Březnice

Osídlení předcházející středověké tržní osadě se nacházelo na nedalekém vrchu Šance (na levé straně od silnice I/19 směr Mirovice), kde stávalo staré slovanské hradiště Bozeň. V současné době jsou na tomto místě patrny zbytky valů původního centra kraje, které se v 11. století přesunulo do Březnice a Mirovic.

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1224, kdy první písemné prameny hovoří o rodu Buziců, který založil v místech dnešního městečka tržní osadu, nacházející se při tzv. Zlaté stezce (lat. Semita Aurea, roku 1212 označovaná též jako antiqua via), což byla obchodní stezka spojující Pasov a Prahu (vedla kromě mnoha dalších významných českých měst např. přes Prachatice, Dobříš či Mníšek). Významnými komoditami přepravovanými po této stezce byla především sůl, směřující z rakouských solných dolů do českých zemí, dále pak látky, koření, slané ryby a víno, z Čech do Rakouska bylo přepravováno především obilí, chmel, med či pivo. V trase Zlaté stezky vznikla v první polovině 19. století Pasovská silnice, nazývaná též Dobříšsko-Vimperská, jejíž trasu kopíruje dálnice D4 a na ni navazující silnice I/4.

Ve 14. století bylo známo těžbou stříbrných rud, vlastníky panství byli v tomto období Buzicové, následně roku 1415 český král Václav IV. prodal Březnici Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína, přívrženci a stoupenci Mistra Jana Husa (Petr Zmrzlík byl adresátem jednoho z posledních Husových dopisů, napsaných těsně před jeho smrtí 5. července 1415). 10. srpna 1422 byly gotická tvrz i městečko dobyty katolickými vojsky vedenými Hanušem z Kolovrat a Vilémem ze Švihova a v při této události došlo i k významnému zničení tvrze. Za vlády Zmrzlíků došlo po roce 1457 k obnově poničené tvrze a k jejímu dalšímu rozšíření v podobě nového sklepení ve východní části. K vymření tohoto rodu došlo na konci 15. století.[3]

K dalšímu rozvoji města došlo po roce 1506 za držení Malovců z Chýnova, kteří pokračovali ve stavebních úpravách gotické tvrze a částečně i města samotného. Kolem tvrze vzniklo kruhové opevnění s podkovovitými baštami a vodním příkopem (dochováno v podobě tří bašt a úseků zdiva mezi nimi), na jehož tvorbě se měl dle pramenů podílet i stavitel Benedikt Rejt z Pístova, který kromě Březnice působil i ve službách Lvů z Rožmitálu na zámku v Blatné (1524-1531) a také na hradě Švihov. V roce 1506 byl založený také zámecký pivovar. Roku 1547 se Petr Malovec zapojil do povstání šlechty a měst proti císaři Ferdinandu I. Habsburskému a byl potrestán konfiskací majetku - ztratil panství Vimperk a v roce 1548 i Březnici.

Vrcholné období rozkvětu Březnice nastává v polovině 16. století, resp. po roce 1548, kdy panství získal do svého držení Jiří z Lokšan se svou manželkou Kateřinou, rozenou Adlerovou. Lokšanové iniciují významnou přestavbu gotické tvrze na renesanční zámek, jejíž velká část byla dokončena do konce 16. století - na této přestavbě se měli dle městské knihy a berní ruly ze 17. století podílet i Vlaši, kteří ve městě osídlili lokalitu nazývanou Medulán (odvozeno od názvu italského města Milán, lokalita se nacházela v místech Počapelské ulice) a kteří se podíleli na sgrafitové výzdobě zámku, která je označována jako jeden z prvních výskytů sgrafita v českých zemích.[4]

