Ananas

Ananasovníky se pěstují obvykle na plantážích se záhony se dvěma řádky vzdálenými od sebe asi 50 cm a se sponem mezi rostlinami asi 30 cm. Mezi záhony jsou uličky o šířce 50–120 cm. Tím je dosahováno počtu 37 až 44 tisíc rostlin na hektar.

Rostliny se množí buď zakořeňováním odříznutých korun z vršku plodů, nebo z odnoží, vyrůstajících z úžlabí mezi spodními listy, či ponecháním spodních částí rostlin po oddělení plodů během sklizně.

Pro pěstování je vhodná lehká písčitá půda s mírně kyselou reakcí (pH 4,5–6,5). I když rostliny snášejí periodická období sucha, plantáže se zavlažují, aby bylo dosaženo maximální sklizně. Sklízí se 15–18 měsíců od vysazení sazenic resp. asi 6  měsíců od umělé iniciace kvetení, které bývá provokováno aplikací fytohormonů (např. kyseliny2-chlorethylfostorečné, nebo kyseliny 1-naftyloctové, či karbidu vápenatého, nebo β-hydroxyethylhydrazinu). Plantáže se též chemicky ošetřují postřikem proti různým parazitům, především hlísticím. V případě, že se další generace rostlin pěstuje z pozůstatku starých exemplářů, dosahuje se další sklizně již za přibližně 12 měsíců.

Sklizeň se provádí v okamžiku, kdy plody začínají žloutnout. Ananasy určené k přímé konzumaci se sklízí dříve; pokud mají být zpracovány na kompoty a šťávu, nechávají se více dozrát. Plody se odlamují nebo odřezávají od spodní části stonku a mytím se zbavují nečistot. Plody určené k distribuci se voskují, přičemž použitý vosk obsahuje fungicidy, zabraňující jejich plesnivění a hnití. Za těchto okolností mohou být skladovány až 4 týdny při teplotách 7–15 °C; při nižších teplotách, nebo při zmražení dostávají ananasy nepříjemnou chuť.

Plody určené k přímému zpracování se zbavují svazku listů na jejich vrcholu (tzv. koruny), která může být použita k pěstování další generace rostlin. Poté se loupají, zbavují se centrálního stonku a řežou na plátky, které se kompotují; poškozené plátky se rozdělují na kostičky, z nichž se připravuje méně hodnotný kompot. Odpadlé drobné části spolu se slupkou a vnitřními stonky, stejně jako příliš přezrálé exempláře, se lisováním zbavují šťávy, určené k přípravě ananasového džusu nebo nektaru. Vylisované zbytky, tzv. ananasové otruby, se používají jako krmivo pro domácí zvířectvo.

Jedlá část ananasu obsahuje průměrně 86 % vody, 10 % sacharidů, 1,2 % vlákniny, 0,3 % bílkovin a 0,1 % tuků. Energetická hodnota činí přibližně 200 kJ/100 g syrové dužniny.

Ananas obsahuje i menší množství vitaminů a to A (1,6 % doporučené denní dávky ve 100 g), thiaminu (B1) (3,6 % DDD/100 g), riboflavinu (B2) (1,2 % DDD/100 g), niacinu (1,1 % DDD/100 g) a vitaminu C (20 % DDD/100 g). Kromě toho je zdrojem i některých minerálních látek, např. vápníku (2 % DDD/100 g), železa (5 % DDD/100 g), fosforu (1 % DDD/100 g) a draslíku (3 % DDD/100 g). Dále obsahuje enzym bromelin, který odbourává bílkoviny a napomáhá tedy trávení.

Detail květu ananasu

• ulevuje slinivce břišní
• odvodňuje, odbourává otoky
• pomáhá při střevních poruchách a průjmech
• pomáhá při slunečním úžehu
• odstraňuje pigmentové, tzv. stařecké skvrny
• napomáhá rozpouštět krevní sraženiny, je tedy vhodný pro osoby náchylné na trombózy a infarkty

Ananasová šťáva (a další látky obsažené ve slupce) mohou u citlivějších osob vyvolat podráždění pokožky; před šťávou z čerstvého ananasu je třeba chránit oční sliznici (šťáva obsahuje kyselinu glykolovou, která má slabě leptavé účinky), a proto je vhodné, zejména pro děti, ananas předem opatrně pokrájet (nerezovým nožem) na menší kousky.

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v syrovém ananasu.[2]

Pro ananas platí v ČR norma ČSN 46 3064 vymezující znaky jakosti pro toto cizokrajné ovoce. Ze znaků jakosti je důležité to, že zbytek stonku nesmí přesáhnout 2 cm. Ananas je dle normy zařazen do dvou jakostních tříd: I. jakost a II. jakost. Tříděn je podle hmotnosti a to od 700 g. Norma též vymezuje označení obalového materiálu. To musí být čitelné a nesmazatelné a musí obsahovat údaji o balírně nebo odesílateli, dále druh výrobku (ananas), původ výrobku (zemi, region), obchodní údaje (třída jakosti, skupina velikosti, počet plodů) a úřední kontrolní značku, která ovšem není povinná.