Wimbledon 2014

Výhrou v úvodním kole nad Slovákem Martinem Kližanem dosáhl první hráč světa Rafael Nadal na jubilejní 700. výhru na okruhu ATP Tour.[5] Po výhře nad 24. nasazeným Francouzem Gaëlem Monfilsem postoupil na svém pátém grandslamu Jiří Veselý poprvé do třetí kola majoru,[6] v němž nestačil na 144. australského hráče žebříčku Nicka Kyrgiose, startujícího stejně jako Čech na divokou kartu. Ten následně vyřadil Nadala a čtvrtfinálovou účastí zaznamenal svůj nejlepší výsledek dosavadní kariéry.

Zápas mixu na centrálním dvorci

Francouzská turnajová čtrnáctka Jo-Wilfried Tsonga odehrála každý z úvodních dvou duelů ve dvou dnech. Dvojnásobný semifinalista londýnské události tak neměl před zápasem třetího kola ani jeden volný den. Nejdříve si poradil se zkušeným Rakušanem Jürgenem Melzerem v pěti setech a poté opět v pětisetové bitvě zdolal Američana Sama Querreyho. Utkání bylo přerušeno ve středu za stavu gamů 9:9 v pátém dějství, aby jej francouzský hráč získal v dalším odpoledni poměrem her 14:12. V osmifinále však nestačil na Novaka Djokoviće.[7]

Prohrou v 1. kole od Federera se 83. tenista italský světa Paolo Lorenzi dotáhl na rekordní zápis Australana Marinka Matosevice, když ani potřinácté v řadě nepřešel úvodní kolo hlavní soutěže grandslamové dvouhry.[5] Nejdále z Američanů se podíval devátý nasazený John Isner s dělovým servisem, který zde v roce 2010 odehrál nejdelší utkání tenisové historie. Premiérově v kariéře usiloval na dvorcích All England Clubu o postup do osmifinále. Tři ze čtyř tiebreaků proti turnajové devatenáctce Felicianu Lópezovi ovšem nezvládl. Poprvé po 103 letech wimbledonského turnaje se tak do osmifinále ženské ani mužské dvouhry neprobojoval žádný americký tenista. Naposledy předtím zástupci amerického tenisu chyběli v této fázi během ročníku 1911.[8]

Novak Djoković vyhrál druhý titul

Poprvé si čtvrtfinále na londýnském grandslamu zahrál pátý nasazený Stanislas Wawrinka proti krajanu Rogeru Federerovi. Jednalo se o vůbec první výlučně švýcarské čtvrtfinále ve 128leté historii Wimbledonu.[9] Svou 42. čtvrtfinálovou účastí v grandslamové dvouhře překonal Federer stávající rekord Američana Jimmyho Connorse. Švýcar také kritizoval nový předpis znamenající přísnější dodržování bílého oblečení hráčů, jenž předepsal nosit i bílé spodní oblečení s maximálně centimetrovým barevným proužkem.[10]

Vůbec poprvé prošel do semifinále grandslamu jedenáctý nasazený Bulhar Grigor Dimitrov poté, co mezi poslední osmičkou vyřadil 3:0 na sety skotského obhájce titulu Andyho Murrayho. Po Cvetaně Pironkovové se stal teprve druhým bulharským tenistou historie, jenž se probojoval do semifinále singlu na Grand Slamu.[11]

Premiérové semifinále majoru ve své kariéře hrál také osmý nasazený Kanaďan Milos Raonic, který do něj prošel přes australské překvapení turnaje Nicka Kyrgiose.[12] V něm však nestačil na Rogera Federer. Tomu v každém setu trvajícím málo přes půl hodiny postačil jeden break, aby zvítězil 6–4, 6–4, 6–4.[13]Basilejský rodák postoupil již do svého devátého wimbledonského finále, když všechny odehrané semifinálové duely zvládl.

