Naděžda Plíšková

Naděžda Plíšková (6. listopadu 1934 Rozdělov u Kladna16. září 1999 Praha) byla česká grafička, keramička, autorka sochařských objektů a básnířka.

Naděžda Plíšková
Naděžda Plíšková (autor: Hana Hamplová)
Narození6. listopadu 1934
Rozdělov
Československo Československo
Úmrtí16. září 1999 (ve věku 64 let)
Praha
Česko Česko
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povoláníspisovatelka, sochařka, básnířka a grafička
PříbuzníKarel Nepraš (manžel), Karolína Neprašová-Kračková (dcera)
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Naděžda Plíšková studovala grafiku na Vyšší uměleckoprůmyslové škole v Praze (1950–1954, prof. Jaroslav Vodrážka) a v letech 1954–1958 obor grafika na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. Vladimír Silovský). V letech 1958–1959 absovovala stipendijní pobyt na Vysoké škole grafiky a knižního umění v Lipsku (prof. Gerhard Kurt Miller), který ukončila sérií dřevořezů ke knihám Karla Čapka. Poté byla přijata na obor malba v ateliéru prof. Karla Součka na pražské AVU, kde po ukončení studia (1961) strávila ještě dva čestné roky a složila státní zkoušku (prof. Jiří Kotalík).[1]

Kromě grafiky se zabývala tvorbou keramiky, psala poezii a stýkala se s umělci a teoretiky z okruhu Křižovnické školy[pozn 1][2]. V roce 1964 se provdala za sochaře a grafika Karla Nepraše. Jejich dcera Karolína Neprašová-Kračková je rovněž výtvarnice. Od roku 1969 byla členkou SČUG Hollar.

V letech 1968–1969 absolvovala stipendijní pobyt ve Stuttgartu a měla zde i autorskou výstavu společně s Jiřím Balcarem. Vrátila se do Československa okupovaného vojsky Varšavského paktu. Další stipendium jí nabídla Fordova nadace v listopadu 1969, ale povolení k odjezdu do USA již nedostala.

Po narození dcery (1975) a při omezené možnosti vystavovat se věnovala převážně tvorbě ex libris a psaní poezie pro samizdatové sborníky. Za normalizace měla jen několik výstav v malých neoficiálních galeriích.[3]

V roce 1982 utrpěla vážný úraz páteře, podstoupila operaci a dlouhodobou rekonvalescenci. Po návratu z nemocnice, v dusivé atmosféře husákovské normalizace, téměř rezignovala na vlastní tvorbu. V roce 1983 píše Jindřichu Chalupeckému: „Kdybyste věděl, jak je těžké zvykat si na to, že s váma už nikdo nepočítá, a sledovat průměry, pilné průměry, co vystavují, intrikují a jedou vesele dál“ [4]

Po pádu komunistického režimu roku 1989 byla zakládající členkou volného sdružení Tolerance, ale její výtvarné i literární dílo je až do konce 90. let zřetelně poznamenáno neradostným osobním údělem. Zemřela v Praze 16. září 1999.

Dílo literární

Verše a prózy, vznikající od konce 50. let a poté zvláště v 70. letech, zveřejňovala v samizdatových publikacích – Česká expedice, Spektrum, Vokno, Revolver revue, Lidové noviny aj. V samizdatu vyšel roku 1982 také básnický soubor Třináct básniček (Žába na prameni). Některé z těchto textů jsou zahrnuty do sbírky Plíšková podle abecedy (1991). Básně a prózy stylizované jako odposlechnuté monology a promluvy v restauračních zařízeních tvoří knihu Hospodská romantika (1998). Naděžda Plíšková je uvedena v torontském Slovníku českých spisovatelů (1982).[5]

Básně shrnuté do svazku Plíšková sobě (2000) jsou převážně reflexí osobních vztahů od mateřství a přátelských večírků až k stále silnějšímu vnímání ztráty lásky, kruté osamělosti, úvahám o konci života. Posmrtně vydaná knížka obsahuje tvorbu let 1997–1999, některé texty nezařazené do jiných publikací a v edičních poznámkách i přepis dopisů Jindřichu Chalupeckému.[6]

