popraven
12. Prokop Dvořecký z Olbramovic († 21. 6. 1621 Praha) – císařský rada, podkomoří (1619–1620); popraven
13. Oldřich Gersdorf z Gersdorfu – císařský rada; zemřel 1620
14. Fridrich z Bílé († 21. 6. 1621 Praha) – císařský rada, purkrabí kraje hradeckého (1620); popraven
15. Kryštof Fictum z Fictum – císařský rada; zemřel 1619
- Bohuslav z Michalovic (1565 – 21. 6. 1621 Praha) – dodatečně zvolen místo zemřelého Fictuma; popraven
16. Jindřich Otta z Losu (1541 – 21. 6. 1621 Praha) – císařský rada, podkomoří králové (1619–1620); popraven
17. Albrecht Pfeferkorn z Ottrpachu – císařský rada; zemřel 1619
18. Humprecht st. Černín z Chudenic (1570–1632) – místokomorník Českého království; omilostněn
19. Šťastný Václav Pětipeský z Chýš a Eggerberku (asi 1582 – 25. 7. 1638 Praha) – omilostněn
20. Petr Milner z Milhauzu – císařský rada nad apelacemi na Pražském hradě, místokancléř (1620)

Městský stav

a/ Staré Město pražské

21. Martin Fruwein z Podolí (Schmiedeberg, Svídnické knížectví – 21. 6. 1621 Praha; bratr Benjamina, Friedrichem Falckým povýšen do rytířského stavu[6][7]) – císařský služebník; zemřel pádem do Jeleního příkopu[8]
22. Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu – snad omilostněn. Syn Sixta z Ottersdorfu patrně uprchl do Saska.
23. Daniel Škréta Šotnovský ze Závořic – sekretář české komory; uprchl
24. Jan Oršinovský z Firštenfeldu – uprchl

b/ Nové Město pražské

25. Valentin Kochan z Prachové (1561 Strakonice – 21. 6. 1621 Praha) – popraven
26. Tobiáš Štefek z Koloděj († 21. 6. 1621 Praha) – popraven
27. Václav Písecký z Granichfeldu – uprchl

c/ Menší Město pražské

28. Kryštof st. Khober z Khoberšperku († 21. 6. 1621 Praha) – popraven

d/ Kutná Hora

29. Jan st. Šultys z Felsdorfu (1560 Slaný – 21. 6. 1621 Praha) – popraven

e/ Žatec

30. Maxmilián Hošťálek z Javořice (1564 Žatec – 21. 6. 1621 Praha) – popraven

Sekretář

Benjamin Fruwein z Podolí (1550–1637; bratr Martina) – uprchl (později konvertoval ke katolické víře, byl omilostněn vrátil se a vstoupil do služeb císaře, který jej za spolupráci povýšil do rytířského stavu)

Regionální původ direktorů

Z celkem 23 šlechtických direktorů (i s třemi dodatečně zvolenými) jich pocházelo

5 z Boleslavska: Václav Budovec z Budova, Bohuchval Berka z Dubé, Václav Šťastný Pětipeský, Jáchym Ondřej Šlik, Václav st. Berka z Dubé
5 z Litoměřicka: Václav Vilém z Roupova, Prokop Dvořecký z Olbramovic, Fridrich z Bílé, Vilém ze Vchynic a Radslav ze Vchynic
3 ze Žatecka: Kryštof Fictum, Jan Albín Šlik (zakoupen též na Loketsku a Boleslavsku), Bohuslav z Michalovic
2 ze Slánska: Petr Milner z Milhauzu (zakoupen též na Boleslavsku) a Albrecht Pfefferkorn
1 z Hradecka: Albrecht Jan ze Smiřic (zakoupen též na Boleslavsku a Kouřimsku)
2 z Bechyňska: Petr ze Švamberka, Kašpar Kaplíř ze Sulevic (zakoupen i na Kouřimsku)
2 z Podbrdska: Oldřich Gerštorf z Gerštorfu a Jindřich Otta z Losu
2 z Plzeňska: Vilém st. z Lobkowicz, Humprecht Czernin z Chudenic
1 z Prácheňska: Pavel z Říčan.

