Blatná

• k 1. lednu 1948 patřilo město Blatná do správního okresu Blatná, soudní okres Blatná. Státní statistický úřad v Praze uvádí, že k 22. květnu 1947 bylo v městě Blatná sečteno 3209 přítomných obyvatel.[5]
• k 1. únoru 1949 patřilo město Blatná do okresu Blatná, kraj Plzeňský[6]
• k 1. lednu 1950 měla Blatná matriční úřad při místním národním výboru. Obce, které tvořily matriční obvod Blatná byly : 1. Blatná, 2. Bezdědovice, 3. Blatenka, 4. Buzice, 5. Hněvkov, 6. Chlum, 7. Kožlí, 8. Mačkov, 9. Myštice, 10. Skaličany, 11. Vahlovice, 12. Výšice[7]
• k 1. červenci 1952 mělo město Blatná v okrese Blatná, kraj Plzeňský tyto části : 1. Blatná, 2. Řečice[8]
• k 1. červenci 1960 patřilo město Blatná a jeho části : 1. Blatná, 2. Řečice, do okresu Strakonice, kraj Jihočeský[9]

Město Blatná se skládá z devíti částí na osmi katastrálních územích.

• Blatenka (i název k. ú.)
• Blatná (i název k. ú.)
• Čekanice (i název k. ú.)
• Drahenický Málkov (i název k. ú.)
• Hněvkov (k. ú. Hněvkov u Mačkova)
• Jindřichovice (k. ú. Jindřichovice u Blatenky)
• Milčice (k. ú. Milčice u Čekanic)
• Řečice (leží v k. ú. Blatná)
• Skaličany (i název k. ú.)

V území Blatné tvoří exklávu obec Mačkov.

První starostové (purkmistrové):

• Antonín Hakl (1849–1857)
• Josef Hammer (1857–1870)
• Augustin Veselý (1870–1874)
• František Masák (1875–1888)
• Kamil Fontán a JUDr. Jaroslav Nízký – úřadující radní (1889–1891)

Následovali další zvolení starostové:

• Augustin Stocký (1892–1899)
• Rudolf Zdráhal (1900–1931)
• Ing. Prokop Ptáček (1931–1938)
• Josef Janovský (1938–1945)

Předsedové Městského národního výboru:

• Jakub Jíše (1945–1946)
• Jan Chaloupka (1946–1949)
• Josef Křišťan (1949–1950)
• Josef Krhoun (1950–1952)
• Josef Šnour (1952–1953)
• Jaroslava Batíková (1953–1954)
• Oldřich Kolář (1954–1956)
• Rudolf Zimmermann (1956 –1960)
• Josef Říba (1960–1967)
• Josef Bartoš (1970–1976)
• Jan Šilhan (1976–1984)
• Ing. Václav Fous (1984–1987)
• Ing. Václav Křivanec (1987–1990)

Starostové města:

• Miroslav Kastner (1990–1992)
• Blanka Malinová (1992–1994)
• Josef Hospergr (1994–2002)
• Ing. Jiří Mikeš (2002–2006)
• Josef Hospergr (SNK-ED) (2006–2010)
• Mgr. Bohuslav Navrátil (Volba pro město) (2010–2014)
• Bc. Kateřina Malečková (Rovně Blatná) (2014–dosud)[10]

Znak se skládá z kančí hlavy, která má připomínat starobylý původ rodu, odvozeného od bájného Bivoje, a kráčející lva symbolizujícího Jaroslava Lva a jeho následníky, a který měl být podle starého podání vylepšením rodového znaku již králem Přemyslem Otakarem II.

V pečeti městského znaku byla původně používaná jen kančí hlava, ale na žádost tehdejšího majitele Blatné Zdeňka ze Šternberka byl císařem Maxmiliánem rozmnožen v roce 1567 o druhé pole se lvem, jak to bylo součástí znaku Lvů z Rožmitála. Současně bylo povoleno městečku pečetit touto pečetí červenám voskem, což byla již výsada měst. Tato podoba znaku města byla potvrzena i v roce1680 a trvá do dnešní doby.

