Gerštorfové z Gerštorfu

Gerštorfové z Gerštorfu, též z Gendorfu'(též Gersdorffové z Gersdorffu, německy Gersdorf(f), polsky Gersztorf, rusky Герцдорфы) jsou šlechtický rod pocházející z Lužice, patří k nejrozšířenějším šlechtickým rodům vůbec. Členové rodu byli činní v německých zemích, v Dánsku, Českém království a Slezsku, od 17. století též v Livonsku a Ruském impériu.

Gerštorfové z Gerštorfu
(Gersdorffové z Gersdorffu)
Rodový erb české linie Gerštorfů z Gerštorfu
ZeměČeské království České království
Ruské impérium Ruské impérium
Dánsko Dánsko
Titulypáni
hrabata (1723)
Větve roduCholtická, podhořanská, malšovická

Historie

Do Čech přišli v 15. století, jedna část rodu bojovala proti husitům, jiní, např. Kryštof z Gerštorfu, veleli z pozice hejtmana husitským vojskům. Zikmund v letech 1453–1459 sloužil jako hejtman na Křivoklátě. Při rodinné schůzce roku 1527 se sešlo v lužické Žitavě dvě stě příslušníků rodu. V 16. století se stal Jiří hejtmanem Pražského hradu a podkomořím Království českého, založil větev Gerštorfů na Cholticích, patřil k oporám krále Ferdinanda I. během jeho bojů proti vzbouřeným stavům roku 1547. Jiřího vnuk Jindřich dal vzniknout rodové linii na Podhořansku. Drželi Osov, Běštín, Chrastinu. Malšovická odnož žila na Jičínsku a vlastnila tu Velké Horky a Samšinu, z této větve vzešel Mikuláš Gerštorf, jenž se stal svobodným pánem. Roku 1619 mělo v Lužici 13 Gerštorfů svá Léna.

Oldřich Gerštof z malšovické větve sloužil císaři Rudolfovi ve funkcích rady a prokurátora, za stavovského povstání povýšil a stal se direktorem a zemským správcem. Po Oldřichově smrti roku 1620 mu Ferdinand II. zkonfiskoval veškerý majetek. Další linie vznikaly po porážce na Bílé hoře, část v čele s Kašparem Kryštofem se usídlila v Dánsku, Jiřího linie emigrovala do Švédska. Někteří odešli do Pruska, Pomořan či Saska. Roku 1723 povýšil Kryštof Bedřich do hraběcího stavu.

V roce 1875 sloužilo v pruské armádě 14 členů rodu v hodnosti důstojníků. Někteří příslušníci rodu žijí dodnes.

Ruská větev

Jedna z větví rodu s původem ve Slezsku, se roku 1602 v osobě Jiřího (Georga) Gerštorfa přestěhovala do Livonska. Generálporučík Dětlev Jan z Gerštorfu († 1787) se vyznamenal v rusko-švédské a sedmileté válce. Rod byl zapsán na seznam livonských šlechtických rodů a ve VI. oddílu almanachu Petrohradské gubernie.

Erb
Historická podoba erbu
Novější podoba erbu

Společný znak pro všechny linie tvoří dělený štít, nahoře červený, spodní polovina je rozdělena na stříbrnou a černou. Česká linie při povýšení umístila do horní poloviny zlatou korunku.

Příbuzenstvo

Spojili se s Mitrovskými, pány z Czernhausu, z Palombini a dalšími.

