Znojmo

Znojmo (německy Znaim) je město s rozšířenou působností v Jihomoravském kraji na levém břehu řeky Dyje, 65 km jihozápadně od Brna a 83 km severozápadně od Vídně. Hranice s Rakouskem probíhá osm kilometrů od města. Na území města žije přibližně 33 tisíc[1] obyvatel. Ve znojemské sídelní aglomeraci včetně přilehlých samostatných obcí žije přes 40 tisíc obyvatel.[3] Je druhým největším městem Jihomoravského kraje a historickým centrem jihozápadní Moravy.

Znojmo
Znojmo, panorama od jihu
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
LAU 2 (obec)CZ0647 593711
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíZnojmo
Okres (LAU 1)Znojmo (CZ0647)
Kraj (NUTS 3)Jihomoravský (CZ064)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice48°51′20″ s. š., 16°2′56″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel33 370 (2022)[1]
Rozloha65,90 km²
Nadmořská výška290 m n. m.
PSČ669 02
Počet domů5 251 (2021)[2]
Počet částí obce9
Počet k. ú.10
Počet ZSJ31
Kontakt
Adresa městského úřaduMěstský úřad Znojmo
Obroková 2/10
669 22 Znojmo
[email protected]
StarostaJakub Malačka (ČSSD)
Oficiální web: www.znojmocity.cz
Úřední web: www.muznojmo.cz
Znojmo
Další údaje
Kód obce593711
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Až do roku 2002 bylo Znojmo okresním městem správního okresu Znojmo. Za Rakouska-Uherska a za první Československé republiky bylo do roku 1928 také městem statutárním.

Sousedními obcemi sídla jsou Kravsko, Citonice, Strachotice, Podmolí, Dobšice, Chvalovice, Dyje, Havraníky, Nový Šaldorf-Sedlešovice, Tasovice, Mašovice, Suchohrdly, Únanov, Vrbovec, Plenkovice, Žerůtky, Hluboké Mašůvky a Kuchařovice.

Název

Jméno je poprvé doloženo ve 12. století v podobě Znojem (zapisováno Znoiem, Znoyem, Znogem a podobně) a vztahovalo se k místnímu hradu. Jde o ojedinělé jméno nemající obdoby v okolních zemích a jeho původ je nejasný. Nejčastěji se jako o jeho zdroji uvažuje o praslovanském znojь ("žár"), není však jasné, jakými slovotvornými postupy by od něj mělo být odvozeno výsledné jméno. Vzhledem ke starobylosti osídlení místa může být původ jména předslovanský (například germánský).[4]

Historie

Historie do třicetileté války

Prostor města byl osídlen již v době prehistorické. Od 8. století našeho letopočtu se na skalním ostrohu naproti dnešního centra města a hradu rozkládalo rozsáhlé velkomoravské hradiště (nynější část města Hradiště), které střežilo brod přes řeku Dyji vzdálený asi 900 m, kudy procházela obchodní cesta z Čech přes západní Moravu do Podunají. Uvnitř hradiště, které v 8. až 10. století ovládalo rozsáhlou oblast dnešní jihozápadní Moravy a přilehlé části Dolního Rakouska, byl ve velkomoravském období vystavěn patrně již působením prvních křesťanských misí z bavorského Pasova kostelík (rotunda) sv. Hippolyta. Existence druhého kostela je zatím větší částí akademické obce zpochybňována. Existovalo zde také rozsáhlé pohřebiště, objevené v roce 2007 a nadále intenzivně zkoumané. Staromoravské Znojmo (Hradiště) bylo někdy v polovině 10. století poničeno Maďary, život zde byl ale záhy již na přelomu prvního a druhého tisíciletí obnoven. Po dobytí Moravy českými Přemyslovci (1019/1029) bylo první správní centrum zřízeno právě na Hradišti. Nový přemyslovský hrad byl vybudován blíže ke strategickému říčnímu brodu na protější straně Gránického údolí za vlády knížete Konráda I. Brněnského a jeho syna Litolda Znojemského.

