Marie Glázrová

Marie Glázrová, psána též Glasrová[1] (12. července 1911, Horní Suchá – 19. února 2000, Praha) byla česká herečka.

Marie Glázrová
herečka Marie Glázrová
Narození12. července 1911
Horní Suchá
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. února 2000 (ve věku 88 let)
Praha
Česko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Alma materPražská konzervatoř
Manžel(ka)Eduard Haken
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Marie Glázrová (film Tanečnice, foto Kinorevue 1943)
Hrob Beno Blachuta, Marie Glázrové-Hakenové a Eduarda Hakena na Vyšehradském hřbitově

Život

V začátku kariéry používala tvar příjmení Glaserová.[2] Byla dcerou venkovského lékaře Vavřince Glasera (1875–1942),[3] nadšeného ochotnického herce. Studovala herectví u herečky Izy Hamerníkové-Grégrové, poté studovala na dramatickém oddělení Státní konzervatoře Praha. K jejím učitelům patřil např. Jaroslav Hurt a Marie Laudová.[4] Po dokončení studií (1931) nastoupila na jeden rok v divadle v Plzni. V letech 1932–1937 hrála v Divadle na Vinohradech.[5] Od roku 1939 byla stálým hostem ND a od roku 1940 členkou činohry Národního divadla v Praze. Pohřbena je v Praze na Vyšehradském hřbitově[6].

Rodinný život

Byla manželkou operního pěvce a sólisty opery Národního divadla Eduarda Hakena. Jejich dcera PhDr. Marie Ulrichová–Hakenová je členkou zastupitelstva MČ Praha 5 (údaj 2020).[7]

Dílo

Kromě divadelní činnosti hrála v letech 1934 až 1986 i v mnoha filmech a působila v rozhlase, především jako umělecká recitátorka.

Film

Mezi její nejznámější filmové role patří Rozina z filmu Rozina sebranec (režie Otakar Vávra, 1945), a vdova Kubátová ve filmu Byl jednou jeden král (režie Bořivoj Zeman, 1954).

  • 1934 – Poslední muž (Zdenka, dcera Kohoutových)
  • 1937 – Hlídač č. 47 (Anna, Doušova žena); Láska a lidé (Anna Hošková); Lidé na kře(Marta, Zdeňkova dívka); Naši furianti(Markytka); Maryša (Rozára)
  • 1938 – Její pastorkyně (Jenufa); Stříbrná oblaka (Jiřina Novotná); Svět kde se žebrá (Zorka Náhlíková); V pokušení (Eva Skálová, Janova snoubenka)
  • 1939 – Dvojí život (Žofka); Paní Morálka kráčí městem (Lilka); Srdce v celofánu (Marta); Ulice zpívá (Lory Brandlová)
  • 1940 – Babička (paní kněžna); Pelikán má alibi (Jarmila)
  • 1942 – Kníže Václav (Drahomíra); Městečko na dlani (Anči Karasová); Okouzlená (Jitka Zykanová); Gabriela (Gabriela Tuzarová); Noční motýl (herečka Helena, Vargova žena); Turbina (dělnice Žofka Pečulíková)
  • 1943 – Tanečnice (Clo Satranová, taneční umělkyně)
  • 1944 – Bludná pouť (tanečnice Nina Tikalová); Děvčica z Beskyd (Terezka)
  • 1945 – Rozina sebranec (Rozina); Z růže kvítek (Kristýnka)
  • 1946 – Lavina (Irena)
  • 1950 – Posel úsvitu (Clam-Martinicová)
  • 1954 – Byl jednou jeden král (vdova Kubátová, podruhyně)
  • 1955 – Po noci den (Růžena Drátková)
  • 1960 – Vyšší princip (Skálová, Janina matka)
  • 1961 – Drobínek (maminka Drobínková)
  • 1965 – Hrdina má strach (Hofmánková)
  • 1968 – Jarní vody (Lenora Roselliová, matka Gemmy)
  • 1969 – Hvězda (Olga, Slávčina přítelkyně)
  • 1976 – Honza málem králem (Honzova máma)
  • 1986 – Velká filmová loupež (herečka)

Televize
  • 1953 – Medvěd (TV inscenace); Vojnarka (TV inscenace)
  • 1956 – Nepřátelé (TV divadelní představení, Taťjana)
  • 1960 – Tříminutový rozhovor (TV inscenace)
  • 1962 – Jejich den (TV inscenace, paní Magda); Sicilská komedie (TV inscenace, kmotra Gesa, Mitina teta)
  • 1966 – Ministerstvo strachu (TV inscenace, Bellairsová); Poprask na laguně (TV divadelní představení, paní Pasqua)
  • 1968 – Zločin lorda Savila (TV inscenace, vévodkyně z Paisley)
  • 1971 – Lepší pán (TV film); Maryša (TV inscenace)
  • 1972 – Cena zlata (TV inscenace)
  • 1979 – Bakaláři (TV cyklus, povídka Neteř, Radkova matka)
  • 1982 – Kočičí hra (TV divadelní představení, Adelaida Brucknerová)
  • 1985 – Nebožtík si nepřál květy (TV inscenace, paní Bakkeová)

Ocenění

Odkazy

Reference
  1. Např. Srdce v celofánu. Světozor. 2. 5. 1940, s. 10. Dostupné online.
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 115
  3. In memoriam/Dr. Vavřinec Glaser. Časopis lékařů českých. 17. 7. 1942, s. 836. Dostupné online.
  4. Stanislav Bensch: Marie Glázrová, In: Film a video, Praha, červenec 2011, str. 3
  5. Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  6. hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze ve kterém je uložena herečka Marie Glázrová a Eduard Haken.
  7. Zastupitelstvo MČ Praha 5

Literatura
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 58, 109, 113, 116–8, 125, 128, 132, 141, 146, 152, 156, 158–9, 161, 174, 181, 200, 201, 203–4, 233, 236, 249–251, 258–260, 317, 359–361
  • Ladislav Boháč: Tisíc a jeden život, Odeon, Praha, 1981, str. 148, 150, 172–3, 180, 224, 232, 234, 257, 303–4
  • František Černý: Pozdravy za divadelní rampu, Divadelní ústav, Praha, 1970, str. 96, 141–3
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 159, 206, 248, 455, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 113, 325.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 125, 137, 222, 234–5, 402, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 313–315.
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 38–43
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 131, 371, 389, 390, 412, 434
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 83, 87, 96, 313, 316, 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 254, 369, 463, 466, 469, 499, 500, 504–5, 625, 628, 666
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 41
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 114–5
  • Hana Konečná a kol: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 387, 395, 398
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, 2006, str. 17, 101, 130, 133, 209, ISBN 80-86182-51-7
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 182.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 48, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 366.
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74, 101, 234, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 158–9, 184
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 181, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.