Rakytník řešetlákový

Mladé větve jsou porostlé hvězdovitými trichomy, jsou zprvu stříbřitě chlupaté, později rezavé.[3] Borka na starších větvích je černohnědá, šupinatá. Osa květu se u samičích stromů se mění ve větvičku nebo v trn, u samičích stromů obyčejně opadává.[4]

Rakytník řešetlákový má kořeny povrchové. V kořenech se vyskytují symbiotické bakterie v hlízkách. Kořenové hlízky mohou dosahovat velikosti golfového míčku. Symbiotické bakterie na kořenech vážou vzdušný dusík, který je součástí metabolismu rostliny.

Kořeny rostou do hloubky maximálně 10–60 cm. Samičí rostliny tvoří mnoho kořenových výběžků, takže vytvářejí samovolně souvislé porosty. Výmladky z kořenů lze použít pro další množení rostliny.[4]

List je krátce řapíkatý, úzký, stříbřitě zelený, celokrajný, kopinatý. Listy jsou na větvičce střídavé. Čepel dosahuje délky 3–8 cm, šířky 3–10 mm.[4]

Rostlina je dvoudomá a větrosnubná. Samčí pupeny jsou až 2–3krát větší než pupeny samičí. Samčí květy mívají také odlišnou barvu než samičí. Samičí jsou žlutavé, samčí mají zelenavě stříbřitou barvu.

Kvete od března do května. Květy vyrůstají na větvičkách z minulého roku. Květy jsou bezkorunné a ve květu je nálevkovitý kalich se dvěma kališními cípy, v němž je skrytý pestík. Samčí květy vyrůstají v krátkých hroznech nebo kláscích a obsahují čtyři tyčinky složené z podélných prašníků a krátkých nitek.

Plody jsou peckovice 5–10 mm velká a přibližně 3–5 mm široká žluté, oranžové až červené barvy. Plody vyrůstají s krátkou stopkou stěsnané na větévkách. Mají někdy kulovitý ale často elipsoidní až vejčitý tvar. Olejovitá dužina má oranžovou barvu. Chuť je od kyselé přes hořkou až nasládlou. Plody zrají od srpna do září a vydrží dlouho do zimy.[4]

Semeno je hladké lesklé, temně hnědé elipsoidního až vejčitého tvaru. Může být dlouhé 4–7 mm. Je patrná podélná rýha.[4][5]

Napadení endomykózou se objevuje v letních měsících během července a srpna. Plody jsou na osluněných místech rostliny posety světlými skvrnami. Napadení se projevuje jako úpal, avšak pod mikroskopem je jasně patrné mycelium hub. Plody hnijí.[4]

Napadení patogeny rodu Fusarium a Verticillium se projevuje předčasným dozráváním plodů, což snižuje jejich kvalitu. Napadení se může projevit i žloutnutím listů nebo vadnutím celé rostliny. Podhoubí patogena prorůstá do cévních svazků a ucpává je, což je zřetelné na řezu. Následkem ucpání svazků cévních je usychání napadených větví v následujícím roce.[4] Patogen je nebezpečný i pro další druhy rostlin, šíří se na stanovišti.

Choroba se objevuje jako tmavé šedé až černé skvrny na listech, plodech a výhoncích rakytníku. Dochází ke žloutnutí a opadání listů, plody se mumifikují. V dalším roce jsou listy a mumifikované plody zdrojem šíření choroby.[4]

Plody rakytníku řešetlákového

Zelená mšice rakytníková (Capitophorus hippophaes hippophaes Walker, 1852[7]) je okřídlená mšice světle zelené barvy s červenýma očima, která v letních měsících naklade vajíčka do míst, kde raší nové pupeny. Vylíhnutí jedinci se živí právě těmito pupeny. Důsledkem je zkrucování a žloutnutí listů rakytníku.[4] Patogen se nevyskytuje v ČR.[8]

Rakytníkový mol se vyskytuje v oblasti Altaje a Zabajkalí. Housenky tvoří zámotky na vrcholcích listů, jimiž se živí. Obvykle se housenka na začátku července zakuklí v půdě. Na konci července se líhne motýl, který po spáření naklade nová vajíčka na větve, kde přezimují do dalšího roku.[4]

Patogen klade vajíčka pod pokožku plodů, kde se vylíhnou larvy, které se živí jejich dužinou. Kuklí se v zemi, kde také přezimují.[4] Patogen je považován za vážné nebezpečí, s ohledem na výšku sklizně.