Zdánlivá první písemná zmínka o Znojmě se nachází v listině datované do roku 1048, která však byla padělkem, jíž měl český kníže Břetislav I. založit proboštství v Rajhradě; mezi svědky byl uveden znojemský kastelán Markvart. Po smrti knížete Břetislava připadlo Znojemsko jeho synu Konrádovi I. Nejpozději po roce 1092 vzniklo samostatné přemyslovské údělné knížectví zvané znojemský úděl. Za Konrádova syna Litolda se na znojemském hradě razily i první mince – znojemské denáry. Na předpolí hradu vznikly předměstské osady s dominantami kostelů svatého Michala a svatého Mikuláše.

Rotunda svaté Kateřiny z konce 11. století

Nejvýznamnější ze znojemských Přemyslovců Konrád II. Ota, který postupně ovládl celou Moravu a nakonec se stal i knížetem v Čechách, založil v roce 1190 premonstrátský klášter v Louce, který stojí na jih od historického středu města. V letech 1222–1226 bylo Znojmo Přemyslem Otakarem I. povýšeno na královské město, první svého druhu na jižní Moravě, a opevněno silnými hradbami, které se z velké části dochovaly dodnes. Velký rozkvět Znojma nastal ve 13. a  14. století, kdy Znojmo mělo již dlážděné ulice, vodovod a dva špitály. Roku 1240 daroval král Václav I. proboštství sv. Hippolyta na Hradišti společenství špitálních bratří a sester u sv. Františka v Praze, vzniklému z iniciativy svaté Anežky České, sestry krále Václava, z něhož se zanedlouho vytvořil rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou.

V bezprostřední blízkosti hradu založil král Václav I. klášter minoritů (1226–1239), později zde vznikl i klášter klarisek (1271–1274). Po bitvě na Moravském poli (26. srpna 1278) byl v minoritském klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie pohřben český král a moravský markrabě Přemysl Otakar II. (1279). V roce 1296 přenesl Václav II. pozůstatky svého otce do chrámu svatého Víta v Praze. V lednu 1307 se u znojemských minoritů sešli český král Rudolf Habsburský a jeho otec, římskoněmecký král Albrecht I., aby zde vyhlásili nový řád posloupnosti panovníků na českém trůnu, který však kvůli brzké Rudolfově smrtí a odlišné vůli české šlechty nikdy nevešel v platnost. Za vlády krále Jana Lucemburského bylo město několikrát dáno do zástavy vévodům rakouským. V roce 1404 bylo jako bašta stoupenců moravského markrabího Prokopa Lucemburského dva měsíce neúspěšně obléháno vojsky rakouského vévody Albrechta IV. a uherského krále Zikmunda Lucemburského. V husitských válkách první poloviny 15. století zůstalo město katolické a stálo na straně českého krále a římského císaře Zikmunda Lucemburského. Jeho smrtí ve Znojmě 9. prosince 1437 vymřela dynastie Lucemburků.

Historie po třicetileté válce
Znojmo, rytina dle kresby Jorise Hoefnagela, Civitates Orbis Terrarum, 1620

Po bitvě na Bílé hoře se ve městě v roce 1628 konal zemský sněm, na němž bylo pro Moravu vyhlášeno obnovené zřízení zemské, uzákoňující dědičnost Habsburků na českém trůnu a rekatolizaci. Roku 1645, za třicetileté války, dobyli zchudlé Znojmo během tří dnů Švédové pod velením generála Lennart Torstensona (1603–1651).