Komentářem autorky k některým životním mezníkům je její rozhovor s Andrejem Stankovičem v Revolver Revue č. 47 z roku 2001, který byl na její přání publikován až posmrtně.[7]

Naděžda Plíšková: "S L U N Í Č K O by mělo svítit spíš v noci, ve dne je i tak dost světla"

Dílo výtvarné

Naděžda Plíšková vzbudila pozornost již svými bravurními kresbami a grafickými listy na skupinových výstavách mladých výtvarníků počátkem 60. let 20. stol. Její tvorba působí dodnes aktuálně, ačkoliv náměty jejích nejznámějších děl reflektují stav společnosti před rokem 1970. Projevuje se v nich její pronikavá inteligence, živý smysl pro humor a ostrou ironii i vyjádření absurdity specifických životních situací.

V prvních kresbách se ještě hlásí k informelu a k odkazu surrealismu (Dvojice, 1963, Hlava, 60. léta), ale postupně se soustřeďuje na ironickou reflexi dobových témat (Na téma Césarův palec, 1970). Jejím dílem z 60. let prostupovala invence, naděje a možná i naivita desetiletí, které zásadně ovlivnilo všechno, co se v umění od té doby stalo.

Naďa Plíšková by se dala označit nejspíše za nástupkyni dadaistů. Její grafiky mají svůj vlastní řád, který je však podnícen podivnými pravidly vládnoucími v absurdním světě, kde je všechno převráceno naruby (, 1970). Svou výtvarnou virtuozitou dokázala povýšit i banální náměty na umělecké dílo a zároveň samo dílo zpochybnit výzvou k jeho zničení (Malá erotická krabička, 1973).[8] Měla úžasnou fantazii, s níž dokázala lehkou nadsázkou reagovat na nezpochybnitelné hodnoty minulosti (Mona Lisa, 1968; Vzpomínka na Botticelliho, 1968; Hrací kostka Hieronyma Bosche, 1973) i relativizovat všední situace (Triptych, 1967). Plíšková originálním způsobem reflektovala své postavení ženy v převážně patriarchální společnosti zakázaných umělců a undergroundu, např. sarkastickými návrhy z 90. let na svůj pomník, nebo grafickým komentářem propagovaného ideálu dokonalého mladého ženského těla (Přešívání, 1968).[9]

Všední situace, které s analytickým odstupem pozorovala a zkoumala, mohou svým zpracováním připomenout západoevropský či americký pop art (Ideal Sauce, 1968; Studie k obrazu, 1968), se kterým ji porovnávala většina našich i zahraničních kritiků. Vytvořila však jeho osobitý "evropský komorní ekvivalent",[10] aniž by se držela jakýchkoli vzorů. Kdyby žila v západním světě, zřejmě by se přirozeně zařadila k umělcům, kteří reagovali na konzumní životní styl s ostrou kritičností a zároveň s vyhraněným smyslem pro vyjádření absurdity. Totéž se jí ovšem podařilo aspoň v rámci zdejšího umění, kde mohla čerpat z prostředí, které svádělo k osobité formě českého dadaismu (4 porce držkové polévky přes ulici, 1969; Návrh na pomník Karla Nepraše, 1979).

Plíšková spíše než konzum tematizovala českou pivní kulturu (10 pánů a 1 dáma, 1971) a ztvárňovala symboly socialistické každodennosti, poznamenané omezenou nabídkou. Ironizovala také proklamované sociální jistoty a určitou životní úroveň, které občanům nabízel normalizační režim výměnou za rezignaci na řešení věcí veřejných (Knedlík základ rodiny, 1982).[11] Podle Petra Rezka nelze dílo Plíškové klást do souvislosti s pop-artem, protože jeho rovina kritičnosti i ironie toto zařazení popírá.[12]

Naďa Plíšková pracovala v grafice tradičními technickými prostředky (převážně suchou jehlou a leptem), ale s netradičním viděním skutečnosti. Jindřich Chalupecký označuje její vnímání reality jako lyrický sarkasmus. „Za sarkasmem jejích grafik, o to krutějším, že je vyslovován s neosobností objektivního protokolu, je citovost, čelící neplodné banalitě života.“ [13] Plíšková si s Chalupeckým dopisovala, ale nepřijímala jeho někdy až mentorský postoj k vlastní tvorbě ani jeho interpretaci tvorby Marcela Duchampa jako umělce-androgyna. Ve svém grafickém listu např. Duchampovo ready-made Fontána ironizovala jako Hommage á K.N. (1989).[14]

