Starý Šaldorf

Mlýn Starý Šaldorf

První písemná zmínka o Starém Šaldorfu pochází z roku 1307. Zřejmě koncem 16. století byla na druhém (pravém) břehu Dyje založena vesnice Nový Šaldorf,[1] v pramenech poprvé zmiňovaná roku 1634.[2] Původní Starý Šaldorf se nacházel uvnitř meandru Dyje, mezi Oblekovicemi a Sedlešovicemi, na ostrově, který byl vytvořen mlýnským náhonem. Ves, umístěná v záplavové oblasti Dyje, byla zničena při povodni v roce 1799. Nové sídlo již bylo vystavěno na odlišném a vyvýšeném místě, východně od Louckého kláštera, podél cesty z Znojma na Oblekovice.[3]

Po roce 1850, tedy po zrušení patrimoniální správy, byl Starý Šaldorf samostatnou obcí, jejíž součástí byl zprvu i Nový Šaldorf. Ten se v roce 1874 osamostatnil. V letech 1938–1945 byl Starý Šaldorf součástí Znojma,[1] ke kterému byl definitivně přičleněn v roce 1949.[4] V roce 1952 bylo katastrální území Starého Šaldorfu přičleněno ke katastru Louky.[5] V 70. letech 20. století byl celý Starý Šaldorf postupně zbořen[6] a na jeho místě bylo vybudováno panelové sídliště.

Starý Šaldorf, vystavěný na přelomu 18. a 19. století, se nacházel na rozhraní současných katastrálních území Znojmo-město a Znojmo-Louka, východně od Louckého kláštera. Ves byla tvořena ulicovkou podél nejjižní části dnešní Vídeňské třídy a severní části ulice Dukelských bojovníků. Z východu přicházela kolmo cesta v trase současné Brněnské ulice. Na křižovatce se nacházela kaple svatého Jana Nepomuckého a Panny Marie Bolestné, zničená v roce 1978.[6] Na území zbořené vsi vyrostlo v dalších letech především panelové sídliště kolem ulice Dukelských bojovníků.

Ze Starého Šaldorfu se dochoval mlýn na Dyji, postavený jižně od vsi, nedaleká výklenková kaplička a kolonie rodinných domů z první republiky v Krapkově a Melkusově ulici.