Pohled na Znojmo, rytina Matthäuse Meriana z roku 1650

Koncem 17. století bylo město postiženo velkou epidemií moru, která si vyžádala téměř 800 obětí. Později zasáhly Znojmo i napoleonské války, poprvé v roce 1805, kdy tudy prošli Rusové i Francouzi před bitvou u Slavkova, a podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky, známá jako bitva u Znojma. Znojemský hrad ztratil po porážce Turků u Vídně roku 1683 svůj strategický význam a ve zpustlém stavu jej císař Josef I. rozdělil: vnitřní hrad udělil jako léno Koruny české Maxmiliánovi Františkovi z Deblína a jeho bratrovi, kteří na troskách paláce vystavěli barokní zámek. Vnější hrad byl předán městu Znojmu, které zde založilo pivovar. Po vymření Deblínů roku 1784 připadl zámek zpět koruně české. Císař Josef II. zde roku 1787 umístil vojenskou nemocnici. Po roce 1865 tu byla vojenská kasárna, až v roce 1910 začalo stavbu využívat znojemské městské muzeum (dnes Jihomoravské muzeum ve Znojmě). Z původního hradu se zachovala pouze románská rotunda sv. Kateřiny, mocná obvodní hradba a gotické sklepení vnitřního hradu. Do roku 1892 stála u vstupu do vnějšího hradu z předhradí takzvaná Loupežnická věž.

Další rozvoj města Znojma nastal v 18. a 19. století v souvislosti s vybudováním císařských silnic do Brna, Prahy a Vídně, vybudováním propojovací Státní dráhy Vídeň–Hrušovany nad Jevišovkou–Brno s odbočkou na Znojmo (1870) a zejména Severozápadní dráhy Vídeň–Znojmo–Jihlava–Nymburk–Praha/Děčín (1871). Výstavba dráhy dala podnět k vypracování nadčasového, velmi kvalitního regulačního plánu, podle kterého se město začalo velmi rychle rozšiřovat, zejména směrem na východ k Novosadům, k údolí potoka Lesky a k novému nádraží. Na okružní silnici vzniklo zajímavé hvězdicové Mariánské náměstí, inspirované pařížským Place de l'Étoile. Výstavba dráhy umožnila rozvoj znojemského zelinářství a sadovnictví. Znojemská okurka se stala pojmem i v zahraničí.

Nalezení ložisek kaolinu přispělo k rozvoji keramického průmyslu ve městě. Keramická továrna Aloise Klammertha (+1878) od roku 1851 vyráběla hnědě glazovanou keramiku, bílou sanitární keramiku i fajáns. Nejvyššího rozkvětu dosáhla za spolupráce s vídeňskými výtvarníky z Uměleckoprůmyslové školy v 70. letech[5]. Na ni následně navázal podnik Rudolfa Ditmara s názvem Ditmara, proslulý zejména strojní výrobou sanitární keramiky.[6]

Byly zakládány četné parky, stavěly se nové školy, Albrechtova kasárna (později Žižkova), městská vodárna, židovská synagoga (1888), městské divadlo (1900), evangelický kostel či krajský soud s věznicí (1913–1919, dnes zde sídlí soud okresní).

Historie v 1. polovině 20. století
Znojmo před rokem 1909

Slibný rozmach města umrtvila první světová válka. Při rozpadu Rakousko-Uherska na podzim 1918 se Znojmo stalo centrem separatistického regionu Německé jižní Moravy, který se vzepřel připojení k nově vzniklému Československu a s odvoláním na Wilsonem deklarované právo sebeurčení vyhlásil sounáležitost s Německým Rakouskem. Teprve vojenskou intervencí 16. prosince 1918 bylo Znojmo s okolím obsazeno československými jednotkami. Následoval mohutný příliv českého úřednictva do města a s tím související odchod části Němců, zejména z řad inteligence. Tak byla dosavadní majorita Němců ve městě vyrovnána na poměr 1:1. V roce 1920 byl starostou města zvolen první Čech – Dr. Josef Mareš. Díky jeho uvážlivé politice širokého konsensu se podařilo soužití mezi oběma národnostmi ve městě udržet v klidných mezích. Město tehdy oficiálně navštívil prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk. Rozvoj města v meziválečném období byl i nadále díky masivní výstavbě obytných domů dynamický, přesto se město začalo poprvé ve své historii potýkat se syndromem města na periferii. Vznik celní hranice mezi ČSR a Rakouskem, redukce provozu na Severozápadní dráze a další centralistická opatření pražské vlády do značné míry omezily vývoz tradičních znojemských komodit do rozlehlé spádové oblasti v okolí Vídně a přispěly ke zchudnutí značné části obyvatel Znojma. Tento aspekt přispěl k silné radikalizaci německého obyvatelstva, zejména po vzniku Sudetoněmecké strany.

