Teddy Riner

S judem začínal v 5 letech v pařížské čtvrti Quartier de la Chapelle. Do svých 15 let se připravoval v klubu Bolivar pod vedením Alaina Perriota. V mládí se věnoval několika kolektivním sportům, především basketbalu. Kvůli individuálnímu zaměření však zvolil judo. Vrcholově se začal judu věnovat v pařížském tréninkovém centru mládeže INSEP. Členem širší francouzské reprezentace se stal v roce 2006. V roce 2007 přestoupil do profesionálního klubu Lagardère Paris Racing, kde se připravoval pod trenérskou dvojicí Patrick Rosso, Stéphane Frémont a dosáhl prvních mezinárodních úspěchů. Po olympijských hrách v Pekingu přestoupil do klubu v Levallois-Perret a připravoval se pod vedením trenérské dvojice Christian Chaumont, Benoît Campargue. Od roku 2012 spolupracoval s Franckem Chambillym.

Se svými rozměry (výška 204 cm, váha mírně pod 130 kg) poutal od dorosteneckých let pozornost trenérů. Jeho mimořádné silové dispozice byly podpořeny i schopností na sobě tvrdě pracovat a vůlí vítězit. Po technické stránce vyspěl kolem roku 2011 v jednoho z technicky nejlepších judistů světa. V začátcích své sportovní kariéry soupěře především zalamoval chvaty ko-soto-gari(gake) a o-uči-gari. Tyto nožní techniky provádí na pravou, ale v případě nutnosti i na levou stranu. Techniky které v průběhu své sportovní kariéry vyladil téměř k dokonalosti jsou z pravého úchopu harai-goši, uči-mata a o-soto-gari. Často tyto tři chvaty dokončuje strhy joko-sutemi-waza –> harai-makikomi, uči-mata-makikomi a o-soto-makikomi. Ze strhů ma-sutemi-waza u něho dominuje specifický chvat podobný sumi-gaeši zvaný lidově "Chabareli", japonskou terminologií hikikomi-gaeši. Z kombinací je pro něj netypičnější chvat o-uči-gari dokončený ko-soto-gake nebo o-soto-gari dokončené technikou aši-guruma. Od roku 2016 přidal do své sbírky chvatů techniky sasae-curikomi-aši a hiza-guruma. V poslední řadě se nezdráhá souboji na zemi, ve kterém převládájí technicky znehybnění (držení) osae-komi-waza a škrcení šime-waza. Své souboje zvládá i po taktické stránce. Často kvůli tomuto čelí kritice z řad sportovních fanoušků, která ve finálovém zápase olympijských her (nejsledovanější zápasy) očekává ukončení zápasu stylově na ippon. Riner však všechny své dosavadní olympijská vystoupení podřídil taktice a zisku olympijské medaile pro Francii bez riskování.

Od svého debutu ve francouzské reprezentaci v roce 2005 prakticky přeskočil dorosteneckou věkovou kategorii. V roce 2006 poprvé startoval na mezinárodním turnaji nižší kategorie s muži v belgickém Visé. Třetím místem si řekl o start na prvním světovém poháru počítáném do evropského rankingu v Leondingu, kde skončil na děleném pátém místě. O pozici francouzské reprezentační jedničky v těžké váze nad 100 kg si řekl v roce 2007 v 18 letech výsledky na zimních turnajích. V dubnu se stal poprvé mistrem Evropy v srbském Bělehradě a v září se stal poprvé mistrem světa mezi muži v brazilském Riu.

V roce 2008 patřil k favoritům na zisk zlaté olympijské medaile na olympijských hrách v Pekingu. Ve čtvrtfinále se utkal s Uzbekem Abdullou Tangrievem. Taktická bitva bez náznaků bodované techniky pro něho skončila nešťastně. Minutu před koncem prodloužení prohrál souboj o úchop a za stahování obdržel trestný bod. Přes opravy však postoupil do souboje o třetí místo proti Gruzínci Lašovi Gudžedžijanimu. Minutu před koncem podrazil Gudžedžijaniho technikou o-soto-gari a po následném držení zápas ukončil před časovým limitem. Získal bronzovou olympijskou medaili.

v roce 2009 začal spolupracovat s trenérem Benoîtem Camparguem pod jehož vedením vyzrál v prakticky neporazitelného judistu. V září 2010 prohrál na dlouhých skoro 10 let poslední soutěžní zápas po verdiktu na praporky (hantei) s Japoncem Daiki Kamikawou na turnaji mistrovství světa v neolympijské kategorii bez rozdílu vah.[1] V roce 2011 poprvé předváděl na velkých turnajích dominantní výkon plný krásných technických hodů. Žádný z jeho souperů s ním na tatami nevydržel celou hrací dobu. V únoru 2012 se na pařížském turnaji prezentoval ve výborném skvětle, na srpnových olympijských hrách v Londýně však styl boje plně podřídil taktice. V turnaji předvedl jediný bodováný hod, když ve druhém kole v závěru poslal za rozhodnutého stavu Tunisana Fajsala Džáballáha uči-matou na ippon. Ve finále proti Rusu Alexandru Michajlinovi se pouze přetlačoval v boji o úchop a zvítězil na nižší počet napomenutí (šido). Získal zlatou olympijskou medaili.

Období od roku 2013 je pro jeho sportovní kariéru charakteristické minimalizovaním startů na turnajích. V tomto období změnil osobního trenéra, kterým se stal Franck Chambilly, přibral na váze cca 10 kg a začal trpět různými zdravotními neduhy. V roce 2015 na mistrovství světa v kazašské Astaně (Nur-Sultanu) jen s problémy ustál ve finále chvat o-uči-gari Japonce Rjú Šičinoheho. Na olympijských hrách v Riu se opět neprezentoval v optimální formě. V semifinále urval v posledních sekundách vítězství technikou hikikomi-gaeši proti Izraelci Orimu Sasonovi, když v průběhu zápasu s problémy odrazil dva Sasonovy výpady sode-curikomi-goši. Ve finále proti Japonci Hisajoši Harasawovi se hned v úvodu dostal do výhody na šido po stahování soupěře a udržovací taktikou dovedl zápas do vítězného konce na nižší počet trestů. Získal druhou zlatou olympijskou medaili.

Svůj čtvrtý olympijský cyklus začal na podzim 2017 vystoupením na mistrovství světa v maďarské Budapešti a získal osmý titul mistra světa v těžké váze nad 100 kg. Stále častěji se však omílala otázka jeho další porážky. Na tu si dělala zálusk celá řada judistů, mimo jiné i Čech Lukáš Krpálek. Sezonu 2018 vynechal z neznámých důvodů, pravděpodobně kvůli zranění. V tomto období narostla jeho váha až k 160 kg. V roce 2019 se očekával jeho návrat na turnaje z důvodu výrazného propadu rankingem (žebříčkem) IJF. K návratu si zvolil menší turnaj Grand Prix v kanadském Montréalu počátkem června a na podzim turnaj v brazilském hlavním městě Brasílii. Oba turnaje vyhrál, ale několikrát byl v situaci, kdy na něm soupeř skoro získal technické body. V Brasilii dokonce ve čtvrtfinále s Inalem Tasojevem rozhodčí zahlásil proti němu wazari, ale videorozhodčí bodovaní posléze zrušil. Zářijové Mistrovství světa v Tokiu vynechal.

Na grandslamu v Paříži 9. února 2020 po více než devíti letech a 154 zápasech skončila jeho vítězná série bez porážky. V osmifinále prohrál v prodloužení s Japoncem Kokoro Kageurou kontrachvatem uči-mata-sukaši.[2]