Jabloň

Jabloně se přirozeně vyskytují v mírném pásu severní polokoule, a to především v Eurasii, několik druhů též v Severní Americe. Na jižní polokouli jsou pouze pěstovány. Nejvíce druhů (25, z toho 15 endemických) roste v Číně. Jednotlivé druhy obvykle vyrůstají na otevřených prostranstvích, v křovinách, světlých lesích a na jejich okrajích, též kolem vodních toků a cest, a to prakticky od nížin do hor; svědčí jim dostatek slunečního světla a hlubší, čerstvě vlhké a dobře propustné půdy.[2][3] V české přírodě se jako původní druh nehojně vyskytuje jabloň lesní (Malus sylvestris), která se na mnoha svých stanovištích kříží se zplanělými jedinci jabloně domácí a je považována za ohrožený druh.[4] Příležitostně zde zplaňují také některé pěstované okrasné druhy, například jabloň hnědá (Malus fusca).[5]

Botanická ilustrace jabloně domácí

Jabloně jsou opadavé stromy nebo keře, obvykle s mohutným kořenovým systémem založeným na silném kůlovém kořeni a široce větvených postranních kořenech, které až o polovinu přesahují obvod koruny. Kůra je v mládí hnědá až hnědočervená, ve stáří tvoří našedlou borku odlupující se v šupinách. Postranní větévky (brachyblasty) jsou u některých druhů v mládí zakončeny ostrými kolci. Listy jsou jednoduché, střídavé, obvykle celistvé, u některých druhů ale i peřenolaločnaté až peřenoklané, na bázi řapíku s opadavými čárkovitými palisty.[4]

Květy jabloně jsou uspořádány v chudých chocholících, jsou pětičetné, oboupohlavné, s kalichem, který vytváří češuli, a narůžovělými, bílými nebo červenými korunními plátky. U některých druhů výrazně voní. Opylovány jsou hmyzem, kterému nabízejí hojnost výživného pylu a dobře cukernatého nektaru.[1] Jabloně jsou cizosprašné stromy, s čímž je třeba počítat při pěstování. Je převážně diploidní se základním chromozomovým číslem x=17, pěstované odrůdy jsou obyvkle polyploidi.[4]

Plodem je jablko – malvice různého tvaru (kulovitého, zploštělého, vejčitého, hruškovitého), velikosti a barvy (zelené, žluté, červené, oranžové či purpurové), s asi 5–12 semeny v jádřinci, dozrávající v přírodních podmínkách v období srpna až září. Jeho dužina je obvykle bez sklereid. U některých druhů jsou na horní části jablka zachovalé zbytky kališních lístků, u jiných nikoli. Ve zralosti zpravidla opadávají, zejména u drobnoplodých druhů ale zůstávají na stromě i dlouho do zimy.[2][3][4][6]

Jabloň korunná (Malus coronaria)

Rod Malus patří v rámci čeledi růžovitých do podčeledi Spiraeoideae, tribu Maleae (dříve Pyreae) a subtribu Malinae (dříve Pyrinae). Ve starých systémech byl řazen do nyní již zrušené čeledi jabloňovité. Systematika celé skupiny je problematická a nepřehledná vzhledem k časté i mezirodové hybridizaci. Rod v aktuálním pojetí zahrnuje přibližně 35 druhů, členěných do 6–8 sekcí; některé byly přesunuty do samostatných rodů (viz níže), s nimiž nicméně tvoří monofyletický klad.[7] Krom čistých druhů je známo též množství kříženců, a to nejen mezidruhových, ale též mezirodových, a to i vícenásobných, např. s jeřábem, hrušní či kdoulí.[8]

Sekce Chloromeles: východní polovina Severní Ameriky

• Jabloň úzkolistá (Malus angustifolia)
• Jabloň korunná (Malus coronaria)
• Jabloň zelenoplodá (Malus ioensis)

Jabloň florentská

Sekce Docyniopsis: východní Asie

• Jabloň Tschonoskova (Malus tschonoskii) – aktuálně považována za samostatný rod Macromeles[9]

Sekce Eriolobus: jediný druh Malus trilobata, Malá Asie, Přední východ a jihovýchod Balkánu

Sekce Florentinae: jediný druh jabloň florentská (Malus florentina), Itálie a Balkán; spolu s předchozím druhem nově vydělovány do samostatného rodu Eriolobus[10]

