Karel Nepraš

Karel Nepraš (2. dubna 19325. dubna 2002) byl český sochař, kreslíř, grafik, profesor Akademie výtvarných umění v Praze.

Karel Nepraš
Profesor Karel Nepraš v ateliéru
Narození2. dubna 1932
Praha
Československo Československo
Úmrtí5. dubna 2002 (ve věku 70 let)
Praha
Česko Česko
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánísochař, kreslíř, grafik, pedagog AVU
PříbuzníNaděžda Plíšková (manželka), Karolína Neprašová-Kračková (dcera)
OceněníMedaile Za zásluhy I. stupeň, in memoriam (2002)
Webová stránkawww.karelnepras.cz
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Karel Nepraš absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Praze a odtud byl roku 1952 přijat na Akademii výtvarných umění do sochařského ateliéru prof. J. Laudy.

Šmidrové

V tíživé atmosféře komunistického režimu 50. let, všeobecného špiclování a důrazu na výuku marxismu a socialistického realismu na Akademii byla osobní přátelství a soukromá setkávání studentů důležitější než škola.

Spolu se spolužáky Janem Koblasou, Bedřichem Dlouhým a hudebníky Rudolfem Komorousem, Liborem Peškem a Janem Klusákem založil Club (dle vzoru anglických pánských klubů), který po první dadaistické společné akci výtvarníků, muzikantů a herců (Malmuzherciáda, 19. 12. 1954) někteří opustili a spolek se nadále scházel ve složení Karel Nepraš, Jan Koblasa, Bedřich Dlouhý, Rudolf Komorous jako Šmidrové. V roce 1957 připravili jednodenní výstavu na Střeleckém ostrově spolu s přizvanými literáty (Václav Havel, Jiří Paukert, Milena Tobolová) a profesionálními hudebníky jako komponovaný večer, spojený s prezentací mimoškolní výtvarné tvorby.

Aktivity spolku Šmidrové (od r. 1955 s Jaroslavem Vožniakem) kromě pravidelných schůzek, recesistických akcí a formalizovaných rituálů s fragmentární společnou literární činností, pokračovaly i po ukončení studia na Akademii a vedly postupně k založení amatérské dechovky (1958) a společným vystoupením jako byla osobitá inscenace Paličovy dcery roku 1959 a parodie na tehdejší oficiální rituály – Slavnostní akademie Šmidrů ku vzpomínce básníka Václava Svobody Plumlovského v jazzovém klubu Reduta roku 1960 (za účasti Hany Purkrábkové, Aleše Veselého, Kateřiny Černé, Čestmíra Janoška, Jana Klusáka, Petra Lampla, Bohumíra Mráze). S uvolňující se politickou atmosférou a potřebou věnovat se vlastní tvorbě se činnost spolku postupně utlumila, ale ještě v roce 1962 nakrátko Šmidry znovu spojilo založení hokejového klubu Paleta vlasti.

Křižovnická škola

Jako autor kreseb do časopisů se Nepraš seznámil s výtvarníkem Janem Steklíkem a ve společnosti scházející se v hospodě U Křižovníků v roce 1963 založili Křižovnickou školu čistého humoru bez vtipu[1], kde se kromě výtvarníků (Naděžda Plíšková, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Zdeněk Beran, Rudolf Němec, Aleš Lamr aj.) scházeli i teoretici (Jan Kříž, filosof Eugen Brikcius, psycholog Vladimír Borecký, Ivan Martin Jirous, Věra Jirousová, Josef Kroutvor, Karel Oujezdský) a příslušníci tehdejšího kulturního undergroundu. Hudební aktivity (Sen noci svatojánské band, Plastic People), happeningy, výlety, „sběr pivních vzorků“, efemérní společné projekty byly součástí kolektivní duševní regenerace, ale nesouvisely přímo s uměleckými aktivitami členů.

V roce 1964 se Karel Nepraš oženil s výtvarnicí a básnířkou Naděždou Plíškovou. Roku 1975 se jim narodila dcera Karolína později provdaná Kračková, která je rovněž výtvarnice.

Od počátku 60. let se Karel Nepraš postupně prosadil jako kreslíř i sochař, účastnil se důležitých výstav doma i v zahraničí, o jeho práce se zajímaly galerie i sběratelé umění. Po okupaci r.1968 ztratil možnost prezentovat svá díla, byl nucen živit se restaurováním a mezi lety 1974 a 1988 téměř rezignoval i na sochařskou tvorbu. Nové možnosti vystavovat se objevily až koncem 80. let, zprvu na neoficiálních akcích a v zahraničí (1988 s Jiřím Sopkem).