Základní heraldické barvy zlatá a červená s kančí hlavou v horním zlatém poli se staly i základem městského praporu, jehož užívání bylo Blatné povoleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny 13. 5. 1994. Později bylo používání městského znaku při pečetění omezováno a teprve nyní se můžeme se znakem Blatné opět setkat na všech budovách, kde má město své úřadovny, školách, ale i na různých publikacích týkajících se města.[11]

ZŠ J. A. Komenského sídlí v budově od architekta Karla Fialy, postavené v letech 1902–1904

Rozvíjejícímu školství již přestávala stačit školní budova, proto školní rada v roce 1901 rozhodla, že bude postavena nová škola. K tomuto účelu bylo zakoupeno několik chatrných domů ve středu města, které byly zbourány a na jejich místě se v roce 1902 začalo výstavbou nové školy. Za dva roky byl postaven nový dvoupatrový školní palác, podle návrhu architekta Karla Fialy, v němž byla i vybavená zimní tělocvična. Budova byla vysvěcena dne 19. září 1904. Stará budova školy byla prodána městu. Do nové budovy byla umístěna obecná i měšťanská škola. Dívky a chlapci chodily do školy oddělenými vchody. Obecná škola byla pětitřídní pro chlapce a dívky, takže dohromady bylo tříd deset. Chodily sem děti z Blatné, Blatenky, Bezdědovic, Dobšic, Hněvkova, Chlumu, Lhotky, Mačkova, Paštik, Řečice a Skalčan, dále ze samot Hodáně, Hřibárny, Ovšína, Lapače, Jízdárny a Hutí. Ve školním roce 1913 zde bylo zapsáno 681 dětí, z toho 355 chlapců a 326 dívek.[13] Postoupit bylo možné na měšťanskou školu, která měla tři třídy. V roce 1909 byl zřízen čtvrtý ročník, tzv. jednoroční učební kurz.

V nové školní budově sídlily i školy pokračovací. Již v roce 1863 byla otevřena živnostenská škola, která měla dva ročníky a navazovala na měšťanskou školu. Vzdělávala v různých řemeslnických oborech a vyučovalo se v ní v neděli. Vzdělání pro obchodníky zajišťovala Kupecká škola, která byla otevřena v roce 1903, jenž měla také dva ročníky a vyučovala se o volných čtvrtcích.

Během 1. světové války školní budova nebyla zabrána pro vojenské účely, ale i přesto vyučování narušovala povinnost učitelů organizovat různé sbírky (např. kovů, vlny, bylin, prádla), sepisovat zásoby obilí a věnovat se dalším se školou nesouvisejícím aktivitám. V městské kronice je z tohoto období záznam popisující tehdejší klesající docházku i kázeň žactva:

„Po vydání zákazů půjčovat knihy ze školní knihovny vyrojilo se mezi mládeží mnoho indiánek, detektivek a krváků, což jistě ku zušlechtění mládeže nepřispívalo. Školní docházka značně poklesla. Příčiny poklesu byly: nedostatek obuvi, šatstva, shon po potravinách, výpomoc doma. Děti, nemajíce nad sebou pevné ruky otcovy, polevily v kázni jak doma, tak i ve škole.“

Po válce byla v přízemí školy zřízena veřejná knihovna a mateřská škola. Tehdejší ředitel měšťanské školy Josef Siblík patřil mezi skupinu přátel historických památek v Blatné. Shromažďoval historické sbírky a zasloužil se v roce 1922 o vybudování blatenského muzea, pro které získal ve školní budově vhodnou místnost po zrušené mateřské škole. Dne 22. září 1935 byl v Blatné pořádán Den brannosti, kdy byla na školní budově byla slavnostně odhalena pamětní deska padlým legionářům. Dochovala se, díky školníkovi Otčenáškovi, který ji za 2. světové války sundal a ukryl. V období za 1. republiky se v tělocvičně školy konaly oslavy narozenin T. G. Masaryka, J. A. Komenského, Jana Husa, vzniku republiky (tehdejší název Svátek Svobody) a oslavy kulatých výročí spisovatelů a vlastenců. Po slavnostním projevu vždy předvedli žáci obou škol své pečlivě připravené vystoupení, které sledovali obyvatelé Blatné z galerie nad tělocvičnou.[14]