Stolpersteine pro dva členy rodiny Weinbergerů v ulici Rudoleckého 859/21

Mnichovskou dohodou z podzimu 1938 bylo Znojmo připojeno k hitlerovské Třetí říši. To vyvolalo exodus značné části Čechu, Židů a německých antifašistů ze Znojma do okleštěného zbytku republiky. Židovská synagoga byla uzavřena a později zbořena. Ve Znojmu žilo před válkou (1930) 675 osob židovského původu.[7] Dne 4. srpna 2016 byly ve městě položeny první znojemské kameny zmizelých, tak zvané stolpersteine pro oběti holokaustu.[8]

S koncem druhé světové války na jaře 1945 bylo Znojmo poškozeno několika nálety sovětských a amerických bombardérů. Přímý zásah dostala budova staré radnice, velké škody utrpělo vlakové nádraží. Německá branná moc město opustila těsně před příchodem Rudé armády (8. května 1945).

Související informace naleznete také v článku Osvobození Znojma (1945).

S příchodem Sovětů a obnovením československé státní moci došlo k divoké fázi odsunu německého obyvatelstva z města. První vlaky po obnovené trati z vnitrozemí přivážely stovky českých novousedlíků.

Nové pojmenování ulic. Vzhledem ku změněným poměrům bylo nutno přejmenovati některé ulice. Uvádíme pro informaci některé změny známých ulic: Brandtova ul. je přejmenovaná na Leninovu, Buchbergerova na Vančurovu, Ebner-Eschenbachové na Boženy Němcové, Gabelsbergerova na Janáčkovu, Götheova na Dominikánskou, Haberleova na Lidickou, Haukova tř. na Malinovského (generál RA), Jahnova na Titovu, Kalcherova na Kolárovu, Kernekerova na Roosweltovu, Leiningenova na Alšovu, Lutherova na Chelčického, Frant. Rapénové na Jarošovu, Sealsfieldovo nám. na Mikulášské nám., Schillerova na Ulici mládeže, Hübnerova na Horovu, Náměstí Švehlovo na Máchovo, Weindlova ul. К parku, Českých legií na Legionářskou.

—Naše Demokracie, 29.06.1945[9]

Později, ve fázi organizovaného odsunu, bylo německé obyvatelstvo internováno v prostoru nuceného pracovního tábora na Pražské třídě (dnes areál Policie ČR). Ve městě také v letech 1945–1948 zasedal mimořádný lidový soud. Během vlakových transportů v roce 1946 bylo odsunuto do amerického okupačního pásma v Německu na 15 tisíc znojemských Němců. Nové obyvatelstvo přicházelo zejména z oblasti Českomoravské vrchoviny a také z Hané, Valašska a Slovácka. Jednalo se o největší etnickou proměnu v dějinách města od 13. století.

V parlamentních volbách v roce 1946 zvítězila ve Znojmě na celé čáře kandidátka Komunistické strany Československa. Po komunistickém převratu v únoru 1948 došlo k postupnému uzavření hranic s Rakouskem. Znojmo se stalo tzv. hraničářským městem, „hrází proti imperialismu“. Ve středu 21. srpna 1968 zaplavily dnešní Masarykovo náměstí sovětské tanky T-54 s bílými invazními pruhy.