Z tohoto přehledu vyplývá, že naprosto rozhodující postavení měly severní Čechy (boleslavský a litoměřický kraj), kde bylo zakoupeno deset direktorů.[9]

Náboženské vyznání direktorů

jednota bratrská: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic, Václav Budovec z Budova, Václav Vilém z Roupova, Martin Fruwein z Podolí – tito čtyři se přímo podíleli na přípravě defenestrace[10]; dále: Jindřich Otta z Losu, Jan Theodor Sixt z Ottersdorfu, Benjamin Fruwein z Podolí – sekretář.
luteráni: Jáchym Ondřej Šlik, Jan Albín Šlik, Kašpar Kaplíř ze Sulevic, Kryštof Fictum z Fictum, Vilém st. z Lobkovic

Seznam direktorů Moravského markrabství

Předsedové

1. Vilém z Roupova na Znojemském hradě – starší příbuzný prezidenta českého direktoria
2. Pertold Bohobud z Lipé na Moravském Krumlově (1590 – 1643 Skalica)
3. Rudolf Šlejnic na Novém Meziříčku
4. Jiří Bruntálský z Vrbna na Helfštýně
5. Albrecht Sedlnický z Choltic na Čechách
6. Karel z Kounic na Ždánicích
7. Kryštof z Říčan na Budíškovicích
8. (opět) Jiří Bruntálský z Vrbna na Helfštýně

Panský stav

Pertold Bohobud z Lipé na Moravském Krumlově († 1643) – 2. předseda direktoria, po jeho skončení nejvyšší lovčí
Vilém z Roupova na Znojemském hradě – 1. předseda direktoria
Jiří Bruntálský z Vrbna na Helfštýně
Kryštof z Říčan na Budíškovicích
Rudolf Šlejnic ze Šlejnic na Novém Meziříčku
Albrecht Sedlnický z Choltic na Čechách
Zdeněk IV. Brtnický z Valdštejna (12. 5. 1581/1582 – 24. 6. 1623 Špilberk)
Fridrich z Kounic na Slavkově
Jindřich Václav z Thurnu na Letovicích
Jan Bernard z Kunovic na Ostrohu
Jindřich Zahrádecký ze Zahrádek na Jemnici
Václav Mol z Modřelic na Hranicích
Karel Kryštof Sedlnický na Dívčích Hradech
Karel z Kounic na Ždánicích
Volf Zikmund Jankovský z Vlašimi na Budči
Jan ml. Bruntálský z Vrbna

Rytířský stav

Jan Čejka z Olbramovic na Nových Syrovicích († 8. 7. 1623 Brno)
Hanuš Petřvaldský z Petřvaldu
Kryštof Blekta z Útěchovic a na Beranově
Viktorin Žernovský z Žernoví
Kryštof Ulersdorfer z Němčího na Žeranovicích
Václav Bítovský z Bítova (před 1580 – 27. 3. 1628 Brno) – popraven
Hanuš Ludvík Krokvicar z Nové Vsi na Písečné
Jiří Zahrádecký ze Zahrádek na Hrotovicích († 1627)
Jan Skrbenský z Hříště na Fulneku
Vilém Munka z Ivančic na Moravci
Pavel Olbram ze Štěkře
Jindřich Vodický z Jemník
Jan st. Kobylka z Kobylího na Sovinci
Bernard ze Zástřizl na Haňovicích

