Lesonice (okres Třebíč)

Obec Lesonice (něm. Lessonitz, případně také Lesoniz, Lesonict, dříve také Horní Lesonice[3]) se nachází v okrese Třebíč v Kraji Vysočina. Žije zde 477[1] obyvatel. Obec se dělí na dvě části, vlastní Lesonice a vesnici Horní Lažany.

Lesonice
Památník na lesonické návsi
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 591009
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice49°6′28″ s. š., 15°45′21″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel477 (2022)[1]
Rozloha8,94 km²
Nadmořská výška520 m n. m.
PSČ675 44
Počet domů185 (2021)[2]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduLesonice 117
675 44 Lesonice
[email protected]
StarostaMgr. Zbyněk Nejezchleba
Oficiální web: www.lesonice.cz
Lesonice
Další údaje
Kód obce591009
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sousedními obcemi sídla jsou Želetava, Cidlina, Dolní Lažany, Jakubov u Moravských Budějovic, Martínkov a Babice.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1190, kdy je ves připomínána v zakládající listině louckého kláštera. Původní název obce byl Horní Lesonice. První ověřená zmínka o obcí však je až z roku 1321, kdy byly Lesonice zakoupeny Jindřichem z Lipé, zakoupil je od vyšehradské kapituly spolu s vesnicemi Želovice a Bohutice.[3] Existovaly totiž ještě Dolní Lesonice, které však roku 1610 buď zanikly nebo se spojily s tehdejšími Horními Lesonicemi.

Lesonice byly centrem rozsáhlého panství, o jehož rozšíření v druhé polovině 17. století se zasloužil nový majitel Adam Ladislav Věžník. K obcím Lesonice, Cidlina, Babice a dvěma pustým vsím Blatné a Martinicím připojil postupně Šebkovice, Lesůňky, Milatice, Martínkov a Horky. Velice však celé panství zadlužil. Obec byla v roce 1645 vydrancována švédskými vojsky.[3]

Od roku 1689 vlastnil panství Karel Gotfried Aichpichl, který jej rozšířil o statky ve Slavicích a Ratibořicích, jeho syn Josef Ignác pak připojil ještě statek výčapský. Tyto tři přikoupené statky však nikdy plně nesplynuly s původním panstvím a byly nazývány Dolním panstvím, zatímco celek ostatních obcí byl pojmenován Horním panstvím. V roce 1772 pak zakoupil panství František Nadásdy, roku 1810 pak Terezie Trauttmansdorfová a v roce 1823 pak Emilie Reichenbachová. Pak vlastnili panství Löwenstein-Wertheim-Freudenbergové.[4]

Vzpoura na lesonickém panství
Pamětní deska v Lesonicích, připomínající oběti selské vzpoury

Za vlády posledního z rodu Aichplichů, Karla Rudolfa, nastaly na panství nepříznivé poměry, když za nemocného pána vládli jeho úředníci, kteří prý poddané týrali a vykořisťovali. Po smrti Karla Rudolfa se stal novým majitelem panství hrabě František Nadásdy, který vyžadoval důsledné vymáhání robotních povinností.

V roce 1775 vypuklo v českých zemích nevolnické povstání, při němž se vzbouření poddaní domáhali na vrchnostenských úřednících zrušení robotních povinností. Mezi lidem se totiž rozšířila pověst o neexistujícím císařském patentu, který zaručoval omezení robot, a poddaní podezřívali úředníky, že jim tento patent zatajují.

Nepokoje zasáhly i Moravu a vyvrcholily 25. a 26. července 1775 povstáním na lesonickém panství, jehož centrem bylo právě lesonické panství. Hlavními iniciátory zde byli Jan Tržil, burmistr v Martínkově, a Jiří Čech, rychtář ze Slavic. Poddaní začali odpírat plnění robotních povinností a vzpoura se brzy rozšířila po celém panství.

Z nařízení hraběte Nadasdyho byla zatčena dvacítka poddaných. Když však byli 25. července předvedeni na lesonický zámek, útok několika stovek sedláků z okolních vsí na zámeckou bránu si vynutil jejich propuštění. Následující den povolal majitel panství vojenskou setninu, které se vzbouření sedláci postavili pouze s holemi a klacky. Salvě z vojenských pušek padlo za oběť šest poddaných, mnoho jich utrpělo zranění a vzpoura tím byla rozprášena. Hlavní vůdcové vzpoury původně měli být odsouzeni k trestu smrti, císařovna Marie Terezie jim však nakonec trest zmírnila.