Za panování Lokšanů se také setkáváme s prvními zmínkami o židovském osídlení ve městě. Jedna ze dvou teorií hovoří o založení ghetta Ferdinandem z Lokšan kolem roku 1570 po ničivém požáru, kdy byly židovskému obyvatelstvu vyčleněny pozemky v severozápadní části města, kde vzniklo židovské ghetto, pojmenované podle tehdejšího vlastníka panství. Pravděpodobnější druhá teorie je spojována s translokačním reskriptem císaře Karla VI. z roku 1726, majícím za cíl soustředit židovské obyvatelstvo v uzavřených částech měst, povětšinou na jejich okraji - na předměstích. V letech 1726-1747 vzniklo na pravidelném půdorysu březnické ghetto se dvěma náměstími a oddělené od zbytku města jednou brankou v severní části náměstí.[5] Součástí většího náměstí je také barokní synagoga, přestavěná po požáru v roce 1821 do klasicistní podoby.

Lokšanům bylo celé panství zkonfiskováno po bitvě na Bílé hoře, kdy byli tři synové Ferdinanda z Lokšan potrestáni ztrátou hrdla, cti a majetku (někteří v pozdějších letech ze strachu přestoupili na katolickou víru) a v roce 1623 získal panství Přibík Jeníšek z Újezda, menší písař desk zemských, karlštejnský purkrabí za rytířský stav a královský prokurátor v procesu s 27 českými pány na Staroměstském náměstí. Za jeho vlády dochází k barokní přestavbě a dostavbě zámku (vnější a vnitřní arkády, kaple Neposkvrněného početí Panny Marie a parkánová zahrada), ale také města - na náměstí byl vystavěn barokní kostel sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského (nahradil původní a menší kostel sv. Mikuláše, který stával v jihovýchodní části náměstí) dle návrhu Carla a Martina Luragových, z jejichž pera pochází i návrh a realizace kostela sv. Rocha na hřbitově. Po třicetileté válce bylo ve městě 80 obydlených domů (a pouze 8 pustých).[3] K dalšímu růstu došlo i za vlády březnické větve Krakovských z Kolovrat, kteří zdědili březnické panství po smrti Jana Josefa Jeníška z Újezda v roce 1728.

Za Kolovratů-Krakovských došlo roku 1821 k požáru židovského ghetta, po němž byla většina ghetta přestavěna do klasicistní podoby, včetně objektu synagogy. Dále se zvětšovalo osídlení města, pro srovnání: v roce 1757 mělo město 137 domů, v roce 1786 již 200.[3] Posledními šlechtickými majiteli panství byli Pálffyové z Erdödu, kteří kromě zámku vlastnili i rozsáhlé polnosti a lesy okolo Březnici a zaměstnávali velkou část obyvatel města. Ti zde žili až do roku 1945, kdy jim byl zámek i polnosti zkonfiskován na základě Dekretu presidenta republiky (Edvarda Beneše) o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa publikovanému pod číslem 12/1945 Sb.

Městečkem je Březnice od roku 1327, roku 1575 byla povýšena na město, titul město byl navrácen roku 1975. Název samotný je pravděpodobně odvozený od březových hájů (stejným způsobem byla pojmenována též část Příbrami – Březové Hory), jiný z pramenů hovoří o založení při břehu řeky Skalice, protékající městem.[4]

Nejvíce obyvatel bylo při sčítání lidu v Březnici zaznamenáno v roce 1980 (3808). Nejvýraznější úbytek obyvatel byl zaznamenán v roce 1921, kdy oproti roku 1910 ubylo 240 obyvatel. Ve stejném roce byl zaznamenán i nejmenší počet obyvatel (2818). Vývoj počtu obyvatel a sčítání domů je uveden v tabulce:[12]

