Šmidingerova knihovna Strakonice

Šmidingerova knihovna je univerzální veřejnou knihovnou. Jedná se o příspěvkovou organizaci, kterou zřizuje město Strakonice. Poskytuje knihovnické, bibliografické a informační služby a zároveň je jednou z největších kulturních a vzdělávacích institucí ve městě. Hlavní budova sídlí v areálu strakonického hradu na adrese Zámek 1. Součástí knihovny jsou tři pobočky - pobočka Za Parkem v Husově ulici 380 (bývalý sirotčinec), pobočka Modlešovice a pobočka Nový Dražejov. Knihovna vykonává regionální funkce pro celý region Strakonice, obsluhuje 82 profesionálních a neprofesioálních knihoven. Je členem profesní organizace SKIP.

Šmidingerova knihovna Strakonice
StátČesko Česko
PolohaZámek 1, Strakonice
Typuniverzální veřejná knihovna
Založena1843
Knihovní fond
Velikost fondu138 680 knihovních jednotek
Přístupnost pro uživatele
Registrovaní uživatelé4 095, z toho 1 158 dětí do 15 let
Další informace
Webové stránkyhttp://www.knih-st.cz/
SiglaSTG001
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

  • 1843 - Kněz, páter Josef Schmidinger (1801–1852), věnoval městu Strakonice soubor knih určený k veřejnému půjčování[1]. Množství bohužel není známo. Šmidingerova knihovna patří mezi nejstarší knihovny v České republice.
  • 1852 - Časopis Blahověst zveřejnil opis závěti pátera Schmidingera, ve které mimo jiné píše: "Na Strakonickou českou knihovnu pode jménem Jos. Šmidingera věnuji 1000 zl. v stř. žádaje, aby ji spravovalo 6 měšťanů a to se rozumí, moudrých, hodných, poctivých."[2] Jeho příbuzní se snažili závěť prohlásit neplatnou, proto naplnění došla až za 8 let. Knihovnu pak spravovala Knihovní rada, složená z vážených a zasloužilých občanů. Rada dohlížela na provoz, jmenovala a odvolávala knihovníky. Z této doby se dochovaly pouze občasné zmínky v zápisech městské rady.[2]
  • 1880 - Knihovna přesídlila do Besedy na Velkém náměstí (Besedy - čtenářské dobrovolné společnosti).[1]
  • 1896 - Nové stěhování do Sokolovny, tehdy nazývané Spolkovým domem.[2]
  • 20. léta 20. století - Od této doby jsou pořizovány pravidelné písemné záznamy. Z nich známe jména knihovníků a jejich profese. Knihovníci měli svá zaměstnání a v knihovně pracovali jako dobrovolníci. Odměna byla minimální - první zmínka pochází z roku 1909, kdy odměna činila 20 korun za rok[2]. Půjčovní doba byla ve středu a v sobotu od 13 do 16 hodin, od září do června, jak nám dokládá dochovaná Knížka ku vypůjčování knih z roku 1915[1]. Knihovna v této době nese jméno Městská knihovna Šmidingerovská (začalo se používat počeštělé jméno).[1]
  • 1919 - Vešel v platnost 1. knihovnický zákon, který ukládal obcím povinnost zřizovat veřejné knihovny a čítárny a přispívat na jejich činnost 50 haléři na osobu[1]. V roce 1929 pak zákon doplnilo vládní usnesení, které ukládá obcím povinnost nést náklady na 1 knihovníka a 2 pomocné síly, tudíž odměna pro knihovníky se postupně zvyšovala, v roce 1920 například na 600 korun za rok, v roce 1940 2 400 korun[1].
  • 1927 - S podporou Ministerstva školství a osvěty a Masarykova lidovovýchovného ústavu v Praze vzniká Riegrova knihovna okresního osvětového sboru. Jejím úkolem bylo zajišťovat půjčování knih do menších obcí ve strakonickém okrese. V roce 1931 také uspořádala 1. kurz pro knihovníky.[1]
  • 1931 - Knihovna se stěhuje do obecné školy na Velké náměstí.[2]
  • 1938 - Zpracovány seznamy knižního fondu.[2]
  • 1946 - Přestěhování do hotelu Nový svět.[2]
  • 1949 - Poslední stěhováni - do areálu strakonického hradu.[1]
  • 1950 - Dochází ke sloučení s Riegrovou knihovnou okresního osvětového sboru a změně názvu na Okresní lidová knihovna. Zároveň vzniká samostatné dětské oddělení.[2]
  • 1951 - Založeno hudební oddělení.
  • 1962 - Založeno metodické oddělení.
  • 1981 - Založeno regionální oddělení.
  • 1990 - Založena pobočka Mír.[2]
  • 1993 - Knihovna se vrací k původnímu jménu Šmidingerova.[3]
  • 1995 - Přechod na automatizovaný knihovní systém Lanius.[2]
  • 1997 - Otevřeno oddělení pro nevidomé a slabozraké. Zpřístupněn veřejný internet.[4]
  • 1998 - Otevření Informačního centra pro neziskové organizace.[4]
  • 2003 - Otevřeny nové prostory v Husově ulici, kam se přestěhovala pobočka Mír a Informační oddělení pro neziskové organizace a Evropskou unii. Zřizovatelem se stává město Strakonice. Přechod na modernější knihovní systém Clavius.[2]
  • 2005 - Informační centrum neziskových organizací a Evropské unie rozšířeno o Ekoporadnu.[2]
  • 2007 - Celková rekonstrukce hradu a knihovny.
  • 2015 - Otevření nově zrekonstruovaného oddělení pro děti a společenského sálu.

