Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné

Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné (1425? – 23. říjen 1485)[1] byl český katolický aristokrat, bratr druhé manželky krále Jiřího z Poděbrad Johany z Rožmitálu. V letech 1465–1467 vedl mírové poselstvo, jehož cílem bylo podpořit snahu Jiřího z Poděbrad vytvořit unii křesťanských evropských států. Jako první Čech v historii získal při pobytu v Burgundsku Řád zlatého rouna.[2]

Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné
Erb Pánů z Rožmitálu
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
1467 – 1479
PanovníkJiří z Poděbrad, Vladislav Jagellonský
Narození1425
Úmrtí1485 (ve věku 59–60 let)
ChoťI. Machna, čili Markéta z Waldsteinu
II. Eliška Bezdružická z Kolowrat († 1489)
RodičeJan z Rožmitálu a Ludmila ze Strakonic
DětiKateřina († 1528)
Zdeněk Lev (kolem 1460–1535)
Johana
Příbuznísestra: Johana z Rožmitálu (asi 1400–1475)
švagr: Jiří z Poděbrad (1420–1471)
Profesediplomat
OceněníŘád zlatého rouna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se pravděpodobně kolem roku 1425 Janu z Rožmitálu a na Blatné. Měl sestry Hedviku a Johanu a bratra Protivu.[3] Sestra Johana se stala druhou manželkou Jiřího z Poděbrad a českou královnou. V roce 1452 se Jaroslav Lev objevil mezi voliteli Jiřího z Poděbrad za správce země, kdy byl již jeho švagrem.

Za jeho života již páni z Rožmitálu byli významným panským rodem, který měl v držení majetky na jihu Čech. Jaroslav Lev držel hrad Rožmitál a Blatná a v roce 1458 měl v zástavě hrad v Písku. Nabyl panství Přimda, Domažlice, Střela, Písek, Újezdec, Pecka a Hluboká.[4] Na Blatné si vybudoval svůj dvůr, který se měl podobat královskému dvoru v Praze. Po celý život byl katolík.[3]

V roce 1461 byl svědkem svatební smlouvy Zdeňkovi ze Šternberka a téhož roku táhl do boje proti Albrechtu Hohenzollernskému, kterému Jiří z Poděbrad vypověděl válku. Vedl část vojska na Domažlice k Hersbrucku. V roce 1462 spolu s dalšími českými pány přispěl k osvobození císaře Fridricha III. a jeho rodiny z obležené Vídně. Často doprovázel svého švagra Jiřího z Poděbrad a svou sestru Johanku k politickým schůzkám se zahraničními osobnostmi. Jeho angažovanost mu v roce 1462 přinesla hodnost nejvyššího zemského sudí. V této době se Jiří z Poděbrad již zaobíral myšlenkou o vytvoření společných branných sil křesťanských zemí (pod vedením českého krále), která by bojovala proti Turkům a za osvobození Jeruzaléma. Dne 16. května 1464 bylo do Francie vysláno poselstvo v čele s Albrechtem Kostkou z Postupic, jehož členem byl i Jaroslav Lev. Úkolem přesvědčit francouzského krále Ludvíka XI., aby stál v čele spolku křesťanských králů. Poselství však nebylo úspěšné, výsledkem byl a pouze přátelská smlouva s Francií.[5]

Cesta na konec světa

Sotva pár měsíců po návratu do Čech, vyslal Jiří z Poděbrad další misi po evropských zemích, kterou vedl již Jaroslav Lev. Na cestu dostal doprovodný list královny Johany a císaře Fridricha III. Výprava neměla být jen kavalírskou cestou či poutní cestou, nýbrž měla světu ukázat že český národ není národem kacířů, ale kultivovaných pravověrných věřících. Poselstvo vyjelo z Prahy dne 26. listopadu 1465 a sestávalo ze 40 českých pánů a rytířů. Mezi nimi byli např. Bořita z Martinic, Burian ze Švamberka a Jan Žehrovský z Kolovrat. V Norimberku se k poselstvu připojil i kupec a bankéř Gabriel Tetzel z Gräfenbergu, který z cesty pořídil cestopis. Tetzel měl pravděpodobně také na starosti finanční správu výpravy. Poselstvo navštívilo nejdříve v Bruselu burgundského vévodu Filipa III. V Burgundsku jako první Čech obdržel Řád zlatého rouna.[2] Poté navštívili v Londýně krále Eduarda IV., ve Francii Ludvíka XI., v Kastilii Jindřicha IV. a aragonského krále Jana II., v Portugalsku Alfonse V., v Itálii milánského vévodu Galleazza Maria Sforzu, benátského dóžete Cristofora Mora a ve Štýrském Hradci císaře Fridricha III. Také měli navštívit uherského krále Matyáše, nepřítele Jiřího z Poděbrad, ale ten je odmítl. Poselstvo na své rok a půl trvající cestě navštívilo také Santiago de Compostela a také vesnici Finisterre, tedy tehdejší domnělý konec světa. Cestu podrobně ve svém deníku popsal člen družiny, Václav Šašek z Bířkova. Návrat poselstva zpět do Čech v roce 1467 byl poznamenán druhou husitskou válkou (1467–1471), kdy se Jednota Zelenohorská postavila proti králi Jiřímu a jeho stoupencům, kterým byl i Jaroslav Lev. Cesta proto byla změněna a místo přes Moravu se poselstvo vracelo do Prahy přes Jaroslavovo panství Blatná.[6] Při vjezdu do Prahy vyšli poselství naproti Rokycana a univerzitní mistři.[7]

