Quartier de la Chapelle

Mezi kopci Montmartre a Belleville vznikla vesnice La Chapelle, po které nese název dnešní čtvrť. Ležela při cestě (dnes ulice Rue Marx-Dormoy a Rue de la Chapelle) vedoucí z Paříže do opatství v Saint-Denis. V 6. století zde vznikla kaple svaté Jenovéfy, po které vesnice získala jméno (la chapelle = kaple).

Dne 3. září 1429 se v La Chapelle zastavila Johanka z Arku, která se v kapli modlila před útokem na Paříž. Ačkoliv si přála pokračovat v tažení na Paříž, panovník jí nařídil stáhnout se do Saint-Denis.

Až do Francouzské revoluce patřila vesnice La Chapelle k panství Saint-Denis. Byla to venkovská oblast tvořená zástavbou podél cesty do Saint-Denis.

Průmyslový rozvoj v 19. století znamenal silný demografický nárůst a příliv nových dělníků, což zcela proměnilo La Chapelle. Především výstavba železnice v letech 1836-1856 a otevření Severního nádraží znamenaly skutečný zlom. Zatímco v roce 1831 zde žilo 2440 osob, v roce 1836 to bylo již 4177, o deset let později 14 398 a v roce 1856 činil počet obyvatel 33 355.

V roce 1859 bylo rozhodnuto o rozšíření Paříže až k tehdejším městským hradbám. Tím se o rok později obec La Chapelle rozkládající se převážně uvnitř hradeb stala součástí hlavního města. Zbývající území, které se nacházelo už za hradbami, bylo rozděleno mezi města Saint-Ouen, Saint-Denis a Aubervilliers.

V roce 2017 se ve čtvrti začaly množit případy sexuálního obtěžování žen.[1] Čtvrť začala být některými obyvateli označována za tzv. no-go zónu pro ženy.[2] V reakci na útoky byly posíleny policejní hlídky v oblasti.[3]