Jan Heidler

Jan Heidler se narodil v roce 1883 v Polici, vystudoval obor historie na Karlově univerzitě v Praze.[1] Pracoval jako učitel dějepisu na obchodní akademii v pražském Karlíně,[2] během první světové války se zapojil do domácího odboje. V roce 1917 se podílel na vzniku Manifestu českých spisovatelů. Po skončení války se začal plně věnovat akademické práci,[1] kdy se v roce 1919 habilitoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, později odešel do Bratislavy, kde v roce 1921 byl jmenován řádným profesorem všeobecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Komenského.[3]

Věnoval se primárně českým politickým dějinám 19. a 20. století,[2] před smrtí začal pracovat na mnohodílných dějinách českého obrození, ale práci nedokončil, stihl dokončit pouze části věnované českému sněmu ústavodárnému, počátkům ústavního života v Rakousku a několika dalším částem.[1][4]