Strakonice

Na rozdíl od mnoha měst v Čechách a na Moravě nebyly Strakonice založeny jako královské město,[3] ale vznikaly postupným slučováním čtyř menších osad – Strakonic, Bezděkova, Žabokrt a Lomu –,[4] které se spojily v poddanské město Strakonice. Středověké dějiny města jsou nerozlučně spojeny s historií zdejšího hradu, který začali počátkem 13. století budovat Bavorové ze Strakonic. První zmínku o tomto hradě obsahuje listina krále Václava I. z roku 1235.[5] První písemná zmínka, v níž se hovoří o Strakonicích, pochází z roku 1243, kdy Bavor I. ze Strakonic daroval polovinu strakonického hradu a vsi v okolí Strakonic[6] řádu johanitů (později zvaných maltézští rytíři), kteří v něm vybudovali raně gotický kostel zasvěcený svatému Prokopovi a klášter. Podrobnější popis města přináší až listina z roku 1318, v níž bratr Bavora III. ze Strakonic Vilém popisuje, co všechno patří johanitskému řádu. Z jeho popisu je zřejmé, že Strakonice už v té době byly plně funkčním městem.[6]

První zmínka o velkém požáru, který postihl město, je z roku 1357,[6] ale již 10 let nato, v roce 1367, mu Bavor IV. ze Strakonic potvrdil městská privilegia. Strakonice však nadále zůstaly poddanským městem.[4]

Posledním z rodu Bavorů ze Strakonic byl Břeněk, který byl z finančních důvodů nucen prodat v roce 1402 svoji část hradu a města Vykeřovi z Jenišovic.[5] Ten pak ještě téhož roku prodal majetek Řádu johanitů, jmenovitě jeho velkopřevorovi Jindřichovi z Hradce.[5]

Od roku 1421 se po zničení pražského sídla řádu husity stal strakonický hrad sídlem velkopřevorů a konventu, kteří odtud spravovali své komendy v českých zemích až do konce 17. století. Strakonice se tak v husitské a pohusitské době staly nejvýznamnějším sídlem johanitského řádu.[7] Není tedy divu, že byly jedním z hlavních středisek protihusitského odporu. Za husitských válek hrad nebyl dobyt, to se stalo až za třicetileté války, kdy v letech 1619 a 1641 město i hrad vyplenilo švédské vojsko.[5]

Jedenáct let po smrti krále Jiřího z Poděbrad, roku 1482, byly ve městě ustanoveny první řemeslnické cechy, a sice krejčovský, soukenický, kráječský a postřihovačský.[8] Tím byly položeny základy tradice textilní výroby ve Strakonicích.[5] Z roku 1578 pak pochází první písemná zmínka o zdejším pivovaru. Píše se o něm v závěti velkopřevora Václava Zajíce z Házmburka (1555–1578).[5] Počátkem 16. století jsou ustanoveny další cechy, zejména koželužský a kloboučnický[6] a roku 1716 cech punčochářů.[3] Zdárný rozvoj zdejší textilní výroby přerušila třicetiletá válka, která město citelně poškodila.[9]

Roku 1626 postihl Strakonice další ničivý požár, který zasáhl západní část města včetně radnice a městského archivu. Popelem tehdy lehlo přes 100 domů.[5] Spolu s dopadem událostí třicetileté války tím byly město a jeho okolí natolik poznamenány, že se velkopřevor Rudolf Colloredo z Wallsee (1585–1657) rozhodl přestěhoval sídlo řádu zpět do Prahy. Strakonice tak zůstaly jedním ze tří panství v užívání velkopřevora (Strakonice, Varvažov, Horní Libchava).[10]

V roce 1770 začal velkopřevor hrabě Michael Ferdinand z Althannu budovat jihovýchodně od Strakonic barokní poutní kostel s trojkřídlým ambitem.[11] Od roku 1771 začala kolem něj vznikat osada Podsrp (dnes součást Předních Ptákovic). Kostel, dokončený roku 1774, byl zasvěcen Panně Marii Sedmibolestné. Dodnes je znám jako Kostel Panny Marie Bolestné. Mezitím ve Strakonicích v roce 1772 vyvrcholila epidemie moru, na niž zemřelo 424 občanů města, což byla skoro čtvrtina jeho obyvatel.[5]

Strakonice 19. století lze charakterizovat jako město s rozvíjejícím se průmyslem.[9] Kromě již zaběhlé textilní výroby zaměřené nově především na výrobu pokrývek hlavy, především fezů pro vývoz (továrna Fezko byla založena v roce 1812),[8] to byla doprava, zejména železnice, která napomáhala rozvoji průmyslu.[6] V roce 1868 byla otevřena Železniční trať Plzeň – České Budějovice, k níž roku 1893 přibyla Železniční trať Strakonice–Volary a v roce 1899 ještě Železniční trať Březnice–Strakonice.

