Vlastimil Brodský

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa (15. prosince 1920 Hrušov nad Odrou, nyní součást Ostravy20. dubna 2002 Slunečná u České Lípy) byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech (v Národním divadle vystupoval jako host).

Vlastimil Brodský
Vlastimil Brodský (1975)
Narození15. prosince 1920
Ostrava-Hrušov
Československo Československo
Úmrtí20. dubna 2002 (ve věku 81 let)
Slunečná
Česko Česko
AliasBróďa
Manžel(ka)Jana Brejchová (1965–1983)
Božena Brodská
DětiMarek Brodský a Tereza Brodská
PříbuzníPetra Černocká
Hana Brejchová
Český lev
Nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli
2001Babí léto
Umělecké ceny
národní umělec (1988)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40.[1] K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci (uměl stepovat a dokonce vedl i taneční kurs), ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek[2].

Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech,[3] později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský.[4] Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové.

V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo.[5] Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry (tehdy ještě nesídlilo na své pozdější scéně ve Vodičkově ul.), kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divadla D 47.

Nakonec přešel se skupinou mladých herců (O. Krejča, A. Hegerlíková, Z. Řehoř, Z. Dítě) za Jiřím Frejkou[6] do Divadla na Vinohradech,[7] kde setrval i po Frejkově odchodu a po vzniku Divadla československé armády a byl členem souboru až do roku 1990[8] a i později zde působil jako stálý host. V postavách, které ztvárnil, objevoval lidskou obyčejnost, své postavy vystihoval poetickou zkratkou, jeho komika byla označována za neobyčejně lidskou. Býval charakterizován jako typ herce tragikomického.[9]

Od roku 1946 se objevoval pravidelně ve filmu. Spolupracoval např. s Otakarem Vávrou, Martinem Fričem a našel společný umělecký pohled se Zdeňkem Podskalským, v jehož několika filmech se později objevil[10]. Jako jediný český herec získal cenu Berlínského mezinárodního filmového festivalu Zlatý medvěd za roli v německém filmu Jakub lhář, zápornou postavu si zahrál i v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky. V roce 2002 získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli ve filmu Babí léto.

Prostý hrob ve Slunečné

Jednalo se také o výborného rozhlasového a dabingového herce, několik desítek let působil v Československém rozhlase jakožto populární skřítek Hajaja, jenž předčítal každý den dětem pohádky na dobrou noc.[11] Na gramofonových deskách vyšly Hajajovy pohádky (vyd. Supraphon), Brodský namluvil také např. postavu Švejka v Osudech dobrého vojáka Švejka (vyd. Ultraphon), Bondyho ve Válce s Mloky (vyd. Supraphon) nebo Taťku Šmoulu v seriálu Šmoulové.

V roce 1977 podepsal Antichartu, v roce 1988 mu byl udělen titul Národního umělce. Po ukončení herecké kariéry často pobýval ve své starobylé roubence v obci Slunečná okres Česká Lípa, kde se kromě jiného hodně věnoval manuálním pracím.[12]

Dne 20. dubna 2002 spáchal sebevraždu,[13][14] což bylo vyústěním Brodského celoživotních úzkostí a melancholie.[12] Pohřben je spolu s rodiči ve Slunečné, na tamním hřbitově. Z rozvedeného prvního manželství s tanečnicí Bíbou Křepelkovou pochází jeho syn Marek Brodský a z rozvedeného druhého manželství s herečkou Janou Brejchovou pochází jeho dcera Tereza Brodská, herečka.

Je po něm pojmenována ulice v Praze.

Ocenění

Divadelní role, výběr

Filmografie, výběr

Film

Vlastimil Brodský s tehdejší manželkou Janou Brejchovou v Berlíně při premiéře filmu Jakub lhář (17. dubna 1975)