Sekce Gymnomeles: východní Asie, Himálaj

• Jabloň drobnoplodá (Malus baccata) se používá ke šlechtění a jako okrasný strom
• Jabloň Hallova (Mallus halliana)
• Jabloň hupejská (Malus hupehensis)
• Jabloň mandžuská (Malus mandshuruca)
• Jabloň sikkimská (Malus sikkimensis)

Jabloň třešňolistá

Jabloň východní

Sekce Malus: většina Eurasie

• Jabloň lesní (Malus sylvestris) se nachází v Evropě až po Ural. Typový druh rodu.[11]
• Jabloň domácí (Malus ×domestica) je vícedruhový kříženec, který dal vzniknout kulturním odrůdám.
• Jabloň nízká (Malus pumila) má původ v Zakavkazsku. Je to velmi významný druh pro šlechtění podnoží.
• Jabloň Sieversova (Malus sieversii) pochází ze Střední Asie a slouží k šlechtění. Je to opadavý strom dorůstající do výšky 5–12 m, vzhledem velmi podobný kulturním jabloním. Jeho plod je největším ze všech přírodních druhů rodu Malus, až 7 cm v průměru.
• Jabloň mnohokvětá (Malus floribunda) – východní Asie
• Jabloň východní (Malus orientalis) – Kavkaz a okolí
• Jabloň třešňolistá (Malus prunifolia) – Čína
• Jabloň vznešená (Malus spectabilis) – Čína

Jabloň Sieboldova

Sekce Sorbomalus: východní Asie, severozápad Severní Ameriky

• Jabloň hnědá (Malus fusca) – pacifické pobřeží Ameriky od Aljašky po Kalifornii
• Jabloň kansuská (Malus kansuensis)
• Jabloň Sargentova (Malus sargentii)
• Jabloň laločnatá (Malus toringoides, syn. Malus sieboldii)

Sekce Yunnanenses: Čína, Myanmar

• Jabloň Prattova (Malus prattii)
• Jabloň jünnanská (Malus yuannensis)

Významnější kříženci:

• Jabloň skvělá (Malus ×gloriosa)
• Jabloň purpurová (Malus ×purpurea)
• Jabloň Zumova (Malus ×zumi)

(České názvy dle stránek BioLib.cz[12], pouze vybrané druhy).

Jabloň purpurová, kultivar 'Royalty'

Pěstování jabloní začalo dávno před naším letopočtem; na počátku našeho letopočtu byla jablka velmi oblíbená u Římanů. Římané jabloně uměli i roubovat. Na českém území se s určitostí začaly jabloně pěstovat v 9. století. Další rozkvět pěstování byl během vlády Karla IV. V českých zemích byl dalším mezníkem rozvoje pěstování začátek 19. století, kdy také vznikla pomologická společnost, která registrovala odrůdy. Kromě pěstování na ovoce je rozšířeno i pěstování okrasné; hlavním dekorativním účinkem jabloní je kvetení, násada plodů, u některých též podzimní nebo celoroční olistění (například tmavě nachové u jabloně purpurové). Byly vyšlechtěny též plnokvěté kultivary, s atraktivními barevnými odstíny od sněhově bílých až po červené či purpurově hnědé.[3]

Tvarování a řez

Podrobnější informace naleznete v článku Řez jabloní.

Intenzivní sad zákrskových tvarů jabloně

Při pěstování jabloní jsou využívány různé tvary ovocných dřevin, které se liší vedením výhonů, výškou štěpování nebo založení korunky a podobně. Různé odrůdy jabloní jsou různě tvarovány a udržovány i s ohledem na způsob růstu a tvoření plodů. Ve starých extenzivních sadech jsou většinou pěstovány vysokokmeny. Naopak pro silně zahuštěné krátkověké výsadby, kdy je cílem vysoký výnos z malé intenzivně ošetřované plochy, podobně jako je tomu u palmet (kordón), jsou vhodné menší a nižší tvary, například spur-typy, které se vyznačují méně bujným vzrůstem a krátkými internodii. Na počátku 21. století jsou vyšlechtěny sloupovité jabloně (jedná se o svislý kordon), sloupovité jabloně nazýváme též baleríny, kolumnární, sloupovité nebo sloupcovité jabloně.[19]