Části města
Katastrální území Znojma

Součástí města byly dříve i obce Dobšice, Dyje, Kuchařovice, Nový Šaldorf-Sedlešovice a Suchohrdly,[10] které dnes tvoří Svazek obcí Znojemsko.

Obyvatelstvo

Počet obyvatel
Sčítání lidu[11][12][13][14] Obyvatelé celkově Národní příslušnost
Rok Němci Češi jiná
1450 ~2800
1500 ~2200
1880 12 772 11 012 1 528 232
1890 15 167 12 936 1 982 249
1900 16 988 14 584 2 032 372
1910 19 683 16 812 2 496 375
1921 21 197 7 988 11 691 1 518
1930 25 855 8 347 16 139 1 369
1971 26 126
1981 39 263
1991 39 949
2001 35 773
2011 34 078 16 19 061 4 928 Moravané

Struktura obyvatelstva
  • Věková struktura obyvatel obce Znojmo roku 2011
  • Rodinný stav obyvatel obce Znojmo roku 2011
  • Vzdělání obyvatel obce Znojmo roku 2011

Památky ve městě
Mikulášské náměstí, vlevo kostel sv. Mikuláše, vpravo Svatováclavská kaple
Související informace naleznete také v článcích Seznam kostelů a kaplí ve Znojmě a Seznam kulturních památek ve Znojmě.

Ve městě Znojmě se nachází mnoho památek, z nichž jsou některé zapsány i do seznamů kulturních památek ČR. Samotné město Znojmo je městskou památkovou rezervací, ve městě se nachází i Národní kulturní památka České republiky – rotunda svaté Kateřiny z 12. století, ta je památkově chráněna z důvodu zachovalých nástěnných maleb z roku 1134, jež zobrazují přemyslovskou rodovou pověst a podobizny vládnoucích přemyslovských knížat a králů a také podobizny moravských údělných knížat. Mimo tuto NKP ČR se ve městě nachází i 216 nemovitých kulturních památek Česka.[15] Mezi nejznámější tyto památky patří znojemské kostely, Loucký klášter a další bývalé kláštery, různé měšťanské domy a další památky. Mezi další významnější památky patří i znojemský hrad nad údolím Gránického potoka, rozsáhlé několikapatrové Znojemské podzemí z 13. až 17. století, Sealsfieldův kámen položený k památce spisovatele Charlese Sealsfielda či Znojemská radniční věž postavená Mikulášem ze Sedlešovic. Z městských domů vynikají např. Althanský, Daunův nebo Ugartův palác.

Radnice města Znojma nabízí na svých stránkách iniciativu 77 divů Znojma, jež má podporovat turistický ruch a zobrazovat tak památky dělené do několika skupin, tyto památky jsou prezentovány na různých veletrzích cestovního ruchu či v městských tiskovinách. Rozvoji turistického ruchu po krajině i po památkách ve Znojmě a okolí také napomáhají různé cyklostezky či vinné stezky, město Znojmo podporuje několik projektů k rozvoji turistického ruchu.[16] Ve městě Znojmě se nachází 7. zastavení trojstátní trasy poutních míst nazvané Kristkova podyjská glyptotéka.

V blízkosti historického jádra města se nachází hráz vodní nádrže Znojmo.

Zaniklé stavby

Uvnitř kláštera klarisek stávala Loretánská kaple, založená roku 1713. Po josefínských reformách byl klášter zrušen a Santa Casa roku 1829 zbořena.[17]

Kultura
Maskot města Znojma – znojemská okurka

V roce 2005 vznikl Hudební festival Znojmo, který se od té doby rozrůstá a prodlužuje.[zdroj?] Každý ročník je zaměřen na jiného skladatele a s tím souvisí i obměna podtitulů festivalu (Na Händela Bacha, (ne)vinná degustace Mozarta, Ludwig wein Beethoven, In vino Vivaldi). V roce 2008 vznikl jako součást Hudby Znojmo další festival, Znojmo Jazz Fest a v roce 2009 následoval VOC festival Znojmo s podtitulem „dny folkloru a originálních znojemských vín“.[zdroj?]