Stejný životní pocit se promítá i do objektů, v nichž s nadhledem pohlíží jednak sama na sebe a jednak na všechno, co se kolem ní dělo a s čím se musela vyrovnávat. V době nejhlubšího společenského marasmu na počátku 80. let tvoří díla plná hořkého humoru (Čtyřhranné kolo, 1980; Pouzdro na pivo, 1981), ale počátkem let devadesátých se její tvorba dotýká stále více osobních témat a do textů i výtvarných děl se k nadsázce druží zatrpklost a ztráta naděje (kresba Na dně, 1990, Pomník pro mého muže, 1992, Můj pomník, 1997).

Školní kresby a raná díla

Zastoupení ve sbírkách

Autorské (výběr)

  • 1967 Galerie mladých, Mánes, Praha
  • 1968 Nadezda Pliskova & Jiri Balcar: Grafik, Galerie am Berg, Stuttgart
  • 1968 Grafika, Malá galerie Československého spisovatele, Brno
  • 1970 Grafika, sochy 1968–1970, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1973 Naděžda Plíšková, Kabinet grafiky, Brno
  • 1978 Kresby, grafika, Kabinet grafiky, Olomouc
  • 1981 Grafika – kresby – ex libris, Malá galerie Československého spisovatele
  • 1982 Kresby a grafika, Výstaviště Černá Louka, Ostrava
  • 1985 Něha (s Janem Steklíkem), Vysokoškolský klub Brno
  • 1993 Revalvace, grafika, kresby, objekty, Galerie Hollar, Praha
  • 1997 Grafiky, kresby, Oblastní galerie v Liberci
  • 2000 Ticho se musí pěstovat, Galerie Montmartre, Praha, Galerie Gambit, Praha
  • 2013 Grafika, objekty, Hollar, Praha
  • 2014 Velké pivo, Dům U Jonáše, Pardubice
  • 2015–2016 Naděžda Plíšková, Topičův salon, Praha
  • 2019 Já, Naděžda Plíšková, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha

Společné (výběr)

