Jaroslav Veris

Jaroslav Zamazal se narodil 10. července 1900 ve Vsetíně na Valšsku (na Moravě)[5] v rodině tamního obvodního lékaře Josefa Zamazala.[2][6] Otec pocházel z východních Čech, matka se jmenovala Žofie Nováčková Zamazalová, pocházela ze Vsetína a byla rovněž lékařkou.[2] Bratr Jaroslava Zamazala se jmenoval Josef Zamazal a mimo jiné se také věnoval malířství.[2] Oba sourozenci navštěvovali stejnou školu a v Praze později oba bratři studovali i na AVU.[2] V roce 1910 se rodina Zamazalových přestěhovala do Brna a Jaroslav zde navštěvoval klasické gymnázium.[2] (Zde jej ovlivnili dva pedagogové: akademický malíř a profesor Bohumil Hnátek a Dr. Josef Vydra.)[2] V Brně navštěvoval Jaroslav malířské kurzy v ateliéru Vojtěcha Doležila.[7] [p 3]

Od roku 1917 oba bratři Jaroslav i Josef Zamazalovi zahájili studium na pražské Akademii výtvarných umění v Praze (AVU).[2] Jaroslav nejprve studoval jeden semestr ve třídě vedené akademickým malířem Janem Preislerem.[5][2] Další jeden semestr strávil Jaroslav pod vedením profesora Vratislava Nechleby.[2][5] V roce 1919 zahájil Jaroslav studium na speciálně zaměřené malířské škole u profesora Karla Krattnera[5][5] a studoval zde až do roku 1923.[2] [p 4]

• Profesoři na pražské AVU
• 
  Jan Preisler
• 
  Vratislav Nechleba
• 
  Karl Krattner

Během studia Jaroslav podnikal sám krátké studijní cesty (1920 Německo, 1921 Rakousko, 1923 Německo) při nichž většinou navštěvoval místní muzea s díly starých mistrů.[2] Po skončení studia na AVU ještě několikrát navštívil Vídeň a Mnichov.[2] [p 5] První cestu do Paříže podnikl Jaroslav v roce 1922 a po jejím skončení se ještě vrátil zpět do Prahy.[2] Na delší dobu se do Paříže dostal až v roce 1924.[2] [p 6] Toho roku (1924)[3] přesídlil do Paříže a zůstal zde trvale prakticky až do roku 1938, kdy se začalo schylovat ke druhé světové válce.[3]

Ve Francii se Jaroslav Veris stýkal nejen s dalšími Čechy (tam usazenými) – Františkem Kupkou, Jindřichem Štyrským, Toyen (Marií Čermínovou) nebo Otakarem Kubínem ale i s Pablem Picassem, Marcem Chagallem nebo Paulem Kleem.[3][6] Také se tu seznámil s dalšími umělci: Františkem Foltýnem a Georgem Karsem.[2] Kromě výše jmenovaných se Veris přátelil také s Františkem Muzikou a Zdeňkem Burianem.[9][6]

• Přátelé, umělci, ...
• 
  František Kupka
• 
  Jindřich Štyrský
• 
  Toyen
• 
  Otakar Kubín
• 
  Pablo Picasso
• 
  Marc Chagall
• 
  Paul Klee
• 
  František Foltýn
• 
  František Muzika
• 
  Zdeněk Burian

Během svého pařížského pobytu Jarslav Veris[p 1] hledal náměty a inspiraci při svých cestách jak po Francii[5] (Provence, Cote d'Azure, Saint Tropez a Korsika) tak i po Itálii[5] (navštívil Řím, Florencii, Benátky, Boloň, Ravenu, Janov a Orvieto).[2] Procestoval a poznával některá španělská území[5] a další místa v jižní Evropě jakož i v Holandsku a Německu.[2] V roce 1933 podnikl Veris cestu do Maroka a v roce 1936 cestoval (spolu se svojí manželkou) do Alžíru, Tuniska, Egypta a Palestiny.[2]

České slovo

Jaroslav Veris ve 20. a 30. letech 20. století žil a tvořil střídavě v Praze a v Paříži.[5][3][6] Od roku 1925[6] vykonával Jaroslav Veris funkci pařížského dopisovatele a ilustrátora deníku České slovo a německy psaného levicového deníku Prager Presse.[3] [p 8]

Jaroslav Veris se osobně znal s prezidentem T. G. Masarykem (portrétoval nejen T. G. Masaryka, ale i jeho ženu Charlottu).[3] Veris se stýkal rovněž s Edvardem Benešem (ten od Verise koupil obraz Port Royal v Paříži.)[3] Akty žen od Jaroslava Verise zakoupili i Dr. Emil Hácha a průmyslník Tomáš Baťa.[3] Jaroslav Veris se také přátelil s politikem a diplomatem Štefanem Osuským i s průmyslníkem, mecenášem a sběratelem umění Jindřichem Waldesem.[8]