Televize

  • 1956 Sisyfos a smrt – role: novinář, režie: J. Matějovský
  • 1958 Zimní pohádka – pastýř, režie: J. Bělka
  • 1959 Zápisky kriminalistovy – Šejnin, režie: J. Dudek
  • 1960 Záhady aneb s Karlem Čapkem v soudní síni – Vondráček, režie: František Filip
  • 1960 Jak šel Ferda do světa
  • 1962 Slzy, které svět nevidí (TV film) – role: inspektor klášterní školy Dvojetočijev, režie: Martin Frič
  • 1963 Uspořená libra (TV komedie) – role: policista
  • 1964 Obraz – Podger, režie: Martin Frič
  • 1966 Konec velké epochy
  • 1968 Pražský Sherlock Holmes (TV komedie) – role: detektiv Rosický
  • 1970 Brouk v hlavě
  • 1970–1971 F. L. Věk (TV seriál) – role: regenschori Václav Josef Praupner
  • 1971 Prodej (TV komedie na motivy povídky Guy de Maupassanta) – role: Cesaire-Isidore Brument, statkář
  • 1974 Zahrada (TV animovaný seriál 1974 - 1977 na motivy knihy Jiřího Trnky) – 1.díl: Milovník zvířat (1974) – role: malý slon (hlas)
  • 1975 Údržbáři (TV komedie) – role: Ing. Ivo Králíček, Csc.
  • 1979 Pan Tau (TV seriál)
  • 1980 Arabela (TV seriál) – role: král Hyacint
  • 1980 Tajemství Ďáblovy kapsy (TV film) – role: učitelský
  • 1981 Počítání oveček
  • 1983 Návštěvníci (TV seriál) – role: děda Drchlík, velký učitel
  • 1983 Tažní ptáci
  • 1985 Slavné historky zbojnické
  • 1986 Veselé Vánoce přejí chobotnice
  • 1986 Smích se lepí na paty
  • 1989 Utopím si ho sám
  • 1990 Smrt barona Gandary
  • 1993 Arabela se vrací
  • 1995 Den kdy unesli papeže
  • 1995 Život na zámku

Práce pro rozhlas

Ostatní tvorba

  • 1957 – filmový scénář Mezi nebem a zemí – dle scénáře natočil pak Z. Podskalský stejnojmenný celovečerní film, v hlavní roli referenta Nováčka vystoupil Vlastimil Brodský
  • kniha pro děti O ničem (ve spolupráci s výtvarníkem Brychtou), vyd. SNDK

Odkazy

Reference

  1. Balvín 1967, s. 6.
  2. Balvín 1967, s. 8, 107.
  3. Balvín 1967, s. 15.
  4. Kolektiv autorů 1983, s. 526.
  5. Balvín 1967, s. 8, 28–9.
  6. Balvín 1967, s. 42-43.
  7. Vladislav Jurčák. Véčko. 2004, roč. III., čís. 4, s. 91. ISSN 1213-7375.
  8. Sílová, Hrdinová a Mohylová 2007, s. 137, 192.
  9. Balvín 1967, s. 62, 96–7, 99.
  10. Balvín 1967, s. 76.
  11. http://master.ct24.cz/kalendarium/40454-rozhlasovy-hajaja-je-spojen-s-hlasem-vlastimila-brodskeho/%5B%5D
  12. SOBOTA, Ondřej. Herec v nelehké životní situaci Vlastmil Brodský by se dožil stovky. ČT24.cz [online]. 2020-12-15 [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
  13. Řešení: Sebevražda. www.reflex.cz [online]. [cit. 2010-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-12.
  14. Zemřel „smutný klaun“ Vlastimil Brodský
  15. Tvůrčí skupina Drama a literatura. A pak že nejsou hastrmani. Humorná pohádka Jana Drdy o vodnickém čarování a vodnících všeho druhu [online]. Český rozhlas, 2021-06-06 [cit. 2021-06-06]. Dostupné online.

Literatura

  • BALVÍN, Josef, 1967. Vlastimil Brodský. Praha: Orbis.
  • Jan Jaroš: Film a divadlo, 1988, č. 25, s. 16–19
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 16. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2007. 138 s. ISBN 80-7042-626-8. S. 22–24.
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 270–1, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 244, 255
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 52–3, 95–6, 104, 135, 171–2, 214, 292, 311, 376, 426, 440, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 57, 59, 115, 117, 138, 398, 516, 517.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 403, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 107–110.
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 448, ISBN 80-204-0493-7
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 84–85.
  • Kolektiv autorů, 1983. Dějiny českého divadla/IV.. Praha: Academia. S. 526–530, 536, 538–540, 631–2, 667.
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 73.
  • SÍLOVÁ, Zuzana; HRDINOVÁ, Radmila; MOHYLOVÁ, Věra, 2007. Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech. ISBN 978-80-239-9604-3. S. 83, 85, 92, 96–7, 102, 107, 115, 125, 137, 192.
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek: Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 32, 82
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 140–141.
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 106, 181, 325–7, 329, 384, ISBN 80-207-0485-X
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 134, 175, 193, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.