  • 1960 Nová grafika členů a hostů SČUG Hollar, Galerie Hollar, Praha
  • 1961 1. pražský festival mladé grafiky, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 1961 Ilustrační tvorba, Galerie mladých, Praha
  • 1965 Výstava mladých, ÚLUV, Praha
  • 1965 Grafika 65, Vlastivědné museum, Písek
  • 1965 Keramik aus 12 ländern, Internationaler Künstlerclub IKC (Palais Pálffy), Vídeň
  • 1966 Jarní výstava 1966, Mánes, Praha
  • 1966 Výstava mladých / Exposition des jeunes, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 1966 Junge tschechische Grafik, Heidelberg
  • 1967 15 grafiků, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1967 Tschechische Kunst, Göhrde
  • 1967 Výstava mladých ´67, ÚLUV, Praha
  • 1967 17 tsjechische kunstenaars (17 českých umělců), Galerie Orez, Den Haag
  • 1968 Kunstamt Wilmersdorf, Berlín
  • 1968 Sex Från Prag, Konstforum, Norrköping, Stenhusgården, Linköping
  • 1968 Nové věci, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1968 VI. Internationale ausstellung Graphik, Europahaus Wien
  • 1968 1. bienále, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě
  • 1968 výstavy současné české grafiky, Bělehrad, Ottawa, Washington
  • 1968 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, Praha
  • 1969 Zestien Tsjechische kunstenaars: Dertien grafici en drie keramisten, Amsterdam
  • 1969 Junge Künstler aus der ČSSR, Berlín
  • 1969 6 Graveurs de Prague, Galerie La Hune, Paříž
  • 1969 Výstava mladých ´69, ÚLUV, Praha
  • 1969 Salon de Mai, Sales d’Exposition Wilson, Paříž (Paris)
  • 1969–1970 Nová figurace, Mánes, Praha, Dům umění města Brna
  • 1969–1970 Recent Graphics from Prague, 12th Floor Gallery, Los Angeles
  • 1970 Graveurs tchécoslovaques contemporains, Cabinet d'arts graphiques, Ženeva
  • 1970 Naděžda Plíšková: Grafika, sochy, kresby, Karel Nepraš: Račte točit (sochy, kresby, grafika), Havlíčkův Brod
  • 1971 SČUG Hollar: Grafika 71, Mánes, Praha
  • 1971 45 zeitgenössische künstler aus der Tschechoslowakei: Malerei, Plastik, Grafik, Glasobjekte, Baukunst, Kolín nad Rýnem
  • 1971 Werken van Tsjechoslowaakse Grafici 1960-1970, Utrecht
  • 1973 Art tchèque contemporain. Fribourg
  • 1978 Christchurch Art Festival, Robert McDougall Art Gallery, Christchurch
  • 1980 Die Kunst Osteuropas im 20. Jahrhundert, Garmisch-Partenkirchen
  • 1986 Grafické techniky II. Tisk z hloubky, Galerie d, Praha
  • 1987 Současné české exlibris, Chrudim
  • 1988 Humor ´88, Kresby, obrazy, plastiky, objekty, Hradec Králové, Nové Město na Moravě
  • 1988 Salón pražských výtvarných umělců '88, PKOJF Praha
  • 1989 Současná česká grafika, Mánes, Praha
  • 1990 Image Imprimée de Tchécoslovaquie. Affiche, gravure, illustration, La Louviere
  • 1990 SČUG Hollar: Členská jubilejní výstava prací z období 1970–1990, Galerie Václava Špály, Praha
  • 1990 Volné sdružení Tolerance, Galerie Československý spisovatel, Praha
  • 1991 Kresba, Galerie Hollar, Praha
  • 1991–1992 K.Š. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu, SG Praha, GMU Hradec Králové, DU Ostrava, KG Olomouc
  • 1992 SČUG Hollar: Členská výstava k 75. výročí založení, Mánes, Praha
  • 1992 Naďa Plíšková: Grafiky – plastika, Karel Nepraš: Kresby – plastika, Sovinec
  • 1993–1994 Nová figurace, SGVU Litoměřice, VČG Pardubice, MG Brno, DU Opava, OGV Jihlava
  • 1994 Česká grafika šedesátých let, Palác Kinských, Praha
  • 1995 Umělecká beseda 1995, Mánes, Praha
  • 1995 Grafik tschechischer Künstler, Bad Steben
  • 1996–1997 Umění zastaveného času / Art when time stood still, Česká výtvarná scéna 1969–1985, Praha, Brno, Cheb
  • 1997 Hollar 80 1917–1997, Staroměstská radnice, Praha
  • 1999–2000 Umění zrychleného času. Česká výtvarná scéna 1958–1968, Praha, Cheb
  • 2002 Česká grafika. Půlstoletí proměn moderní grafické tvorby, Mánes, Praha
  • 2003 Práce na papíře : výběr kreseb, grafik a koláží českých umělců ze sbírky Jana a Medy Mládkových, Dům U Kamenného zvonu, Praha
  • 2005 Strength and Will: Czech Prints from behind the Iron Curtain, Anne and Jacques Baruch Collection, Cincinnati Art Museum, Cincinnati
  • 2005 Œuvres graphiques des années 60, Centre tchèque Paris, Paříž
  • 2005 Kresba a grafika 60. let, Wortnerův dům AJG, České Budějovice
  • 2006 Česká grafika 60. let, Galerie Hollar, Praha
  • 2006 České umění XX. století: 1940–1970, AJG v Hluboké nad Vltavou
  • 2007 Karel Nepraš a přátelé, Alternativa, Zlín
  • 2007–2008 Soustředěný pohled / Focused View. Grafika 60. let, OG Liberec, OGV Jihlava

