Jan Jiří I. Saský

Jan Jiří se narodil Kristiánovi I. Saskému a Žofii Braniborské jako druhorozený syn. Kurfiřtem se stal v roce 1611, po smrti svého bratra Kristiána. Byl horlivý luterán, povahy násilné, oddán pití a výstřednímu životu, za což byl také znám pod přízviskem „veselý kurfiřt“.

Roku 1619 byl korunován Fridrich Falcký českým králem a Jan Jiří, vzhledem k tomu, že také částečně o tuto korunu usiloval, považoval tuto korunovaci za osobní křivdu. Později hlasoval při volbě císaře Svaté říše římské národa německého pro Ferdinanda II. Více než jeho politický vliv mu během třicetileté války přinesla úspěch výhodná zeměpisná poloha Saska, které sousedilo s Českou korunou. Výhodná poloha se projevila již roku 1620, kdy byl 21. března na mühlhausenském konventu přesvědčen hrabětem Oñatem ke spolupráci s císařem spolu s bavorským vévodou Maxmiliánem. Dohodu z Mühlhausenu stvrdil velkou službou, když napadl Lužice a Slezsko, kde se proti němu postavil slezský velitel Jan Jiří Krnovský. Po bitvě na Bílé hoře získal obě Lužice jako zástavu, která mu byla pražským mírem potvrzena dědičně. Jiné odměny se mu nedostalo, navíc restitučním ediktem z roku 1629 byly ohroženy statky, které katolické církvi zabavil.

Za švédské války chtěl zachovat neutralitu a zabránil švédskému králi Gustavu Adolfovi v přechodu přes Labe u Wittenbergu, čímž zavinil pád Magdeburku. Teprve když ligistické vojsko zpustošilo jeho zemi, uzavřel s Gustavem Adolfem spojenectví a saské vojsko pod generálem Arnimem bojovalo po boku Švédů u Breitenfeldu a následně vniklo do Čech. Po smrti švédského krále a po vítězství císařských u Nördlingenu uzavřel s císařem roku 1635 pražský mír a spojil se s ním proti Švédům a Francouzům. Za to mu švédský generál Johan Banér v letech 1635, 1636 a 1639 vydrancoval zemi a podobně ji poplenil i další generál Lennart Torstenson, který porazil Sasy u Jutrobogu a vymáhal krutě válečné kontribuce až do uzavření příměří v roce 1645. Vestfálským mírem bylo kurfiřtovi Janu Jiřímu potvrzeno dědičné držení obou lužických markrabství, která získal Pražským mírem.

Jeho obsáhlé zpravodajské službě, především potom agentu Fridrichu Lebzelterovi nebo neznámému „písaři A.“, dnes vděčíme za velmi podrobný popis vlády Fridricha v zemích Koruny české.[1]

Jan Jiří byl dvakrát ženat. V roce 1604 se oženil se Sibylou Alžbětou Württemberskou a v roce 1607 s Magdalenou Sibyllou Pruskou. Děti měl pouze s druhou ženou.

1. Nepojmenovaný syn (*/† 1608), narozen mrtvý
2. Žofie Eleonora Saská (1609–1671) ∞ lankrabě Jiří II. Hesensko-Darmstadtský
3. Marie Alžběta (1610–1684) ∞ vévoda Fridrich III. Šlesvicko-Holštýnsko-Gottorpský
4. Kristián Albrecht (*/† 1612), narozen mrtvý
5. Jan Jiří II. (1613–1680), kurfiřt saský
6. August (1614–1680), vévoda sasko-weißenfelský
7. Kristián I. (1615–1691), vévoda sasko-merseburský
8. Magdalena Sibylla (1617–1668) ∞ 1. Kristián, dánský korunní princ; ∞ 2. Fridrich Vilém II. Sasko-Altenburský
9. Mořic (1619–1681), vévoda sasko-zeitzský
10. Jindřich (*/† 1622), narozen mrtvý

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Jiří I. Saský na Wikimedia Commons