Od roku 1990 působil Karel Nepraš jako profesor a vedoucí sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze až do dubna 2002, kdy v Praze zemřel.

Dílo

Kresby a grafika

Nepříjemná situace (1969), lept 59 x 70 cm

Kresby lidských postav z konce 50. let byly inspirované četbou (ilustrace ke Kafkovi), hudbou (Šmidrotón, Pohřební písně) nebo společenskou atmosférou (Loutkové divadlo, Labyrinty světa) a postupně se vyvinuly ve specifický druh černého humoru s existenciálním podtextem (Malá surovost). Po krátké periodě nefigurativní (1960) vznikaly následující kresby paralelně se sochařskou tvorbou a předcházely expresivním figurám a hlavám s obnaženými tělesnými strukturami, reflektovaly absurdní děje a dospěly postupně k větší významové složitosti (varianty Dialogů, Všechno je v kouli, aj.), se zachováním ironizujícího pohledu a nelaskavého humoru.

Některé cykly kreseb vyšly knižně v 60. letech (Totenklagen) a v 80. letech v AJG Hluboká nebo v samizdatu (Trigon). Na počátku 90. let vytvořil autor ilustrace k novým vydáním knih z nakladatelství Franze Kafky nebo Paseka (Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha).

Mimo kreseb vytvořil Karel Nepraš také četné grafické listy, převážně technikou leptu a litografie (Nepříjemná situace, Berenice, Ptáček).

Keramika a porcelán

Z padesátých a počátku 60. let pocházejí stylizované keramické figury zvířat (Psí anděl) nebo torza, některé menší plastiky vznikaly paralelně s jinou tvorbou do 80. let.

Na keramickém symposiu v roce 1971 vytvořil K. Nepraš rozsáhlou asambláž z majolikových prvků Velká fontána. Od poloviny 90. let, kdy se zúčastnil keramického symposia v Lounech, pracoval trvale s elektroporcelánem a použil ho v menších reliéfech (Vysychající krajina) i figurálních objektech-asamblážích (Prsa na jiný způsob) nebo keramickém objektu Dialog VIII – hromosvod (Prostor Zlín. 1994). V devadesátých letech vznikla serie bust jako asambláže na porcelánovém korpusu.

Kovové sochy a asambláže

První klasicky modelované protáhlé figury (Žena s odhaleným nitrem 1959) následovala perioda experimentů s galvanizovanými informelními kovovými plastikami (Reliéf, 1964) nebo svařovanými sochami inspirovanými F. Kafkou (Portrét Řehoře Samsy 1964, varianty Zámku).

V roce 1964 vytvořil Karel Nepraš z drátů, textilu a červeného laku hlavičky pro připravovaný animovaný film - balet dle E.A. Poe (Maska červené smrti) a později tuto techniku uplatnil na sérii větších soch hlav a postav (Moroa, Velký dialog, 1966).

Sochy vznikaly jako asambláže drátů, trubek i nalezených kovových předmětů spojených textilem a epoxidem, kolorovaných obvykle červeným lakem ke zvýraznění plasticity. Původně autor zamýšlel odlít sochy do bronzu, ale nakonec dal přednost účinku syrového materiálu a odlity byly jen některé menší figury vytvořené podobným způsobem (Posluchač hudby 1976/77).

Na sochařském symposiu otevřených forem v Ostravě v roce 1969 se Karel Nepraš seznámil s technikou modelování a odlévání litiny a vytvořil zde své klíčové dílo „Rodina připravená k odjezdu“ (zničeno v 80. letech). Litinu v surové podobě od té doby použil jako základní prvek svých hlav, figur a sestav s pohyblivými převody (Přepadení králíkárny, Větší domlouvá menšímu) vytvořených do poloviny 70. let. S arch. Kupkou také realizoval některé kovové reliéfy pro veřejný prostor (Šatičky, ul. Na můstku).

Sochař později stále více využívá prefabrikované litinové prvky, trubky a instalatérské armatury k sestavení objektů (Pokus o autoportrét) nebo kombinuje litinové odlitky s nářadím (variace na téma Žeň, 1993/94), s kameninou, vodoinstalačními armaturami a nejrůznějšími banálními předměty jako Hlavy-fontány nebo Portréty (Portrét S.S., 1989). Jednotlivé sochy sestavuje do nových významových souvislostí (varianty Sněhurky a sedmi trpaslíků), nebo vytváří konceptuální environmenty (Zeď nářků, Lázeň pro MV, Zvířecí kostra).