• Politici, průmyslníci, ...
• 
  Tomáš Garrigue Masaryk
• 
  Charlotta Garrigue-Masaryková
• 
  Edvard Beneš
• 
  Emil Hácha
• 
  Tomáš Baťa
• 
  Štefan Osuský
• 
  Jindřich Waldes

Terezín

Po roce 1938 Veris do Paříže již nemohl dále cestovat.[3] Verisova manželka Anne Verisová Zamazalová (rozená Meislová)[2] byla židovského původu.[3] Před svým zatčením maloval Jaroslav Veris obrazy s tématy proti fašismu a válce.[2] Během druhé světové války spolu se svojí ženou prošel Jaroslav Veris dvěma[6] koncentračními tábory (vězněn byl v Terezíně a v koncentračním táboře Klettendorf u Vratislavi).[3] Během věznění v KT Klettendorf u Vratislavi v letech 1944 až 1945 zemřela Verisova první manželka.[2] V tomto koncentračním táboře se Jaroslav Veris seznámil s hercem Vladimírem Šmeralem, kterého zde portrétoval.[2] Za svoji protiněmeckou činnost byl Jaroslav Veris po skončení druhé světové války vyznamenán dekretem prezidenta ČSSR za odboj proti fašismu.[6]

Socialistický realismus

Po skončení druhé světové války a změně politického režimu v Československu v únoru 1948 se Veris do Francie již nemohl vrátit[3] a zůstal natrvalo usazen v Čechách.[6] Verisův příklon k modernímu malířství i „západní“ esprit a šarm vyzařující z jeho děl se však neslučoval s estetikou tzv. socialistického realismu. (A malíř sám se nedokázal ztotožnit s nastupujícím komunistickým režimem a jeho novým pojetím výtvarného umění.)[6] V totalitním Československu postupně akademický malíř Jaroslav Veris upadl v zapomnění.[9][6] Našel svoje uplatnění ve scénografii a kostýmních návrzích pro divadelní inscenace.[3] [p 9] V 60. letech 20. století pobýval Veris na Sázavě, kde zachycoval českou krajinu s náměty z průmyslového prostředí (maloval např. tamní sklárny).[2] V roce 1966 zemřela Verisova druhá manželka.[2] Po její smrti se Veris oženil potřetí a z tohoto manželství se mu narodil syn Jaroslav – „Kiku“. [p 10] V 70. letech 20. století se začaly u Jaroslava Verise objevovat zdravotní komplikace a začal se mu zhoršoval zrak.[2] V roce 1976 ještě podnikl svoji poslední studijní cestu do Paříže a Itálie.[2] Jaroslav Veris zemřel 28. října 1983 v nemocnici[2] v Kutné Hoře.[5] Jeho syn Jaroslav zemřel v roce 1987 při dopravní nehodě.[2]

V meziválečném období patřil Veris k uznávaným malířům jak v Československu, tak i ve Francii.[9] První samostatnou výstavu měl Veris v Praze již roku 1925 a v roce následujícím (1926) další v Rudolfinu a v roce 1927 v Topičově salonu.[8] V roce 1928 pak následovaly výstavy v Brně a Ostravě a také v galerii Bernheim-Jeune v Paříži.[8] Ve 30. letech 20. století následovala další série jeho výstav.[8]

Jaroslav Veris vystavoval ve Francii, v Čechách (například v Praze, Košicích, Brně, Moravské Ostravě, Hradci Králové a Olomouci.[5]) a na Slovensku.[6]

• 1927/duben, květen – Jaroslav Veris: Obrazy z Paříže, Topičův salon (1918–1936), Praha[7]
• 1928/duben – Jaroslav Veris, Dům umění města Brna, Brno-město[7]
• 1931/duben – Jaroslav Veris, Dům umění města Brna, Brno-město[7]
• 1934/září, říjen – Jaroslav Veris, Dům umění města Brna, Brno-město[7]
• 1953 – Jaroslav Veris, Síň Sdružení výtvarníků Purkyně, Praha[7]
• 1959 – Jaroslav Veris, Síň Sdružení výtvarníků Purkyně, Praha[7]
• 1974/srpen, září – Jaroslav Veris: Obrazy, kresby a plastiky, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
• 2005/prosinec - 2006/únor – Jaroslav Veris, Grafický kabinet, Zlín[7]
• 2005/prosinec - 2006/únor – Jaroslav Veris: Petit Testament, Grafický kabinet, Zlín[7]
• 2019/září, říjen – „Veris/Paris“, Arthouse Hejtmánek, Praha[7]