Významní členové rodu
Náhrobky Gersdorfů v lužickosrbské obci Kauppa, 17. stol.
  • Kryštof z Gendorfu (1797-1563), horní podnikatel v Jáchymově a ve Vrchlabí, dvořan krále Ferdinanda I.
  • Hans Abraham z Gerštorfu (1609–1678), kursaský nejvyšší válečný komisař kavalerie
  • Jáchym z Gerštorfu (1611–1661), říšský hofmistr[1] Dánského království (1650–1660), účastnil se mírových jednání v Roskilde
  • Anna Magdalena z Gerštorfu, manželka Hanse z Raußendorfu, majitele panství Spremberg v Horní Lužici od roku 1617, († 1632), majitelka rytířského panství Nieder-Spremberg (1619–1632), dnešní Neusalza-Spremberg
  • Mikuláš z Gerštorfu (1629–1702), vrchní komoří, předseda tajné rady, diplomat a zemský fojt Horní Lužice
  • Hans z Gerštorfu (1630–1692), majitel panství Weicha u Budyšína, soukromý učenec
  • Jindřiška Kateřina z Gerštorfu (1648–1726), třetí manželka předchozího, představitelka náboženské lyriky, podporovatelka reformního hnutí v evangelické církvi. Zasloužila se o přijímání českých exulantů do Saska; byla tetou hraběte Zinzendorfa.
  • Frederik z Gerštorfu (1651–1724), dánský generálporučík
  • David Gottlob z Gerštorfu (1658–1732), velitel 18. pěšího pluku, pruský generálporučík, rytíř Řádu černé orlice a guvernér citadely ve Špandavě
  • Lukrécie Hedvika z Gerštorfu (1664–1701), roz. ze Salzy, ovdovělá z Nostic, majitelka panství a soudní pravomoci, patronka saského exulantského města Neu-Salza v letech 1682 až 1698, manželka Kryštofa Zikmunda z Gerštorfu
  • Kryštof Fridrich hrabě z Gerštorfu (1666–1725), na Klukši, tajný rada a nejvyšší dvorní místosoudce, poslanec říšského sněmu Svaté říše římské za Saské kurfiřtství v letech 1718 až 1725. Roku 1697 se oženil s Marií Žofií ze Schönburgu († 1728). Bylo pochováno jeho srdce bez náhrobku na evangelickém hřbitově „Gesandtenfriedhof“ u kostela svaté Trojice v Řezně.[2]
  • Fridrich Kašpar hrabě z Gerštorfu (1699–1751), saský tajný rada, od roku 1731 vrchní hejtman Horní Lužice, jako přítel hraběte Zinzendorfa působil jako misionář u Vendů (Slovanů) [3]
  • Arnošt Ludvík z Gerštorfu (1732–1789), okresní hejtman v Saském kurfiřtství, spolupředstavený naumburského kláštera
  • Adolf Traugott z Gerštorfu (1744–1807), učenec, sběratel minerálů, sociální reformátor, spoluzakladatel Hornolužické společnosti nauk, od roku 1756 pán na Pobědné (Meffersdorf) a Świeciech
  • Karel Fridrich Vilém z Gerštorfu (1765–1829), na Neukirchenu a Steinbachu u Nosné, saský generál a vojenský spisovatel
  • Vilemína z Gerštorfu (1768–1847), spisovatelka
  • Arnošt Gustav z Gerštorfu (1780–1843), majitel rytířského panství, právník a politik, první prezident I. komory Saského zemského sněmu
  • Johan Rudolf rytíř z Gerštorfu (1781–1849), odborník na hornictví a podnikatel. Díky jeho vědeckým poznatkům byl po něm pojmenován arsen-niklový minerál „Gersdorffit“.
  • Arnošt Kristián August z Gerštorfu (1781–1852), sasko-výmarsko-eisenašský státní ministr (1819–1848), zastupoval zemi na Vídeňském kongresu, kde vyjednal rozšíření území a velkovévodský titul, spoluiniciátor ústavy, která měla zaručovat svobodu tisku
  • Karel Arnošt Rudolf z Gerštorfu (1803–1876), poslanec Frankfurtského národního shromáždění
  • Ludvík z Gerštorfu (1807–1880), pruský generálporučík
  • Hermann Konstantin z Gerštorfu (1809–1870), pruský generálporučík
  • Pavel Max z Gerštorfu (1814–1872), zemský rada v okrese Beeskow-Storkow
  • Fridrich z Gerštorfu (1837–1920), pruský generálmajor
  • Karel z Gerštorfu (1844–1904), dlouholetý přítel Friedricha Nietzscheho (dochovala se obsáhlá korespondence)
  • Rudolf z Gerštorfu (1847–1929), pruský generálmajor
  • Walter z Gerštorfu (1848–1929), pruský generálporučík<!—syn Ludvíka z Gerštorfu (1807–1880), pruský generálporučík-->
  • Wigand z Gerštorfu (1851–1920), pruský generálporučík
  • Egon z Gerštorfu (1854–1917), saský generálporučík, vojenský guvernér Čenstochové
  • Ada z Gerštorfu (Ada von Knobloch, Ada von Maltzahn, pseudonym: Harry von Gersdorf; 1854–1922), spisovatelka
  • Claire (Klára Johana Karolína) z Gerštorfu (1858–1927), v letech 1881 až 1918 dvorní dáma pozdější císařovny Augusty Viktorie, od roku 1888 představená kláštera Wallenstein ve Fuldě
  • Kurt z Gerštorfu (1858–1916), německý správní úředník a zemský rada ve Wittgensteinu
  • Hans Otto z Gerštorfu (1864–1908), člen Říšského sněmu Německého císařství
  • Wolf z Gerštorfu (1867–1949), královský komoří, předseda vládního okrsku v Merseburgu (1910–1922), čestný doktor Wittenberské univerzity (Leucorea)
  • Arnošt svobodný pán z Gerštorfu (1878–1916), hejtman a velitel Kagholu 1 (Kampfgeschwader der Obersten Heeresleitung), sestřelen nad Novéant-sur-Moselle 19. června 1916 jako pilot bojového letounu.
  • Arnošt-Karel z Gerštorfu (1902–1977), advokát a notář, generální zmocněnec bývalé pruské královské rodiny
  • Rudolf-Christoph svobodný pán z Gerštorfu (1905–1980), německý generálmajor, podílel se na několika pokusech o atentát na Adolfa Hitlera v rámci protinacistického odboje v Německu.
  • Uršula z Gerštorfu (1910–1983), německá vojenská historička
  • Gero z Gerštorfu (1913–1942), důstojník člen protinacistického odboje v Německu
  • Dagmar z Gerštorfu (* 1938), spisovatelka
  • Mathias von Gersdorff (* 1964), německý katolický publicista

Významní členové ruské větve rodu

Související články

Reference
  1. Funkce říšského hofmistra byl nejvyšší státní úřad v Dánském království, podobná předsedovi vlády a zástupci krále. Kromě výsadního ústavního postavení měl dánský hofmistr důležité úkoly, avšak jeho povinnosti nebyly zcela jasně definovány. V 16. století vedl státní finance a dohlížel na finanční komoru a cla a daně.
  2. Svazek 22. Řezno: [s.n.] ISBN 978-3-943222-13-5.
  3. Lubina Mahling: „Um der Wenden Seelenheyl hochverdient“ – Reichsgraf Fridrich Casper von Gersdorf. Eine Untersuchung zum Kulturtransfer im Pietismus. Nakladatelství Domowina, Bautzen 2017, ISBN 978-3-7420-2431-2.
  4. Gersdorff, Ernst* Reinhold Friedrich v. (1806-1883) [online]. Baltische Historische Kommission [cit. 2020-12-23]. Dostupné online. (německy)

Externí odkazy

Literatura
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.