Knihovní fond

Knihovna využívá automatizovaný knihovnický systém Clavius, čtenáři mají k dispozici on-line katalog a katalog Carmen. K 31.12.2018 tvořilo fond knihovny 138 680 knihovních jednotek[5] - knih, časopisů, audioknih, novin, DVD, CD, stolních her, e-knih, čteček elektronických knih a gramodesek.

Oddělení a služby

Oddělení pro dospělé

  • největší oddělení knihovny
  • zahrnuje fond beletrie, naučné literatury, regionální fond a studovnu
  • zajišťuje tyto služby: výpůjční, bibliograficko-informační, meziknihovní výpůjční služby, kopírování, tisk, veřejný internet (k dispozici je 6 počítačů), wi-fi připojení
  • zajišťuje rozvoz knih imobilním občanům

Oddělení pro děti

  • určeno pro děti a mládež do 15 let
  • zajišťuje tyto služby: výpůjční, informační, veřejný internet, tisk
  • dvakrát za rok vydává časopis Kamarád, který obsahuje články, soutěže, kvízy pro děti
  • spolupracuje s mateřskými a základními školami ve městě

Čítárna

  • zajišťuje tyto služby: výpůjční, veřejný internet, kopírování
  • nabízí sedm titulů denního tisku, 108 titulů periodik

Zvuková knihovna

Hudební oddělení

  • fond zahrnuje gramodesky, CD, DVD

Pobočka Za Parkem

  • zajišťuje tyto služby: výpůjční služby pro děti i dospělé, veřejný internet, tisk
  • spolupracuje se školami v blízkém okolí
  • pořádá rozmanité akce - přednášky, výlety, tvořivé podvečery
  • organizuje přírodovědný spolek pro rodiny s dětmi Ledňáčci

Ekoporadna a informační centrum neziskových organizací

  • zabývá se poradenstvím v oblasti ekologie a v oblasti neziskových organizací
  • pořádá akce s tematikou ochrany životního prostředí
  • spolupracuje se Základní organizací ČSOP ve Strakonicích
  • vydává elektronický měsíčník Kompost

Oddělení Základních knihovnických informací (metodické)

  • obsluhuje knihovny v regionu Strakonicko, 10 profesionálních knihoven se dvěma pobočkami a 67 místních (obecních) knihoven se dvěma pobočkami[5]
  • zajišťuje výměnné soubory knih a potřebné informace pro činnost knihoven
  • provoz oddělení je financován prostřednictvím dotace Jihočeského kraje

Projekty

Projekty, do kterých je knihovna zapojena:

Akce

Knihovna každoročně pořádá přes 200 kulturních a vzdělávacích akcí - výstavy, přednášky, výlety, farmářské trhy, počítačová školení, fotografický kurz, besedy, lekce pro školy, čtení pro seniory, kurzy zdravého vaření.

Fotogalerie

<

Odkazy

Reference

  1. Strakonice - vlastivědný sborník. 2. díl, Kapitoly ze společenského života. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2003. 399 s. ISBN 80-239-1640-8. S. 368.
  2. Šmidingerova knihovna ve Strakonicích: 165 let: 1843-2008. 1. vyd. Strakonice: Šmidingerova knihovna, 2008. 23 s.
  3. ZUSKOVÁ, Martina. Šmidingerova knihovna a její regionální funkce. 1. vyd. Praha: Vyšší odborná škola informačních služeb, 2010. 91 s. S. 12.
  4. Šmidingerova knihovna ve Strakonicích: 160 let: 1843-2003. 1. vyd. Strakonice: Šmidingerova knihovna, 2003. 21 s.
  5. Dokumenty. Šmidingerova knihovna Strakonice [online]. [cit. 2019-07-10]. Dostupné online.

Literatura

  • DYK, Jan. Popis politického okresu strakonického 1. a 2. díl. Strakonice: Dvořák, 1925.
  • Strakonice - vlastivědný sborník. 2. díl, Kapitoly ze společenského života. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2003. 399 s. ISBN 80-239-1640-8. S. 367–377.
  • Šmidingerova knihovna ve Strakonicích. 1. vyd. Strakonice: Šmidingerova knihovna, 2008. 23 s.
  • ŠOBR, Miroslav. Zahradou poznání I.. 1. vyd. Strakonice: Město Strakonice, 2016. 134 s. ISBN 978-80-905957-1-2.
  • ZUSKOVÁ, Martina. Šmidingerova knihovna a její regionální funkce. 1. vyd. Praha: Vyšší odborná škola informačních služeb, 2010. 91 s.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.