Počátek 20. století je poznamenán zejména 1. světovou válkou. Po vzniku samostatné republiky a následné pozemkové reformě, kdy byl Řádu maltézských rytířů odebrán jeho majetek, skončila téměř 700letá správa města řádem.[6] V roce 1919 byla ve městě založena Jihočeská zbrojovka, která v roce 1932 již jako Česká zbrojovka v Praze zahájila výrobu motorových kol a posléze i motocyklů.[12] Tak začala slavná éra motocyklů značky ČZ. V roce 1920 vznikla Akciová společnost továren na fezy se sídlem ve Strakonicích, která vyráběla i vlněné látky, přikrývky, pletené zboží, barety a čapky.[13]

Během 2. světové války vyráběla Zbrojovka zbraně pro potřeby německých okupantů.[12] Německá okupace Čech, Moravy a Slezska znamenala konec zdejší židovské obce.[14] V listopadu 1942 byli strakoničtí Židé odvlečeni do koncentračního tábora Terezín,[6] odkud putovali dál do vyhlazovacích táborů.

Dne 6. května 1945 osvobodily Strakonice jednotky 3. americké armády generála Patona. Po osvobození se výroba ve Zbrojovce začala opět orientovat na motocykly.[6] Výroba zbraní byla ve Strakonicích ukončena v roce 1946.[12] Rovněž závod Fezko se navrátil k původní výrobě vlněných látek, přikrývek, pleteného zboží a pokrývek hlavy.[15]

Za komunistického režimu došlo k rozsáhlé přestavbě města. V 70. letech minulého století byla zbourána řada historických staveb, které musely ustoupit nové výstavbě, včetně bývalé synagogy a rodného domku F. L. Čelakovského.[16][6]

Co do geomorfologického členění se území města nachází na rozhraní tří celků: V centru Strakonic jde o Českobudějovickou pánev, která zde podél řeky Otavy vybíhá úzkou sníženinou, zvanou Strakononická kotlina na západ (až k Novosedlům). Předměstí na severní straně, stejně jako připojené místní části dále vlevo od Otavy, už představují jižní okraj celku Blatenská pahorkatina (konkrétněji jeho podcelku Horažďovická pahorkatina, okrsku Radomyšlská pahorkatina). Nad severozápadním okrajem města se zde vypíná vrch Kuřidlo (546 m). Okrajové místní části na jihovýchodě, po pravé straně Otavy, příslušejí k celku Šumavské podhůří (podcelek Bavorovská vrchovina, okrsek Miloňovická pahorkatina). V něm též leží nejvyšší bod města, vrch Velká Kakada (jinak též zvaný Srpská, 564 m).

Z hlediska klimatické regionalizace Česka dle Quitta spadá většina území města do mírně teplé oblasti třídy MT11.

Ve Strakonicích má tradici především průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví.

Textilní průmysl zde zastupuje Fezko, a. s., které začalo roku 1812 vyrábět slavné fezy.^[zdroj?] Vyráběly se také barety a jiné pokrývky hlavy, přikrývky, pletené zboží a vlněné látky. Dnes se vyrábějí hlavně autotextilie. Firma vlastní Tonak, a. s., a v roce 2005 založila dceřinou společnost Fezko Slovakia, s. r. o. v Žilině.^[zdroj?]

ČZ (Česká zbrojovka) byla založena roku 1919 (původní název Jihočeská zbrojovka). Zpočátku vyráběla jen pistole, vzduchovky a pak i automatické zbraně. Od roku 1929 dělá firma jízdní kola a od roku 1932 i motocykly (též zn. Jawa), které největší slávy dosáhly v 50. a 60. letech 20. století. V roce 1946 byl podnik znárodněn a ukončila se výroba zbraní. V 80. letech došlo k útlumu výroby motocyklů a firma se soustředila na produkci řetězů, nástrojů, forem, odlitků a obráběcích strojů k výrobě autokomponentů – převodových skříní a turbodmychadel.

