Postřihování textilií

Postřihování je zušlechťovací proces sloužící k odstraňování odstávajících vláken u tkanin nebo k zarovnávání délky vlasu u vlasových textilií.[1] [2]

Ruční postřihování sukna v 16. století

Postřihovací stroje

Z historie : Mechanizací postřihování se zabýval už Leonardo da Vinci. První mechanické zařízení pak údajně zkonstruoval Angličan Everett v roce 1758, doložený je patent na postřihovací zařízení, který obdržel jeho krajan Harmar v roce 1787.[3] (Na snímku vpravo dole je postřihovací stroj z roku 1907).

Princip postřihování: Nožový válec se otáčí až 2000× za minutu a nahazuje vlas textilie vedené přes stůl proti pevnému noži. Do nožového válce je zapuštěno ve tvaru šroubovice 10–40 nožů, které stříhají např. 600 × 40 = 24 000krát za minutu. V té době prochází strojem 5–20 metrů zboží.

Nože se vyrábí v několika různých tvarech (úhlový, zahnutý, žlábkový atd.), spodní nůž má tvar plochého pravítka s tloušťkou 2–3 mm, stůl může být se špičatou hranou nebo dutý.

Postřihovací stroj z roku 1907

Stroje jsou konstruovány speciálně pro určitý druh úpravy textilií. Postřihování se zpravidla musí několikrát opakovat, stroje se proto obvykle staví s několika postřihovacími zařízeními za sebou. Ve specializovaných zušlechťovnách se často zařazují počesávací a postřihovací stroje do jedné kontinuální linky.

Dříve se používaly také stroje s noži uloženými ve směru procházejícího zboží. Tento způsob postřihování se zřejmě neosvědčil, protože byl málo produktivní.

Ze sériově vyráběných jsou známé zejména stroje:

  • na odstraňování odstávajících vláken[4]

Textilie se zde stříhají „dohola“ před zpracováním v zušlechťovně

  • na postřihování vlasových textilií[5]

Výroba vlasových textilií je vysoce specializovaný obor. Přesná práce strojů a obsluhujícího personálu je u postřihování obzvlášť důležitá.

  • na postřihování koberců[6]

Tyto stroje jsou až 6 metrů široké. Některé se dají použít např. na vytváření vzorů na plyšových kobercích s dlouhým vlasem.

Postřihované zboží

K nejznámějším patří: samet, manšestr, prací kord, tkaný a pletený plyš

Počesávané, mnohem levnější imitáty, jako velveton, dyftýn nebo opičí kůže se někdy zaměňují s postřihovanými textiliemi.[7]

Literatura
  • Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, ISBN 3-87150-277-4

Reference
  1. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 1119
  2. Postřihování [online]. Intercolor, 2021 [cit. 2022-01-31]. Dostupné online.
  3. Mecheels, Vogler, Kurz: Kultur- und Industriegeschichte der Textilien, Hohensteininstitute Bönningheim 2009, ISBN 978-3-9812485-3-1, str. 546
  4. Stroj na úplné postřihování (čištění) povrchu tkanin (německy): http://www.m-tec-gmbh.com/de/produkte/rauhen_und_scheren/tuch_schermaschinen.htm Archivováno 6. 10. 2008 na Wayback Machine
  5. Stroj na postřihování vlasových textilií (německy): http://www.m-tec-gmbh.com/de/produkte/rauhen_und_scheren/flor_schermaschinen.htm Archivováno 3. 8. 2010 na Wayback Machine
  6. Postřihování koberců: http://www.m-tec-gmbh.com/de/produkte/rauhen_und_scheren/teppich_schermaschinen.htm Archivováno 6. 10. 2008 na Wayback Machine
  7. Upravené tkaniny [online]. Velveta, 2007 datum přístupu = 2019-07-20 [cit. 2009-10-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-01. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.