Johann Haase

Narodil se ve Znojmě v rodině obchodníka s vínem Aloise Haase a jeho ženy Ceacilie, rozené Elsinger.[3] Johann se pak stal společníkem obchodu s vínem "Alois Haase a synové". V roce 1873 byl členem komise pro Světovou výstavu ve Vídni. Podílel se na ojedinělém návrhu systematické klasifikace moravských vín, který pro Znojemsko a Jaroslavicko představil v knize Über den Weinbau in Znaimer und Joslowitzer Gerichtsbezirke. Díky činnosti pro Světovou výstavu byl oceněn Zlatým záslužným křížem s korunou.[4] V roce 1874 se stal čestným členem Znojemského hospodářského spolku. Působil také jako vrchní velitel sboru dobrovolných hasičů. V roce 1900 se stal vrchním ředitelem Znojemské spořitelny.[5]

V roce 1870 stál u zrodu Německého občanského spolku (Deutscher Bürgerverein), obdoby českého sdružení Beseda znojemská. Při svých obchodních cestách po rakouských městech získal znalosti, jak podobné spolky fungují a pro založení podobného spolku ve Znojmě získal podporu městského sekretáře a zemského poslance Johanna Fuxe.[6] V letech 1878–1896 pak spolku předsedal.[7]

Angažoval se i v místní politice. V roce 1868 se podílel na založení Politického spolku liberálů ve Znojmě. Ten se v roce 1883 sloučil s obdobným venkovským spolkem do Německého spolku pro město a venkov ve Znojmě a Haase stanul v jeho čele. V roce 1897 byl z vedení vytlačen Johannem Muckem. Od roku 1872 až do své smrti byl členem obecního výboru.[4] V roce 1873 se stal obecním radním pro lesnictví a silnice. Podílel se na založení knihovny a městského muzea.[3] Dne 23. srpna 1900 složil přísahu starosty.[8] Do funkce byl zvolen ještě jednou a zastával ji až do své smrti, kdy jej nahradil Heinrich Homma.

V roce 1882 nahradil Johanna Fuxe po jeho smrti ve funkci poslance Moravského zemského sněmu za městskou kurii. Byl zvolen znovu i v zemských volbách 1884, zemských volbách 1890 a zemských volbách 1896. V posledních volbách zvítězil i přes kritiku křesťanských sociálů, kteří o něm mluvili jako o "věčně nemocném a věčně němém poslanci". Když v roce 1902 na sněmu končil, podpořil kandidaturu Heinricha Hommy.[4]

Zvažoval kandidaturu ve volbách do Říšské rady v roce 1879, ale dal přednost Karlu Panowskému. Voleb v roce 1885 se již účastnil, porazil Josefa Sobotku, a stal se poslancem za městskou kurii v obvodě měst Znojmo, Slavonice, Ivančice atd. Ve volbách 1891 mandát obhájil, když porazil Johanna Dobesche. Ve volbách 1897 již kandidovat nechtěl a post přenechal stranickému kolegovi Viktoru Hübnerovi.[4]

Po volbách roku 1885 patřil do klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných proudů německých liberálů.[9] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[10] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[11] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[12]

Prosazoval ideu němectví, byl zastáncem jednoty Rakouska. Byl zklamán činností Říšské rady, kde podle něj převládal slovansko-klerikálně-feudální směr a vyslovoval se proti Eduardu Taaffemu a jeho vládě.[13]

Dne 8. května 1868 se oženil s Ottilií Emmerovou. Jejich manželství zůstalo bezdětné. Zemřel 18. srpna 1904 na alterosklerózu.[3]