Purkarec

Okolí Purkarce bylo osídleno jíž v pravěku. V nevelké vzdálenosti jsou hradiště Baba a Litoradlice. Nad pravým břehem Vltavy je hradiště Hradec. V dubnu 2007 byl na zalesněném svahu vrchu nad Purkarce objeven soubor 74 měděných žeber s příměsí olova ze starší doby bronzové. V okolí Purkarce jsou zachovaná mohylová pohřebiště ze střední doby bronzové a doby halštatské.[7]

Při záchranném výzkumu byla v Purkarci odkryta část osady ze druhé poloviny 7. století (dvě polozemnice). Osada stála na jižním svahu, sklánějícím se k potoku Rachačka, těsně u jeho soutoku s Vltavou. Polozemnice měly plochu pouhých 9 m² a kryla je sedlová střecha. Byly nalezeny i fragmenty časně slovanské keramiky s výzdobou rytou hřebenovým nástrojem.[8] Vesnice vznikla ve středověku během kolonizace hvozdu severně od královského hradu Hluboká. Karel IV. v této oblasti založil hrad Karlův hrádek. Blízko něj je zmiňováno větší sídlo (téměř jistě dnešní Purkarec). Podle písemných pramenů bylo městečko Purkarec oficiálně založeno v roce 1352; je však pravděpodobné (například podle popisu osídlení okolí Karlova hrádku v historických listinách), že sídlo existovalo již dříve. Zdejší kostel sv. Jiří se stal farním kostelem v roce 1364. Prvním farářem se stal Žibřid z Netolic. Do purkarecké farnosti patřilo ve středověku i Zahájí, Mydlovary a Olešník.[9] Správu městečka zajišťovali konšelé a rychtář. V lednu 1377 král Václav IV. udělil svému kuchaři a čeledínovi Kundovi lán pozemku v Purkarci, lán pozemku v Jeznici a opuštěný mlýn pod Jeznicí (pozdější Buzkov) s tím, že se tam on a jeho dědicové budou starat o lesy. V roce 1454 sídlil v Purkarci na lovčím a svobodnickém dvorci Jan, lovčí z Purkarce, roku 1490 Petr, lovčí z Purkarce, roku 1598 byl majitelem tohoto dvorce Bohuslav z Bejšovce (Bejšova), roku 1608 Jetřich Malovec z Malovic, roku 1614 Klíma, později Tomáš Baka z Křesína a Tomáš Janát ze Dřítně. Lovčí a svobodnický dvůr, také rychtářství, byl na místě, kde je dnes dům Purkarec č. 7 a kde se říká u Janátů. Byla to jednopatrová gotická budova z drobného kamene, která se dochovala až do roku 1880, kdy byla od základu přestavěna. Purkarecký lovčí měl ve svém obvodu hájenství v Municích, Zlatěšovicích, Velicích a v Jeznici.[4] rozvoj městečka však nepokračoval a podle urbáře z roku 1490 se Purkarec, který byl formálně městečkem,[10] svou velikostí příliš nelišil od sousedních vesnic.[7]

Obvod purkarecké rychty, která byla součástí hlubockého panství, byl koncem 15. století velký. V roce 1490, kdy purkareckého rychtáře dělal hajný Jan z Munic, který nesídlil v Purkarci, patřilo pod purkarecké rychtářství městečko Purkarec, Velice, Olešník, Munice, Chlumec, Bavorovice, Hosín, Chotýčany, Libnič, Dobřejovice, Jeznice, Poněšice, Vlkov, Všechlapy (zanikly), Mydlovary, Zlatěšovice (zanikly), Zliv, městečko Podhradí (dnes Hluboká nad Vltavou), Křesín, a rybáři na řece Vltavě.[4][11] Zřejmě se zde vykonávalo i tzv. hrdelní právo, protože zde existuje místo, kterému se říkalo Na Šibeničním vrchu (vpravo od silnice z Purkarce do Chlumce, východně od vrchu Strážiště). V urbáři z roku 1490 se uvádí i „biřická čtvrť“;[4]