Znojemské vinobraní

Každý rok probíhá Znojemské historické vinobraní, spojené s prodejem burčáku a kulturními atrakcemi po celém městě.[18] Vinobraní se pravidelně účastní asi 80 tisíc návštěvníků.[19]

Zakladatelem prvního Znojemského historického vinobraní byl v roce 1966 František Koukal. Městská slavnost připomíná návštěvu Jana Lucemburského, který do města přijel v roce 1327 zapít zdařilé státnické jednání ve Vratislavi. Město pro něj nachystalo bohatý program, jehož části mohou návštěvníci zhlédnout. Tradiční vinobraní bylo v roce 1974 přerušeno komunistickým režimem a k jeho obnovení došlo až v 90. letech 20. století. Obecně je vliv Znojma a jeho okolí značný v oblasti gastronomie, zejména na formování moravské kuchyně. To jak produkcí mnohých potravinářských komodit tak rozvojem postupu při přípravě pokrmů.

Každým rokem vinobraní přiláká desetitisíce návštěvníků, kteří nepřijíždějí pouze za vínem nebo burčákem, ale také za kulturním programem, kterému korunuje průvod krále Jana Lucemburského s jeho chotí a dvořany.[20]

Zemědělství a vinařství

Znojmo je proslulé nakládanými okurkami, v originálním sladkokyselém a kořeněném nálevu, jejichž pěstování na Znojemsku zavedl roku 1571 loucký opat Jiří II. Ty jsou také přísadou lokálních specialit, kterými jsou např. Znojemská roštěná či Znojemský guláš.

Díky příhodným klimatickým podmínkám se ve městě daří vinařství a ovocnářství. Dnes se město stalo opětovně centrem vinařství a cílovým místem milovníků přírody, a to zejména zásluhou Národního parku Podyjí. Znojmo je vinařskou obcí ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Kraví hora, Načeratický kopec, Pod lesem, Třešňovka, Hajden, U sv. Urbana, Horní Leska, Křivánky, Za křížem, Gránice, Rajská zahrada, Lajtny).

Sport
Znojemský hokejový stadion - Nevoga aréna

Ve městě působí dva velké sportovní celky, a to fotbalový klub 1. SC Znojmo založený v roce 1953[21] a hrající Moravsko-slezskou fotbalovou ligu (MSFL), a úspěšný klub ledního hokeje Orli Znojmo hrající od sezony 2011/12 mezinárodní rakouskou hokejovou ligu. Mezi historicky nejstarší a tradiční sporty patří basketbal. V současné době se veškerá činnost tohoto oddílu soustřeďuje do TJ Znojmo, oddíl basketbalu a zaměřuje se především na práci s mládeží. Významným klubem je TJ plavání Znojmo, který vychoval 6 účastníků OH, medailisty z Mistrovství světa a Mistrovství Evropy.[zdroj?] Mezi neúspěšnější patří Olga Šplíchalová, a vlajkonoš z OH 2004 Atény Květoslav Svoboda. Dalším významnějším klubem ve Znojmě je florbalový TJ Znojmo Laufen CZ, který v letech 2008–2010 a 2017–2019 hrál nejvyšší soutěž mužů a od roku 2019 hraje 1. ligu.[22] Klubem, který hraje extraligu a má základnu ve Znojmě, je i korfbalový klub TJ Znojmo, oddíl korfbalu. Ve městě působí také dva vodácké oddíly, a to TJ Znojmo – Oddíl kanoistiky a Vodácký oddíl Neptun. Vodácký oddíl Neptun provozuje od roku 2010 Centrum volnočasových aktivit Stará Vodárna, a to v rámci dotačního programu Evropské unie.

Od roku 2009 ve Znojmě také působí tým amerického fotbalu TJ Znojmo Knights, který je od roku 2012 členem ČAAF.