Litinové prvky a ocel použil sochař také v rozsáhlejších objektech pro veřejný prostor (Kameraman, 1988, Altán a prameník, Domov seniorů v Malešicích, 1989).

V 90. letech byla pro tvorbu Karla Nepraše významná spolupráce s arch. Kupkou a jeho projekty pro architekturu. V té době upouští od asambláží a vytváří série stylově čistých odlitků torz (Míra zodpovědnosti), figurální patníky pro Lichtenštejnský palác, polopostavy - sloupy (Museum Kampa) nebo návrhy pro kamenné prvky schodiště, krbu a patníků (Toskánský palác).

Jako poslední díla vznikla série minimalistických kovových plastik Egypt-Giacometti-Nepraš (NG) a návrh na pomník Jaroslava Haška.

Pomník Jaroslava Haška od Karla Nepraše a jeho dcery Karolíny Neprašové-Kračkové

V případě pomníku, kde nutnost realistického zpodobení tváře nebylo možné obejít, vyřešil Nepraš potřebu svobodného vyjádření drobnou poťouchlostí ve stylu svých kreseb a posadil bustu spisovatele na stylizovanou sochu koně s nálevním pultem a nenápadnou citací svých starších soch složených z vodoinstalačních materiálů. Dokončení pomníku se sochař nedožil a proto bustu Jaroslava Haška vytvořila sochařova dcera Karolína Neprašová v roce 2005.

Přestože Karel Nepraš bývá považován za zakladatelskou osobnost „české grotesky“, jeho sochy mají kořeny v tragické době 50. let a dobách normalizace po okupaci roku 1968. Mají silný existenciální podtext a nelze je vykládat prvoplánově. Jeho „Dialogy“ jsou tak spíše reflexí na nemožnost dialogu, „Figura s náplní“ je lisem na figuru, „Moroa“ a jiné sochy z drátů a textilu jsou „monstra, jejichž excentrická tělesnost balancuje na ostří předělu mezi hrůzou a směšností „[2](M Halířová 1991)

(„Smát se můžete jakkoliv, ale umění, i když je groteskní, je vážné“ KN, Ironstory [3])

Zastoupení ve sbírkách

Ocenění

  • 1962 Stříbrná medaile, International Exhibition of Modern Ceramics, Praha
  • 2002 Státní vyznamenání za vynikající umělecké výsledky

Výstavy

Autorské (výběr)

  • 1960 Labyrint světa, kreslený humor, Divadlo Rokoko, Praha
  • 1963 Loutkové divadlo, kreslený humor, Divadlo Paravan, Praha
  • 1964 Plastiky, kresby, grafika, Galerie na Karlově náměstí, Praha
  • 1969 Plastiky, Studium Generale, Stuttgart
  • 1970 Račte točit, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1978 Karel Nepraš: Zeichnungen, plastiken, Sonnenring Galerie, Münster
  • 1984 Kresby a plastiky, Galerie Opatov, Praha
  • 1989 Karel Nepraš, Galerie Opatov, Praha
  • 1991 Kresby, grafika, ilustrace, kreslený humor a drobná plastika, Národní galerie, Zbraslav
  • 1991 Sochy, Staroměstská radnice, Praha
  • 1992/94 Sochy, Galerie umění Karlovy Vary, Olomouc, Ostrava
  • 1995 Karel Nepraš, Galerie MK, Rožnov pod Radhoštěm
  • 1997 Sochy, Galerie Hůlka, Liberec
  • 1998 Plastiky, Městská galerie Ve věži, Planá
  • 1998 Sochy, Galerie Art Neprašová, Břeclav
  • 1998 Sněhurka a sedm trpaslíků a další, Galerie U Kamene, Stop gallery, Plzeň
  • 1999 Nalakuj si sám, Galerie Gambit, Praha
  • 1999 Iron Story, Galerie Peron, Praha
  • 2000 Karel Nepraš, Centre tchèque Paris
  • 2000 Karel Nepraš 1960 - 2000, Egon Schiele Art Centrum, Český Krumlov
  • 2001 Výběr z díla, Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie, Most
  • 2002 Karel Nepraš, Galerie Benedikta Rejta, Louny
  • 2002 Sedící, stojící, kráčející, Letohrádek královny Anny (Belveder), Praha
  • 2007 Karel Nepraš, Dům umění, Zlín
  • 2008 Karel Nepraš: Česká krajina, Galerie moderního umění v Hradci Králové
  • 2012 Karel Nepraš, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  • 2016 Karel Nepraš: Rodina připravená k odjezdu, DOX, Centrum současného umění / Centre for Contemporary Art, Praha
  • 2019 Karel Nepraš: Egypt—Giacometti—Nepraš, Muzeum umění a designu, Benešov

