Vlašský ořech

Vlašský[1] ořech je druh ořechu (v podstatě pecka plodu ořešáku), plod ořešáku královského (Juglans regia L.), který se skládá z poživatelného jádra obklopeného pevnou dřevnatou skořápkou. Vlašské ořechy rostou na ořešáku přibližně od čtvrtého roku u roubovanců a od 12 let u semenáčů.[2] Plody jsou na stromě obaleny do ochranné vrstvy, ve které dozrávají. Ze začátku je toto pouzdro zelené a během dozrávání tmavne a praská. Když je ořech zralý, vypadne z ochranného pouzdra na zem nebo spadne i s pouzdrem. Ořechy dozrávají od srpna do září.

Vlašský ořech

Vlašské ořechy jsou velmi starou potravinou, která je nejspíše konzumována již od neolitu, jak dokládají archeologické nálezy z oblasti Périgordu ve Francii.[2]

Jádro vlašského ořechu je atypické tvarem a barvou, která se může měnit jádro od jádra. Často bývá od velmi světlé až po tmavě žlutou barvu, přes zlatavou až po hnědou, jsou i odrůdy s jádrem červeným (u čerstvým ořechů rumělkově rudým, u suchých vínové – tmavší nafialověle červené barvy). Tyto červené ořechy pomaleji žluknou a je možno je skladovat několik let.

Po sklizni se ořechy suší, buď samovolně nebo za pomoci horkého suchého vzduchu. Tímto procesem dochází k poklesu vlhkosti na požadovaných 8 %, což zaručuje, že ořechy nebudou snadno napadány plísněmi.[2] Pokud jsou spadané ořechy silně znečištěné je možno je krátce vyprat ve slané vodě. Takto vyprané ořechy je třeba sušit odděleně v horkém vzduchu.

Obecně se vlašské ořechy rozlišují podle kvality skořápky na „papíráky“, „polopapíráky“ a „kameňáky“. Tzv. kameňáky mají tvrdou skořápku zarůstající do jádra a špatně se louskají. Jsou někdy považovány za křížence s ořešákem černým. Naproti tomu tzv. papíráky jsou poškozovány ptáky a protože mají často nedorostlou nebo děravou skořápku, napadají je při skladování moli.

Vybrané klony se rozmnožují jako kultivary roubováním. Kritérii výběru jsou: chuť jádra, plodnost, kvalita skořápky, poměr váhy skořápky a jádra, doba rašení, vzrůstnost. Způsob roubování se velmi liší od roubování ovocných dřevin. Roubuje se obvykle "za zelena" ve skleníku.