Kdy byla založena škola v Březnici není známo, ale již v 16. století za vlády Lokšanů z Lokšan, stála škola na náměstí poblíž kostela svatého Ignáce. Jako rektor školy je v roce 1586 uváděn jistý Řehoř. Škola jako v jiných městech zanikla po bitvě na Bílé Hoře, ale byla znovu obnovena již v roce 1634. V roce 1640 založil nový pán Přibík Jeníšek z Újezda, jezuitskou kolej v Březnici, jejímž rektorům dal roku 1650 právo dosazovat učitele na celém březnickém panství. Přibíkův dědic František Jeníšek z Újezda dal v roce 1654 založit jezuitské gymnázium, které fungovalo 120 let, až do zrušení jezuitského řádu v roce 1774. Téhož roku byly obnoveným řádem školním rozděleny školy na normální, hlavní a triviální. Březnická škola byla prohlášena za triviální. V roce 1783 se stala městskou trojtřídní školou, jejímž správcem byl kněz, který převyšoval ředitele a vyučoval náboženství. Škola sídlila v budově v níž bylo předtím jezuitské gymnázium. Ve škole se vyučovalo německy. V roce 1791 byla škola krajskou školní komisí v Písku povýšena na vzornou městskou školu, čímž dostala právo vzdělávat učitelské kandidáty pro farní a filiální školy. První kandidáti se přihlásili již o rok později a první kurz trval necelé čtyři měsíce. Tehdejší ředitel školy Antonín Vočka byl vysoce vzdělaný, vystudovaný na gymnáziu a univerzitě v Praze, Štýrském Hradci a v Římě. Mluvil plynule česky, německy, latinsky, vlámsky a francouzsky. Byl také literárně činný. Když byl v roce 1795 povolán, aby se stal ředitelem v Lounech, nastoupil na jeho místo Jan Holejcha, který zde působil do roku 1805. Třetím ředitelem se stal Jan Vokoun, za něhož byla v roce 1809 škola povýšena na hlavní a řediteli byl stanoven roční plat 400 zlatých. V roce 1834 byla škola rozšířena o čtvrtou třídu. Roku 1836 byla škola přistavěna o druhé poschodí. V roce 1849 přibyla pátá třída a na škole, kde se dosud vyučovalo německy se začalo vyučovat v českém jazyce. Roku 1853 byla na škole ustanovena industriální učitelka Žofie Geringerová. Po změnách školního zákona v roce 1866 byla škola přejmenována na obecnou školu a přibyly předměty, které se více hodily pro veřejný život žáků. Prvním řídícím učitelem se stal Jan Zika, jehož v roce 1904 vystřídal František Běle. V letech 1871–1872 byly otevřeny také chlapecké a dívčí školy měšťanské, které byly první rok umístěny v budově radnice, poté v budově obecní školy. Po požáru v roce 1873 byla ve dvoře radnice vystavěna nová jednopatrová budova, která byla dána prozatímnímu užívání měšťanské škole, které však prostory nevyhovovaly. Později museli být žáci odmítáni, kvůli nedostačující kapacitě. Ve školním roce 1913 bylo na škole zapsáno 244 dětí.

V roce 1904 budovu obecní školy prohlédl Dr. Vincenc Slavík, zemský zdravotní inspektor, který školní budovu označil za naprosto nevyhovující. Na základě toho proběhlo mnoho komisí o stavbě nové školy, ale vždy skončily bez dohody a tak obě školy, obecná i měšťanská setrvávaly v nevyhovujících prostorech. V roce 1909 bylo při školách zřízeno místo učitele židovského náboženství, kterým se stal Isidor Müller. V roce 1913 docházely do pětitřídní obecné školy v Březnici děti z Březnice, Boru, Dobré vody, Počap, Martinic a Předního a Zadního Poříčí. Ve škole bylo zapsáno 388 dětí, z toho 205 chlapců a 183 dívek.[13]

Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

• Zámek Březnice – národní kulturní památka, původně gotická tvrz ze 13. století, v polovině 16. století přestavěna za rodu Lokšanů na renesanční zámek s dalšími barokními úpravami v první polovině 17. století (za Jeníšků z Újezda). Zámek je obklopen anglickým parkem o rozloze 20 ha a pozůstatky opevnění z počátku 16. století, které je dílem Benedikta Rejta z Pístova.[16]

• Synagoga a židovské ghetto Lokšany, osídlení po roce 1562 Ferdinandem z Lokšan, ghetto vzniká v letech 1726-1747, struktura zachována po velkém požáru 14. dubna 1821 a následné obnově. Synagoga z roku 1725-26 v pozdně-barokním slohu, po požáru upravena do klasicistní podoby.[16]

• Kostel sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly na náměstí je raně barokní stavba jezuitského typu se dvěma věžemi v průčelí z let 1642–1650 od Carla a Martina Luragových. Uvnitř je cenné barokní zařízení ze 17. století a deskový obraz Madony na bočním oltáři z konce 15. století.

