Toyen

Narodila se 21. září 1902 na Smíchově (dnes Praha-Smíchov), v rodině poštovního pomocníka Václava Čermína (* 1870). Matka Marie (rozená Jedličková) se narodila roku 1868, starší sestra Zdeňka roku 1896. Rodina žila na pražském předměstí Smíchově.[3] O Toyenině dětství a dospívání je toho známo málo, „třebaže žila se svou starší sestrou na Smíchově, prohlašovala, že žádnou rodinu nikdy neměla a nemá“.[4] V 16 letech odešla z domova a živila se na Žižkově jako dělnice při výrobě mýdla. V letech 1919–1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole dekorativní malbu u prof. Emanuela Dítěte ml.

Toyen a Karel Teige (1925)

Velmi významné se pro ni stalo celoživotní přátelství s malířem, spisovatelem a fotografem Jindřichem Štyrským (1899–1942). Seznámili se na ostrově Korčula v létě roku 1922 a jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se připojili k avantgardnímu sdružení mladé české generace, k Uměleckému svazu Devětsil. Roku 1925 odjeli společně do Paříže, kde následujícího roku vyhlásili vlastní směr – artificialismus, který představoval originální alternativu k surrealismu a abstrakci.

Malíři Štyrský a Toyen v maskách při práci s "Deka" barvami, 1929.

V roce 1929 krátce provozovala s Josefem Hášou a Jaroslavem Štyrským módní ateliér a studio „Togo“, který se nacházel v obchodním domě U Nováků. Pomocí stříkací pistole, kterou zakoupil Háša, a barev „DEKA“ vyráběli umělci kravaty, šátky, šály, dámské prádlo a další módní zboží s motivy svých děl. Upoutávka na tento ateliér vyšla v časopise Domov dne 4. května 1929. Práce s rozprašovanými barvami však zhoršila Štyrského zdravotní stav a po uzdravení se do ateliéru již nevrátil a nastoupil jako redaktor časopisu Odeon. Z krátkého působení tohoto ateliéru pochází i známý dvojportrét Toyen a Štyrského v ochranných maskách.[5]

Štyrský a Toyen v Bretani, 1928

Byla také členkou Spolku výtvarných umělců Mánes a surrealistické skupiny kolem André Bretona a Paula Eluarda, se kterými se Toyen a Štyrský seznámili v Paříži. Po návratu z Paříže se v roce 1934 stali zakládajícími členy Skupiny surrealistů v ČSR (společně také s Bohuslavem Broukem, Karlem Teigem, Vincencem Makovským, či Vítězslavem Nezvalem aj.). Blízká si byla s Jaroslavem Seifertem, který o ní obdivně psal ve svých vzpomínkách, a Adolfem Hoffmeisterem – viz níže.

Během nacistické okupace, kdy byl surrealismus považován za zvrhlé umění, nemohla být díla surrealistů vydávána. Jindřich Štyrský v průběh okupace zemřel (21. 3. 1942), Jaroslav Ježek emigroval, někteří členové surrealistické skupiny se od surrealismu odvrátili. Toyen se stáhla do ústraní.[6] Po vyhlášení platnosti Norimberských zákonů na území protektorátu se v bytě Toyen v pražské Krásově ulici ukrýval surrealista Jindřich Heisler (1914–1953), který byl židovského původu.

Po válce Toyen mohla zase vystoupit na veřejnost a krátce vystavovala. Na jaře roku 1947 spolu s Jindřichem Heislerem opustila Československo v předtuše blížícího se komunistického puče. Odstěhovala veškeré své dílo a odjela do Paříže již natrvalo. Navázala na své předválečné kontakty – dobře se znala s hlavními představiteli surrealismu André Bretonem a Benjaminem Péretem. Vybudovat novou existenci jí pomohl mj. Ferdinand Peroutka.

Toyen na svou vlast nezapomněla, jak dokazuje např. cyklus obrazů Pražská domovní znamení. Její tvorba si uchovala specifický a originální ráz, nadále byla vyhledávanou ilustrátorkou a účastnila se řady kolektivních i samostatných výstav. V posledním desetiletí života se však stávala stále osamělejší. Těžce nesla rozpuštění pařížské surrealistické skupiny v roce 1969. Její přátelé postupně opouštěli tento svět. Bližší kontakt udržovala zejména s chorvatským básníkem Radovanem Ivšićem (1921–2009), který stárnoucí umělkyni pomáhal s výstavami a v roce 1973 připravil v pařížské galerii a knihkupectví Les Mains Libres výstavu věnovanou knižnímu dílu Toyen.