První semifinále na grandslamu odehrál Milos Raonic

Kyrgios byl již na prahu vyřazení ve druhém kole, ve kterém odvrátil devět mečbolů třináctému nasazenému Francouzi Richardu Gasquetovi a po pětisetovém dramatu dokázal vyhrát.[14] Poté byl strůjcem dalšího překvapení soutěže, když v osmifinále vyřadil úřadující světovou jedničku a dvojnásobného wimbledonského vítěze Rafaela Nadala.[15]

Nejvýše nasazený Srb Novak Djoković ztratil v úvodních čtyřech zápasech jen jediný set. Ve čtvrtfinále přešel přes chorvatskou turnajovou dvacet šestku Marina Čiliće po pětisetové bitvě, když doháněl ztrátu 1:2 na sady.[16] Čilić se ve třetím kolem postaral o překvapení, když zdolal finalistu z roku 2010 a světovou šestku Tomáše Berdycha po třísetovém průběhu.[17] V semifinále si Djoković poradil s nebezpečným Dimitrovem výsledkem 6–4, 3–6, 7–6 a 7–6.[18]

Finálové klání mezi Djokovićem a Federerem bylo 35. vzájemným střetnutím, čímž vyrovnali zápasovou bilanci svých trenérů přítomných v lóži Beckera a Edberga. Úvodní set dospěl do tiebreaku, z něhož vyšel vítězně Švýcar poměrem míčů 9:7, přestože v něm čelil dvěma setbolům za stavu 5:6 a 6:7. Ztráta jeho podání ve třetí hře druhého dějství stačila Srbovi ke srovnání sad na 1–1. Federer tak podruhé v celém turnaji přišel o servis.

Roger Federer postoupil do 9. wimbledonského finále

Třetí fáze finále se obešla bez prolomeného podání. Ve zkrácené hře tentokrát dominoval Jihoslovan poměrem míčů 7:4. Ve čtvrté sadě následovaly tři breaky v řadě, počínaje čtvrtým gamem. Djoković již vedl 5–2. Za stavu 5–3 podával na vítězství, ale zakončení duelu nezvládl. V následujícím gamu odvrátil Švýcar mečbol za stavu 30:40, když mu pomohlo jestřábí oko, které opravilo původně zahlášený aut na eso. Obrat v setu sedminásobný vítěz dovršil breakem na 7–5 a vynucením si rozhodující sady. V ní měl první příležitost prolomit podání švýcarský hráč za stavu her 3–3. Nevyužil ji, stejně jako soupeř tři příležitosti v následujícím gamu. K dalším dvěma breakbolům se Srb propracoval za stavu 5–4 na gamy a druhý z nich již proměnil díky Federerově bekhendu do pásky. To znamenalo vítězný konec zápasu i celého turnaje.[19][20]

Djoković získal po třech letech druhý wimbledonský titul a celkem sedmou trofej z Grand Slamu, první od Australian Open 2013. V pondělní aktualizaci žebříčku ATP ze 7. července se vrátil na pozici světové jedničky, kde vystřídal Nadala, a zahájil svůj 102. týden na čele světové klasifikace.[19][20] Na předchozích 16 grandslamech se neprobojoval do finále jen čtyřikrát. Ve středu po turnaji byla naplánována jeho svatba s Jelenou Rističovou. Po dohrání uvedl: „Chci ho věnovat mé budoucí manželce a mému dítěti, které přijde na svět. Brzy se stanu otcem, takže se na to stále připravuju. Tohle je skvělá část mého života. Titul musím věnovat i rodičům a celému týmu, který mě stále podporuje.“[21] Federer prohrál třetí grandslamové finále z posledních pěti, v téměř 33 letech, jako třetí nejstarší finalista Wimbledonu v open éře. Starším dvojnásobným finalistou byl pouze Ken Rosewall v letech 1970 a 1974.

Tradiční jahody se šlehačkou

Pětinásobná šampiónka a americká světová jednička Serena Williamsová vypadla ve třetím kole s francouzskou 25. nasazenou Alizé Cornetovou po setech 6–1, 3–6 a 4–6. Poprvé od ročníku 2005 tak favoritka skončila v All England Clubu před branami osmifinále. Po dvou gamech zamířily hráčky do šatny pro déšť. Následně vyhrála Williamsová pět her v řadě a získala úvodní sadu. Ve druhé čelila hrozbě „kanára“, když prohrávala již 0–5 na gamy. Po zvládnutém třetím dějství francouzská vítězka sdělila: „Tohle je největší překvapení turnaje, ona je jednička a nemůžu uvěřit, že jsem se o to postarala já … Před pár lety jsem na trávě nedokázala skoro hrát a teď jsem tady porazila Serenu Williamsovou.“[22] Přispěla tak ke slabšímu výsledku zástupců Spojených států, když nikdo z amerických singlistů nepřešel poprvé po 103 letech třetí kolo.[8]

