Obecní dům

Obecní dům (původním názvem Obecní dům Král. hl. města Prahy[1], nazývaný též např. Obecní dům u Prašné brány[2][p 1] nebo Reprezentační dům hlavního města Prahy) čp. 1090 je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze. Stojí na náměstí Republiky (or. č. 5), v sousedství Prašné brány naproti domu U Hybernů. Slouží především reprezentačním účelům a kulturním akcím (koncerty, výstavy).

Obecní dům
Obecní dům
Účel stavby

reprezentační účely, kulturní akce

Základní informace
Slohsecese
ArchitektiAntonín Balšánek
a Osvald Polívka
Výstavba1905–1912
Současný majitelHlavní město Praha
Poloha
Adresanáměstí Republiky 1090/5
Staré Město
110 00  Praha 1
UliceCeletná, náměstí Republiky, U Obecního domu a U Prašné brány
Souřadnice50°5′15,43″ s. š., 14°25′41,66″ v. d.
Obecní dům
Obecní dům, Praha
Další informace
Rejstříkové číslo památky11738/1-449 (PkMISSezObrWD)
WebOficiální web
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. jako své sídlo, a poté dvůr ještě sloužil jako sídlo panovníků v letech 1383–1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu. Po Václavu IV. zde sídlil jeho bratr Zikmund Lucemburský, jeho zeť Albrecht II. Habsburský, Ladislav Pohrobek, Jiří z Poděbrad a Vladislav Jagellonský, který ze Starého Města přesídlil zpět na Pražský hrad.

Do dnešní doby se z Královského paláce zachoval jen název přilehlé ulice Královodvorská a průchod do Prašné brány v Celetné ulici. Protože z Královského paláce vycházely korunovační průvody českých králů, nachází se Obecní dům vlastně na počátku tzv. Královské cesty. Areál byl později využíván k různým účelům, když byl využíván jako seminář, byl v areálu také postaven kostel svatého Vojtěcha. V letech 1902–1903 byly všechny budovy v areálu včetně kostela zbořeny.[3] S výkopy základů se počalo 21. srpna 1905, dům byl slavnostně otevřen 16. prosince 1912.[1]

Obecní dům vstoupil dvakrát do historie československé státnosti: 28. října 1918 zde byla vyhlášena samostatnost Československa a v listopadu 1989 zde proběhla první setkání dosavadní komunistické vlády s představiteli Občanského fóra v čele s Václavem Havlem. Dům prošel rozsáhlou rekonstrukcí v letech 1994–1997.

Architektura

Smetanova síň Obecního domu

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905–1912 na základě vítězství v architektonické soutěži podle plánů architektů Antonína Balšánka a Osvalda Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek, Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Interiér

Jeho interiér zahrnuje několik sálů, z nichž největší je Smetanova síň sloužící jako koncertní sál pro cca 1200 posluchačů; pořádají se zde především koncerty Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, dále pak festivalu Pražské jaro, varhanní koncerty aj. Další sály jsou Grégrův sál, Sladkovského sál a Primátorský salónek. Kromě koncertů se zde pořádají výstavy a další společenské akce.

V přízemí a v suterénu je několik restaurací a kaváren. Poblíž hlavního vchodu je v provozu informační středisko.

Okolí

V okolí Obecního domu se nacházejí další významné objekty:

Galerie

Odkazy

Poznámky

  1. Jak vyplývá z Věstníku hl. m. z roku 1913, byl přinejmenším v tomto roce považován název Obecní dům u Prašné brány považován za oficiální. Přitom název Obecní dům u Prašné věže byl označen za germanismus.

Reference

  1. Otevření Obecního domu Král. hl. města Prahy. Věstník obecní Král. hl. města Prahy. 31. 12. 1912, s. 507. Dostupné online.
  2. Věstník obecní Král. hl. města Prahy. 2. 10. 1913, s. 352. Dostupné online.
  3. Historie Obecního Domu. www.obecnidum.cz [online]. [cit. 2012-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-19.

Související články

Externí odkazy


This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.