Strakonice získaly právo vařit pivo (tzv. právo várečné) v roce 1367, i když pivo se zde vařilo už před rokem 1308. Místní měšťanský pivovar byl založen roku 1649. Dnes vaří piva značky Dudák (DUDÁK Black tmavý ležák, DUDÁK Driver nealkoholické pivo, DUDÁK Nektar světlý ležák, DUDÁK Premium světlý ležák, KLOSTERMANN polotmavý ležák KRÁL ŠUMAVY světlý ležák, OTAVSKÝ zlatý, PÁRTY soudek, ŠVANDA světlé pivo, VELKOPŘEVOR světlý speciál). Punc jedinečnosti tomuto zlatému moku dodával fakt, že strakonické pivo Dudák bylo vařeno ženou – paní sládkovou Dagmar Vlkovou. Od roku 2015 je tomu ale jinak, sládkem pivovaru je ing. Dušan Krankus.

Zdravotnické služby

Pohled na Strakonice z kopce Podsrp

Strakonická nemocnice poskytuje péči na 314 lůžkách v 8 lůžkových odděleních a v 58 odborných ambulancích ve Strakonicích, Vodňanech a Blatné. V nemocnici se každý rok narodí kolem 800 dětí, bývá hospitalizováno cca 15 000 pacientů a lékařský personál ošetří zhruba 260 000 ambulantních pacientů. To vše zajišťuje přes 500 kmenových zaměstnanců.

Strakonická nemocnice je nositelem prestižního titulu Baby Friendly Hospital, získala certifikát jakosti podle ČSN ISO 9001:2001 a akreditaci podle SAK ČR.[24]

Nový autobusový terminál u vlakového nádraží

Strakonice leží na křižovatce silnic první třídy 4 (Praha–Strážný) a 22 (Draženov – Klatovy – Vodňany – České Budějovice).

Městem prochází železniční trať 190 (Plzeň – České Budějovice), otevřená 1. září 1868. Tato trať je od 60. let elektrizována střídavou napájecí soustavou 25kV, 50Hz. Dále zde odbočuje trať 198 Strakonice – Volary (otevřená v úseku Strakonice – Vimperk dne 15. října 1893) a trať 203 Strakonice – Březnice, otevřená 11. června 1899.

Městskou hromadnou dopravu zajišťuje pět autobusových linek firmy ČSAD STTRANS a. s. Autobusové nádraží meziměstské dopravy leží nedaleko vlakového nádraží, od roku 2018 v rámci společného terminálu. Přímé autobusové spojení je provozováno do Prahy, Českých Budějovic a Brna.

Ve Strakonicích se nachází také vnitrostátní civilní letiště se dvěma přistávacími/vzletovými dráhami – Letiště Strakonice.