Rakytník řešetlákový

Provádí u rostlin starších deseti let, kdy jsou již přírůstky malé, seřezává se na tříleté dřevo.

Rakytník je využíván právě pro vitamíny obsažené v dužině jeho plodů. Plody se bohužel špatně česají, jsou poměrně malé a visí na krátkých stopkách. Doporučuje se proto spíše soukromé pěstování. Nejlehčí a osvědčenou metodou sklízení je zmrazování plodů. V době, kdy byl rakytník nejvíce využíván na Sibiři, se tato metoda praktikovala v přírodních podmínkách. Rakytník se i s plody nechal ladem a vzhledem k místnímu podnebí plody příchodem zimy zmrzly. Následně se plody z rakytníku sklepaly do pytlů umístěných pod ním a ihned se zpracovaly. V našich podmínkách je tato metoda hůře uskutečnitelná. Během sklizně se ostřihávají větve, na kterých jsou plody ve snopečcích. Je možné odstřihnout maximálně 30% rostliny, když se tato hranice přesáhne může dojít k radikálnímu zásahu do jejího životního cyklu. Následuje zmražení větví, v mrazácích pro to určených, na teplotu −18 °C. Poté se plody setřepou a zpracují.[4]

Rakytník byl v Rusku nazýván "sibiřským zázrakem" nebo "citroníkem severu". V bývalém Sovětském svazu byl dokonce z důvodů velkovýroby šlechtěn, takže zde vzniklo i několik dalších odrůd. Rakytník je využíván v potravinářství (sirupy, kompoty, marmelády, džemy), medicíně (léčba kožních onemocnění, sliznice, vředů, zažívacích potíží, rakoviny, gynekologických problémů), v kosmetice a dokonce i v zemědělství, jako ochrana před půdní erozí.[4]

Oprané bobule jsou rozmixovány a přecezeny. Slupky jsou někdy dále sušeny pro přípravu rakytníkového oleje nebo ovocného čaje. Šťáva s dužninou je po zahřátí (maximálně na 80 °C) smíchána s cukrem. Sirup obsahuje vitamin C, provitamin A, vitaminy skupiny B, vitaminy D, F, K a P, železo a až 10 % oleje. Je používán při žaludečních potížích, chřipce, infekčních onemocněních, při nedostatku vitamínů, v rekonvalescenci a proti jarní únavě. Rakytník podle některých zdrojů posiluje imunitní systém, zvyšuje odolnost proti stresu a působí proti bakteriím a virům.[10]

Sesbírané plody jsou nakládány do alkoholu na 8–14 měsíců. Připravený macerát je doslazován. Likér má tmavě hnědou barvu, intenzivní vůni a medovou chuť.[11]

Z bobulí hlohu jednosemenného (Crataegus monogyna) a rakytníku je doporučován recept kdy džemováním ze směsi 1 kg bobulí hlohu, 1 kg plodů rakytníku řešetlákového, 1 kg cukru, a 1. litru vody je vytvořena jedlá potravina.[11] Při tomto postupu jsou čisté bobule hlohu zality vodou a vařeny na mírném ohni do změknutí. Rovněž dobře omyté plody rakytníku jsou propasírovány přes husté síto nebo plátno, stejně jako plody hlohu. Z obou ingrediencí je vytvořena směs která je doslazena a ochucena, doplněna dalšími přípravky a vařena na rosol.[11] Tato potravina nemůže být požívána dlouhodobě nebo nadměrně.[P 1][12]

• BAJER Jiří, JABLONSKÝ Ivan, Rakytník – pěstování a využití, ISBN 978-80-7399-516-4
• Bajer Jiří, Rakytník, zázračná rostlina, oranžový poklad ISBN 978-80-204-3385-5

• Obrázky, zvuky či videa k tématu rakytník řešetlákový na Wikimedia Commons
• Galerie rakytník řešetlákový na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo rakytník ve Wikislovníku
• Taxon Hippophae rhamnoides ve Wikidruzích
• Metodika pěstování rakytníku řešetlákového – postup
• Přehled pozitivních účinků rakytníku na lidské zdraví