Jiří Plachý starší

Jiří Plachý starší (29. července 1899 v Železném Brodě[1], Rakousko-Uhersko – 2. prosince 1952 v Praze) byl český herec, režisér a divadelní pedagog, otec herce Jiřího Plachého mladšího a bratr herce Vojtěcha Plachého-Tůmy.

Jiří Plachý starší
Jiří Plachý (foto před rokem 1945)
Narození29. července 1899
Železný Brod
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. prosince 1952 (ve věku 53 let)
Praha
Československo Československo
Manžel(ka)Dr. Jitka Gollerová
Dětisyn Jiří Plachý mladší
PříbuzníVojtěch Plachý-Tůma (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mládí, studium

Pocházel z úřednické rodiny. Otec Josef byl podúředníkem c. a k.  okresních soudů, matka Marie (roz. Tůmová) v domácnosti. Měl čtyři sourozence, staršího Josefa a mladší Lidku, Vojtu a Karla [2]. Po obecné škole v Pardubičkách vystudoval strojní průmyslovku (1918) a poté pracoval jako konstruktér u firmy Hübner a Opitz v jejich továrně na mlýnské stroje v Pardubicích. Měl v úmyslu studovat strojní inženýrství na ČVUT v Praze, nicméně už od studentských let hrál a režíroval ochotnicky divadlo v pardubickém "Studentském divadelním sdružení".

Divadlo

Docházel také do pardubické hudební školy, kde se učil zpěvu, hře na klavír a na housle. V roce 1922 [3] se nejprve krátce stal hereckým elévem Národního divadla a zde se seznámil poprvé s režijní činností Karla Hugo Hilara. Od července 1922 se pak stal na pozvání režiséra Jana Bora řadovým činoherním hercem smíchovského Švandova divadla. V sezóně 1927/1928 zahájila činnost Plachého vlastní divadelní společnost "Česká komorní scéna". Po dvou letech však soubor v důsledku hospodářské krize na konci 20. let ukončil svoji činnost. Plachého angažoval následně Jan Bor do Divadla na Vinohradech. Od roku 1929 až do roku 1948 tedy Plachý hrál a režíroval (režisérem byl jmenován v roce 1937 [4]) v Divadle na Vinohradech. Od roku 1948 až do své smrti v roce 1952 působil v pražském Národním divadle.

Jednalo se o výborného herce s vynikající mimikou, výborným hlasovým projevem i osobitým intelektuálně laděným hereckým stylem, který byl také úspěšným rozhlasovým i dabingovým hercem. Od prosince 1935 vyučoval herectví na dramatickém oddělení pražské konzervatoře, od října 1949 působil jako lektor herectví i na pražské DAMU. K jeho žákům patřili např. Vítězslav Vejražka, Václav Voska, František Hanus, Josef Pehr, Dana Medřická a Irena Kačírková [5].

Film

Ve filmu vytvořil řadu celkem 40 rolí, některé z nich jsou dodnes velice známé, patrně nejznámější je jeho role magistra Edvarda Kelleyho ve filmu Císařův pekař – Pekařův císař, za nejhodnotnější je považována jeho vůbec poslední role ve snímku Měsíc nad řekou.

Rodina

V roce 1934 se oženil s Dr. Jitkou Gollerovou, dcerou Felixe Gollera, člena správního výboru Divadla na Vinohradech a místopředsedy Spojeného družstva Národního divadla [6]. V září 1946 se jim narodil syn Jiří Plachý mladší, který se stal také hercem, působí od r. 1970 v pražském Vinohradském divadle.

Smrt

V roce 1952 získala Státní bezpečnost od bývalého spolupracovníka nacistické zpravodajské služby (SD) záznam ve věci jednání o propuštění Plachého bratra plk. Josefa Plachého, důstojníka čs.armády, který byl za války zatčen gestapem a hrozila mu smrt. Vyjednávání tehdy vedlo k tomu, že nebyl souzen stanným soudem, ale poslán do koncentračního tábora.[7]

Toto svědectví se později stalo záminkou k výslechům StB a nátlaku na Jiřího Plachého s hrozbou odebrání jeho tehdy pětiletého syna. Vše skončilo Plachého tragickou smrtí pod okny jeho bytu v Chrudimské ulici č. 5 na Vinohradech dne 2. prosince 1952. Smrt byla označena za sebevraždu. Přesné okolnosti konce jeho života však nebyly zcela objasněny.[8][9] Jiří Plachý starší byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Citát
„ Je nesporné, že Jiří Plachý byl jednou z nejvýznamnějších, ale i nejsložitějších osobností našeho divadla a dodnes na něho vzpomínám s velkou úctou. Jako na člověka i jako na umělce. “
— František Filipovský[10]

Divadelní role, výběr

Divadelní režie, výběr

Filmografie, výběr

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 6
  3. Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 15
  4. Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 63
  5. Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 45
  6. Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964, str. 38–9
  7. Klára Novotná: Žula–rula–svor: Jiří Plachý, In:Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 88–90, ISBN 978-80-7437-109-7.
  8. Klára Novotná: Vinohradská cesta Jiřího Plachého, In:Divadelní měsíčník, Divadlo na Vinohradech, 2016/V–leden, str. 2, vyd. Divadlo na Vinohradech, Praha, 2016.
  9. Klára Novotná: Žula–rula–svor: Jiří Plachý, In:Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 98–99, ISBN 978-80-7437-109-7.
  10. Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 326

Literatura
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 21, 26, 28–9, 31–5, 55, 81, 84, 164
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 165, 246, ISBN 80-85774-08-9
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 217–8, 221, 229, 230, 234, 252, 258, 274, 299
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 65, 112, 117, 119, 409
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 80, 123, 157, 166, 206, 208, 247–8, 283–4, 290, 305–7, 339, 359, 382, 492, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dvořák: Jiří Plachý, Orbis, Praha, 1964
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 222, 388–9, ISBN 80-207-0419-1
  • Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 55, 87
  • Vladimír Hlavatý: Monolog herce z Vinohrad, Melantrich, Praha, 1984, str. 79, 80, 99, 101–3, 114, 122, 127, 140–1, 154, 156, 159, 160, 164
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 6, 13, 26–7, 31, 33, 35, 39, 41, 43, 45–6
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 373–4
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 63
  • Adina Mandlová: Dneska už se tomu směju, vyd. Čs. filmový ústav, 1990, str. 85, 101, 118–9, 128
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 123, 190, 258
  • Alfréd Radok: O Jiřím Plachém?, In: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 118, 119
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 50–5, 57, 61–2, 65–8, 71, 73, 76, 79, 177–9, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 157, ISBN 80-85837-35-8
  • Jiří Tvrzník: Šest dýmek Františka Filipovského, Novinář, Praha, 1982, str. 305, 325–6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 130–3, 144, 308, ISBN 80-207-0485-X
  • Jaroslav Vostrý, Zuzana Sílová a kol.: Sláva a bída herectví, KANT, Praha, 2013, str. 76–100, ISBN 978-80-7437-109-7
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 154, 157, 175, 179, 191, ISBN 978-80-239-9603-6

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.