• Ke kostelu přiléhá bývalá jezuitská kolej, prostá patrová budova z roku 1640 od Carla Luraga, se čtyřmi křídly kolem obdélného dvora.
• Hřbitovní kostel svatého Rocha z let 1643–1649, rovněž od Carla a Marina Luragových.
• Medulán – bývalá italská kolonie v dnešní Počapské ulici (název odvozený od názvu severoitalského města Milán). Stavebníky k přestavbě březnické gotické tvrze na renesanční zámek pozval Jiří z Lokšan v polovině 16. století (po r. 1548).
• Židovský hřbitov z roku 1725, na sever od města.[17]
• Panská sýpka (dnešní restaurace Špejchar).
• Silniční most se sochami přes řeku Skalici (do Březnice pod názvem Vlčava).
• Pivovar Herold[18] v areálu zámku.
• Výklenkové kaple poutní cesty na Svatou Horu, II. kaple na kraji města směrem na Chrást je kulturní památkou.[19]
• Dům kultury Březnice - dílo Karla Pragera z let 1979-1985. Karel Prager signován pouze pod návrhem interiéru, ostatní části navrženy pod jmény Jana Loudy a Zbyška Stýbla.[20]

Ve městě je aktivní Březnický a rožmitálský divadelní spolek[21], pořádající divadelní představení v Březnici, Rožmitále pod Třemšínem a okolních obcích.

Dále je zde činný sportovní klub SK Březnice 1918, z. s.[22] a Tenisový klub Březnice[23].

Tradicí je každoroční pouť na náměstí, pořádaná na přelomu července a srpna, jejíž součástí je poutní mše svatá v kostele sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského.

Zajímavostí je také sbírka kaktusů Vladimíra Ježka, největší v okrese Příbram, pravidelně navštěvovaná domácími i zahraničními odborníky i laickou veřejností.[24][25]

• Hanuš Krakovský z Kolovrat (1794-1872), český šlechtic, úředník gubernia, filantrop, vlastenec a podporovatel národních kulturních institucí.
• Hanuš Jurenka (1831-1882), český lékař a překladatel, blízký přítel Boženy Němcové.
• Václav Fürst (1873–1940), český keramik a kamnář
• August Geringer (1842–1930), nakladatel a vydavatel v Chicagu[26][27]
• Jaroslav Mácha (1873–1963), český lékař ftizeolog, dirigent a hudební skladatel
• František Mařík (1816–1893), český konstruktér lokomotiv
• Jan Muzika (1832–1882), český železniční stavitel a podnikatel
• Jáchym Popper (1722–1795), židovský obchodník textilem, bankéř, továrník a dvorní žid v Českém království
• Jan Rafael Schuster (1888–1981), český malíř, grafik a pedagog
• Josef Stocký (1890–1938), český vodohospodář a stavební inženýr
• Ludvík Kuba (1863-1956), český folklorista, spisovatel a malíř
• Ludvík Fürst (1911-1976), organizátor kulturního života v Březnici, zakladatel historického bádání v regionu, autor publikací o historii Březnicka.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Městem vedou silnice I/19 Nezvěstice - Rožmitál pod Třemšínem - Březnice - Milevsko - Tábor, II/174 Milín - Březnice - Bělčice - Lnáře a II/176 Březnice - Starý Smolivec.
• Železnice – Městem vedou tři železniční tratě, a to Trať 200 Zdice - Příbram - Březnice - Písek - Protivín, Trať 203 Březnice - Blatná - Strakonice a Trať 204 Březnice - Rožmitál pod Třemšínem. Železniční Trať 200 Zdice - Protivín je jednokolejná celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1875. Železniční Trať 203 Březnice - Strakonice a Trať 204 Březnice - Rožmitál pod Třemšínem jsou jednokolejné regionální tratě, doprava na nich byla zahájena roku 1899. Na území města leží odbočná železniční stanice Březnice, dále na trati 200 železniční zastávka Dobrá Voda u Březnice a na trati 204 železniční zastávka Zadní Poříčí.