Petra Kvitová vybojovala druhý titul

Třetí fázi nepřešla ani čínská světová dvojka Li Na, která skončila na raketě Barbory Záhlavové-Strýcové, která svou formu před grandslamem potvrdila finálovou účastí na birminghamském AEGON Classic 2014. Stejně jako na předcházejícím French Open 2014 tak dvě nejvýše nasazené tenistky vypadly již v prvním týdnu. Ve čtvrtém kole si Češka poradila s bývalou světovou jedničkou a desátou nasazenou Caroline Wozniackou. Dánce tak zmařila šanci stát se 12. aktivní tenistkou, jež by zkompletovala čtvrtfinálové účasti na všech čtyřech grandslamech. Naopak Záhlavová-Strýcová prošla premiérově do čtvrtfinále grandslamové dvouhry, když až na 33. pokus během turnajů velké čtyřky zůstala v pavouku i druhý týden.[23]

Poprvé v otevřené éře tenisu se do osmifinále majoru probojovaly čtyři české tenistky. Vedle Záhlavové-Strýcové, také 24letá Petra Kvitová, 27letá Lucie Šafářová a 19letá Tereza Smitková, když všechny figurovaly v dolní polovině pavouku.[23] Smitková zažívala debut v hlavní soutěži majoru poté, co jako 175. tenistka žebříčku WTA zvládla tři kvalifikační kola. Ve třetí fázi dvouhry odvrátila dva mečboly se Srbkou Bojanou Jovanovskou.[23] Mezi poslední šestnáctkou ji však deklasovala Šafářová, na níž uhrála jen dva gamy. Na turnaji však zahrála druhý nejvyšší počet – 30 es, když ji v této statistice předčila jen Kvitová.

Poražená finalistka Eugenie Bouchardová se, jako první kanadský tenista, probojovala do finále dvouhry na Grand Slamu

Premiérově také na londýnském pažitu postoupily mezi poslední osmičku hráček tři zástupkyně českého tenisu. Poprvé se do této fáze ve Wimbledonu probojovala světová třiadvacítka Lucie Šafářová, která předtím čtvrtfinále odehrála pouze na Australian Open 2007.[24]

V osmifinále byla vyřazena i úřadující vítězka Roland Garros Maria Šarapovová, kterou po dramatickém boji za 2.39 hodin vyřadila devátá nasazená Němka Angelique Kerberová. Ruska zahrála 49 nevynucených chyb oproti pouhým 11 soupeřky. Přestože dokázala odvrátit šest mečbolů, sedmý již znamenal postup německé hráčky. Kerberová po výhře dodala: „Je to neuvěřitelné … Byl to hrozně těžký zápas, obě jsme hrály na maximum a myslím, že to byl super tenis. Bylo to hodně těsné, každý set byl náročný, proto jsem moc šťastná, že jsem to zvládla a vyhrála.“ [25] Popáté v řadě prošla do wimbledonského čtvrtfinále další Němka Sabine Lisická, finalistka z roku 2013, která v něm vypadla s Halepovou.

Lucie Šafářová si zahrála první semifinále Grand Slamu

18leté americké hráčce Victorii Duvalové, která při svém debutu na wimbledonské trávě došla do druhého kola, bylo podle tiskové agentury AP v průběhu turnaje diagnostikováno zhoubné onemocnění – Hodgkinův lymfom v rané fázi s dobrou prognózou na vyléčení. Bioptické vzorky jí byly odebrány krátce před zahájením londýnského grandslamu.[26]

Vzájemný duel mezi Kvitovou a Šafářovou znamenal historicky první české semifinále dvouhry na Grand Slamu.[27] Šestá nasazená Kvitová zvítězila ve dvou setech a podruhé postoupila do wimbledonského finále.[28] V něm se poprvé utkaly dvě tenistky narozené v 90. letech 20. století. Češka hladce přehrála 20letou Kanaďanku Eugenií Bouchardovou za 55 minut, která jí vzala pouhé tři hry. V pátém nejkratším finále ženské dvouhry ve Wimbledonu[29] se tak stala osmou hráčkou otevřené éry, která vybojovala více než jednu mísu Venus Rosewater určenou pro šampiónky.

• Colin Fleming / Jocelyn Raeová
• Ross Hutchins / Heather Watsonová
• Neal Skupski / Naomi Broadyová
• James Ward / Anna Smithová

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2014 Wimbledon Championships na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Wimbledon 2014 na Wikimedia Commons
• www.wimbledon.org