Václav Vilém z Roupova

Václav Vilém z Roupova (1580? – 20. září 1641 Litoměřice) byl český šlechtic a politik, jeden z předních vůdců protihabsburského povstání v letech 1618–1620.[1][2]

Václav Vilém z Roupova
Nejvyšší kancléř Českého království
Ve funkci:
1619 – 1620
PanovníkFridrich Falcký
PředchůdceZdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
NástupceZdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Prezident stavovského direktoria
Ve funkci:
1618 – 1619
PanovníkMatyáš, Ferdinand II.
PředchůdceDirektorium ustaveno 24. května 1618
NástupceDirektorium zaniklo 4. listopadu 1619
Stavovský direktor
Ve funkci:
1609 – 1611
PanovníkRudolf II.
Narození16. století
Úmrtí20. září 1641
Litoměřice
Habsburská monarchie Habsburská monarchie
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvíčeskobratrské
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Byl považován za jednoho z nejschopnějších stavovských politiků. Patřil mezi šlechtice, kteří nebyli popraveni na Staroměstském náměstí, neboť po bitvě na Bílé hoře uprchl do zahraničí.

Životopis

Byl příslušníkem rozvětveného a starobylého rodu pánů z Roupova. O jeho mládí nejsou známy podrobnější informace. Václav Vilém studoval v Itálii a ve Švýcarsku. V Čechách mu patřila panství Žitenice[3] a Trnová u Prahy.[4] Byl členem Jednoty bratrské, zastáncem Rudolfova majestátu a v letech 1609–1611 stavovským direktorem.[2]

Období stavovského povstání

Vždy hájil plány na svržení habsburské nadvlády a patřil k nejradikálnějším členům protikatolické opozice. Byl jedním z předních vůdců českého stavovského povstání v letech 1618–1620. Stal se prezidentem třicetičlenného stavovského direktoria a prosazoval sesazení Ferdinanda II. z českého trůnu a volbu Fridricha Falckého českým králem. Za Fridrichova panování pak zastával úřad nejvyššího kancléře.[3]

Období po Bílé hoře

Po bělohorské bitvě uprchl s Fridrichem Falckým z Čech a žil v exilu. V nepřítomnosti byl odsouzen ke ztrátě hrdla i veškerých statků. Žil v Berlíně, přestal se angažovat v politice a žil v ústraní. Po šesti letech v exilu žádal Ferdinanda II. o milost a povolení návratu do Čech. Pomáhal mu v tom Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic i Albrecht z Valdštejna. V roce 1629 byl amnestován.[5]

Do Čech se na krátko vrátil se saskými vojsky v roce 1631. Postaral se o pohřbení hlav popravených účastníků povstání vystavených na staroměstské mostecké věži. Ferdinand II. pohřbení ostatků popravených považoval za zradu a Václav Vilém z Roupova se opět musel uchýlit do exilu.

Podruhé se vrátil v roce 1641[3] v době tažení švédských vojsk do Čech pod vedením generála Banéra. Stal se hejtmanem Švédy okupovaného kraje v okolí Litoměřic. V té době ho však postihla duševní nemoc a zemřel v roce 1641 v Litoměřicích.[2]

Reference
  1. KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 [online]. Libri [cit. 2015-12-16]. Dostupné online.
  2. VYKOUPIL, Libor. Ecce Homo – Václav Vilém z Roupova, český šlechtic [online]. Český rozhlas, 2011-09-20 [cit. 2015-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-11.
  3. ANDĚL, Rudolf, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Žitenice – zámek, s. 544.
  4. Jaroslaus Schallerː Topographie des Königreichs Böhmen..., Achter Theilː Berauner Kreis. Prag und Wien 1788, s. 79
  5. LIŠKA, Vladimír. Staroměstská poprava českých pánů a měšťanů. Praha: Nakladatelství XYZ, 2009. 250 s.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.