Oddíl kosmonautů CPK

Rozhodnutí o vytvoření samostatného střediska pro přípravu kosmonautů v rámci letectva bylo přijato koncem roku 1959. V lednu 1960 hlavní velitel letectva potvrdil organizační strukturu nového Střediska přípravy kosmonautů vojenského letectva (CPK VVS). V únoru byl jmenován první náčelník CPK, plukovník Jevgenij Anatoljevič Karpov (zůstal zde tři roky)[1], a začalo budování střediska.[2]

Mezitím první aktivity v oblasti výběru a výcviku kosmonautů zahájil Institut letecké medicíny roku 1958 pod vedením Vladimira Jazdovského a Nikolaje Gurovského. Téhož roku Sergej Koroljov s Michailem Tichonravovem předložili vládě návrhy na pilotovaný vesmírný let. Oficiální souhlas dostali v první polovině roku 1959[pozn. 1] Po stanovení kritérií výběru (do 35 let, do 175 cm, do 75 kg, výborné zdraví) byl vlastní výběr zahájen v srpnu 1959.[3] Ze 3461 vojenských letců bylo do února 1960 v několika etapách vybráno plánovaných 20 lidí.[3] Začátkem března rozkaz ministra obrany stanovil povinnosti a statut kosmonautů a od 7. března do 7. června 1960 bylo prvních dvacet budoucích kosmonautů rozkazem hlavního velitele letectva zařazeno do oddílu. Okamžitě (14. března 1960) byl zahájen výcvik na Frunzeho letišti v Moskvě, kde zpočátku sídlilo CPK.[2] V létě 1960 středisko přesídlilo za Moskvu do dnešního Hvězdného městečka.[2]

Protože na současnou přípravu všech dvaceti kosmonautů CPK nemělo vybavení, byla v létě 1960 (formálně až od 11. října) vydělena skupina šesti nejlepších kandidátů (Varlamov, Kartašov, Gagarin, Titov, Popovič a Nikolajev; už v červenci první dva, vyřazené lékaři, nahradili Něljubov a Bykovskij) procházející zrychlenou přípravou. Šestice 17. a 18. ledna 1961 složila zkoušky a získala kvalifikaci „kosmonaut VVS“. V březnu 1961 přišla první tragédie, Valentin Bondarenko uhořel v závěru týdenního pobytu v barokomoře. V březnu a dubnu 1961 oddíl opustili Varlamov a Kartašov, ostatní členové oddílu složili 3. dubna zkoušky a stali se kosmonauty.[3] První let – Gagarinův – proběhl 12. dubna 1961, druhý – Titovův – v srpnu 1961. V září 1961 byl do užší skupiny zařazen Šonin (v červenci 1962 vyřazen z přípravy ze zdravotních důvodů, lékaři už v květnu vyřadili také Něljubova) a v listopadu přišel Volynov. Od června 1962 se na let Vostokem připravoval jako šestý ještě Komarov. V srpnu 1962 se do vesmíru podívali Popovič a Nikolajev. O rok později v červnu 1963 Bykovskij a Těreškovová. Od dubna 1963 se na let Vostokem připravovali i Chrunov a Leonov, od září ještě Zajkin, Beljejev a Gorbatko. V únoru 1964 byl program Vostok zrušen a kosmonauti převedeni do programu Voschod.

V lodích Voschod se kosmonauti do vesmíru podívali pouze dvakrát. V říjnu 1964 vzlétl Voschod 1 s tříčlennou posádkou, oddíl CPK zastupoval Komarov. V březnu 1965 Leonov poprvé vystoupil z lodi do vesmíru. Velitelem Voschodu 2 byl Beljajev.

