Kósei Inoue

Narodil se v Mijakonodžó do rodiny bývalého judisty a policejního důstojníka Akiry. Kvůli práci svého otce se od mala stěhoval z města do města. S judem začal po vzoru otce v 5 letech v policejním dojo ve městě Nobeoka.[1] Z Nobeoky se po dvou letech přestěhoval do Mijazaki, kde začal navštěvovat známé dojo Seidžukan (静充館). Poprvé na sebe upoutal pozornost v roce 1993 vítězstvím na celojaponském mistrovství středoškoláků ve váze do 78 kg a dostal nabídku od přestižní internátní střední školy Tókai Dai Sagami v Sagamihaře. Od svých 16 let tak měl možnost trénovat například s Jasuhiro Jamašitou. Po ukončení střední školy Sagami pokračoval automaticky studiem na univerzitě Tokai (東海大学) v Tokiu. Po skončení univerzity byl součástí profesionálního týmu bezpečnostní agentury Sogho (ALSOK).

V Evropě se poprvé objevil v roce 1997 na mezinárodním turnaji v Leondingu. Od roku 1998 se stala jeho vahou nově definovaná polotěžká váha do 100 kg. V roce 1999 získal svůj první titul mistra světa v britském Birminghamu. Na zářiové olympijské hry v Sydney v roce 2000 přijel v životní formě. Všechny své soupeře porazil před časovým limitem na ippon a získal zlatou olympijskou medaili. Na vyhlašování vítězů ukázal fotku své matky Kazuko, která rok zpátky podlehla zákeřné nemoci.[2]

Jeho sportovní kariéra mezi lety 2000 až 2003 je považována za mimořádnou. Naprostou většinu zápasu končil před časovým limitem. Pomáhala mu k tomu vynikající technická výbava, ve které dominoval (tokui-waza) chvat uči-mata z pravého úchopu. Na vysoké úrovni zvládal pažní techniku seoi-nage z pokleku pokud soupeř maximálně blokoval jeho tokui-waza. Z nožních technik aši-waza vedle uči-maty podrážel soupeře technikou o-soto-gari a o-uči-gari. Techniku o-uči-gari často kombinoval s uči-matou nebo naopak uči-matu s o-uči-gari. Ze strhů joko-sutemi-waza převládala technika soto-makikomi (česky zátočka). Jeho mimořádnost spočívala i v tom, že všechny tyto chvaty prováděl z klasickou úchopu límec, rukáv. Jen výjimečně techniku provedl z jednostranného úchopu a prakticku vůbec z úchopu na zádech, či za opasek. Jeho hlavním rivalem v reprezentaci byl Keidži Suzuki a ze světových judistů vytáhlý, dvoumetrový Maďar Antal Kovács. Kovács ho uměl jako jeden z mála západních judistů hodit na technické body. V březnu 2001 ho po světovém poháru dokonce při exhibiční týmové soutěži Evropa vs. Asie porazil na ippon.

V dubnu 2003 prohrál po dlouhé době soutěžní zápas ve finále japonského mistrovství ve váze do 100 kg s Keidži Suzukim. Na zářiovém mistrovství světa před domácím publikem v Ósace se však předvedl v nejlepší formě. Žádný soupeř s ním na tatami nevydržel celou hrací dobu a získal svůj třetí titul mistra světa v řadě. Ve stejném období poznal svoji budoucí manželku Aki Higašiharaovou, která byla mediální tváří společnosti Asahi.

V olympijském roce 2004 se na turnajích v Evropě neobjevil. V dubnu prohrál s Keidži Suzukim ve finále japonského mistrovství bez rozdílu vah. Na srpnové olympijské hry v Athénách nepřijel v optimální formě. Ve druhém kole vydřel vítězství na body s Maďarem Antalem Kovácsem a ve čtvrtfinále narazil na Nizozemce Elca van der Geesta. Nizozemec byl na jeho pravou uči-matu výborně připraven a dvakrát mu jí kontroval technikou uči-mata-gaeši. Minutu před koncem prohrával na body a při maximálním úsilí strhnout vedení na svojí stranu ho Geest senzačně hodil technikou seoi-nage na ippon. V opravách dovršil nepovedený turnaj s Ázerbájdžáncem Movludem Miralijevem porážkou před časovým limitem na ippon.

Z kraje roku 2005 startoval na domácím mezinárodním turnaji Kano Cup. Na turnaji se předvedl vítězstvím v nejlepším světle, ve finále si však s Bělorusem Jurijem Rybakem poranil rameno a natrhl pravý prsní sval. Rekonvalescence zranění se protáhla na více než rok. V roce 2007 se vrátil ve vyšší těžké váhové kategorii nad 100 kg, ale na svojí starou formu již nenavázal. V roce 2008 prohrál nominaci na olympijské hry v Pekingu s Satoši Išiim. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnuje se trenérské práci. Jako trenér působil dva roky ve skotském Edinburghu, kde vznikla pro společnost Fighting Films jeho nejznámější instruktážní videa. Po návratu do Japonska působí jako trenér na univerzitě Tokai a v japonské reprezentaci.