Toyen zemřela 9. listopadu 1980 v Paříži. Do posledních dnů se snažila pracovat. Pohřeb se konal za účasti nejbližších přátel na pařížském hřbitově cimetière des Batignolles,[7] kde jsou pohřbeni i její přátelé André Breton a Benjamin Péret. Československý tisk její úmrtí přešel mlčením. Umělecká pozůstalost byla rozprodána ve třech aukcích.

Historie české avantgardy je především oborem působnosti mužů. Zatímco řada pozoruhodných umělkyň pracovala v oblasti dekorativního umění, oblasti takzvaného vysokého umění, včetně malířství a sochařství, byly téměř výhradně doménou mužů. Toyen byla jedinou plně respektovanou členkou ženského pohlaví předválečné české avantgardy.

Toyen protestovala proti měšťáckým konvencím příklonem k anarchistickému hnutí, protestovala proti rodinným, společenským a kulturním autoritám, popřela tradiční „ženskou roli“ a chodila netradičně navzdory tehdejším konvencím (podobně jako třeba Marlene Dietrich) oblečená jako muž, ve smokingu a s motýlkem u krku, ostříhána nakrátko; mluvila o sobě v mužském rodě. „Právě tak jako neměla v lásce své vlastní příjmení, neměla ráda ani svůj ženský rod. Hovořila jen v rodě mužském. Bylo nám to zprvu trochu nezvyklé a groteskní, ale časem jsme si zvykli.“ – Jaroslav Seifert[8]

V roce 1922 se vzdala svého dívčího jména, od té doby jí s výjimkou několika blízkých přátel, kteří ji oslovovali familiérním „Manko“, nikdo neřekl jinak než Toyen. Pseudonym Toyen pro ni – podle svého tvrzení – vymyslel Jaroslav Seifert, který ji potkával, když chodila z dílny na mýdlo na Husově třídě na Žižkově (dnešní Husitská), byla oblečená do pánských dělnických kalhot, vesty a čepice. Pak ji potkal po několika letech a vymyslel jí pseudonym Toyen, který bezmyšlenkovitě napsal na ubrousek v Národní kavárně:

„Sbohem. Já jsem malíř smutnej, loučila se Toyen se svými přáteli uprostřed noci na pražské ulici“ – Jaroslav Seifert[8]

V literatuře existují i jiné výklady. Občas je pseudonym Toyen spojován s francouzským pojmem citoyen (občan).[p 1] Bohuslav Brouk interpretoval Toyen jako anagram věty „to je on“.[10]

Adolf Hoffmeister nakreslil v roce 1930 karikaturu Ten-Ta-To-yen pro Rozpravy Aventina, ve které se k pseudonymu úsměvně vyjadřuje.[11]

• 1902: Vltavská čp. 667/11, Praha 5-Smíchov, zde se 21. září 1902 narodila.
• 1940–1945: Krásova čp. 1834/2, Praha 3 – Žižkov, zde žila během nacistické okupace. Dne 10. září 2019 byla na fasádě domu odhalena pamětní deska, kterou vytvořil undergroundový malíř Martin Frinda. Deska je z hrubého plechu, je na ní vyobrazena tvář malířky, kterou překrývá nápis na tomto místě / v létech 1940–1945/ žila / tvořila / a milovala / toyen / marie Čermínová / zde také ukrývala / mladého židovského básníka / jindřicha / heislera. Text je ve stylu písma starých psacích strojů a nedokonalé, mírně rozhozené písmo připomíná protektorátní dobu. Svým odvážným činem Jindřicha Heislera uchránila před koncentračním táborem. V malém bytě u ní přespával ve vaně.[12][13]

V Paříži vytvořili Toyen a Štyrský nový umělecký směr – artificialismus. V manifestu tohoto směru, zveřejněném v časopise Red, vyšli z teorie poetismu, když artificialismus prohlásili za ztotožnění malíře a básníka a odmítli kubismus. Doslova uvedli: „Kubismus otáčel realitou, místo aby uvedl v pohyb imaginaci.(…) Artificialismus přichází s obrácenou perspektivou. Nechávaje realitu v klidu, usiluje o maximum imaginativnosti."[14] Artificiální obrazy Toyen představovaly plochy s lineárními prvky a křivkami, tlumenými přísvity a neurčitými texturami. Názvy obrazů Toyen a Štyrského inspirovaly Vítězslava Nezvala, jenž jim ve své sbírce Hra v kostky věnoval několik básní.