Čas od času proběhl doplňovací nábor do oddílu. Od roku 1963 byla standardní procedura následující (v závorkách jsou uvedeny čísla pro třetí nábor roku 1965):[4] U vojenských letců (jak z letectva, tak ze sil protivzdušné obrany i z námořního letectva – např. Gagarin přišel z námořního letectva) v útvarech prošli služební spisy a vytřídili odpovídající kandidáty podle věku, výšky, váhy, vzdělání(cca 1000). Vhodné letce prosela mandátní komise, úspěšní (asi 600) odjeli na pozorování do Ústřední vojenské vědeckovýzkumné letecké nemocnice (CVNIAG VVS), lékaři doporučili pouze několik málo nejvhodnějších (65 nebo 69), poté meziresortní komise (složená ze zástupců ministerstva obrany – včetně vedení CPK, ministerstva zdravotnictví, „kosmického“ ministerstva všeobecného strojírenství, a Akademie věd) dala definitivní doporučení k výcviku (22). Vlastní zařazení do oddílu bylo provedeno o několik dnů (někdy i měsíců) později příkazem hlavního velitele letectva nebo ministra obrany. Nový člen oddílu se stal posluchačem-kosmonautem (слушатель-космонавт), od 80. let kandidátem na zkušebního kosmonauta (кандидат в космонавты-испытатели). Po dvouletém všeobecném kosmickém výcviku složil zkoušky před meziresortní komisí, získal tak kvalifikaci zkušební kosmonaut (космонавт-испытатель) a byl zařazen do skupiny připravující se k letům v některém programu.

Od roku 1959 proběhlo celkem 14 náborů do oddílu.

Začátkem září 1966 byli kosmonauti oddílu rozděleni do sedmi skupin podle programů - Voschod, Sojuz 7K-OK, Spiral, Zvezda 7K-VI, Almaz, L-1 a L-3. Skupina pro Voschodu byla záhy rozpuštěna. Skupiny pro lety k Měsíci (oblet Měsíce v programu L-1 a přistání na Měsíci v programu L-3) byly záhy prakticky sloučeny, začátkem 1970 byl oblet Měsíce zrušen, kosmonauti se soustředili na nácvik přistání na Měsíci. Po úspěších amerického Apolla ztratil pro politické vedení Sovětského svazu lunární program smysl, a od listopadu 1972 se skupina přeorientovala na přípravu letu Sojuz-Apollo. Lunární program byl nakonec zrušen v květnu 1974. Skupina připravující se od září 1966 na lety lodí 7K-VI Zvezda byla současně se zrušením projektu v únoru 1968 převedena na program Sojuz VI. Ten byl zrušen v srpnu 1970 a kosmonauti přešli do programu Almaz.

Od počátku 70. let se z kosmonautů CPK skládaly posádky orbitálních stanic řady Almaz, obsazovali též místa velitelů posádek létajících v rámci programů Saljut a Mir.

Od počátku osídlení Mezinárodní vesmírné stanice obsazují kosmonauti oddílu CPK polovinu míst ruské kvóty. Roku 2009 došlo k rozsáhlé reorganizaci. Dosavadní Středisko přípravy kosmonautů (CPK), vojenský útvar letectva, bylo zrušeno. Majetek a lidé CPK přešli do nově zřízené stejnojmenné organizace podléhající Roskosmosu. Kosmonauti změnili zaměstnavatele k 1. srpnu 2009. Se vznikem civilního střediska požádali o přijetí Jurij Malenčenko, v červenci 2009 uvolněný a armády i (vojenského) oddílu a Sergej Alexandrovič Žukov, vědec a manažer dosud stojící mimo oddíly. Byli přijati v únoru, resp. dubnu 2010. V prosinci 2010 Roskosmos rozhodl o shromáždění všech ruských kosmonautů do CPK a zrušení ostatních oddílů. V lednu 2011 proto začali kosmonauti z oddílu RKK Eněrgija a poslední člen oddílu Institutu lékařsko-biologických problémů přecházet do CPK.

Zkratky složek sovětské a ruské armády v položce „Původně“ jsou

• VVS = vojenské letectvo
• VMF = vojenské námořnictvo
• PVO = síly protivzdušné obrany
• RVSN = raketová vojska strategického určení
• a konečně MO = ministerstvo obrany

Seznam je aktuální k 28. lednu 2019. Uvedeny jsou pouze dokončené kosmické lety.

• Sovětští kosmonauti
• Kosmonauti Ruska