Josef Režný

Josef Režný (2. února 1924, Strakonice10. prosince 2012, Strakonice[1]) byl český dudák a folklorista, výrazná osobnost českého národopisu.

Josef Režný
Socha Josefa Režného ve Strakonicích
Narození2. února 1924
Strakonice
Československo Československo
Úmrtí10. prosince 2012 (ve věku 88 let)
Strakonice
Česko Česko
NárodnostČeši
Povolánímuzikolog, etnomuzikolog, dudák, učitel, hudebník a muzeolog
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Od dětství měl vztah k lidové hudbě. Hrál na housle, violu, kontrabas. V době studií na strakonickém gymnáziu se uplatnil ve studentském orchestru jako basista. Koncem roku 1942 začal hrát na basu ve Strakonické dudácké kapele.

Měl několik povolání – byl učitelem, úředníkem, ale i dělníkem v České zbrojovce (ČZ) ve Strakonicích. Dlouhou dobu byl ředitelem Městského muzea ve Volyni.

Měl řadu zálib. Po 2. světové válce se také stal sbormistrem strakonického mužského pěveckého spolku Palla ČZ. Jeho zájem o lidovou hudbu a národopis však převládl. Roku 1949 založil Národopisný soubor, který se věnoval i lidovým tancům. Soubor změnil v roce 1950 název na Prácheňský soubor lidových písní a tanců, který nese dodnes, a on se stal jeho vedoucím.

Šlo především o odborníka v oboru lidových hudebních nástrojů se zaměřením na dudy. Dlouhodobě se věnoval výzkumu a dokumentaci dud a dudácké muziky nejen u nás, ale i v Evropě. Na dudy naučil hrát mnoho zájemců z Čech i zahraničí. V letech 19551961 spoluzakládal a organizoval Jihočeské slavnosti písní a tanců ve Strakonicích a později Mezinárodní dudácký festival (MDF). V posledních letech byl čestným předsedou programové rady MDF.

Z oblasti národopisu je významná i jeho sběratelská činnost na Prácheňsku – hlavně v okolí měst Strakonice a Volyně. Nasbíral více než 1000 zápisů lidových písní, 76 různých tanců. Pořídil nahrávky, notové přepisy dudácké hry. Zapisoval také nářečí, přísloví, zvyky apod.

Publikační činnost časopisecká

  • Národopisné aktuality
  • Český lid

Dílo o lidové hudbě (zejména dudácké) a národopisu

  • Lidové hudební nástroje v Čechách (1975)
  • Dudy a dudáci (1978)
  • Lidoví zpěváci na Prácheňsku (1979)
  • Škola hry na české dudy (1981)
  • Konopická (1987)
  • Naše prameny (1988)
  • Po stopách dudáků na Chebsku (1992)
  • Der sorbische Dudelsack (1993)
  • Jan Matásek – strakonický dudák (1999)
  • Partitury dudácké muziky Prácheňského souboru 1949–1999 (1999)
  • Almanach Prácheňského souboru (1965, 1974, 1979, 1984, 1999)
  • Mezinárodní dudácké festivaly (2002)
  • Po stopách dudáků na Prácheňsku (2004)
  • Písně a řeči vážné – nevážné – darebné (kapitoly ze života lidu prácheňského) (2008)

Odkazy

Reference

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.