Pro Toyen bylo malování přirozenou vnitřní potřebou, oproštěnou od jakékoli ctižádostivosti. Sama se nikde neprosazovala, nepřizpůsobovala se požadavkům galeristů a výtvarných kritiků. Své samostatné výstavy obvykle pojímala jako manifestaci přátelství se surrealistickými básníky, kteří pro ni psali verše či texty do originálně upravených katalogů. Přestože život a dílo Toyen velmi přispělo k historii feministického umění a umělecké kritiky, Toyen nikdy otevřeně nevyjádřila své sympatie nebo podporu feminismu, stejně tak jako nikdy otevřeně nehovořila o své sexuální orientaci. Je však považována za průkopnici ženského umění, jako umělkyně, která reprezentuje a mění ženskou sexualitu, touhy a identitu, zároveň představila radikálně nový pohled na to, jak mohou ženy vnímat, přemýšlet a rozumět samy sobě v moderním světě.

Rok 1934, kdy Toyen podepsala prohlášení o založení Surrealistické skupiny v Československu, znamenal definitivní zlom v její práci. Poetika a politika surrealismu ovlivnila umělkyni do konce jejího života. Byla fascinována symbolismem surrealistů odhalujícím skryté nebo potlačené libido a sexuální touhy, který pomáhal budovat její představivost. Její obrazy a kresby jsou plné strašidel, fantomů, snových objektů, ale mají také silný erotický akcent. Častý je motiv rozbité panenky, oka, oděvu bez těla, částí těla či kostry nebo dravce.

Toyen je též známa svým oblíbeným a svobodným zobrazováním erotických motivů a erotickým humorem v tvorbě, zachycovala i tabuizované sexuální praktiky. V jejím díle figuruje otevřená sexualita, vzácně i homosexualita. Názory o její homosexuální orientaci je nutno ovšem považovat za nepodložené.[15][p 2]

K erotickým tématům přistupovala Toyen rozdílně podle toho, jednalo-li se o knižní ilustrace nebo tisky pro úzký okruh osob (v druhém případě byla tvorba otevřenější, včetně detailních vyobrazení pohlavních orgánů). Ať už se jedná o první nebo druhou skupinu je provedení takové, že díla mají svůj půvab a pohoršení mohou vzbudit pouze obtížně.[16]

U dráždivých erotických artefaktů Toyen nepodepisovala své ilustrace vlastním jménem či pseudonymem, většinou je zveřejňovala pod zkratkou T nebo XX.

artificialismus

• Fata morgana, 1926

surrealismus

• Dvě lesbičky, 1932
• Přízraky pouště, 1937
• Ranní setkání, 1937
• cyklus Střelnice, 1940
• cyklus Schovej se, válko, 1944

Důležité místo v tvorbě Toyen zaujímá knižní tvorba; celkem vytvořila na 500 knižních obálek. Společně se Štyrským začala pracovat na návrzích obalů knih, z nichž většina byla pro jedno z nejvíce inovativních českých nakladatelství té doby – Odeon, dále pracovala pro nakladatelství Melantrich, Rudolf Škeřík a další. Mezi autory, jejichž knihy jsou navrženy dle Toyen v druhé polovině roku 1920, byly především knihy českých spisovatelů a kritiků, jako je Jaroslav Seifert, Vítězslav Nezval, Jindřich Honzl, nebo Karel Schulz. Jejich knižní design obvykle sestával z kombinace fotomontáže a abstraktní roviny.

Knihy též ilustrovala (např.: Vítězslav Nezval: Anička skřítek a Slaměný Hubert", 1936). Pro některé knihy navrhovala vazbu (zlacená ražba) a frontispisy (edice Symposion Rudolfa Škeříka)

Po emigraci do Francie se knižní tvorbě přestala věnovat.

Olej nazvaný Vidím, že má bílá stránka zezelenala, který pochází z pařížského období Toyen. se prodal 8.5.2022 za 28,5 milionů korun.[17] Název obrazu byl použit i na parte malířky. Nejdráže prodaným obrazem je obraz Cirkus z 20. let minulého století, který se v dubnu 2021 prodal za 79,56 milionu korun.[18]

