Boris Volynov

Vyrůstal v hornickém městě Prokopijevsk v Kuzbasu.[2] Matka byla lékařkou, nevlastní otec sloužil v armádě. Boris se přihlásil do leteckého učiliště, chtěl být letcem, přijali ho jen jako navigátora. Ale časem dosáhl svého snu, létal a stal se kosmonautem. Do Hvězdného městečka ho přijali s první skupinou. Kolega kosmonaut German Titov jej popsal jako vysokého mladého člověka s jasnýma očima a vlnivými tmavými vlasy. Vše dělal klidně a uvážlivě, nicméně Jurij Gagarin připomínal i jeho temperamentnost a výtečné znalosti.

Do vesmíru se dostal roku 1969 na Sojuzu 5 společně s Jelisejevem a Chrunovem. Po spojení se Sojuzem 4 na orbitě oba jeho partneři přestoupili ze Sojuzu 5 na Sojuz 4, na Zemi, na území Kazachstánu tedy přistál sám. Se čtyřmi vyraženými zuby, protože padáky nestačily loď ubrzdit. Po úspěšném letu získal první řády a vyznamenání, ale hlavně se musel přeškolit na novou techniku. Když startoval Saljut 3, byl v Řídícím středisku létání jako spojovací operátor.[3]

Po sedmi letech letěl podruhé na Sojuzu 21 společně s kosmonautem Vitalijem Žolobovem. Připojili se k orbitální stanici Saljut 5, kde pracovali 49 dní. Start i přistání byly stejné, jako při prvním letu.^[zdroj?!] Až dodatečně se přiznali k ostré hádce a ohrožení pistolí, kterou Volynov vytáhl na svého kolegu.^[zdroj?!] Na Zem se vrátili předčasně^[zdroj?!] a za trest^[zdroj?!] již nikdy ani jeden z nich do vesmíru neletěl.[4] Během dvou let strávil na oběžné dráze 52 dní.

• Sojuz 5 (15. leden 1969 – 18. leden 1969)
• Sojuz 21 (6. červenec 1976 – 24. srpen 1976)

V roce 1990 byl plukovníkem a toho roku byl vyřazen ze Střediska kosmonautů. Cestoval po mnoha různých konferencích a srazech kosmonautů, např. v roce 2005 byl na 21. ročníku Kosmických dní v Německu. Je ženatý, má dvě děti.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Boris Volynov na Wikimedia Commons
• Na webu Kosmo
• Web Pacnera