Jindřich Waldes

Hrobka Jindřicha Waldese na židovském hřbitově na Olšanech

Waldes Koh-i-noor patentky pro německý trh

Jindřichův otec byl obchodník Karel Waldes, provozoval hospodu a malý krámek s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora, matka Anna, rozená Hoffeová, pocházela z jihočeské textilácké rodiny. Jindřich se měl vyučit v obchodu s peřím, ale učení nedokončil, protože získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky. Pro svou znalost cizích jazyků se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe.

V roce 1902 spolu se strojním mechanikem, ing. Hynkem Pucem (1856–1938) odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález – zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek), který nahradil práci až deseti zručných dělníků. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyráběl další stroje. Waldesova značka, Miss KIN, vznikla na lodi plující roku 1912 kde potkal slečnu Elizabeth Coyne,[2] která si vložila do oka Waldesovu patentku. František Kupka namaloval Miss KIN v olejových barvách a Vojtěch Preissig zhotovil graficky firemní logo. Další používané značky byly Otello a Koh-i-noor.

Waldes Koh-i-noor s hlavní výrobou v Praze-Vršovicích, kam se přesunul v roce 1907, se za třicet let vypracoval na velký koncern, vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočnými závody ve Varšavě (1908), Drážďanech, Paříži (1911), Vídni (1920), Barceloně (1928) a v New Yorku. Domácí konkurenci, firmu Lokesch, koupil již v roce 1909.

V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, kterou Jindřich nechal emigrovat do USA před válkou (on sám se z vlasteneckých důvodů rozhodl zůstat v Československu), z nacistického vězení vyplatila za osm milionů protektorátních korun. Nejdříve byl letecky přepraven do Lisabonu. Dlouhou plavbu z Lisabonu do New Yorku však Waldes nepřežil a za nevyjasněných okolností v květnu 1941 zemřel v kubánské Havaně, kde loď zakotvila během cesty.

Pohřben byl v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na Olšanech[3].

Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění.

Roku 1912 zveřejnil svou sbírku spinadel, knoflíků a pásů a označil ji názvem Waldesianum. Roku 1917 k ní vydal českou a německou verzi ilustrovaného katalogu. 25. září roku 1918 pro ni v nové budově ve Vršovicích otevřel Waldesovo muzeum šatních spínadel, jež se během dvaceti let rozrostlo na kolekci více než sedmdesáti tisíc exponátů, patřily k němu knihovna, archiv a studijní sbírka kresebné a fotografické dokumentace. Ředitelkou muzea byla pražská historička umění židovského původu Paula Wahleová, kurátorem a výkonným redaktorem muzejního časopisu původem slovenský historik Ješek Hofmann. Jindřich Waldes zakoupil mj. unikátní soubor gotických klenotů a spinadel, nalezený koncem 19. století zazděný na hradě Karlštejně, takzvaný Karlštejnský poklad. Muzeum bylo z rasových důvodů uzavřeno roku 1940, zrušeno teprve v roce 1947, když jeho sbírky byly rozděleny mezi Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou.

Kromě veřejné sbírky knoflíků a spinadel Waldes také pro své privátní potěšení v domě na Vinohradech (Americká ulice 44) sbíral obrazy, grafiku a sochy různých slohových období. Tato díla byla evidována a označena štítkem Waldesova obrazárna. Počínala barokními obrazy a grafickými listy Jana Škréty, Václava Kupeckého, Václava Vavřince Reinera, Petra Brandla, Františka Xavera Palka, Antonína Birckhardta, Jana Jakuba Hartmanna či Norberta Grunda, pokračovala malbou 19. století, zejména od Vojtěcha Hynaise a končila díly jeho osobních přátel, Františka Kupky, Vojtěcha Preissiga, Emila Filly a grafickými listy Josefa Váchala[4]. Větší část všech uměleckých sbírek byla po roce 1991 prohlášena kulturními památkami České republiky a navrácena z Národní galerie i z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze dědicům, žijícím ve Spojených státech amerických. Po restitučním řízení následovaly velkorysé dary dědiců, jakými byly v roce 1995 Karlštejnský poklad do Umprum muzea v Praze nebo Škrétovo Zvěstování do NG, jež mělo bouhužel jen v mizivé míře odezvu ve výkupu dalších artefaktů do českých státních sbírek. Většina sbírky tak byla rozprodána v aukcích.

Waldes byl také mecenášem žijících umělců. Tak jako v počátcích pomáhal se zakázkami Františku Kupkovi, tak také Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat moderní grafickou dílnu a vydat řadu jeho knih.[5]