Marie Burešová

Marie Burešová (1. listopadu 1907, Praha – 14. dubna 1972, Praha) byla česká divadelní a filmová herečka.

Marie Burešová
Narození1. listopadu 1907
Praha
Úmrtí14. dubna 1972 (ve věku 64 let)
Praha
Alma materPražská konzervatoř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadelní začátky, studium

S divadlem se seznámila jako ochotnice v roce 1924 v Ústí nad Labem. Později studovala na dramatickém oddělení Konzervatoře v Praze (absolutorium 1929, k jejím spolužákům patřili např. Jan Pivec, Vlasta Fabianová, Marie Glázrová, Josef Gruss a Miloš Nedbal)[1] a v roce 1930 ji přijal Karel Hugo Hilar do sboru elévů Národního divadla v Praze, kde vystupovala v menších rolích až do roku 1934.[2]

Divadelní angažmá
Manon Lescaut, D40 duben 1940 (Marie Burešová a Vladimír Šmeral)

V roce 1934 se stala členkou divadla D 34 E. F. Buriana, kde získala řadu významných rolí a vystupovala také ve voicebandu.[3] Po zatčení E. F. Buriana a ukončení činnosti divadla v březnu roku 1941 převzala většinu souboru D 41 (Vladimír Šmeral, Emil Bolek, Marie Burešová, Jiřina Stránská, Bohuslav Machník, Lola Skrbková a další)[4] Městská divadla pražská/Divadlo na Vinohradech a soubor dále vystupoval na scéně Divadla Na Poříčí. Zde hrála M. Burešová až do konce války, resp. do 1. září 1944, kdy byla divadla nacisty uzavřena. V roce 1940 krátce hostovala v Honzlově Divadélku pro 99[5][6] a také v Horáckém divadle, v tehdejší době přechodně působícím v Třebíči.[7]

V sezóně 1945/1946 znovu krátce spolupracovala s E. F. Burianem jako členka souboru jeho D 46. Na konci sezóny však spolu s dalšími osmnácti členy (mj. Skrbková, Machník, Bolek aj.) z divadla odešla.[8]

V letech 1946 až 1967 byla členkou souboru činohry Národního divadla v Praze (později zde hostovala až do své smrti), kde vytvořila za dobu působení více než 100 rolí.[9]

Další činnost

Od roku 1938 vystupovala ve filmu a později i v televizi.

Pro svůj hlasový projev se věnovala rovněž recitaci a spolupracovala s rozhlasem. V roce 1938 doprovodila film Jiřího Weisse Naše země recitací veršů společně s Ladislavem Boháčem a Karlem Beníškem. Spolu s Karlem Högerem vystupovala v roce 1944 v pásmu recitací Stará milostná poezie v Ústřední knihovně v Praze.[10] S Vladimírem Šmeralem uváděla ve Smetanově síni Obecního domu v roce 1944 matiné s názvem Profily. Její recitace je zachycena i na gramofonových deskách (např. Marie Pujmanová: Milióny holubiček nebo dvě scény s V. Šmeralem z Nezvalovy Manon Lescaut).

Ve druhé polovině okupace působila jako pedagog na dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře hudby. Jejími kolegy zde byli díky řediteli oddělení M. Hallerovi i další nově přijatí učitelé střední generace, např. Jiří Frejka, František Salzer, Miloš Nedbal, Jiří Plachý, Joe Jenčík, František Tröster a další.[11] Dne 25. února 1948 podepsala výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[12]

Jako mladá (19 let) se v roce 1926 v Praze na Žižkové, provdala, za obchodníka Antonína Musila (1898), ale s ukončením studia na Konzervatoři (1929), skončilo i její manželství.

Citát
„ Nejaktuálnější a také nejatraktivnější ženský typ Burianova divadla vytvářela Marie Burešová, štíhlá rusovlasá herečka exotické krásy...Křehce koketní Manon v dramatu Nezvalově jí přinesla zcela mimořádný úspěch. Nebyl snad tehdy v okupovaných českých zemích v široké kulturní obci nikdo, kdy by nevěděl, že hraje tuto roli. Po uzavření Déčka přiřadila k svým hrdinkám zejména princeznu Turandot ve stejnojmenné Gozziho hře...V Národním divadle, kam přišla v roce 1946, se však její vyhraněné avantgardní herectví těžko uplatňovalo, i když se snažila přizpůsobit realistickému slohu souboru. Její snový stylizovaný hlasový projev, blížící se zpěvu, který vždy nadřazovala ostatním prostředkům, působil zde cize. I tak ovšem na této scéně vytvořila některé pozoruhodné role. “
— František Černý [13]

Ocenění

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr
  • 1938 Pod jednou střechou, režie M. J. Krňanský
  • 1938 Škola základ života, role: profesorka Božena Lachoutová, režie Martin Frič
  • 1939 Muž z neznáma, děvče z přístavu, režie Martin Frič
  • 1941 Pražský flamendr, baronesa Kajetána, režie Karel Špelina
  • 1943 Experiment, recitátorka, režie Martin Frič
  • 1948 Dvaasedmdesátka, dvojrole – Julča Ramešová a herečka Burešová), režie Jiří Slavíček
  • 1959 Křižovatky, matka, režie Pavel Blumenfeld
  • 1961 Magdalena Dobromila Rettigová, režie František Filip
  • 1962 Zdravý nemocný, Belina, režie Jaromír Pleskot (záznam divadelního představení)
  • 1970 Případ Mauritius, režie Jaroslav Balík
  • 1971 Hříchy mládí, režie Jaromír Borek

Odkazy

Reference
  1. B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58.
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 52
  3. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 166
  4. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 16, ISBN 978-80-200-1502-0
  5. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 458.
  6. Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193.
  7. Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů, s. 172.
  8. Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 76, ISBN 978-80-200-1502-0
  9. Národní divadlo v Praze: http://archiv.narodni-divadlo.cz/
  10. Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 371–2, ISBN 80-204-0493-7
  11. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 525
  12. VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327.
  13. František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 212
  14. Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 143
  15. Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 450

Literatura
  • Josef Balvín: Vlastimil Brodský, Orbis, Praha, 1967, str. 13
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 135, 139, 153, 164
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 193, 222
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 131, 186, 244, 256, 264, foto 496
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 325–6
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 79, 321 (foto), 351, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 205, 212, 239, 258, 269, 274
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 41–3, 194, 364, 408
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 16, 42, 76, 206, 307, 341, 345, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 50, 55, 57, 59, 172, 325.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 182 (foto), 216–7, 220, 303–4, 322 (foto), 369, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 133–134.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 371–2, ISBN 80-204-0493-7
  • Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 143, 163, 166, 222, 296, 303, 307–8, 379 (foto), 403 (foto), 410
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 285 (foto), 286, 297 (foto), 449 (foto), 450, 451 (foto), 455–6, 458, 479, 525, 623–4, 653–4, 663–4
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 52–3
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 157, 159, 179
  • Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, ČSAV, Praha, 1962, str. 214, 234, 253, 280, 287, 289
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 65, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 159.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str.  140, 298, 299, 384, ISBN 80-207-0485-X

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.