Společné výstavy (výběr z 280)

  • 1954 1. Malmuzherciáda, Klub unitářů, Praha
  • 1957 Výstava na jeden den, Střelecký ostrov, Praha
  • 1964 Výstava D, Galerie Nová síň, Praha
  • 1964 Socha 1964, Liberec
  • 1965 Šmidrové, Letohrádek Ostrov
  • 1965 Junge tschechische graphiker, 1. Teil, Alpbach
  • 1965 Jeune Avant-garde Tchécoslovque, Galerie Lambert, Paříž
  • 1966 Tschechoslowakische Kunst der Gegenwart, Akademie der Künste, Berlín
  • 1967 Mostra d'arte contemporanea Cecoslovacca, Castello del Valentino, Turín
  • 1967 Fantasijní aspekty současného českého umění, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 17 tsjechische kunstenaars , Galerie Orez, Den Haag
  • 1968 Die Logik der durchsichtigen Nacht, Kunstamt Wilmersdorf, Berlín
  • 1968 Šmidrové, Galerie Václava Špály, Praha, Krajská galerie, Hradec Králové
  • 1969 22 grafici della Cecoslovacchia, Libreria Feltrinelli, Firenze
  • 1969 Sept jeunes peintres tchécoslovaques, Galerie Lambert, Paříž
  • 1969 Arte contemporanea in Cecoslovacchia, Galleria Nazionale d'Arte Moderna e Contemporanea (GNAM), Řím
  • 1969 Nová figurace, Mánes, Praha
  • 1969 Socha a město, Liberec
  • 1970 Tschechische Skulptur des 20. Jahrhunderts: Von Myslbek bis zur Gegenwart, Schloß Charlottenburg - Orangerie, Berlín
  • 1970 Artchemo, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1970 Karel Nepraš, Naděžda Plíšková, Malinův dům, Havlíčkův Brod
  • 1980/81 Eleven Contemporary Artists from Prague, New York University, University of Michigan, Ann Arbor
  • 1981 Netvořice '81, Dům Bedřicha Dlouhého, Netvořice
  • 1985 Karel Nepraš, Jan Steklík: Žena ve výtvarném umění, ÚMCH, Praha
  • 1985 Barevná socha, Galerie H , Kostelec nad Černými lesy
  • 1987 30 výtvarníků v Lidovém domě, Praha
  • 1987 Expressiv. Mitteleuropäische Kunst seit 1960, Vídeň
  • 1987 Grotesknost v českém výtvarném umění 20. století, Staroměstská radnice, Praha
  • 1988 Barevná plastika, Vojanovy sady, Praha
  • 1988 Expressiv, Central European Art since 1960, Hirshhorn Museum and Sculpture Garden, Washington D.C.
  • 1988 Forum 1988, Holešovická tržnice, Praha
  • 1988 Jan and Meda Mladek Collection, Herbert F. Johnson Museum of Art, New York
  • 1989 Úsměv, vtip a škleb, Palác kultury, Praha
  • 1990 Pocta umělců Jindřichovi Chalupeckému, Městská knihovna, Praha
  • 1990 Neoficiální. Umění Československa 1968-1989, Moravská galerie v Brně, Regensburg
  • 1990 Polymorphie: Kunst als subversives Element Tschechoslowakei 1939-1990, Martin-Gropius-Bau, Berlín
  • 1990 Czech Art in the Velvet Revolution, New York
  • 1991 Tradition und Avantgarde in Prag, Osnabrück, Bonn
  • 1991 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, Praha, Hradec Králové, Olomouc
  • 1993 Šmidrové - Škola české grotesky - 12/15, Galerie Gambit, Praha
  • 1993 /94 Mezinárodní sympozium prostorových forem , Ostrava
  • 1993/94 Nová figurace, Litoměřice, Pardubice, Brno, Opava, Jihlava
  • 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna, Praha
  • 1996 Umění zastaveného času, Praha, Brno , Cheb
  • 1997 Česká groteska / Czech Grotesque, Stockholm, Oslo, Helsinky, Bratislava, Košice, Varšava
  • 1999 Sympozium železné plastiky 1998, Veletržní palác, NG v Praze
  • 1999 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958 - 1968, Praha, Cheb
  • 2000 Pomník Franzi Kafkovi, Galerie Franze Kafky, Praha
  • 2000 100 + 1 uměleckých děl z dvacátého století, Dům U Černé Matky Boží, NG v Praze
  • 2001 Barevná socha, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích
  • 2002 Česká grafika. Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha
  • 2004/6 Šedesátá / The sixties, Galerie Zlatá husa v Praze, Dům umění města Brna Galerie umění Karlovy Vary
  • 2004 Kupka - Nepraš: Setkání v architektuře, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha
  • 2005 Šmidrové: Jednou Šmidrou, Šmidrou na věky, Hrad Bítov, Galerie Šternberk, Atrium, Praha
  • 2007 Karel Nepraš a přátelé, Alternativa, Zlín
  • 2007 Soustředěný pohled. Grafika 60. let ze sbírek členských galerií Rady galerií České republiky, OG v Liberci, OGV v Jihlavě
  • 2008 Neovladatelná vášeň pro krásu. Výstava k 70. narozeninám Vojtěcha Petratura, instalatéra, montéra, sběratele, galeristy a kurátora, Veselí nad Moravou
  • 2008 Česká plastika, Galerie Moderna, Praha
  • 2008 České a slovenské umění 60. let 20. století, Dům umění, Zlín, GVU v Ostravě
  • 2009 Kupka - Nepraš: Setkání v architektuře, Nostický palác, Praha[4]
  • 2010 New Sensitivity, National Art Museum of China, Beijing
  • 2010 Roky ve dnech. České umění 1945-1957, Městská knihovna, Praha
  • 2017 GENERATION ONE : První generace české postmoderny, Zámecký pivovar Litomyšl, 16. 6. – 6.7. 2017, kurátoři: David Železný a Federico Díaz, pořáadatel: BOHEMIAN HERITAGE FUND a Cermak Eisenkraft[5]

