Marie Pujmanová

Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Sestra Anna Hennerová se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela.[4]

Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a 8. června 1912 se provdala[5] za syna zdejšího zámožného advokáta a politika Augusta Zátky Vlastislava Zátku. Svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné.[6] Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem.

Podruhé se roku 1919 provdala za Ferdinanda Pujmana, z manželství se narodili dva synové: přírodovědec Vojtěch Pujman (1921–1986) a spisovatel Petr Pujman (1929–1989).

Pujmanová se později myšlenkově rozešla s pravicovými intelektuály i s třídou, ze které pocházela, od 30. let 20. století se orientovala na levicovou politiku a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska.[7]

Přispívala do Rudého práva (kde se snažila působit na děti), Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd. Po roce 1945 byla aktivní také v oblasti zestátněné české kinematografie. Působila jako členka Filmového uměleckého sboru a Filmové rady, kde se podílela na hodnocení a schvalování filmových projektů.

V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek tehdejšího režimu. Dle tvrzení A. C. Nora např. spolupodepsala prohlášení, ve kterém souhlasila s popravou Milady Horákové a odsoudila ji.[8] V denním tisku zveřejňovala svá mírová prohlášení,[9] byla členkou československé delegace na II. světovém kongresu obránců míru v Sheffieldu (1950).[10]

Před svou smrtí trpěla vleklými zdravotními potížemi a opakovaně byla hospitalizována v pražském státním sanatoriu na Smíchově, kde také v květnu 1958 zemřela. Její smrt zavinila zřejmě vadná šarže podávaného léku. Pohřbena byla na vyšehradském Slavíně.[11]

Starší syn RNDr. Vojtěch Pujman (1921–1986) se věnoval výzkumu v oblasti patologie zvířat, byl držitelem dvou patentů[12]; oženil se s historičkou umění Olgou Strettiovou (* 1928). Mladší syn Petr (1929–1989) byl na základě provokace StB odsouzen k 15 letům vězení, po 10 měsících byl po obdržení milosti propuštěn.[13] (Zdroje obvykle uvádějí, že byl amnestován, v letech 1949–1950 však k amnestii nedošlo.) Později se stal novinářem, spisovatelem a překladatelem prózy z angličtiny a francouzštiny. Vnučka Alexandra Wünschová Pujmanová (1954–2017) pokračovala v rodinné tradici právnické profese a vyučovala na Právnické fakultě UK.

Počátky její tvorby byly ovlivněny impresionismem, pozdější tvorba je již zcela pod vlivem socialistických myšlenek. Její tvorbu ovlivnil František Xaver Šalda a Růžena Svobodová. Zprvu působila jako redaktorka zábavné nedělní přílohy deníku Národní politika (do roku 1921). V období velké hospodářské krize se začala obracet k společenským a sociálním problémům. V té době na ni velmi zapůsobil Julius Fučík.

Její knižní díla mají větší invenci a jsou přesvědčivější než díla Marie Majerové.^[zdroj?] Dokázala vystavět dramatický příběh i psychologickou studii člověka. Po roce 1933 svými knihami bojovala proti nezaměstnanosti a fašismu. Po roce 1948 sklouzla k socialistickému realismu.

• Pod křídly – (1917) zachycuje dětství citově prudké Irénky, autobiografické prvky
• Povídky z městského sadu – (1920) reakce na první světovou válku
• Pacientka doktora Hegla – (1931) příběh o měšťanské dívce Karle, která se zamiluje do ženatého doktora a stane se jeho milenkou, musí se vyrovnat s opovržením ze strany své vlastní společenské třídy, vymanit se z jejích pout a projít deziluzí lásky, aby vyzrála v samostatnou vyrovnanou ženu a stala se spokojenou svobodnou matkou
• Předtucha – (1942) novela zabývající problémem dospívajících dětí, příběh o úzkosti o životy blízkých.
• Svítání – (1949) zachycuje zde měnící se život mládeže, jedná se o soubor povídek, které jsou rozděleny do tří částí:
  • Za časů císaře pána – život dětí v Rakousku-Uhersku.
  • Čerti s ním šijí – z období první republiky
  • Včera a dnes – po roce 1945
• Sestra Alena – (1958) krátká povídka o mladé zdravotní sestře, která se zamiluje do pacienta po nefrektomii, i přes jeho špatný zdravotní stav si ho vezme, končí tragicky
• Modré Vánoce – (1958)