Bohuslav z Michalovic

Bohuslav z Michalovic pocházel ze žatecké rodiny erbovních měšťanů, kteří ve městě patřili k nejbohatším.[1] Jeho stejnojmenný děd, Bohuslav st. z Michalovic, zastával v Žatci v letech 1547–1568 funkci královského rychtáře.[2] Bratr Bohuslava st. Petr, který se v Žatci rovněž stal královským rychtářem, dosáhl roku 1571 povýšení rodiny do rytířského stavu. Před stavovským povstáním působil Bohuslav z Michalovic v letech 1590–1611 jako místopísař české dvorské kanceláře, což byla třetí nejvyšší hodnost v tomto úřadě.[3] V letech 1611–1617 zastával funkci místokancléře. Za Fridricha Falckého byl purkrabí Hradeckého kraje.[4] V jeho domě byla poprvé čtena Apologie a setkávali se zde vzbouřenci, kteří připravovali svržení Ferdinanda II.[5]

V únoru 1621 jej dle císařského listu zatkli a uvěznili v Bílé věži Pražského hradu. Mimořádný tribunál jej odsoudil k popravě na Staroměstském náměstí spolu s dalšími českými pány. Původní verdikt zněl rozčtvrcení za živa, dostal částečné omilostnění, takže byl „pouze“ sťat.[6] Na popraviště vešel jako sedmý z rytířského stavu a jako desátý v celkovém pořadí. Kat jeho ruku položenou na hlavě pověsil na Staroměstské mostecké věži.

Jeho lebka měla být pohřbena v kostele v Michalovicích u Kosmonos, ve třicátých letech 19. století objevili cínovou skříňku s lebkou uloženou v hrobce, ovšem rodina Bohuslava z Michalovic ves Michalovice nevlastnila a nemohla zde tudíž mít hrobku.[7]

Jádrem Bohuslavova majetku byla panství Ervěnice a Nové Sedlo,[8] ale od roku 1612 mu patřila také část Komořan.[9] Během stavovského povstání koupil Strupčice a církevní statek Škrle, který české stavy zabavily oseckému klášteru. Samotný osecký klášter koupila Bohuslavova manželka.[8] Ke škrlskému statku patřily mimo jiné vesnice Bylany, Vysočany nebo Hošnice.