Papája obecná

Papája obecná (Carica papaya) je teplomilná rostlina z čeledě papájovitých, vyznačující se velkými jedlými plody. Je to jediný druh rodu papája.[3][4][5]

Papája obecná
Papája obecná (Carica papaya)
Stupeň ohrožení podle IUCN
chybí údaje[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádbrukvotvaré (Brassicales)
Čeleďpapájovité ( Caricaceae)
Rodpapája (Carica)
Binomické jméno
Carica papaya
L., 1753
Synonyma

papája melounová [2]

Některá data mohou pocházet z datové položky.
Plody papáji
Plody papáji na řezu, černý čtverec má rozměr 1 x 1 cm

Rozšíření

Pochází pravděpodobně ze Střední Ameriky, v plané podobě nebyla nikde nalezena. Postupně je naturalizována téměř ve všech paleotropických oblastech, na kvalitu půdy není náročná.[6]

Popis

Jsou to mohutné byliny s dřevnatějícími lodyhami, mají tvar stromu a dosahující výšky až 10 m, byly však vyšlechtěny i kultivary vyrůstající jen do 2 m. Skořicově zbarvený nepravý kmen neobsahuje dřevo, ale je to dutá lodyha. Mívá průměr až 30 cm, směrem nahoru se konicky zužuje, nevětví se a je posetý trojúhelníkovitými jizvami po odpadlých listech. Lodyha má povrchová pletiva vyztužena hustou sítí zpevňujících vláken, které umožňují rostlině dobře vzdorovat náporům větrů i se zátěží plodů. Na vrcholku rostlin vyrůstá růžice opadavých žlutozelených listů dlouhých až 75 cm s řapíky měřícími 40 až 60 cm, což dodává papáji vzhled palmy. Čepel listů je hluboce dlanitosečná, mívá 7 až 11 podlouhlých celokrajných nebo hrubě zubatých laloků. Celá rostlina je prostoupena kanálky tzv.mléčnicemi, z kterých po poranění roní latex.

Květy jsou jednopohlavní i oboupohlavní a rostliny jednodomé, dvoudomé (většinou) nebo polygamní. Samičí květy vyrůstají v úžlabí postupně opadávajících listů, takže následné plody vypadají jako zavěšené přímo na dužnaté lodyze, která na vrcholku stále přirůstá. Drobné samčí květy bývají uspořádány v latách 30 až 100 cm dlouhých, jsou pětičetné, narůžovělé s nasládlou vůni. Jejich kalich bývá 1 až 1,5 mm dlouhý, koruna má trubku 25 až 60 mm s rozloženými cípy, nitky i prašníky jsou dlouhé po 1,5 mm. Samičí květy s krátkými stopkami mají kalich dlouhý 5 až 10 mm se zkroucenými kopinatými lístky.

Plodem papáji jsou bobule. Podle kultivaru mívají rozmanitý tvar a velikost, na prvý pohled připomínají tykev. Mohou dosáhnout hmotnosti od 0,5 do 10 kg. Plody dvoudomých rostlin bývají kulovité, jednodomých kultivarů podlouhlé, hruškovité, kónické a mohou být až 50 cm dlouhé. Sladká, šťavnatá dužnina bobule je 3 až 4 cm silná a bývá žlutá, oranžová až karmínově červená. Ve středové dutině je množství drobných kulatých šedočerných semen o průměru asi 5 mm, která jsou obalena průsvitným rosolovitým míškem (arilem) sladkokyselé chuti. Semen může být 1000 až 1500, mají palčivou, pepřovitou chuť. Na rostlině se nachází současně i 100 kg plodů. V tropických podmínkách jsou květy a následně plody vytvářeny průběžně, v subtropech v chladnějších obdobích rostlina odpočívá.

Papája obecná se pěstuje ze semen. Roste velice rychle a za půl roku po vzklíčení dosahuje výšky asi 2 m. Plodit začíná již třetím rokem a vyprodukuje ročně 30 až 150 plodů, dožívá se průměrně 25 let. Pokud se pěstuje na plantážích, likvidují se rostliny již po 6 až 7 létech a zakládají se nové.[7][8][9][10]

Význam

Papája obecná se od pradávna pěstuje pro své plody, které se konzumují syrové nebo kompotované, připravují se z nich džemy i ovocné nápoje, přidávají se do ovocných salátů, vaří se z nich „zelí“. Využívá se také jejich semen, která se pro svou palčivou chuť používají jako náhražky pepře. Mladé listy se konzumují jako špenát. Export celých plodů je, s ohledem na náchylnost na otlačení a houbovitá onemocnění, omezený.

Latex, který obsahuje proteolytické enzymy rozkládající bílkoviny, např. papain a chymopapain, je obsažený v pletivu téměř celé rostliny. Ve velkém se získává nařezáváním nedozralých plodů, zachycená tekutina se usuší. Enzym papain podporuje trávení a má i protizánětlivé účinky. Používá se v lékařství, při výrobě žvýkaček i v kosmetice. Semena jsou známým lékem (i preventivním) vyhánějící hlísty a abortivem (prostředkem vyvolávající potrat). Papája se nedoporučuje v těhotenství a době kojení.[9][11]

Průměrný obsah látek a minerálů

Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v plodech papáji.[12]

Složka Jednotka Průměrný obsah Prvek (mg/100 g) Průměrný obsah Složka (mg/100g) Průměrný obsah
vodag/100 g88,5Na5vitamin C60
bílkovinyg/100 g0,5K200vitamin D0
tukyg/100 g0,1Ca23vitamin E
cukryg/100 g8,8Mg11vitamin B60,03
celkový dusíkg/100 g0,08P13vitamin B120
vlákninag/100 g2,2Fe0,5karoten0,81
mastné kyselinyg/100 gstopyCu0,08thiamin0,03
cholesterolg/100 g0Zn0,2riboflavin0,04
energiekJ/100 g153Mn0,1niacin0,3

Taxonomie

Donedávna měl rod papája asi 20 druhů, které však po podrobnějším prostudování byly shledány natolik odlišné, že byly přeřazeny do nových rodů Jacaratia a Vasconcellea. Rodu papája zůstal přiřazen jediný druh, papája obecná, někdy nazývána melounová (převzato z anglického pojmenování "melounový strom").[3]

Ekonomický význam

V roce 2016 bylo na světě vypěstováno 13,1 milionů tun plodů papáji. Zemí s nejvyšší produkcí byla Indie (43,7 % světové produkce). Deset největších pěstitelů vyprodukovalo asi 87,9 % celosvětové producke.

Deset největších producentů papáji v roce 2016:[13]

Státmnožství v tunách
Indie5.699.000
Brazílie1.424.650
Mexiko951.922
Indonésie904.284
Dominikánská republika863.201
Nigérie836.702
Demokratická republika Kongo215.263
Kuba212.579
Kolumbie188.305
Thajsko169.942
zbylé státy1 584 901
Svět13 050 749

Odkazy

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. www.biolib.cz
  3. www.ars-grin.gov/cgi-bin. www.ars-grin.gov [online]. [cit. 2010-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-20.
  4. Úřední věstník EU
  5. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity[nedostupný zdroj]
  6. www.britannica.com
  7. development.dendrologie.cz
  8. www.rostliny.net
  9. www.proenzi.cz. www.proenzi.cz [online]. [cit. 2010-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.
  10. www.efloras.org
  11. www.avicenna.cz
  12. McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN 978-0-85404-428-3
  13. FAOSTAT

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.