Řízkování

K řízkování lze použít různě vyzrálé, obvykle jednoleté výhony (2–3leté výjimečně). Jednou ze základních podmínek je dobrý zdravotní stav matečné rostliny. Tyto nesmí být nejen fyziologicky oslabeny, ale ani napadeny hmyzem nebo dokonce houbovými nebo virovými chorobami.[1]

Nejpoužívanějšími vhodnými způsoby při použití nejběžnějšího způsobu řízkování osními polovyzrálými výhony jsou:

• řízky se zakrácenou patkou – postranní větévky jsou odřezávány i s větevním kroužkem a kouskem kůry, kde je vyšší koncentrace adventivních pupenů.
• řízky bez patky s postranním řezem – u těchto řízků je spodní řez rovný (platí obecně) a na něj navazuje 1,5 cm dlouhý postranní řez, který je mělký a odstraňuje pouze vrstvu kůry, tzv. „T – řez“. Při vytvoření kalusu dochází k zvýšení naděje na vytvoření kořenů z pletiva závalu.

Řízky mají být délky 10 cm (u zakrslých druhů 4–5 cm), spodní část řízku má být vždy očištěna od postranních větévek, listů, aby nezahnívaly. Podobně se někdy odstraňují také při množení i trny a ostny. U řízků s listy (bylinné, polovyzrálé) by měly být listy částečně odstraněny i v části která zůstane nad množebním substrátem, zakráceny. Důvodem je snížení výparu.

Řízky je vhodné stimulovat chemickými prostředky (stimulátory) nebo je lze namáčet v dřevěném uhlí. U některých řízků postačí nechat řeznou ránu zaschnout. Po ošetření jsou řízky píchány do vhodného substrátu, hustě (2 cm od sebe, mezi řádky 2cm, hluboko 2cm) různě hluboko podle způsobu množení a termínu a také daného druhu rostliny. Řízky lze píchat do záhonů, truhlíků, i do sadbovačů.

Jako substrát pro množení je používána lehká záhřevná humózní zemina, nejčastěji směs písku a rašeliny nebo rašeliny a perlitu ale písek je mnohdy dostatečný, u některých rostlin lze použít vodu. Některé rostliny dobře zakoření bez substrátu v prostředí, které má dostatečnou vlhkost. Použitý substrát musí být desinfikován.

Po napíchání řízků do substrátu je obvykle použit vhodný fungicid omezující růst houbových chorob v substrátu. Pro zvýšení vlhkosti a udržení stabilní teplot ovzduší jsou množené řízky zakryty fólií a v případě potřeby zastíněny. Optimální teplota vzduchu pro zakořenění je 15–18 °C, stačí i 10–14 °C. Důležitá je teplota půdy, která má být u některých subtropických rostlin až 20° C. Polovyzrálé řízky dřevin průměrně koření 4–6 měsíců. Množárnu je třeba větrat, mlžit a zalévat.

C. Loudon uvádí, že obtížněji zakořeňující rostliny lze řízkovat po předchozím nařezávání výhonu. Je zřejmé, že z následně vytvořeného hojivého pletiva později odebraný řízek spíše zakoření.[2] Obtížně řízkovatelné a špatně kořenící rostliny lze zakořeňovat naříznutím výhonu a obalením rány pravidelně vlhčeným materiálem, rašeliníkem. Po vytvoření kořenů je výhon uříznut a vysazen, po vytvoření kalusu se stává samostatnou rostlinu. Ačkoliv je tento způsob některými zahradníky a amatéry nazýván množení „vzdušnými řízky“ a „vzdušnými odnožemi“, [3]má blíže než k řízkování k hřížení. V odborné literatuře není mezi způsoby řízkování zmiňován.

Ve starší literatuře je zmiňován způsob řízkování s jedním očkem, jako nouzová možnost při menším množství materiálu a potřebě velkého množství nových rostlin. Na takovém řízku pouze jedno očko. Je třeba si uvědomit, že takový způsob je náročný na podmínky při množení, přímo ovlivňuje vitalitu rostlin a nároky na péči i v dalším období růstu.

Důležitá pro další vývoj je především následná péče po ujmutí řízků. U výživy řízkovanců buku se nejvíce osvědčilo použití pomalu rozpustných hnojiv (např. Osmocote, Plantacote, Silvamix). Použití hnojení na list se některým autorům jeví jako méně efektivní.[4] Významné škody na řízkovaných venkovních rostlinách jsou způsobeny při přezimování. U buku jsou 50% ztráty již ujmutých řízků po přezimování považovány za úspěch. [4] Péči spojenou s přezimováním řízků a mladých řízkovanců lze tedy považovat za významnou.