Již v 16. století část místního obyvatelstva tvořili lesní dělníci a voraři (plavci).[4][7] Po třicetileté válce zůstalo devět z třiceti purkareckých usedlostí pustých.[7] Do roku 1848, kdy byla tato instituce zrušena, zůstával Purkarec sídlem rychty, do jejíhož obvodu tehdy patřil Buzkov, Jeznice a Jaroslavice.[7] Posledním purkareckým rychtářem byl Antonín Rys (Kubík) z čp. 18. S rychtářstvím byla spojena i hospoda.[4] Od roku 1850 byl Purkarec samostatnou obcí.[4] V devatenáctém století místní vlastenecký farář František Kalina popularizoval mezi odbornou i laickou veřejností některé své romantické smyšlenky o Purkarci (zaniklý klášter atd.) jako historicky ověřená fakta.[4]

Od roku 1902 do roku 2013 zde byla pošta.[12] V první světové válce padlo 24 občanů z Purkarce, jejich jména jsou na pomníku obětí první a druhé světové války [13] K elektrifikaci Purkarce došlo v roce 1930. V noci z 2. na 3. července 1944 byl u Purkarce vysazen paradesantní výsadek vyslaný během druhé světové války z Anglie na území Protektorátu Čechy a Morava. Byl organizován zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany a řazen byl do třetí vlny výsadků. Krycí název výsadku byl Operace Glucinium. Koncem srpna 1944 byl za pomoc parašutistům zatčen hajný Josef Rybák, dále jeho manželka Terezie a lesní dělník Vojtěch Ambrož; všichni tři v koncentračních táborech zahynuli.[4][14] V roce 1975 byla pro spojení s purkareckou Malou Stranou vybudována lávka pro pěší a pro jednosměrný průjezd osobních automobilů.[7]

Usnesením vlády ČSSR č. 221/78 ze dne 7. září 1978 a usnesením vlády ČSR č. 300/78 ze dne 18. října 1978 bylo rozhodnuto o vzedmutí hladiny Vltavy vodní nádrží Hněvkovice pro potřeby plánované jaderné elektrárny Temelín. Realizace záměru měla za následek zánik Jaroslavic, Buzkova, celého Purkarce na pravém břehu (purkarecké Malé Strany), velké části Purkarce na levém břehu a lávky.[7]

Purkarecký jez a Purkarec v roce 1960

Pamětní síň voroplavby

Historie purkareckého spolku Vltavan sahá do dubna 1902 (viz kap. Historie). Spolek je od 20. února 1992 registrován pod názvem Spolek Vltavan Purkarec.[21] Při slavnostních příležitostech oblékají členové spolku kroj, který napodobuje uniformu francouzského válečného námořnictva z roku 1848.[22] Pánský stejnokroj se skládá z červenobíle pruhované košile, černého saka, červené šerpy, černé vázanky, tmavomodré nebo černé čepice se štítkem (kšiltem) a bílých kalhot. Ženy nosí červenobíle pruhované košile, červené šerpy, černé vázanky a bílé skládané sukně.[21] Spolek provozuje malé muzeum.[23] Dne 8. září 2016 byl Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihočeského kraje doplněn o Vltavan Purkarec – tradice voroplavby.[24]

• ČERNÝ, Jiří. Poutní kaple sv. Rozálie v Rachačkách u Purkarce. Výběr. 2001, čís. 4, s. 320–329.
• VONDRÁŠEK, František. Vorařská kronika Františka Vondráška z Purkarce. Příprava vydání Josef Blüm. Pelhřimov: Městské centrum kultury, Nová Tiskárna Pelhřimov, 2012. 113 s. ISBN 978-80-260-2486-6.

• Římskokatolická farnost Purkarec
• Voroplavba v Čechách

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Purkarec na Wikimedia Commons