Novodobé dějiny

Od roku 1956 je obec spojena s osadou Horní Lažany. Dne 1. března 1950 bylo založeno v Lesonicích JZD, které bylo roku 1965 sloučeno s JZD v Cidlině a v roce 1972 s JZD v Babicích.[4]

Již roku 1890 byla v obci zřízena jednotřídní škola, která byla později rozšířena na dvoutřídku. V obci je rovněž mateřská škola. V budově zámku od roku 1950 funguje lesnické učiliště zajišťující odborný výcvik a ubytování žáků lesnických učebních oborů, které v současnosti spadá pod SOU řemesel a služeb Moravské Budějovice.[4]

Do roku 1849 patřily Lesonice do lesonického panství, od roku 1850 patřily do okresu Znojmo, pak od roku 1896 do okresu Moravské Budějovice a pak od roku 1960 do okresu Třebíč. Mezi lety 1850 a 1867 patřily Lesonice pod Babice, následně se obec osamostatnila.[5]

Vývoj počtu obyvatel Lesonic[6]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 562 600 578 661 629 648 656 525 581 554 516 526 484

Politika

V letech 2006–2010 působil jako starosta Ing. Jiří Šálek, od roku 2010 do roku 2014 tuto funkci zastával Rostislav Čech, od roku 2014 vykonává funkci starosty Mgr. Zbyněk Nejezchleba.

Volby do poslanecké sněmovny
Volby do PSP ČR v obci Lesonice
2006[7] 2010[8] 2013[9] 2017[10] 2021[11]
1. ČSSD (39.91 %) ČSSD (26.47 %) ČSSD (24.66 %) ANO (34.34 %) ANO (30.71 %)
2. KSČM (25.56 %) KSČM (24.36 %) KSČM (22.86 %) KSČM (12.6 %) SPOLU (25.46 %)
3. ODS (18.83 %) TOP 09 (11.76 %) ANO 2011 (17.04 %) SPD (11.73 %) Piráti+STAN (9.73 %)
účast 56.74 % (223 z 393) 61.18 % (238 z 389) 56.74 % (223 z 393) 58.23 % (230 z 395) 66.92 % (267 z 399)

Volby do krajského zastupitelstva
Volby do krajského zastupitelstva v obci Lesonice
2008[12] 2012[13] 2016[14] 2020[15]
1. ČSSD (36.94 %) KSČM (29.07 %) KSČM (23.43 %) ANO (23.77 %)
2. KSČM (23.56 %) ČSSD (23.4 %) STO (14.84 %) ODS+STO (13.93 %)
3. KDU-ČSL (10.82 %) STO (23.4 %) ČSSD (13.28 %) Piráti (12.29 %)
účast 40.46 % (157 z 388) 38.92 % (151 z 388) 31.84 % (128 z 402) 31.33 % (125 z 399)

Prezidentské volby

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (79 hlasů), druhé místo obsadil Jan Fischer (53 hlasů) a třetí místo obsadil Jiří Dienstbier (37 hlasů). Volební účast byla 63.05 %, tj. 244 ze 387 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2013 první místo obsadil Miloš Zeman (165 hlasů) a druhé místo obsadil Karel Schwarzenberg (64 hlasů). Volební účast byla 59.59 %, tj. 230 ze 386 oprávněných voličů.[16]

V prvním kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (119 hlasů), druhé místo obsadil Jiří Drahoš (51 hlasů) a třetí místo obsadil Pavel Fischer (28 hlasů). Volební účast byla 62.22 %, tj. 247 ze 397 oprávněných voličů. V druhém kole prezidentských voleb v roce 2018 první místo obsadil Miloš Zeman (163 hlasů) a druhé místo obsadil Jiří Drahoš (107 hlasů). Volební účast byla 68.70 %, tj. 270 ze 393 oprávněných voličů.[17]

Pamětihodnosti
Zámek v Lesonicích
  • Tvrz z roku 1364, přestavěna v 16. století na renesanční zámek. Kolem roku 1830 byl tento zámek zbořen a na jeho místě postaveny dva nové klasicistické zámky.
  • V obci funguje sportovní klub, myslivecké sdružení a TJ Sokol, spravující Sokolovnu, v níž se tradičně pořádají kulturní i sportovní akce. V roce 2014 bylo v zámku otevřeno Muzeum lidových kapel.

Osobnosti
  • Vladimír Spousta (* 1930), pedagog, hudebník a fotograf
  • Arnošt Kreutzer (1857–1924), lesník a ředitel lesonického velkostatku

Odkazy

Reference
  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 - otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 22. Dostupné online.
  4. NEKUDA, Vladimír. Moravskobudějovicko, Jemnicko. 1.. vyd. Brno: Muzejní společnost v Brně, 1997. 863 s. ISBN 80-85048-75-2. S. 617–622.
  5. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 153.
  6. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 588–589.
  7. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2006 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  8. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  9. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  10. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2017 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  11. Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2021 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  12. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2008 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  13. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2012 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  14. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2016 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  15. Volby do zastupitelstev krajů v Česku v roce 2020 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  16. Volby prezidenta České republiky v roce 2013 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
  17. Volby prezidenta České republiky v roce 2018 [online]. ČSÚ [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.