Úspěšně řízkovat lze i ušlechtilé odrůdy očkované nebo roubované na podnože, například, révu nebo růže. je však třeba očekávat, že řízkovanci budou mít jiné vlastnosti než roubované nebo očkované (matečné) rostliny. Významné zde budou odlišnosti ve zdravotní odolnosti vůči chorobám nebo mrazu ale také v růstu. To je důvod proč nejsou ušlechtilé odrůdy obvykle množeny takto. Naopak bez problémů je tento způsob u botanických druhů růží a révy. U stromkových růží a obecně odrůd roubovaných v korunce je nevhodnost řízkovanců ušlechtilých odrůd pro toto pěstování zcela zřejmá.

Při množení kaktusů zůstávají řízky na suchém písku, dokud řezné rány nezaschnou. Obvykle řízky zůstávají položeny na suchém písku dokud nevytvoří základy kořenů. Někteří autoři doporučují ale po zaschnutí zálivku se stimulátory.[5]

Jehličnany lze množit řízky téměř celoročně, mimo března a dubna. Nejlépe zakoření řízky z mladých rostlin, používány jsou řízky s patkou.[6]

Některé druhy rostlin zakoření během týdnů (zimolez), byliny (rajské jablko, surfínie, scindapsus) i během dnů. Některé stálezelené dřeviny (zimostráz) a jehličnany (jalovec) zakořeňují měsíce.

Bylinné řízky břečtanu kořenící ze spících oček, nejspíše ve vodě. Ochranné pletivo, kalus, se na řezu dosud nevytvořilo.

Zvláštností jsou „očkové řízky“. V měsíci červenci až srpnu jsou z polovyzrálých výhonů vyříznuty očka i se štítkem dřeva, tak jak je tomu u očkování. Očko je vtlačeno řeznou ranou na množárně do substrátu. Tímto způsobem bylo zkoušeno na konci 20. století množení novinek např. javor japonský a dlanitolistý, vilín, šácholan aj. Zakořeňování očkového řízku trvá asi 3 týdny, rostliny jsou slabé, ale je jich více než při jiném způsobu řízkování.

Některé druhy rostlin specificky lépe reagují a rozvíjejí se při určitém typu řízkování v daných specifických podmínkách a zejména v určitém období. Některé druhy rostlin rychle zakoření z nevyzrálých bylinných řízků s listy na přímém světle, jiné druhy vytváří dlouho kalus a pomalu koření, i celé měsíce z dřevitých vyzrálých řízků, v temnu a stabilní teplotě. Další druhy nejlépe reagují při množení kořenových nebo listových řízků. Většina rostlin vyžaduje během zakořeňování vlhký substrát, ale nařízkované kaktusy a některé sukulenty vytvářejí první kořeny nejlépe na suchém písku. Někdy řízky nesmí zavadnout, jindy řízky musí zavadnout, nebo jindy ránu musí pokrýt latex aby nedošlo k vyschnutí, a u opět jiného druhu je doporučeno řízek vložit do vody, aby ránu nepokryl latex a lépe došlo k zakořenění. Jsou dřeviny které lze řízkovat s vysokou úspěšností a dřeviny, které takto snadno množit nelze.

Mnohé druhy lze ale úspěšně množit řízkováním více způsoby. Řízkování je ale často velice specifickou operací pro daný druh a podmínky.

Řízky lze obecně dělit podle toho z jaké části rostliny jsou řízky získávány z –

• kořene
• výhonu
• listu

Bylinné řízky, pelargonium p.

Řízky z výhonu lze dále dělit na

• vrcholové
• osní

Podle vyzrálosti výhonu nebo rostlinné části lze řízky dělit

• bylinné
• dřevité
• polodřevité

Řízkování jehličnanů je u některých druhů nejúživanější formou rozmnožování. Je používán obvykle u odrůd a forem jehličnanů, ale i u některých druhů, kde není získáváno hodnotné semeno, nebo tam kde je řízkováním sazenice rychleji vypěstována než ze semene.

Řízky je rozmnožován především zerav, zeravec, cypřišek, jalovec, tis a některé druhy smrku. Řízkování je prováděno v srpnu a v září, kdy jsou letorosty poněkud vyzrálejší. K řízkování jsou používány postranní větvičky odebírané nejlépe s patkou. Z řízku jsou jehlice odstraněny nožem. Při odtrhá­vání by došlo k poškození pokožky. Zakořenění trvá 6 až 12 týdnů ale i 6 měsíců, podle druhu a podmínek. Je vhodné řízky umístit v poloteplém skleníku nebo v pařeništi. Mladé řízkovance na podzim špatně přežívají zimní mrazy a střídání počasí v předjaří. Obvykle jsou proto řízky až na jaře nahrnkovány a potom umístěny do trvalého záhonu, kde je o mladé rostliny dále pečováno.

Mateční rostliny, jejich kvality, zejména bujnost růstu a stáří, přímo ovlivňují kvality řízků. Matečnice pro odběr řízků jsou doporučeny do stáří 10 let, je uváděno optimální stáří do 5 let.[4] O matečné rostliny musí být co nejlépe pečováno, mnohdy jsou uchovávány v umělých podmínkách trvalých záhonů nebo skleníků, kde je o ně pečováno závlahou, hnojením a vytápěním.

