Hana Purkrábková

Po ukončení základní školy v Táboře studovala v letech 1951–1955 na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Škola pod vedením chemika Ing. Petrů měla v té době vynikající pedagogický sbor (vedoucí výtvarného odboru akad. sochař prof. Bohumil Dobiáš) a vyznačovala se liberální atmosférou. Odtud byla přijata na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru profesora Jana Kavana, kde se seznámila s Karlem Pauzerem.

Po absolvování školy v roce 1961 byla zaměstnána v keramické dílně Ústředí uměleckých řemesel ve Štěchovicích (dříve podnik rodiny Davidových) a až do roku 1969 zde realizovala i svou volnou tvorbu.

V letech 1962–1969 se zúčastnila několika výstav mladých výtvarníků v Praze, Mezinárodního keramického symposia ve Špálově galerii, výstavy v Amsterdamu a důležité výstavy Nová figurace v Mánesu.

Od roku 1969 se zabývala pouze volnou tvorbou v ateliéru, který vybudovali společně s Karlem Pauzerem v Brunšově. V období normalizace vystavovala převážně keramiku a ojediněle sochy na společných výstavách, její první autorská výstava (společně s V. Boudníkovou) se konala roce 1977 v Týně nad Vltavou, autorská výstava s Karlem Pauzerem se uskutečnila až v roce 1988 (Atrium Praha). Zúčastnila se neoficiálních výstav v 80. letech a podílela se na sborníku „Šedá cihla“, vydaném Jazzovou sekcí roku 1985. V roce 1986 obdržela zlatou medaili na Mezinárodní výstavě keramiky v Gualdo Tadino v Itálii. Od roku 1991 byla členkou obnovené Umělecké besedy. Žila a pracovala v Brunšově.

Svá díla vytváří téměř výhradně v keramické a šamotové hlíně a ponechává jim barvu materiálu a režný povrch nebo je dotváří patinou a jemnou polychromií.

Jejím celoživotním tématem je figura, psychologie lidských výrazů a situací. Na počátku, kdy paralelně s užitkovou keramikou točenou na hrnčířském kruhu tvořila komorní plastiky, navázala volně modelací, barevností i civilní věcností na odkaz předchozí generace sochařů, výrazem, stylizací i pojetím již ale spoluvytvářela estetiku nové figurace.

Autorka nezobrazuje tváře, ale lidské typy, nezajímají ji konkrétní rysy, ale zobecňující podobenství lidské malosti, nedokonalosti a drobných neřestí. Přistihuje člověka v banálních či trapných situacích, někdy se soucitem a porozuměním (skupina sedících paní), jindy s ironií a nadsázkou (jedlíci, lenivci a snivci).

Zcela nemilosrdná je však autorka při expresivním či groteskním zpodobení nejrůznějších hlavounů, křiklounů a pozorovatelů, jejichž lidská malost je patrná i přes hrozivou gestikulaci. Protějškem jim jsou pasivně vyhlížející polopostavy občanů nebo spáčů.

Svět lidí a zvířat, na počátku tvorby zachycený v obecných situacích a vztazích (Přátelský pes, Pán a pes), se nakonec prolne a splyne v chiméru zvířete s lidskou tváří – nelaskavý symbol Kandidáta naší doby.

• 
  Hana Purkrábková, Ochutnávají tiše, 1997
• 
  Hana Purkrábková, Zadumanec (detail), 2009
• 
  Hana Purkrábková, Bědující píďalkové 2013
• 
  Hana Purkrábková, Řvouni, 2014
• 
  Hana Purkrábková, Zpěvačka I a II, 2015
• 
  Hana Purkrábková, Tlusťoch (2015-2017)
• 
  Hana Purkrábková, Tři u stolu (2016-2017)
• 
  Hana Purkrábková, Broukozpytec (2016-2017)

• 
  V čekárně (1995-2012) a
• 
  V čekárně (1995-2012) b
• 
  V čekárně (1995-2012) c
• 
  V čekárně (1995-2012) d
• 
  V čekárně (1995-2012) e

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hana Purkrábková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Hana Purkrábková
• Hana Purkrábková v informačním systému abART
• Výtvarnické konfese, režie Petr Skala
• Český rozhlas 22.11.2011:
• SUPŠ Bechyně, osobnosti:
• Brunšovský zpravodaj 2009
• Historické fotografie, dílna Davidových, Štěchovice:
• Galerie Art: Hana Purkrábková, sochařka a keramička