Velké změny nastaly ve škole za 2. světové války, počínaje povoláním učitelů záložníků k vojenské službě. Za Protektorátu byla zavedena školní protiletecká ochrana a začalo se povinně vyučovat německému jazyku. Byly zavedeny nové učební osnovy a změnila se délka vyučování na 45 minut. Kvůli nedostatku uhlí byla vyučování nepravidelné. Z nařízení říšského protektora muselo být ze školy odstraněno vše co připomínalo bývalé státní poměry. Zabavena byla i školní kronika. Do Blatné přišlo několikrát i německé vojsko, které bylo ubytované v tělocvičně, ve třídách a úžívalo i školní dvůr. Ve zbylých třídách se vyučovalo jen půl dne, nebo se nevyučovalo vůbec a děti si pouze docházely pro úkoly. Ve školním roce 1941/42 byla přeměněna obecná škola na čtyřtřídní (1. – 4. ročník) a měšťanská škola také na čtyřtřídní (5. – 8. ročník), zavedly se nové názvy, vysvědčení i učebnice a pozdrav zdviženou pravicí. Počet hodin výuky německého jazyka byl navýšen na sedm hodin týdně, na úkor českého jazyka, vlastivědy, tělocviku a náboženství. Vlivem změny obsahu vyučování a válečné situace se začala zhoršovat prospěch žáků, proto byla zřízena pomocná třída. V posledním válečném roce se vyučovalo nepravidelně. V listopadu 1944 byly na škole ubytování němečtí uprchlíci z Banátu a vánoční prázdniny byly z nedostatku topiva prodlouženy na neurčito. Žáci dostávali jednou týdně úkoly v zasedací síni městské radnice. Později se vyučovalo polodenně třikrát týdně v hotelu Jubileum, na blatenském zámku, v divadelní šatně v sokolovně a na jiných místech v Blatné. Na konci ledna 1945 byla celá škola vyklizena a ve třídách byla uskladněna sláma, což byla příprava pro příjezd německých uprchlíků, kteří přijížděli do Blatné. Učitelé byli zaměstnáni kancelářskými pracemi, které zahrnovaly sestavování seznamů či psaní hlášení o uprchlících. Po Velikonocích se vyučovalo na různých místech v Blatné. Němečtí uprchlíci opustili školu 4. června 1945, od 16. června ji zabralo americké vojsko, které Blatnou opustilo až 25. listopadu. Přes zimu opět nebylo čím topit, takže celodenní vyučování bylo zcela obnoveno až 25. března 1946.[14]

Po nástupu komunistického režimu byla dle nových zákonů obecná škola přejmenována na Národní školu v Blatné a z měšťanské školy se stala trojtřídní Střední škola v Blatné se znovu zavedeným jednoročním učebním kurzem, který byl opět v roce 1949 zrušen. Třídy byly rozděleny písmeny A, B a žáci se již nerozdělovali podle pohlaví. V roce 1949 byla ve dvou místnostech zřízena hudební škola. V roce 1950 byla na škole ustanovena Pionýrská organizace a také byl zrušen volný čtvrtek, místo nějž bylo volno ve středu a v sobotu odpoledne. V roce 1951 byly zavedeny žákovské knížky a žáci střední školy poprvé vykonávali závěrečné zkoušky. Ve školním roce 1951/1952 vznikly v Blatné dvě souběžné devítileté školy I. národní a střední škola v Blatné a II. národní a střední škola v Blatné, které měly vlastního ředitele, sbor i část budovy. Byla zřízena také školní družina. Již v roce 1953/1954 byly podle nového zákona obě školy sloučeny v jednu osmiletou základní školu a jedenáctiletou střední školu. Kvůli nedostatku místa byly školní družina a školní kuchyně umístěny do budovy naproti škole. Pro pracující byla otevřen večerní kurz. V roce 1958 měla škola 28 tříd a pouze 25 učeben, proto muselo být zavedeno střídavé vyučování, které bylo v následujícím roce zrušeno, ale v 11 třídách bylo více než 40 žáků.

Další změna nastala v roce 1960, kdy byla škola rozdělena na základní devítiletou školu a střední všeobecně vzdělávací školu (SVVŠ). Žáci také poprvé dostali zapůjčené učebnice. V následujících letech bylo na škole více než 1000 žáků, což vedlo k vyučování na směny. To trvalo až do roku 1967, kdy byla škola rozdělena na dvě samostatné základní školy. V budově školy zůstala ZŠ Komenského a druhá škola ZŠ Rudé armády (nyní ZŠ T. G. Masaryka) se nastěhovala do budovy bývalého okresního úřadu. Po uvolnění prostor se do školní budovy vrátila družina a byla zde vybudována školní jídelna.

Poslední maturitní zkoušky na SVVŠ se konaly v roce 1970. Od dalšího školního roku škola fungovala jako základní devítiletá škola a od školního roku 1983/1984 byly zrušeny deváté třídy, kdy I. i II. stupeň měl čtyři ročníky. Po roce 1989 se změnil název školy na Základní škola J. A. Komenského v Blatné a ZŠ Rudé armády byla přejmenována na ZŠ T. G. Masaryka.[14][15]

• Vodní mlýn

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Blatná na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Blatná v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Blatná v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)