Veřejná doprava 2012

• Autobusová doprava – Z města vedly autobusové linky např. do těchto cílů: Bělčice, Blatná, Horažďovice, Lnáře, Milín, Mirovice, Nepomuk, Praha, Příbram, Rožmitál pod Třemšínem.
• Železniční doprava – Po trati 200 jezdily v pracovní dny 4 rychlíky a 12 osobních vlaků, o víkendech 4 rychlíky a 9 osobních vlaků. Po trati 203 jezdilo v pracovní dny 10 osobních vlaků, o víkendu 8 osobních vlaků. Po trati 204 jezdilo v pracovní dny 8 osobních vlaků, o víkendu 5 osobních vlaků.

• Cyklistika – Z města vedou cyklotrasy č. 1062 Březnice - Sedlice - Strakonice a č. 1157 Březnice - Řeteč - Mirovice.
• Pěší turistika – Územím města procházejí turistické trasy Březnice - Orlík nad Vltavou, Kasejovice - Třemšín - Březnice - Tochovice - Příbram a Březnice - Hudčice.

Křížová cesta z Březnice na Svatou Horu, II. kaple

Roku 1649 nechali jezuité vystavět 16 křížů podél cesty vedoucí do Příbrami přes Chrást, Modřovice, Třebsko, Narysov a Zdaboř. Později byly na místě křížů postaveny oboustranné výklenkové kaple, ve kterých byly obrazy znázorňující tajemství růžence (radostný, bolestný a slavný). Těchto kaplí se dochovalo osm. Cesta z Březnice na Svatou Horu vedla od kostela svatého Františka Xaverského a svatého Ignáce z Loyoly přes kamenný most, kde stojí první kaple. Druhá kaple stojící za městem byla opravena v roce 1929 a je ozdobena keramickými reliéfy Václava Fürsta.[28][29] Dochované jsou dále kaple v řadě třetí až sedmá, a pak ještě devátá, která je v obci Třebsko.

Kříže podél cesty na Svatou Horu byly postaveny za doby, kdy zde byl představeným koleje Jiří Pfefferkorn (před rokem 1647 a poté od roku 1651). Jezuitská rezidence při poutní kapli Panny Marie na Svaté Hoře administrativně spadala pod březnickou kolej a poutě byly vedeny z Březnice.

• 
  Březnický zámek od jihozápadu.
• 
  Zámek na podzim od jihozápadu.
• 
  Parkánová zahrada zámku s kašnou
• 
  Zámecký park v Březnici
• 
  Zámecký park s rybníky v zimě
• 
  Pohled na část náměstí s kostelem sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského
• 
  Pohled na městský kostel ze zámku
• 
  Pohled z Dolních valů na městský kostel
• 
  Synagoga v březnickém ghettu po klasicistní přestavbě
• 
  Vstup do ghetta z náměstí býv. brankou, nyní vedle budovy spořitelny
• 
  Pohled na synagogu a ghetto směrem od náměstí
• 
  Tzv. Lokšanský palác v židovském ghettu
• 
  Pozůstatky barokních budov židovského ghetta
• 
  Novodobý vstup a vjezd do ghetta se synagogou v pozadí
• 
  Židovské ghetto, též Lokšany
• 
  Každoroční pouť na náměstí
• 
  Železniční nádraží v Březnici
• 
  Autobusové nádraží v Březnici
• 
  Nábřeží podél Skalice
• 
  Židovský hřbitov v Březnici po obnově
• 
  Židovský hřbitov v Březnici po obnově
• 
  Židovský hřbitov v Březnici po obnově - detail náhrobku