Sochy ve veřejném prostoru

Galerie

Odkazy

Reference

  1. Historie Křižovnické školy na webu Česká Kanada
  2. Karel Nepraš: Sochy (1991), Halířová M, kat. 48s., GVU Olomouc
  3. Karel Nepraš: Iron story (1999), Mach J, kat. 79 s., Galerie Peron, Praha
  4. Archivovaná kopie. www.gjf.cz [online]. [cit. 2012-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-04.
  5. GENERATION ONE : První generace české postmoderny [online]. Smetanova Litomyšl, o.p.s., 2017-06-16 [cit. 2017-06-26]. Dostupné online.
  6. http://www.vetrelciavolavky.cz/sochy/kameraman
  7. Archivovaná kopie. www.prazskekasny.net [online]. [cit. 2012-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
  8. http://www.vetrelciavolavky.cz/sochy/altan

Literatura (výběr)

  • Karel Nepraš (1964), Mráz B, kat. 8s.
  • Karel Nepraš: Račte točit (1970), Kříž J, kat. 16s., SVU Praha
  • Karel Nepraš: Sedící, stojící, kráčející (2002), Rous J, kat. 92s., Gema Art, Praha
  • Šmidrové, (1970), Kříž J, Obelisk, Praha
  • KŠ: Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, (1991), Brikcius E a kol., 56 s., SČG, Praha
  • Nová figurace (1993), Petrová E, kat. 104 s., GVU Litoměřice
  • O houbách, rozhovor KN, A. Stankoviče a I. Wernische, Revolver revue 27, 1994
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění N-Ž (1995), Horová A a kol., 558 s., Academia, Praha , ISBN 80-200-0522-6
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002, sv. IX, (2002), Malá A, 341 s., Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, ISBN 80-86171-14-0
  • Kupka – Nepraš: Setkání v architektuře (2004), Horyna M a kol., kat. 56 s., G J. Fragnera, Praha
  • Karel Nepraš, Galerie Gema Praha, 2004, ISBN 80-86087-41-7
  • Šmidrové, Sborník, (2005), ed. Koblasa J, Jirousová V, NPÚ v Brně, 184 s., Fontána, Olomouc
  • Karel Nepraš, Jaroslav Anděl (ed.), Centrum současného umění DOX Praha, 2012, ISBN 978-80-87446-15-7
  • Martina Vítková, Markéta Korečková (eds.), O důležitých věcech se nemluví. Společenství ateliéru Karla Nepraše, Akademie výtvarných umění v Praze 2020, ISBN 978-80-87108-82-6

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.