Jiří Kuběna

Byl synem Františka Paukerta a sochařky Hedviky Paukertové (roz. Vocilkové).[4] Po maturitě na gymnasiu v Brně (1954) vystudoval v letech 1954–1959 dějiny umění a klasickou archeologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (prof. A. Kutal, V. Richter).[5] V letech 1959–2006 byl zaměstnán jako odborný pracovník Krajské státní správy památkové péče a ochrany přírody v Brně, v letech 1994–2006 jako kastelán hradu Bítov. Je autorem několika monografií o památkách na jižní Moravě.

Koncem 50. let a 60. letech se zúčastnil neoficiálních literárních večerů spolu s Václavem Havlem a Věrou Tobolovou.[6] Před rokem 1989 publikoval vlastní básně téměř výlučně v samizdatu a v exilu, s výjimkou několika kratších textů, které vydal v době kulturního uvolnění kolem r. 1968. Po roce 1989 se stal kastelánem hradu Bítova, kde trvale žil a kde v 90. letech uspořádal několik celostátních setkání českých básníků a kritiků. V 90. letech vydával časopisy Box a Vetus via. Kromě řady básnických sbírek vydal básnický výbor Krev ve víno, knihu esejů Paní na Duze a knihu vzpomínek Paměť básníka. Nakladatelství Host dokončuje vydání celého jeho souborného díla v osmi svazcích.

V roce 1998 byl prezidentem Václavem Havlem vyznamenán Medailí Za zásluhy v oblasti kultury a umění I. stupně.

Sám se hlásil k monarchismu, monarchii viděl jako ideální alternativu k nefunkční demokracii (již považoval za nevhodnou pro větší státní celky) nebo autoritářství. Ovšem i parlamentní monarchie, kde má panovník pouze symbolickou roli, pokládal za vhodnější než republiku, neboť panovník je zosobněním národní a státní identity. Rozpad Rakouska-Uherska byla podle něj pro český národ velká škoda v rovině ekonomické i duchovní.[7] V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák.[8]

Bývá považován za nejvýznamnějšího homoeroticky orientovaného básníka v současné české literatuře, "mužský éros" je významně přítomen v jeho tvorbě. Hlásil se ke konzervativnímu katolictví a v jeho díle se vyskytují i četné duchovní a náboženské motivy.[9] Byl významným inspirátorem několika mladších básníků (Pavel Petr, Aleš Kauer aj.).^[zdroj?]

Zemřel po delší nemoci ve Znojmě v nemocnici ve čtvrtek ráno dne 10. srpna 2017.[10] Pohřben byl na starém hřbitově Bítova naproti hradu, kde do smrti bydlel. [11]

V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny.[12]

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 2, s. 1082, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
• KOSATÍK, Pavel. "Ústně více". Šestatřicátníci. Brno: Host, 2006. 317 s. ISBN 80-7294-192-5.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jiří Kuběna
• Jiří Kuběna v Encyklopedii dějin města Brna
• Obrázky k tématu Jiří Kuběna na Obalkyknih.cz
• Profil, rozhovor
• Rozhovor k osmdesátinám v magazínu Reportér