Strakonický hrad - hradní věž Rumpál

Kostel sv. Prokopa na strakonickém hradě

Kostel sv. Markéty

Mariánský sloup

Ocelová lávka přes Otavu

Jiří Meitner - Strakonický hrad, plátno, olej špachtlí, 2013

• Strakonický hrad – založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky. V roce 1243 daroval Bavorem I. a jeho manželka Bohuslava část hradu řádu maltézských rytířů, kteří si zde ve stísněném prostoru vybudovali komendu (klášter). V nejstarší raně gotické části kolem kostela sv. Prokopa s věží, kapitulní síní a ambitem se zachovala řada stavebních detailů ze 13. století a velmi cenné fresky (kolem 1340) v ambitu a na kruchtě kostela. Západní věž Rumpál je z doby kolem roku 1300, jižní věž Jelenka byla přistavěna kolem 1500. Stavební úpravy byly ukončeny 1714–1721 barokní západní zámeckou přístavbou, takže současná podoba hradu kombinuje prvky několika architektonických slohů. Hrad byl dvakrát dobyt a zpustošen. Od roku 1995 je celý areál prohlášen za národní kulturní památkou a v posledních letech prošel nákladnou a rozsáhlou rekonstrukcí (za přispění fondů EU a tzv. Norských fondů). Dnes v jeho areálu sídlí Muzeum středního Pootaví, Šmidingerova knihovna, nově opravené sály (Rytířský sál, Maltézský sál, sál U Kata) v budově bývalého panského pivovaru využívá k představením a výstavám Městské kulturní středisko.
• Barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 1730–1740, též morový, dříve stál na Velkém náměstí, na místě staršího sloupu z roku 1586
• Kostel sv. Markéty z let 1580–1583 podle plánů V. Vogarelliho na místě staršího kostela, průčelí upraveno roku 1777. Jednolodní stavba se síťovou klenbou a věží.
• původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava ze 13. století blízko obou nádraží s barokními úpravami
• Poutní kostel Navštívení Panny Marie Bolestné v části Podsrp na jihovýchodním okraji města z 18. století, který se stal vyhledávaným poutním místem. Zajímavý je trojkřídlý ambit na západní straně kostela stejně jako jednopatrová fara s volutovými štíty.[11]
• Bývalá radnice na Velkém náměstí – zdobená sgrafity akademického malíře Josefa Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše
• Budova České spořitelny – sgrafitová výzdoba taktéž Josefa Bosáčka na návrh Václava Malého
• Židovský hřbitov asi 2 km od Strakonic ve směru na Pracejovice
• Masné krámy (čp. 142) – původní středověká zástavba
• Domy čp. 44 a 45 – tzv. Papežovy domy
• pamětní deska T. G. Masaryka na domě čp. 47 (Velké nám.) s reliéfem profesora a nápisem: "V tomto domě promluvil 16. 2. 1891 svoji kandidátní řeč před svým zvolením za poslance do Říšské rady první prezident Československé republiky T. G. Masaryk"
• Pamětní deska Josefa Skupy na domě čp. 140 (dříve hostinec U Švehlů)
• Pozdně empírový gloriet – drobná stavba podobající se otevřenému antickému chrámu z roku 1837, nachází se na umělém návrší v Rennerových sadech
• Pomník Jana Husa a Antonína Rennera
• Pomník Františka Ladislava Čelakovského od sochaře Břetislava Bendy
• kaple sv. Jana Nepomuckého
• Kaple sv. Martina – u bývalého Siebertova ústavu pod areálem nemocnice, dnes domov důchodců
• Most Jana Palacha z roku 1977
• Ocelová lávka pro pěší a cyklisty z roku 2009
• Velké dudy – na kruhovém objezdu u Fezka, autor Ing. Pavel Pavel
• Stonehenge – replika brány pravěké svatyně, také od Ing. Pavla Pavla, který si na tom zkoušel teorii o stavbě Stonehenge v Anglii
• Memento strakonických Židů – podoba sedmiramenného svícnu menora, uprostřed doplněný kamenem z řeky Otavy - se nachází u Měšťanského pivovaru nedaleko stavby nové lávky (2009)
• Kolem města se v jeho hranicích rozkládají či do nich alespoň zasahují následující chráněná území:
  • PR Bažantnice u Pracejovic
  • PR Kuřidlo
  • PP Ryšovy
  • PP Tůně u Hajské
• Ve Strakonicích je též vyhlášeno několik památných stromů:
  • Otavský dub, na pravém břehu Otavy západně od města
  • Podsrpenské lípy, dva stromy v Podsrpenské ulici (I/22), směrem z města asi 150 m za vodojemem
  • Švandova lípa, v lokalitě Na Kalvárii, někdejším hřbitově vpravo od silnice do Pracejovic
  • Václavská lípa, v Podsrpenské ulici poblíž hasičské stanice