Náklady spojené s udržováním matečnice výrazně snižuje metoda v ČR používaná od konce 20. století, která spočívá v odběru řízků z mladých řízkovanců, nedávno zakořenělých rostlin. Výhodou je také velmi dobrá možnost kontroly zdravotního stavu matečných rostlin a dobré zakořeňování a odebraných řízků. Matečné rostliny jsou, poté co obrazí po řezu, prodávány jako běžné rostliny. Jsou starší, lépe zapěstované a tedy obvykle v lepším stavu než mladší neseřezané zakořenělé řízky. Jednorázové použití řízkovaných rostlin jako matečnice je mnohostrannou výhodou.

K zlepšení zakořenění řízků mohou být použity látky s desinfekčním účinkem nebo hormony. Jejich význam je diskutován, v praxi se postupy velmi liší. Směsi látek podporující růst kořenů jsou obvykle založeny na auxinech, především jde o kyselinu indol-3-octovou (IAA), kyselinu naftyloctovou (NAA), nikotinovou a dalších. Tyto růstové hormony jsou součástí komerčně vyráběných výrobků. Někdy jsou doporučovány různé doma vyrobené směsi.[9]

Obecně jsou stimulátory považovány za méně důležité v podnicích s dobrou péčí o řízky a řízkovance. Někdy je v praxi preferováno vložení řízku do prášku z dřevěného uhlí před pícháním do substrátu.

Jako substrát pro množení je používána lehká záhřevná humózní zemina, nejčastěji směs písku a rašeliny nebo rašeliny a perlitu. Je používána i směs rašeliny, písku a pěnového polystyrénu. Do směsi může být přidána i pemza nebo mletá struska.[6] Používá se vrstva substrátu nejméně 10 cm vysoká. Množárenský substrát je vhodné dezinfikovat vřelou vodou.[6]

Kořenomorka Rhizoctonia solani

Jako vhodný substrát je někdy používána čedičová vlna (skelná vata) nebo pěnové hmoty na bázi polyuretanu (Multopren, Baystrat). Zřejmou výhodou je sterilita a vhodné fyzikální vlastnosti. V uvedených hmotách jsou řízky vyživovány živným roztokem.[6] Nevýhodou uvedených způsobů jsou nároky na čištění a desinfekci roztoku, kterým se jinak snadno šíří choroby.

Testována byla pro rozmnožování řízků i aeroponie, zakořeňování řízků na vzduchu. Během zakořeňování jsou bylinné řízky ostřikovány roztokem z trysek v umělém osvětlení a v atmosféře s vysokou vlhkostí. Řízky jsou pravidelně vystavovány UV záření pro desinfekci.[6]

Chemická ochrana a prevence během zakořeňování řízků je velmi důležitá. Půdní houby jako pythium, srpovnička (Fusarium) nebo obávaná choroba fytoftorová hniloba (Phytophthora cinnamomi) napadají řízky a způsobují významné škody. Ovšem i obyčejná plíseň šedá může ve vhodných podmínkách během několika dnů zničit tisíce nadějných řízků. Nejčastěji jsou chorobami napadány polovyzrálé řízky nebo bylinné řízky, které jsou zakořeňovány ve vyšších teplotách a při vyšší vzdušné vlhkosti.

Úhyn řízků může být také způsoben napadením polyfágní půdní houbou kořenomorka bramborová (Rhizoctonia solani). Napadení se projevuje po napíchání řízků v ohniscích, černáním řízků od základu a hnilobou kořenových vlásků. Symptomem jsou tmavě hnědé vodnaté skvrny na listech zakořenělých rostlin. Infikované řízky nebo mladé rostliny odumírají. Infekce se může projevit za 1–2 roky od prvotního napadení, poté nastává rychlý úhyn celého keříku.[10] Projevy choroby ovlivňuje stres způsobený rostlině vlivem nevhodného prostředí. Hniloba se rychle šíří při teplotě 17 až 26 °C. K omezení choroby pomáhá preventivní zálivka půdními fungicidy obsahujícími účinné látky captan, iprodione nebo thiophanate-methyl a odstranění napadených řízků a rostlin. [11]

I slabý pohyb vzduchu v množárně způsobený větráním omezuje klíčení houbových spor. Aby bylo omezeno šíření chorob je třeba každodenní péče stínováním, větráním a regulací teploty. Zdravotní stav a preciznost provedení řízků má rovněž vliv na zakořenění. K omezení houbových chorob jsou používány půdní fungicidy (Previcur) a postřiky proti plísním.

Do značné míry napadení může být zabráněno použitím dezinfikovaného substrátu a nádob a omezením množství listové plochy u zelených řízků. Zdrojem infekce mohou být napadené řízky, infikovaný substrát či závlahová voda.[10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cutting (plant) na anglické Wikipedii.

• Roubování

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Řízkování na Wikimedia Commons
• Stavba a popis řízkárny^{[nedostupný zdroj]}
• Step by step guide for striking plants Archivováno 12. 7. 2007 na Wayback Machine