Reference

  1. Vlastimil Tetiva, České umění 20. století, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 1986, s. 438
  2. Veronika Tuckerová, Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu a její dějiny. Revolver Revue [online]. Arsenál 16. 3. 2016 [cit. 20. 10. 2016]. Dostupné z: http://www.bubinekrevolveru.cz/krizovnicka-skola-cisteho-humoru-bez-vtipu-jeji-dejiny
  3. Placáková M, 2019, s. 4
  4. Naděžda Plíšková: Plíšková sobě, Edice Poezie, sv. 46, s. 227, Torst, Praha 2000, ISBN 80-7215-114-2
  5. Slovník českých spisovatelů : pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979. ed. Jiří Brabec et al., Sixty-Eight Publishers, Toronto 1982, ISBN 0-88781-128-0.
  6. Iva Málková; Karel Piorecký, Naděžda Plíšková In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 19. 6. 2008 [cit. 20. 10. 2016. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1384
  7. Naděžda Plíšková; Andrej Stankovič, Až řekne Bůh dost, chtěla bych být doma v posteli... (s Naďou Plíškovou hovoří Nikolaj Stankovič). Revolver Revue. 2001, č. 47, s. 205–218. [Rozhovor vznikl v únoru 1998 pro Revolver Revue č. 38, ale na přání autorky byl publikován až po její smrti.] Dostupné také z: http://www.revolverrevue.cz/az-rekne-buh-dost-chtela-bych-byt-doma-v-posteli-s-nadou-pliskovou-hovori-nikolaj-stankovic Archivováno 21. 10. 2016 na Wayback Machine
  8. Placáková M, 2019, s. 13
  9. Placáková M, 2019, s. 11, 14
  10. Jirous IM, in: Naděžda Plíšková : grafika, sochy, kresby, 1970
  11. Placáková M, 2019, s. 7-8
  12. Petr Rezek, in: Karel Srp (ed.) Tělo věc a skutečnost v současném umění, Jazzová sekce, Praha 1982, s. 26-27
  13. Jindřich Chalupecký, Cestou necestou. Jinočany: nakl. H&H, 1999.
  14. Placáková M, 2019, s. 16

Poznámky

  1. Křižovnická škola čistého humoru bez vtipu bylo neformální hospodské sdružení mladých výtvarníků, hudebníků a literátů, které se scházelo v již neexistující restauraci U Křižovníků na Starém Městě. Mezi její členy patřili: ředitelé – kreslíř a autor konceptuálních akcí Jan Steklík a sochař Karel Nepraš, malíři Zdenek Beran, Rudolf Němec, Zbyšek Sion, Otakar Slavík, Antonín Tomalík, grafička Naděžda Plíšková, básník a konceptualista Eugen Brikcius, výtvarní teoretici Věra Jirousová a Ivan Martin Jirous, experimentální básníci Josef Procházka a Vladimír Burda.

Literatura, chronologicky

Literární dílo

  • Naděžda Plíšková: Plíšková podle abecedy. Prolog Jan Lopatka, 121 s., Edice píšících výtvarníků sv. 1., Dandy Club, Praha 1991, ISBN 80-900352-4-8.
  • Naděžda Plíšková: Hospodská romantika, 83 s., Edice New line sv. 21., nakl. Petrov, Brno 1998, ISBN 80-7227-034-6.
  • Naděžda Plíšková: Plíšková sobě, 253 s., Edice Poezie sv. 46., Torst, Praha 2000, ISBN 80-7215-114-2.

Monografie

  • Já, Naděžda Plíšková, text Mariana Placáková, Museum Kampa - Nadace jana a medy Mládkových, Praha 2019, ISBN 978-80-87344-49-1