• 1928/květen až říjen – Výstava soudobé kultury v Brně, Obchodně - průmyslový palác, Brno-město[7]
• 1946/květen – Člověk a práce, Pavilon Myslbek, Praha[7]
• 1949/prosinec - 1950/leden – Výtvarní umělci k II. všeodborovému sjezdu, Dům výtvarného umění, Praha[7]
• 1952/listopad, prosinec – Členská výstava 1952, Obecní dům, Praha[7]
• 1967/červenec, srpen – 1. pražský salon, Bruselský pavilon, Praha[7]
• 1969/září, říjen – 2. pražský salón obrazů, soch a grafik, Dům U Hybernů, Praha[7]
• 1970/září, říjen, listopad – Výtvarníci Prahy 3 a 10, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
• 1971/květen, červen – Obrazy, grafika a plastiky 18 výtvarníků, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
• 1974/leden, únor – Výstava obrazů, plastik, grafiky, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
• 1977/červen, červenec – Cestami života a umění: Výstava třinácti výtvarníků, Galerie bratří Čapků, Praha[7]
• 1982/duben, květen – Cestami života a umění: Výstava obrazů, soch, kreseb a grafiky jedenácti výtvarníků, Galerie Československý spisovatel, Praha[7]
• 1983/září, říjen, listopad – Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, Kabinet grafiky, Olomouc[7]
• 1984/březen, duben – Česká kresba 20. století ze sbírek Oblastní galerie výtvarného umění v Olomouci, 2. část, Kabinet grafiky, Olomouc[7]
• 1990/prosinec - 1991/únor – Aventinská mansarda: Otakar Štorch Marien a výtvarné umění, Dům U Kamenného zvonu, Praha[7]
• 2008/leden, únor, březen – Vzplanutí / Expresionistické tendence ve Střední Evropě 1903 - 1936, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc[7]
• 2008/říjen - 2009/únor – Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Městská knihovna Praha, Praha[7]
• 2009/březen - 2009/červen – Bytosti odnikud: Metamorfózy akademických principů v malbě 1. poloviny 20. století, Uměleckoprůmyslové muzeum, Brno-město[7]
• 2013/duben, květen – Metamorphoses. Proměny ženy ve výtvarném umění, Galerie Diamant, Praha[7]
• 2015/září, říjen, listopad – Má vlast: Pocta české krajinomalbě, Jízdárna Pražského hradu, Praha[7]
• 2016/duben - 2016/říjen – Portrét a figura ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8[7]
• 2016/duben - 2016/září – Uhlem, štětcem, skalpelem…, Muzeum umění Olomouc - Muzeum moderního umění, Olomouc[7]
• 2017/duben - 2017/říjen – Zátiší ze sbírky Kooperativy, Galerie Kooperativy, Praha 8[7]
• 2019/červen - 2019/září – Obrazy Kooperativy, Muzeum a Pojizerská galerie Semily, Semily[7]

• Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 1. 5. opravené vydání Praha: Ivo Železný, 2000. 605 stran, 218 stran. ISBN 80-237-3633-7.
• Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. Svazek 2. 5. opravené vydání Praha: Ivo Železný, 2000. strany 219 až 782, 224 stran. ISBN 80-237-3633-7.
• Rakušanová, Marie. Bytosti odnikud: metamorfózy akademických principů v malbě první poloviny 20. století v Čechách. Vydání 1. Praha: Academia, 2008. 508 stran. ISBN 978-80-200-1648-5.
• Dolenský, Antonín, ed. Kulturní adresář ČSR: biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. V Praze: Josef Zeibrdlich, 1934–1936. 2 svazky (585, 672 stran). (Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936)
• Toman, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 4., nezměněné vydání Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1993–1994. 3 sv. ISBN 80-900648-4-1. (II. díl; L - Ž) Poznámka: Kompletní reprint původního vydání z roku 1947–1950 včetně Dodatků z roku 1955; Obsahuje 1. díl. A-K. 1993. 605 stran; 2. díl. L-Ž. 1993. 782 stran; Dodatky. 1994. 224 stran.
• Pavliňák, Petr a kol. Signatury českých a slovenských výtvarných umělců. Vydání 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1995. 263 stran. Prameny a dokumenty. ISBN 80-901752-0-1.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Veris na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Veris
• Jaroslav Veris Zamazal (* 10. 7. 1900, Vsetín – † 28. 10. 1983, Kutná Hora) malíř, ilustrátor [online]. Informační systém (IS) abART (obsáhlá databáze českého a slovenského umění) [cit. 2019-11-25]. Dostupné online.
• APPELTOVÁ, Hana. Život a dílo: Jaroslav Veris Zamazal (1900-1983). Olomouc, 2017 [cit. 2019-11-25]. 70 s. bakalářská diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci; Filozofická fakutla; katedra dějin umění; obor: Teorie a dějiny výtvarných umění. Vedoucí práce Doc., PaedDr., Alena Kavčáková, Dr.. Ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné online.