Po návratu

V roce 1467 se stal nejvyšším hofmistrem českého království. V letech 1474–1479 byl hejtmanem prácheňského kraje.[4] Po návratu z cesty až do konce života byl Jaroslav Lev ve válce s Jednotou Zelenohorskou a Janem z Rožmberka. Do bojů se zapojil i jeho bratr Protiva. Takřka zbytek svého života strávil v sedle na koni v bojích. V roce 1472 činil nájezdy do Rakouska, odkud rakouští páni činili nájezdy do Čech a na Moravu. Účastnil se zemských sněmů a sjezdů. V roce 1479 byl již jako vážený pán přítomen na schůzi krále Vladislava a Matyáše o dodržení smluv v Olomouci.[1]

Zemřel v roce 1480.[1] Je pohřben v Blatné v kostele Nanebevzetí Panny Marie vedle své manželky Elišky Bezdružické z Kolovrat († 1489).

Potomstvo

Poprvé se oženil s Machnou, čili Markétou z Valdštejna. V pozdním věku si vzal se Elišku Bezdružickou z Kolovrat. Měl tři děti, dcery Kateřinu a Johanku a syna Zdeňka Lva, který byl dědicem rodu.[3]

  • Kateřina – († 1528) provdala se jako Smiřická ze Smiřic a podruhé z Kolovrat
  • Zdeněk Lev (kolem 1460–1535) – oženil se s Kateřinou Švihovskou z Riesenburka, zastával funkce dvorského sudího a nejvyššího zemského sudího. Byl správce veškerých králových důchodů a králova věřitele, čímž se stal nejmocnější mužem v zemi. 15 let zastával také úřad nejvyššího purkrabí. Byl významným mecenášem umění
  • Johanka

V kultuře

Václav Šašek z Bířkova, který byl členem poselství Jaroslava Lva z Rožmitálu napsal o cestě cestopis Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. Byl napsán česky, ale originál se nezachoval, pouze latinský překlad, který roku 1577 pořídil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský. Další zprávu o cestě pořídil německý kupec a bankéř Gabriel Tetzel z Gräfenbergu, který se k poselstvu přidal v Norimberku.

Cestopis Václava Šaška z Bířkova inspiroval Aloise Jiráska k napsání knihy Z Čech až na konec světa (1888).

V roce 1941 si vedení města v Rožmitále pod Třemšínem na radnici objednalo obraz Pasování Jaroslava Lva z Rožmitálu na rytíře, který namaloval akademický malíř Jan Šebek. Ten zhotovil i sgrafito zpodobňující Jaroslava Lva z Rožmitálu na fasádě Panského domu na náměstí v Rožmitále pod Třemšínem.[8]

Odkazy

Reference
  1. Kotlárová, str. 32
  2. Jaroslav Lev z Rožmitálu [online]. Ministerstvo zahraničích věcí ČR [cit. 2022-03-09]. Dostupné online.
  3. Kotárová, str. 24
  4. Slavík, str. 54
  5. Kotlárová, str. 25–26
  6. Kotlárová str. 26–27
  7. Kotlárová, str. 28
  8. HÁSEK, Jindřich. Kouzelné město Rožmitál 2. 1. vydání. vyd. Rožmitál pod Třemšínem: Jindřich Hásek, 2004. 128 s. ISBN 80-903447-6-3. Kapitola Hotelier Vondráček z Panského domu a chodský malíř, který přišel za chlebem, s. 30–45.

Literatura
  • SLAVÍK, František Augustin. Rožmitál pod Třemšínem a jeho okolí. Město Rožmitál pod Třemšínem: Rožmitál pod Třemšínem, 2005. 294 s. ISBN 80-239-4958-6.
  • ŠAŠEK Z BÍŘKOVA, Václav. Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. [s.l.]: Československý spisovatel, 1974. 169 s.
  • KOTLÁROVÁ, Simona. Páni z Rožmitálu. České Budějovice: Veduta, 2008. 256 s. ISBN 978-80-86829-37-1.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.