Autorské katalogy, výběr

  • Naděžda Plíšková : grafika. Text Oleg Sus, Ludmila Vachtová, Čs. spisovatel, Brno 1968
  • Naděžda Plíšková. Text Ivan Martin Jirous, Art Centrum, Praha 1969
  • Naděžda Plíšková : grafika, sochy, kresby. Úvod Ivan Martin Jirous, Galerie výtvarného umění Havlíčkův Brod 1970
  • Naděžda Plíšková : grafika – sochy 1968–1970. Text Ivan Martin Jirous., Svaz českosl. výtvarných umělců, Praha 1970
  • Naděžda Plíšková : kresby a grafika. Text František Dvořák, fotografie Ivan Wurm, Jiří Hampl a fotografická dílna Národní galerie, Oblastní galerie výtvarného umění, Olomouc 1978
  • Naděžda Plíšková : grafika – kresby – ex libris.Text František Šmejkal, Český fond výtvarných umění, Praha 1981
  • Naděžda Plíšková : kresby a grafika. Text Jindřich Chalupecký, František Dvořák, František Šmejkal, Milan Weber, Ostrava 1982
  • Naděžda Plíšková : revalvace : grafika, kresby, objekty, Galerie Hollar, Praha 1993
  • Naděžda Plíšková : grafiky a objekty. Text Naďa Řeháková, Oblastní galerie v Liberci 1997

Ilustrace

  • BOCHOŘÁK, Klement. Básně pro velké děti. [Kresba na přebalu, frontispis Naděžda Plíšková.] Praha: Českosl. spis., Praha 1964. Edice České básně, sv. 233.
  • ČERNÍK, Michal. Rozečtený život. Ilustr. Naděžda Plíšková. Praha: Českosl. spis., 1987. Edice České básně.
  • KOVAŘÍK, Petr. Nemluv na mě, když se holím. Ilustr. Naděžda Plíšková. Praha: Mladá fronta, 1990. ISBN 80-204-0168-7.

Souborné monografie

  • HLAVÁČEK Luboš. Současná grafika (II). Praha: Odeon, 1978, s. 68–69. Edice Soudobé české umění.
  • BÉNAMOU, Genevieve. L’art aujourd’hui en Tchécoslovaquie. Goussainville: Genevieve Bénamou, 1979. 190 s.
  • DVOŘÁK, František. Současné exlibris. Praha: Odeon, 1979, s. 62–63. Edice Soudobé české umění.
  • MARCO, Jindřich. O grafice : kniha pro sběratele a milovníky umění. Praha: Mladá fronta, 1981, s. 107, 137, 335.
  • CHALUPECKÝ, Jindřich. Nové umění v Čechách. Jinočany: H&H, 1994. 173 s. Edice Ars pictura, sv. 1. ISBN 80-85787-81-4.
  • Česká grafika XX. století. Připravil Jiří Bouda et al., úvod Jiří Machalický, reprofoto Roman Maleček. Praha: Sdružení českých umělců grafiků Hollar, 1997. 325 s. ISBN 80-902405-0-X.

Encyklopedie, slovníky

  • Slovník českých spisovatelů : pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1979. Uspoř. Jiří Brabec et al. Toronto: Sixty-Eight Publishers, 1982. ISBN 0-88781-128-0.
  • Slovník zakázaných autorů 1948–1980. Jiří Brabec, Jan Lopatka, Jiří Gruša, Petr Kabeš, Igor Hájek; rejstřík sest. Aleš Zach. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991, s. 349. ISBN 80-04-25417-9.
  • SČUG Hollar 1917–1992 : současná grafika. [František Dvořák a kol.] Praha: Svaz českých umělců a grafiků Hollar, ©1992, i28 s. Text i angl., něm. Variantní názvy SČUG Hollar / SČUG Hollar 1917–1992 : contemporary graphic art / SČUG Hollar 1917–1992 : zeitgenössische Graphik.
  • Grafika : obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let. Pictorial Encyclopaedia of Czech Graphic Art of the Eighties. Koncepce a úvodní text Simeona Hošková. Praha: Středoevropská galerie a nakladatelství, 1993. 255 s. Souběžný text a podnázev angl., fr., ital., něm., špan., hřbetní název Obrazová encyklopedie české grafiky osmdesátých let v šesti jazycích. ISBN 80-901559-0-1.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění. N–Ž. Ed. Anděla Horová. Praha: Academia, 1995, s. 623. ISBN 80-200-0536-6.
  • Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2003. XI. Pau–Pop. Ed. Alena Malá. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003, s. 252. ISBN 80-86171-16-7.
  • MÁLKOVÁ Iva; [PIORECKÝ, Karel]. Naděžda Plíšková. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. 19. 6. 2008 [cit. 20. 10. 2016. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1384

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.