• Katalog výstavy obrazů Štyrského a Toyen v Alšově síni Umělecké besedy (1931, Praha)
• Katalog výstavy obrazů a kreseb Štyrského a Toyen – Jaroslav B. Svrčekl (1932, Krásná jizba Praha)
• Toyen – Vítězslav Nezval (1938, Praha)
• Toyen – André Breton, Jindřich Heisler, Benjamin Péret, (1953, Editions Sokolova, Paříž)
• Toyen – Radovan Ivšić (1974, Editions Filipacchi, Paříž)
• Toyen: En surrealistisk visionar – Ragnor von Holten (1984, Lindfors Forlag, Koping)
• Toyen: Das malerische werk – Rita Bischof, (1987, Verlag Neue Kritik, Frankfurt nad Mohanem)
• Exposition Toyen – André Breton (1947, Galerie Denise Rene, Paříž)
• Toyen – André Breton a spoluautoři (1958, Galerie Furstenberg, Paříž)
• Toyen – Ragnor von Holten (1985, Modern Musreet, Stockholm)
• Musée national d'art moderne, Strysky, Toyen, Heisler (1982, Centre Georges Pompidou, Paříž)
• Toyen – Karel Srp, spolupráce Lenka Bydžovská (2000, Galerie hl. města Prahy, nakladatelství Argo Praha).
• L'Univers de Toyen, collages, assamblages. Paris 2003
• BYDŽOVSKÁ, Lenka; SRP, Karel. Knihy s Toyen. Praha: Akropolis, 2003. 118 s. ISBN 80-7304-030-1.

• BARTŮŇKOVÁ, Barbora; LE BRUN, Annie; FORBES, Meghan; GÖRGEN-LAMMERS, Annabelle; HERGOTT, Fabrice; LEBEL, Jean Jacques; PRAVDOVÁ, Anna, Bertrand Schmitt, Karel Srp, Jindřich Toman. Toyen Snící rebelka. Příprava vydání Anna Pravdová, Annie Le Brun, Annabelle Görgen-Lammers. Praha: Národní galerie Praha, 2021. 336 s. ISBN 9788070357736.
• NEZVAL, Vítězslav. 1961. Z mého života. Praha: Československý spisovatel.
• PACHMANOVÁ, Martina. 2004. Neznámá území: českého moderního umění – pod lupou genderu. Praha: Argo.
• POCHE, Emanuel. 1975. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia.
• SEIFERT, Jaroslav. 1982. Všecky krásy světa: příběhy a vzpomínky. Praha: Československý spisovatel.
• SRP, Karel. Toyen. Praha: Galerie hlavního města Prahy : Argo, 2000. 392 s. ISBN 80-7010-028-1, ISBN 80-7203-273-9.

• Kubismus
• Surrealismus
• Svaz moderní kultury Devětsil
• Spolek výtvarných umělců Mánes
• Skupina surrealistů v ČSR
• Aventinská mansarda
• Ženy ve fotografii
• Seznam českých fotografek

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Toyen na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Toyen ve Wikislovníku
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Toyen
• Toyen v informačním systému abART

životopis

• životopis na stránkách Galerie Art
• heslo na Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století
• Grafiky s pornografickou tematikou Toyen většinou podepisovala jako T nebo XX (k výstavě v Chrudimi), Mikuláš Kroupa, 31. 3. 2004, ČRo7 (kresby, fotografie Toyen)
• Toyen na webu Bohuslava Brouka
• (anglicky) Toyen (1902–1980). Sexuality, Desire, Identity.

dílo

• několik akvarelů, litografií, zinkografií, art-pro.cz
• 2 litografie, ed.uiuc.edu
• několik akvarelů, koláží, litografií, zinkografií, galerieart.cz
• Po představení, 1943, olej, plátno, 110 x 53 cm, Galerie výtvarného umění v Chebu, (z Vademecum, Moderní umění v Čechách a na Moravě 1890–1938), galleryjk.cz
• obrazy, kresba, intimate.cz
• 2 obrazy, klet.org (hvězdárna Kleť, malá planetka (4691) Toyen = 1983 TU )
• 5 obrazů, 1 knižní vazba, knihovna.kvary.cz
• 2 obrazy, part.cz
• 2 obrazy, 1 litografie, plumart.com
• 6 litografií, spaightwoodgalleries.com
• Marie Toyen, the-artists.org
• profil na Myspace, vedle díla obsahuje i fotografie autorky

fotografie Toyen

• několik fotografií, galerieart.cz

francouzsky (obrazy, fotografie Toyen)

• Toyen, Jaroslava Gregorová, 15. 11. 2001, ČRo7
• Toyen – 100 ans depuis sa naissance, Jaroslava Gissubelová, 23. 9. 2002, ČRo7
• Toyen est revenu dans une salle de vente tchèque, Alain Slivinsky, 17. 5. 2004, ČRo7
• Toyen, la grande dame du surréalisme, Václav Richter, 15. 10. 2004, ČRo7

zeměpis (inspirace)

• Toyen (Töien,Tøyen,Toien) v Norsku
• Péret and Toyen