• Adam Holeksa (*1984), mistr světa ve sportovní kynologii

• Jaroslav Beck (* 1988), hudební skladatel
• Miroslav Beneš (* 1956), politik
• MUDr. Jan Zdeněk Cvrček (1915–2005), internista na strakonické poliklinice, ředitel okresního ústavu národního zdraví, přednosta oddělení klinické biochemie. Krátce před svou smrtí dokončil svou poslední knihu, kterou věnoval svým rodným Strakonicím. Rukopis je nyní uložen v Muzeu středního Pootaví, které bude hledat cesty k jeho vydání. Dr. Cvrček spolupracoval také s filmem, rozhlasem a televizí.
• František Ladislav Čelakovský (1799–1852), básník, překladatel a slavista
• Adolf Daněk (1869–1950), sběratel pošumavského folklóru
• Jaroslav Dvořák Šumavský (1857–1964), akademický malíř a grafik, Mnoho obrazů namaloval na Šumavě, proto své práce podepisoval „Šumavský“
• Jaroslav Formánek (1884–1938), dudák a propagátor dudácké hry, profesor dudácké hudby na konzervatoři v Praze. Byl nazýván králem dudáků
• Bernard Gruber (1683–1737), převor vyšebrodského kláštera, hvězdář, matematik, spisovatel.
• Táňa Hodanová (1892–1982), herečka a režisérka
• František Horký (1879–1936), malíř a grafik
• Vojtěch Hrubý (1915–2006), hudebník, dudák, pedagog na LŠU Strakonice (zavedl v roce 1969 výuky hry na dudy a vychoval velkou řadu dudáků), zakladatel Strakonické dudácké muziky
• Valentin Kochan z Prachové (1561–1621), magistr filosofie, působil jako zemský direktor, měšťan, písař a přední radní Nového Města Pražského. Po pražské defenestraci (svržení místodržících z oken pražské hradní kanceláře) jej zvolilo stavovské shromáždění jedním ze 30 direktorů (prozatímní vlády). Byl sťat 21. června 1621 na Staroměstském náměstí.
• Vít Krejčí (* 2000), pátý český basketbalista v NBA
• Hana Křížková (* 1957), muzikálová zpěvačka a herečka
• Česlav Augustin Ludikar (1825–1892), historik, archeolog, filozof, vstoupil do služeb maltézských rytířů, sepsal první česky psané dějiny maltézského řádu
• Věra Machoninová (* 1928), architektka
• František Mareš (* 1960), profesionální diskžokej, moderátor, sběratel autogramů, již 30 let působí na diskotékách na Strakonicku.
• Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), narozen v Hodoníně, poslanec za okres Strakonice ve Vídeňské říšské radě
• Jiří Meitner (* 1958), malíř a grafik, na Strakonicku trvale žije a Strakonicemi jsou inspirované některé jeho obrazy a kresby. Jsou to zejména motivy strakonického hradu s věží Rumpál.
• Ladislav Mráz (1923–1962), basbarytonista
• Vít Oftalmius Strakonický z Oskořína (1550–cca 1597), právník, soudní a městský úředník, pedagog a spisovatel.
• Pavel Pavel (* 1957), experimentální archeolog
• Ivo Pondělíček (* 1928) psycholog, sexuolog, malíř a spisovatel
• Josef Režný (1924–2012), patřil mezi výrazné osobnosti českého národopisu, nestor strakonických dudáků
• Alexander Salák (* 1987), hokejový brankář, který chytá v KHL za tým SKA Petrohrad, je účastníkem zimních olympijských her i mistrovství světa v ledním hokeji.
• Josef Skupa (1892–1957), loutkář
• Roman Škoda (* 1964), operetní zpěvák, sólista hudebního divadla Karlín
• Josef Šmidinger (1801–1852), zakladatel strakonické knihovny, byl předlohou k Jiráskově postavě pátera Vrby v knize F. L. Věk
• Zdeněk Troška (* 1953), filmový režisér, trilogie „Slunce, seno,…“ , Princezna ze mlejna 1. a 2. díl – natáčena v jižních Čechách, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Z pekla štěstí
• Roman Turek (* 1970), hokejový brankář, mistr světa z Vídně v roce 1996, od stejného roku hráč severoamerické NHL, vítěz Stanley Cupu v roce 1999. Držitel Jennings Trophy za roky 1999 a 2000 a Zlaté hokejky za rok 1994

• Bad Salzungen, Německo
• Calderdale, Spojené království
• Lengnau, Švýcarsko

• Strakonice
• 
  Panorama strakonického hradu ze severu přes řeku Otavu
• 
  Stará radnice na Velkém náměstí
• 
  Spořitelna z roku 1906 a dům U hroznu na Velkém náměstí
• 
  Velké náměstí, vpravo vstup do Masných krámů
• 
  Rennerovy sady s altánem z roku 1837
• 
  Lidická ulice s kaplí sv. Martina
• 
  Papežovy domy v západní části Velkého náměstí
• 
  Hrad
• 
  Pohled od hradu na kostel svaté Markéty
• 
  Kostel sv. Markéty od hradu přes řeku Otavu
• 
  Zámek (rezidence velkopřevorů Maltézského řádu, 1715)
• 
  Řeka Otava
• 
  Z výšky
• 
  Fezárna
• 
  Městský úřad
• 
  Židovský hřbitov
• 
  Sirotčinec
• 
  Strakonický dudák socha
• 
  Poutní kostel Panny Marie Bolestné v místní části Podsrp
• 
  Kaple sv. Jana Nepomuckého v Rennerových sadech
• 
  Pomník strakonického rodáka F. L. Čelakovského v místní části Podskalí nad řekou Otavou
• 
  Strakonický hrad z ulice Pod Hradem