Fotogalerie
  • Kostel sv. Mikuláše s kaplí sv. Václava a údolí řeky Dyje
  • Ulice Velká Mikulášská
  • Železniční stanice
  • Přehrada, areál znojemského hradu a pivovaru
  • Loucký klášter
  • Znojemské vinné sklepy
  • Radniční věž na Obrokové ulici
  • Vlkova věž, součást někdejší Dolní brány
  • Znojemské historické podzemí
  • Masarykovo (Dolní) náměstí

Osobnosti

Rodáci

Další osobnosti

Partnerská města

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Úvodní informace o Znojmě: Znojmo. www.znojmocity.cz [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online.
  4. Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 798, 799.
  5. Alena BRAUNOVÁ, Kouzlo keramiky a porcelánu. Praha 1985, s. 408-409.
  6. USER, Super. Ditmar, Rudolf (1848-1887). www.knihovnazn.cz [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (česky)
  7. Znojmo, zpráva portálu holocaust.cz o Židech ve Znojmu, online: holocaust.cz/...
  8. Znojmo bude mít příští týden první dva tzv. kameny zmizelých, zpráva rozhlasové stanice Radio Praha, 28. července 2016, online: radio.cz/...
  9. Naše Demokracie: list československé strany lidové na jihozápadní Moravě. Mor. Budějovice: Čs. strana lidová na okrese mor.-budějovickém, 29.06.1945, 1(4). s. [4].
  10. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. II. díl [online]. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online.
  11. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, sv. 9, 1984.
  12. Databáze demografických údajů za obce ČR, Český statistický úřad
  13. ČSÚ
  14. ČORNEJ, Petr. Český stát v době jagellonské. Praha; Litomyšl: Paseka, 2012. 232 s. ISBN 978-80-7432-225-9. S. 165.
  15. MonumNet, seznam památek ve Znojmě
  16. 77 divů Znojma, Znojmo city
  17. BUKOVSKÝ, Jan. Loretánské kaple v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Libri, 2000. S. 150.
  18. Znojemské vinobraní[nedostupný zdroj]
  19. idnes.cz: Do Znojma a Mikulova dorazilo 120 tisíc lidí. Jaké vinobraní bylo lepší?
  20. WWW.PROFESIONALITA.CZ, Galileo Corporation s.r.o. -. Znojemské vinobraní - Znojemské historické vinobraní. www.znojemskevinobrani.cz [online]. [cit. 2016-10-16]. Dostupné online.
  21. ŠOBA, Milan. Historie [online]. Znojmo: eSports.cz, 2010 [cit. 2010-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-09.
  22. Florbalisté Znojma sestoupili ze superligy, Bulldogs Brno čeká baráž. iDNES.cz [online]. 2019-04-13 [cit. 2020-02-08]. Dostupné online.
  23. https://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/zemrel-byvaly-starosta-znojma-pavel-balik-20170906.html

Literatura
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha: Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4.
  • KACETL, Jiří. 77 divů Znojma. Znojmo: Znojemská Beseda, 2008. 51 s.
  • FILIP, Aleš; KLÍMA, Bohuslav, KOZDAS, Jan; ČERNÁ-ŠEVČÍKOVÁ, Iveta; STARÁ-OBERREITEROVÁ, Jana: Znojmo-od středověku po moderní dobu. Brno, K-public 2012. ISBN 978-80-87028-09-4
  • KACETL, Jiří. Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2013. 80 s. ISBN 978-80-86974-12-5.

Související články

Externí odkazy


Město Znojmo

Znojmo (k. ú. Znojmo-město • Znojmo-Hradiště • Znojmo-Louka • Dolní Předměstí • Dyje • Horní Předměstí • Mansberk • Nové Sady • Starý Šaldorf) • Přímětice • k. ú. Mramotice (Mramotice • Kasárna) • Popice • Konice • Oblekovice (Bohumilice • Nesachleby) • Načeratice • Derflice

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.