Městský stav

a/ Olomouc

Václav Lužický
- Jan Obrštorfar - nahradil Lužického

b/ Brno

Eliáš Netolička

c/ Znojmo

Fridrich Mainrad

d/ Jihlava

Jan Hynek z Velinova
- Jiří Menší - později

d/ Uherské Hradiště

Fridrich Mužík

Odkazy

Reference

Dějiny Prahy v datech. Příprava vydání Zdeněk MÍKA. druhé, doplnění a upravené. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 368 s. ISBN 80-204-0789-8. S. 97.
Některé zdroje jako datum ustavení direktoria uvádí až druhý den po defenestraci, tj. 25. května, jako např.: PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. Recenzoval PhDr. Josef Janáček, DrSc.. Praha: Mladá fronta, 1985. Kapitola Politikové I, s. 192.
ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1584–1620 : první Habsburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-388-6. S. 126.
DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Evropský literární klub, 1940. 232 s. (Národní klenotnice). S. 143–144.
KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 28.
KOBROVÁ s.18
SKÁLA ZE ZHOŘE, Pavel. Příprava vydání Josef Janáček. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984. 450 s. S. 378.
Příčina pádu nebyla dosud objasněna – (KOBROVÁ s.37–44)
JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín: Jiří Jurok vlastním nákladem, 2000. ISBN 80-238-6220-0. S. 316, 352.
KOBROVÁ, Lenka. Martin Fruwein. Praha, 2006. 56 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta UK, Ústav českých dějin. Vedoucí práce prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.. s. 7, 9. Dostupné online.

Literatura

ADAMOVÁ, Karolina; LOJEK, Antonín; SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada. Stát. Příprava vydání Karel Schelle. Praha, Litomyšl: Paseka, 2015. 652 s. ISBN 978-80-7432-652-3. S. 158–159.
ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 87–88.
JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín: Jiří Jurok vlastním nákladem, 2000. 610 s. ISBN 80-238-6220-0.
MALÝ, Karel a kol. Dějiny českého a československého práva do roku 1945. Praha: Linde Praha a.s., 1997. 576 s. ISBN 80-7201-045-X. S. 77.
PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. 4., doplněné a přepracované vyd. Praha: Rodiče s. r. o., 2004. 320 s. ISBN 80-86695-44-1.
VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 144.

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[Dějiny_Prahy-1] Dějiny Prahy v datech. Příprava vydání Zdeněk MÍKA. druhé, doplnění a upravené. vyd. Praha: Mladá fronta, 1999. 368 s. ISBN 80-204-0789-8. S. 97.

[PETRÁŇ1985:192-2] Některé zdroje jako datum ustavení direktoria uvádí až druhý den po defenestraci, tj. 25. května, jako např.: PETRÁŇ, Josef. Staroměstská exekuce. Recenzoval PhDr. Josef Janáček, DrSc.. Praha: Mladá fronta, 1985. Kapitola Politikové I, s. 192.

[Čechura-3] ČECHURA, Jaroslav. České země v letech 1584–1620 : první Habsburkové na českém trůně II. Praha: Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-388-6. S. 126.

[4] DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Paměti. Praha: Evropský literární klub, 1940. 232 s. (Národní klenotnice). S. 143–144.

[Lobkowiczové_28-5] KASÍK, Stanislav; MAŠEK, Petr; MŽYKOVÁ, Marie. Lobkowiczové, dějiny a genealogie rodu. České Budějovice: Bohumír Němec - Veduta, 2002. 240 s. ISBN 80-903040-3-6. S. 28.

[6] KOBROVÁ s.18

[SKÁLA:378-7] SKÁLA ZE ZHOŘE, Pavel. Příprava vydání Josef Janáček. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1984. 450 s. S. 378.

[8] Příčina pádu nebyla dosud objasněna – (KOBROVÁ s.37–44)

[Jurok-9] JUROK, Jiří. Česká šlechta a feudalita ve středověku a raném novověku. Nový Jičín: Jiří Jurok vlastním nákladem, 2000. ISBN 80-238-6220-0. S. 316, 352.

[KOBROVÁ-10] KOBROVÁ, Lenka. Martin Fruwein. Praha, 2006. 56 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta UK, Ústav českých dějin. Vedoucí práce prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.. s. 7, 9. Dostupné online.