Hluboká nad Vltavou

Sídlo v podhradí někdejšího královského hradu Froburg (původně Wroburch), zbudovaného ve 13. století, se poprvé připomíná roku 1378 (Markt Podhrad). Německý název hradu pochází od středohornoněmeckého slova vrô, tj. „pán“ (blízce příbuzné je moderní slovo Frau) a znamenal tedy „Pánův hrad“ či „Hrad Páně“). Od počátků byl hrad zván též česky Hluboká, snad pro někdejší hluboký les či vyvýšenou polohu.

Hrad Froburg vlastnil v druhé půli 13. století Čéč z Budivojovic, kterému dal král Václav I. hrad do zástavy. Král Přemysl Otakar II. hrad Čéčovi odebral a začlenil jej opět mezi královské hrady. Jak uvádí prof. Josef Žemlička ve své práci Přemysl Otakar II. Král na rozhraní věků (str. 215), byl pás přemyslovských fundací impozantní. Hluboká tak byla začleněna do králových hradních opor jako byl Písek, Bechyně, Vimperk, Myšenec, Protivín a Újezdec u Týna. Po smrti krále na Moravském poli drželi krátce Hlubokou Vítkovci – Záviš z Falknštejna se svým bratrem Vítkem. Po popravě Záviše z Falknštejna na louce pod hlubockým hradem dne 24. srpna 1290 se hrad opět dostal do držení královské komory.[3]

Císař Zikmund hrad se vsí zastavil Mikuláši z Lobkovic a od něj jej vykoupil v roce 1454 Jiří z Poděbrad a dal jej zapsat jako věno své druhé ženě Johance z Rožmitálu. Po smrti krále Jiřího se hradu zmocnil Jindřich Roubík z Hlavatec a královně Johance ho vrátil až poté, co mu byly zaplaceny válečné škody. Až na tuto epizodu byla tedy Hluboká v držení Johanky 21 let, z toho 17 let ji držela jako česká královna. Po smrti královny 12. listopadu 1475 přešla Hluboká do držení jejího bratra Jaroslava Lva z Rožmitálu a na Blatné. V roce 1490 bylo království panství Hluboká zastaveno Vladislavem II. Vilémovi z Perštejna.[4] Po smrti Viléma z Perštejna patřila Hluboká na krátký čas jeho bratru Janovi, který v roce 1534 Hlubokou postoupil svému švagrovi Ondřeji Ungnadovi ze Suneku. V roce 1561 vykoupila hlubocké panství od Suneků královská komora, od které panství v roce 1562 koupil Jáchym z Hradce. Jeho vnuk Jáchym Ondřej z Hradce v prosinci 1598 prodal Hlubokou Bohuslavovi Malovcovi z Malovic. V roce 1622 byl Malovcům za jejich účast na stavovském povstání majetek zkonfiskován. Ferdinand II. pak hlubocké panství přenechal svému generálu Donu Baltasarovi de Maradas. Rodina Marradasů dne 1. října 1661 prodala hlubocké panství Janu Adolfu I. hraběti Schwarzenbergovi.[5]

V letech 1741 až 1742 (za válek o rakouské dědictví) byl hrad Hluboká obsazen francouzským vojskem a opakovaně byl obléhán rakouským vojskem. Dne 25. května 1742 došlo nedaleko Hluboké k bitvě u Zahájí.[6]

V letech 1799–1800 za napoleonských válek bylo na Hluboké zimoviště ruského pluku.[5]

Za 1. světové války padlo nebo na následky zranění zemřelo 70 místních občanů, 14 občanů zůstalo nezvěstných.[5]

Dne 25. ledna 1945 projížděl železniční stanicí Hluboká nad Vltavou-Zámostí transport smrti s polonahými vězni na otevřených vagonnech. Po průjezdu vlaku zůstali na kolejích ležet čtyři mrtví vězni. Po skončení 2. světové války přes Hlubokou prchali němečtí vojáci, kteří se chtěli dostat do amerického zajetí a kteří odhazovali překážející zbraně. 10. května 1945 bylo na silnici u židovského hřbitova zastaveno nákladní vozidlo s 35 příslušníky Wehrmachtu, které sovětší vojáci zastřelili (v roce 1994 proběhla exhumace).[5]

Ve 2. polovině 20. století došlo k velkým stavebním zásahům do podoby města a jeho extravilánu.[5] Kvůli stavbě vodní nádrže Hněvkovice, která byla primárně vybudována jako zdroj technologické vody pro Jadernou elektrárnu Temelín, byla vysídlena a zbourána část Purkarce.[7]

Vlastní místní část Hluboká nad Vltavou se rozkládá pod zámeckým vrchem v místech, kde řeka Vltava opouští rovinatou Českobudějovickou pánev a začíná si razit cestu Táborskou pahorkatinou. Jádro města (někdejší podhradí) je situováno na levém vltavském břehu. Do nynější podoby se tento sídelní útvar rozrostl spojením Hluboké, Podskalí, Hamrů a pravobřežního Zámostí.

Z turistického hlediska je Hluboká nad Vltavou velice atraktivní, největším lákadlem pro návštěvníky je novogotický Zámek Hluboká. Krom toho se zde nacházejí další atraktivní cíle: Zoo Ohrada, přepychové golfové hřiště, Knížecí dvůr, Alšova jihočeská galerie. Ve městě je minipivovar.[10] V Bavorovicích a v Municích jsou vesnické památkové zóny. Přibližně dva kilometry jihozápadně od města se nachází druhý největší rybník České republiky Bezdrev. Město spadá do turistické oblasti Českobudějovicko-Hlubocko.

V roce 1895 A.J.Schwarzenberg nechal na předpokládaném místě popravy Záviše z Falkenštejna na pravém břehu Vltavy  postavit pomník.[13]

• Jiří Andreska (1931–1999), myslivecký historik, muzejník, etnograf, publicista
• Karel Bidlo (1904–1992), fagotista a hudební pedagog
• Eduard Bloch (1872–1945), lékař
• Jan Bor (1886–1943) divadelní režisér
• Václav Dragoun (1865–1950), první ředitel Poštovního muzea
• Václav Lacina (1906–1993), prozaik, básník a humorista
• Jaroslav Michal (1911– 1988), římskokatolický teolog, duchovní, právník, odborník na církevní právo a vysokoškolský pedagog
• Jan Oswald (1890–1970), geolog, mineralog, spisovatel a středoškolský pedagog
• Adolf ze Schwarzenbergu (1890–1950), hlava Schwarzenberské primogenitury
• Karel Skalický (*1934), římskokatolický teolog, duchovní, vysokoškolský pedagog
• Rudolf Vácha (1860–1939), akademický malíř.
• Jan Pavel Veselý (1762–1810), houslista a hudební skladatel
• Josef Vlasák (*1948), molekulární biolog, mykolog, vysokoškolský pedagog
• Růžena Wisteinová, rozená Roza Řehořová, anglicky Rosine Wistein (1867–1937), česko-americká lékařka, aktivistka, spolková činovnice, sufražetka a feministka, členka americké sekce tzv. Prvního československého odboje

• Bollingen, Švýcarsko
• Grein, Rakousko
• Neustadt an der Aisch, Německo

• Hluboká nad Vltavou
• 
  Restaurace
• 
  Silnice k parkovišti
• 
  Hluboká z dálky
• 
  Obchod
• 
  Židovský hřbitov
• 
  Železniční stanice
• 
  Městský úřad
• 
  Plavební komora
• 
  Sochy
• 
  Kostel
• 
  Hlubocká alej
• 
  Závišův pomník